Kam se dá jít naslepo: U Šošona

Ach jo, šnek-bar u Šosona na konci června zavírá a brněnským hodinovým bohémům mizí před očima další útočiště. Protože Šoson není obyčejná vinárna, ale kulturní instituce, svérázný „meeting-point“, kde si podávají dveře muzikanti, správcové sítě VUT a další spřízněné komunity, které potřebují nezahulený prostor bez příslušných pindů, jak nám bylo za totáče dobře. Muzikantské dýchánky, jam sessions & afterparties se tam netrpí, ale přímo vítají.

Kouzlo osobnosti namísto stylizace prostoru

Vizuálně vinárna neuchvátí: stylizace prostoru veškerá žádná, rozumná trojka s Bernardem a slušným jídlem, žádný haute-cuisine. Veškeré kouzlo jí dodává vstřícná povaha Jana Hájka alias Šosona, který dříve působil v horské chatě a jisté návyky přenesl do zkaženého velkoměsta.

Každý k Šošonovi vstupuje na vlastní nebezpečí, neboť se neví, kdo, co a jak dlouho tam bude právě hrát. A zavilý nekuřák jako já je spokojený, že několika hodinové posezení není vykoupeno následným striptýzem z pachnoucích oblečků na balkoně a totální sebederatizací v koupelně.

Oslabení jedinci jako hudební fašisté všech žánrů nebo „Bleskoví“ konzumenti s nutkáním netečně vytlačit svých deset škopků by se měli před návštěvou poradit s psychologem.

Proč ten náhlý konec?

Šoson to v Brně “nebalí“ kvůli malým tržbám, ale mizí do podhůří někam mezi Jeseníky a Beskydy hlavně kvůli rodině. Kdo tam ještě nezavítal, měl by tak učinit alespoň během červnového loučení, které má trvat nonstop celý týden.

Který osvícený hospodský zdvihne padlou zástavu, aby osiřelí muzikanti nezačali veřejně pohoršovat po parcích?