Jak se žije na sídlišti Kohoutovice

Po několika měsících navazujeme na články o životě na brněnských panelových sídlištích. Tentokrát míříme na kopec vysoko nad Výstavištěm, do Kohoutovic, vystavených ve druhé půlce 70. let.



Do malého panelového bytu v Kohoutovicích jsem se přestěhoval před rokem a půl. Původní nadšení z klidné čtvrti vystřídalo vystřízlivění, které má možná i obecnější planost pro ostatní česká sídliště.

Co je na životě v Kohoutovickém sídlišti skvělé

Právě v této čtvrti můžete docenit bohatství příměstských lesů. Návštěvy mi nechtějí věřit, že mám deset minut od domu oboru s divočáky. Znám jen jedno další sídliště tak dobře zasazené do přírody - a to Lesnou.

Pocit bezpečí. Každým třetím trolejbusem jede pár strážníků nebo policistů, na horním vjezdu do sídliště se pravidelně měří rychlost. Skoro tu nenajdete graffiti, lidé mezi domy sami obdělávají zahrádky a skalky a nebudu se Vám divit, pokud tu nabudete dojmu, že jste se ocitli ve Švédsku.

Radnice nezapomíná na rodiny s dětmi - v Kohoutovicích je unikátní koncentrace dětských hřišť, plácků na fotbal a basketbal a dalších více či méně upravených míst.

Kvůli čemu chci přesto změnit adresu

Samotná lokalita Kohoutovic je krásná, sídliště vystavěné na prudkém svahu ale není přátelské k chodcům. Jít na nákup pěšky znamená vláčet se s ním zpátky do kopce - a to mnohdy i víc než deset minut, vzhledem k rozmístění obchodních center.

Kohoutovice postrádají služby. Neexistují tu malé večerky, kde by si člověk mohl koupit rohlíky a vlašák na večeři. Po práci se dá vyrazit jen do zakouřené hospody; chybí tu kavárny nebo nějaká kulturní instituce ve stylu židenického Dělnického domu. Pokud se chci sejít s přáteli bydlícími ve stejné čtvrti, je nutné vyrazit na Staré Brno. To bohužel dělá z Kohoutovic klasickou noclehárnu, neatraktivní pro velkou část populace.

Doprava do centra je docela svižná přes den, na Hlavní nádraží se dá dojet do dvaceti minut. Problém je večer - desetiminutové intervaly mezi trolejbusy a přestup na Mendlově náměstí znamenají, že pokud chci dorazit na Českou ulici v celou hodinu, musím vyrazit z domu ve čtvrt.

Dvojité parkování. V Kohoutovicích není tak velký problém s nalézáním parkovacího místa, jak tvrdí média. Zaparkujete vždy, bohužel ale ne přímo před vchodem - z okružní třídy nebo z různých plácků to můžete mít domů třeba 150 metrů. Problém je s lidmi, kteří nechtějí ujít ani tuto vzdálenost, anebo potřebují mít svoji ojetinu pod oknem kvůli přeludu, že by ji mohl někdo ukrást. Nikde jinde jsem nezažil, že by si tolik řidičů a tak zbytečně vzájemně blokovalo výjezd. Bohužel jsou pochůzkáři k tomuhle nešvaru naprosto shovívaví.

Pro mne je život v Kohoutovicích hlavně zkušeností v tom, že přestože jsem vždy toužil po bydlení v přírodě, v mnoha ohledech jsem měl jednodušší život v širším centru, kam se chci snad ještě letos vrátit.

Co by si mohly ostatní brněnské čtvrti vzít za příklad

Právě ty strážníky v ulicích a vozech hromadné dopravy. Možná by tahle symbolická přítomnost zákona a "pořádku", přestože samozřejmě nevyřeší vše, mohla udělat i z problémovějších čtvrtí trochu příjemnější místa k životu.

V čem by se mohly Kohoutovice inspirovat u jiných čtvrtí

Městské části chybí kulturní dobrodruh či mecenáš, který by tu někde zkusil otevřít kavárnu nebo malý klub.

Město by mělo zapracovat na dopravní obsluze. Kromě dlouhých intervalů večerních trolejbusů do centra nebo Lískovce je problém i špatné spojení starých a nových Kohoutovic - sídliště a dědina jsou i kvůli velkému výškovému rozdílu dva naprosto oddělené světy. A když je i předměstí odstřihnuté lesy od zbytku města takto rozdělené, je to špatně.

Odkazy

Informace o Kohoutovicích na webu Prygl.net
Kohoutovice na Wikipedii