Brno letargické

Básník J.H.Krchovský v Sedmičce odhaluje svůj ambivalentní vztah k Brnu. Těší se na něj, ale současně jej nenávidí. "Ještě před lety mi přišlo milé, že v Brně nejsou ambiciózní a draví lidé, kteří mně v Praze byli odporní. Tady se všechno plouží." Dnes ve 20.30 hod si ho můžete poslechnout v rámci Měsíce autorského čtení.

Shodou okolností jsem se v týdnu, kdy s ním vyšel tento rozhovor, bavil o Brně se dvěma lidmi, kteří měli potřebu mi sdělit jinými slovy totéž.

"Zdejší rytmus ze mě postupně vymačkává veškerou energii. Město beznaděje je pro mě dost výstižné... bohužel, protože na nějaké úrovni mám Brno opravdu ráda, ale... Neodjíždět, zblázním se tu :)"

"Brno tak hrozně spí... Léta tady se děsím každým rokem víc. Nechce se mi rezignovat ani definitivně odcházet. Přijde mi, že pro některé věci by tu mohly být příhodnější podmínky než v Praze. Když je tu tolik lidí, kteří to cítí podobně, proč se nedokážeme spojit a zkusit to nějak změnit?"

Jak vnímáte Brno vy? Jaká přízviska vás napadají? Také vás občas rozčiluje ta pomalost, letargie a pocity rezignace? A naopak čím si vás Brno získává?