27. 6. 2007

Měsíc autorského čtení

Za pár dní začne v Brně už osmý ročník literárního festivalu Měsíc autorského čtení. Že těch ročníků bude nakonec osm, jsme nevěřili, stejně jako nikdo kolem. Konečně šlo o jednorázový nápad, trošku provokaci a pokus o nemožné, tedy provozovat v parném červenci autorská čtení a rovnou celý měsíc.

Zrovna nedávno jsme s kolegou Řehoříkem vzpomínali na první ročník, jenž proběhl v roce 2000. Tehdejší organizační starosti a produkční nesnáze nám z dnešního pohledu přišly téměř legrační. Vlastně jsme se shodli, že v podobě roku 2000 bychom festival letos dokázali připravit za víkend. Ale tato mírně silná slova zkrátka přicházejí až s určitou zkušeností, vystřídáním oněch základních laboratorních pravidel každého projektu: pokus – omyl.

Od roku 2005 už není festival jen českou záležitostí, přestože česká literatura je zastoupena podstatně, pokaždé nejméně z 50%, častěji je toto procento vyšší. Před dvěmi lety přijeli do Brna spisovatelky a spisovatelé ze Slovenska, bylo jich 31. Jak se tenkrát vyjádřil kultovní bratislavský nakladatel Koloman Kertesz Bagala, takto reprezentativní přehlídka slovenské literatury nebyla v Česku ani za federace, natož více než deset let po rozdělení republiky. Po „Slovácích“ přišla na řadu v roce 2006 literatura německá, přesněji autoři z Berlína. Proč Berlín a ne Německo? Omezení v hranicích metropole našeho západního souseda jsme si dali záměrně. Předně literatury psané ve Spolkové republice (Rakousko a Švýcarsko raději ponechme stranou úplně) je tolik, že by to bylo večerů na několik ročníků, už vybírat v samotném Berlíně byl problém, toho kvalitního je tam moc. Takže se muselo velmi nepěkně škrtat, vyřazovat, skoro losovat. Nakonec se – dle ohlasů - dílo podařilo a loňský ročník se zařadil nejen mezi programově nejplnější (celkem 167 účinkujících, přes 115 samostatných programů), ale patřil díky některým (berlínským i tuzemským) hvězdám k dosavadním vrcholům Měsíce autorského čtení.

Letošní ročník bude ve znamení Běloruska, tedy přesněji její literatury, vyřízená víza a koupené letenky (jízdenky) už má 31 autorů. Současná běloruská literatura je v postavení jakési popelky, krásné dívky stojící schovaná v koutě za svými slovanskými sestrami. Bělorusko je dnes samozřejmě především politika, tomuto momentu se nevyhne ani naše přehlídka. Většina autorů, kteří do Brna přijedou, sice patří ke špičkám své domácí kultury, přesto nemůžou v Bělorusku publikovat, v nejlepším případě jsou trpěni, mnozí z nich žijí v západoevropském exilu. Na politiku tedy nepochybně dojde, podstatné je však ukryto v knihách, z nichž budou literáti číst (vše pochopitelně tlumočeno a překládáno do češtiny).

Když už píšu o našem festivalu, nemůžu obejít vztah naší akce, kterou novinář v MF Dnes trefně „kvalifikoval“ jako největší tuzemský literární festival, k městu, kraji a státu. Mile nás překvapila především podpora kraje, peníze z města jsou již tradicí, popravdě jde však o částky symbolické, nicméně důležité. Kdybych jich bylo víc, tak by nám bylo lépe, volněji by se dýchalo a spousta činností by se nemusela odehrávat „na koleně“. O důvodech, proč tomu tak je, však nemůže být tento příspěvek, nemluvě o tom, že na donátora není dobré donášet. Naopak zcela mimořádně se k projektu letošního ročníku postavilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, konkrétně sám pan ministr Schwarzenberg, který poskytnul nejen záštitu, ale i velmi solidní podporu. Ohromující na tom byla rychlost, pochopení a smysl pro věc, vše bez zbytečné byrokracie. Dá-li se v případě západoevropské literatury počítat s pomocí podpory třeba z Německa, u Běloruska nelze očekávat nic podobného, proto je příspěvek ze státního rozpočtu doopravdy klíčovým.

Přeji vám i sobě, aby se letošní ročník Měsíce autorského čtení vydařil, psal jsem převážně o zahraničních hostech, konečně v Brně se jich takové množství tak často nepotká, tedy asi proto, ovšem samozřejmě i česká linie je velmi bohatá a vybere si snad každý (od Viwegha přes Kohouta až po Krause). A kdo nebude mít čas dorazit, toho odkazuji na naše webové stránky, které všechny večery budou přenášet online.

Dobrou zábavu přeje


Petr Minařík


Celý text / Read more...

22. 6. 2007

Muzejní noc a už žádné stesky

Nejdříve zdravím všechny, kteří k mému původnímu článku napsali svoje komentáře. Jsem tomu skutečně velmi rád, že to nebyl jen takový výkřik do tmy a že to, o čem jsem psal, napadlo nejen mne.
Přemýšlel jsem, jestli ke článku a jeho 6ti komentářům mám přidat komentář další, nakonec jsem se rozhodl, že se pokusím o nějaké drobné shrnutí celé diskuse.

Mám skutečně radost ze všech připomínek, a protože Brnopolis by nemělo být jen o pojmenovávání problémů, které všichni vidíme kolem sebe, ale také o jejich řešení, rozhodl jsem se, že „do toho půjdu čelem“. Když už jsem psal o tom, jak by se to dalo zorganizovat, aby lidé netrpěli hladem a žízní, a že to nemůže „spotřebovat“ mnoho času, zvednu tuhle pomyslnou rukavici a zkusíme to zorganizovat.

