Brňané v zahraničí: Letní a zimní národ v jednom finském balení
Už jako malou ji to táhlo na sever, do severských zemí. Při studiu architektury dostala několikrát příležitost do těchto zemí vycestovat, půl roku studovala v Norsku. Naposledy zakotvila v Helsinkách na celý rok. A rozhodně to není poslední zastávka.
O tom, jací jsou Finové národ, v čem jsou Čechům podobní a jak se tam pracuje, jsem si povídala se studentkou architektury a velmi podnikavou dívkou Petrou Grísovou.
Jak jsi se dostala do Helsinek?
Dostala jsem se tam velikou náhodou. Chtěla jsem jet na studijní pobyt do Německa, ale to nějak nevyšlo, tak jsem poslala pár mailů do Norska, Švédska a jeden do Finska. Z Finska se mi hned ozvali a měli o mě obrovský zájem. Za tři týdny jsem už seděla v Helsinkách za počítačem.
Co tě na severských zemích tak láká?
Když jsem byla malá, tak rodiče jeli do Norska na výlet, jen tak nasedli do auta a 14 dní projížděli Norskem. Celé dětství jsem pak žila příběhy, jak se rodiče měli v Norsku, co tam všechno zažili, často jsem si prohlížela jejich fotky.
Navíc si myslím, že my Češi máme se seveřany podobnou náturu, minimálně s Finy určitě. Máme společný smysl pro humor a podobné uvažování.
Jak dlouho jsi v Helsinkách byla?
Původně jsme tam jela na pětiměsíční praxi, ale nakonec se z toho vyklubal celý rok. Už po třech měsících mi v práci totiž nabídli stálé místo, takže jsem nakonec byla regulérní zaměstnanec a ne pouze stážista. Dokonce mi byl nabídnut i přestup na tamější univerzitu plus skvělý plat v architektonické kanceláři.
Nezvažovala jsi zůstat ve Finsku za takových výborných podmínek?
V Brně jsem v té době měla přítele, takže mě to táhlo zpátky do Česka. Ale byl to samozřejmě boj. Věděla jsem ovšem, že kdybych tam v té době zůstala, tak by to asi bylo navždy. On je totiž velký rozdíl v tom, když člověk jede na studijní pobyt, kde je mezi samými cizinci a zažívá rok jen samou zábavu a srandu, a když někde pracuje, někde, kde je sám za sebe, nestojí za ním žádná studijní referentka. Navíc jsem měla v práci úžasný kolektiv lidí, ze kterých se stali mí blízcí kamarádi. Doteď mi všichni píší, jak jim tam chybím.
Jak na tebe Helsinky působily ve srovnání s Brnem?
Na začátek je nutno říct, že Helsinky a vlastně celé Finsko jsou dva odlišné národy – v zimě a v létě. Mezi nimi je naprosto zásadní rozdíl. Datum, kdy se jeden národ mění ve druhý, je přesně 1. května, na svátek práce. Celý den je obrovská párty, celé město slaví, Fini se najednou probudí z tuhé zimy a jsou strašně milí, upovídaní, pořád by chodili do parku a povídali si. V létě vlastně celé město žije v parcích, kde je deka vedle deky. To mi v Brně trochu chybí. Ve Finsku je navíc v tuto dobu světlo až do půlnoci, takže se dá být v parku opravdu dlouho, člověk si v noci může i spálit obličej. Toto Finsko končí někdy v půlce září, kdy začíná být zima, lidé najednou v pět hodin beze slova mizí z práce a veškerý čas tráví doma, maximálně se navštěvují mezi nejbližšími přáteli. Letní Helsinky jsou strašně sympatické a dovedla bych si představit se tam na tuto dobu odstěhovat, ale ty zimní pro mě nejsou.
Ve srovnání s Brnem jsou Helsinky podobné – jak velikostí, tak i strukturou. Není problém se potkávat se známými lidmi na ulici, na „České“, v rozjezdech. Ale Brno mi přijde mnohem živelnější, tady můžeš jít kamkoliv, s kýmkoliv a třeba celý den i noc strávit ve městě. V Helsinkách je všechno tak trochu utajené, v různých skupinkách známých, takže je hodně důležité se znát s lidmi, udělat si přátele.
Helsinky jsou ale zase mnohem kosmopolitnější. Konkrétně v architektonickém odvětví musí všichni mluvit anglicky, u nás v kanceláři se například vystřídala Korejka, Kanaďan, Srb, Číňan a Britka. V takovém mezinárodním prostředí se daleko lépe pracuje, nehledě na to, že tě to taky obohacuje o další zkušenosti a úhly pohledu. Navíc mají všichni spolupracovníci zkušenost s prací ze zahraničí.
Dala by se tato kosmopolitnost přenést do Brna?
Nad tím jsem hodně přemýšlela, zvlášť po návratu do Česka, ale upřímně si to neumím dost dobře představit. Je pravda, že zde začínají vznikat mladé pracovní kolektivy a tam by to určitě mohlo fungovat, ale neumím si představit, že by do zavedené brněnské architektonické kanceláře přijali nějakého cizince. Popravdě, ani já bych tam nechtěla pracovat, zvlášť po zkušenosti s prací ve Finsku. Navíc, u nás jsou platové podmínky takové, že by to ani nikoho z ciziny nelákalo.
Je něco vyloženě finského, po čem se ti v Brně stýská?
Finové jsou posedlí v zakládání různých spolků a sdružení. Navzájem se vyhecují, třeba i do naprosto bláznivého nápadu, se kterým si dají práci a nakonec ho opravdu uskuteční. Navíc je všechno perfektně zorganizované.
Finové jsou taky velcí gurmáni a nadšenci do jídla, ještě nikde jsem nejedla tak dobrý cheesecake!
S Brnem mají Helsinky společnou kavárenskou kulturu. Když jdete v Helsinkách do kavárny, dýchne na vás historie a pocit, že takhle to tu vypadalo i před osmdesáti lety. To v Brně nezažijete. Staré kavárny máme a kolik. Chybí jim ale ta historická atmosféra.
Kdybys odhlédla od všech vnějších vazeb a podmínek, které místo by sis vybrala k životu – Brno nebo Helsinky?
To je těžké. Proti Helsinkám mluví -30 stupňů v zimě, v Brně mám nejlepší kamarády. Pro mě dané místo vždycky dělají lidé, které mám kolem sebe.
Celý text / Read more...