25. 5. 2007

Prezidenti a Národní divadlo Brno

Vím, že by si návštěva prezidentů v Brně zasloužila mnoho článků a určitě se ještě nějaké objeví. Mně to však nedá a chci se s vámi podělit o jeden zážitek, který jsem nedávno prožil.

Jsem rád, že se taková akce v Brně koná. O tom, jak a kde je organizována a připravována, se dá jistě dlouze diskutovat. Například jsem v minulém týdnu slyšel několikrát otázku: „Jak je vůbec možné, že jdou na večeři k Elišce?!? Buď se někdo zbláznil, což u první dámy nepředpokládám, nebo v nedávné minulosti muselo dojít k celkové rekonstrukci objektu, nabízených jídel i personálu.“

Ale zpět k mému malému příběhu. Minulý týden jsem se shodou okolností ocitl v Mahenově divadle asi tak hodinu před zahájením představení. Byl jsem tam takřka sám. Užíval jsem si klidu a kochal se ničím nerušenou krásou foyer. Stoupal jsem po nádherném schodišti po rudém koberci a cítil jsem hrdost, že se Brno pyšní tak významnou stavbou. Svým Národním divadlem. Vzpomněl jsem také na T. A. Edisona, který právě v tomto kulturním stánku realizoval elektrické osvětlení poprvé v Evropě.

Vystoupil jsem do prvního patra a místo do hlediště jsem zamířil směrem, kde jsem tušil terasu nad hlavním vchodem. Vešel jsem do poměrně rozlehlé místnosti. Uprostřed visel obrovský křišťálový lustr, na stěnách ohromná zrcadla ve vyřezávaných zlacených rámech. Místo stvořené k odpočinku diváků mezi jednotlivými jednáními, prostor pro setkávání, konverzaci, přehlídku večerních toalet a galantnosti…

Moji pozornost však zápětí připoutal jeden z konců této podlouhlé místnosti. Ano tušíte správně. Jsou tam jakási bufet. Místa k občerstvení. Uprostřed tohoto památníku umění jsem zdálky zíral na podlouhlý stůl potažený voskovým papírem a vedle něj stojící rudou reklamami Coca~Cola pokreslenou chladničku. Na vedlejších dvou stolech byly nevzhledné ubrusy Fernet Stock žlutobílé barvy. Nevěřil jsem a přistoupil blíž. U ledničky byl poměrně velký kus složeného papíru, na kterém bylo rukou napsáno: „Sem nic neodkládat!“ Připadal jsem si jak ve špatném snu. Bohužel jsem právě procitl a další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat.

Úplně v rohu této místnosti stála velká bílá prosklená lednice opatřená samosebou ohromnými visacími zámky, aby její drahocenný obsah snad nelákal zbloudilé návštěvníky jako jsem byl já. Nahlédl jsem do ní. Na podnosu jsem spatřil již naplněné sklenky s vínem, snad i vermutem… Fuj! Jak dlouho tam asi stojí? O polici níž stálo několik sklenic, také plných, tentokrát asi pomerančovou šťávou. Červené kolečko na horním okraji, průsvitná tekutina pod ním a na samém dně nevábně vypadající sedlina. Kdy že bylo poslední představení?! Vrcholem byla široká sklenice, ve které se v nechutně vypadajícím nálevu topilo několik unavených zelených vypeckovaných oliv nejhorší kvality. Společnost jim dělala poměrně velká kovová lžíce, která zřejmě měla dodávat této lahůdce na chuti…

Ze svého fascinujícího pozorování jsem byl vyrušen příchodem lidí, na které jsem čekal, se kterými jsem měl schůzku. Řešili jsme pracovní záležitosti na chodbě u schodiště a poměrně brzy jsme museli odejít. Mezitím jsem však ještě zpozoroval, jak se na místě mého nedávného objevu něco děje. Přišla tmavovlasá energická paní a začala chystat stánek s pochutinami. Na bílém papíře se objevily Kofily, Mileny, Kaštany & spol. Vedle nich zaujaly své tradiční místo ony již „předchystané“ tekutiny, obratně zamíchané jako čerstvé, a čekaly, jestli budou mít dnes větší štěstí než minule, zda-li si jich dnes někdo všimne a koupí si je pro osvěžení nebo jen tak na chuť. Ty nápoje, které tuto šanci nedostanou, nemusejí zoufat. Dnes jsem si totiž v oficiálním programu prezidentských návštěv přečetl: 25. května v 19 hodin – představení v Mahenově divadle.

Jak může podobný podnik vůbec existovat? Vedení brněnského divadla toto nevidí, nechce vidět a nebo mu to nevadí a myslí si, že to je normální? A nebavme se jen o prohřešcích proti hygieně, ale i o tom, jak bufet v Národním divadle vypadá a o kritériích při výběru dalšího nájemce…

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Zajděte si do Janáčkova divadla, není to o moc lepší. V každé přestávce fronta na dvacet minut, nedůstojná tlačenice, prodávající počítá na kus papíru, polepená lednička, pár špinavých křesílek. No a Reduta, první patro, jakbysmet. A když jsme u toho, Besední dům s nabídkou podivných šťáv a půlhodinovými frontami atd. Člověku se maně vybaví termín "přestávková mafie". Holt, ředitelům se nechce zajistit důstojný servis, a tak možnost občerstvení prodají "outsourcingu". Mám dojem, že do svých divadel v průběhu představení raději nechodí, jinak by s tím museli něco dělast.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, občerstvení v divadlech opravdu nemá smysl komentovat. Jen Vás mohu uklidnit, že včera při návštěve prezidentů se žádné nápoje jim ani pozvaným hostům, mezi něž jsem se mohla řadit, nepodávaly. Naštěstí:-)
Lenka

Anonymní řekl(a)...

Při návštěvnosti, kterou tato divadla "oplývají" se stavu občerstvení ani nedivím. Ostatně není to zrovna jednoduchý logistický problém obsloužit dejme tomu 300 diváků během cca 15 minut tak, aby ani ti poslední si nemuseli brát občerstvení s sebou do hlediště, což se stejně nesmí. Nejsme, naštěstí, v nějakém multikinu. Asi žádnému provozovateli se nevyplatí pořizovat drahé vybavení na džusy, dávkovače na alkohol a podobné věci do místa, kde je provoz když moc, tak 1/2 hodiny denně.
A zámky, přestože se mi také hrubě nelíbí, jsou bohužel nutné. Krade se všude, a tak jak se autor příspěvku dostal do divadla, tak se tam může dostat v podstatě kdokoliv. Věděli jste, že se asi kradou i rybičky z akvária? Dvěma bytelnými a ošklivými petlicemi jsem nedávno viděl zabezpečené akvárium v jednom z kongresových sálů v celkem luxusním Top hotelu Praha.

Anonymní řekl(a)...

Počítám, že problémem bude ten outsourcing - ono se to totiž, jak napsal netopyr666 těm externistům opravdu asi nevyplatí pořizovat drahé vybavení a najímat nepáchnoucí přívětivý personál.

Jediná možnost tak asi je zařídit to v režii samotných divadel. Na takovém řešení ale jejich vedení zřejmě nic bokem nevydělá, což bude právě kámen úrazu...