Tímto se tedy hlásím koordinační skupině „Brněnské muzejní noci“ do práce. Zorganizuji tuhle věc „na klíč“ a na tomto místě prohlašuji, že nic za to nebudu chtít.

A ještě jedna poznámka ke komentáři Kateřiny Tlachové – beze vší pochybnosti je to, zda brněnští restauratéři využijí muzejní noci k zvýšení svých tržeb a přilákání stálých či nových potenciálních zákazníků, jejich „věcí“. Mám trochu obavu z toho, že se bohužel míjejí informace, že pánové restauratéři o muzejní noci třeba ani nevědí. A nebo vědí, ale zase nevědí o tom, že návštěvníci mají hlad a žízeň. Prostě jim tyhle informace zkusíme sdělit a uvidíme, kdo z nich bude chtít ty svoje tržby zvednout.

Za rok touhle dobou se k tomuto tématu vrátíme a uvidíme, jaký bude výsledek. Doufám, že pak už žádné stesky nebudou :-)

Celý text / Read more...

21. 6. 2007

Slezan a vinař je autorem Brněnského metra

Zní to dost fantaskně, stejně jako věty: "Buduje se brněnské metro? Ano, tajně, již od roku 1996..." Za všechno může Bogdan Trojak, onen vinař a také básník, jenž do svých sedmnácti let psal většinou polsky.

Do povědomí českých čtenářů vstoupil v roce 1998 sbírkou Pan Twardowski, za niž získal Ortenovu cenu a v roce 2005 pak prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii poezie za sbírku Strýc Kaich se žení. V jednom z četných rozhovorů řekl: "V pomyslném tyglíku, v němž se mísila má krev, plavou krvinky polské, rakouské, italské a kdoví jaké ještě. Považuji se však za Slezana, dítě rozděleného Těšínského knížectví. Těším se na den, kdy se v rámci jednotné Evropy stane Těšín opět jedním městem." Dá se říct, že mi mluví z duše…

Všechny jeho básnické sbírky vyšly v Brně, kde v 90. letech bydlel a studoval. V současnosti žije Bogdan Trojak se svojí rodinou v Bořeticích, kde vzdělává vinnou révu. Vzdělává i místní patrioty - nyní se kromě degustací a vinných přehlídek konají v Bořeticích (v básníkově vinném sklepě) také setkání místních vinařů se spisovateli. Zde Trojak sepsal svůj nový povídkovy cyklus, groteskní vzpomínky na svá bohémská léta prožitá v Brně (nechybí i tradiční slezské názvuky) a tyto svérázné, pitoreskní příběhy z prostředí brněnské umělecké bohémy nesou název Brněnské metro. Jak píše nakladatel: "I když jsou některé historky stěží uvěřitelné, víme, že skutečná realita byla mnohem horší." Potutelně se usmívám a souhlasím :-)

Když jsem si včera zaguglovala, našla jsem heslo Brněnské metro, k němuž jsou připojeny docela přesvědčivé fotografie (např. jedna z nedávno dokončených stanic brněnského metra, Moravské náměstí) a názvy stanic: Brněnsko-cajzlovského přátelství, Odsunuté nádraží a Nové Hlavní nádraží. Z Odsunutého nádraží pak vede větev západním směrem, kde se nachází stanice Park Kultury a Oddechu-Brněnské Výstaviště. Je zde také připojen text Jak vznikalo Brněnské metro: "Jeden Brňan kráčel kolem brněnské botanické zahrady. Byl spokojený, protože právě vymyslel rým na slovo škopek. Najednou se ale zastavil a nevěřícně hleděl na obří skleník za plotem. Jedna jeho skleněná tabule popraskala a s řinčením se vysypala z rámu. Brňan zakroutil hlavou a užuž chtěl přidat do kroku, když si všiml u chodníku zaparkovaného favorita. Ne, to není možné, kroutil opět užasle hlavou, když hladil dlaní plech jeho dveří, na kterých stálo Metrostav. Vtom se pod ním zachvěla dlažba. Tak už to začalo...“

Vtipní autoři zapomněli uvést, že se jedná o pozměněný prolog z Trojakova Brněnského metra. Křest této knihy proběhne v rámci brněnského festivalu Měsíc autorského čtení 1. července u příležitosti čtení autora v divadle Husa na provázku. Součástí křtu bude také návštěva brněnského podzemí a ochutnávka moravských vín.

Celý text / Read more...

19. 6. 2007

Gastronomické kontrasty svobodného náměstí

V pasáži Kleinova paláce vedle Rozkvětu se již pár měsíců nachází malá prodejna sýrů Guspe. Zaskočí pro někoho možná až nesnesitelně pestrým sortimentem doplněným např. uzeninami, paštikami a vínem. U každého sýru cedulka s vlaječkou země původu, obrázkem zvířátka původu, cenou a dalšími údaji. Příjemná, znalá a profesionální obsluha mě nenechala váhat jen očima a sama nabídla ochutnání. To že je v Brně možné? Vyzkoušejte, podrobnosti s fotkami můžete najít na blogu pana Cuketky (mimochodem jeden z nejlepších blogů na české scéně). V komentářích pod jeho článkem zjistíte, že opravdu existují Pražáci, kteří Brnu něco závidějí.

O dost jiný zážitek mě čekal jedno nedělní odpoledne jen o pár metrů vedle. Stolky a židličky rozložené před Domem pánů z Lipé skýtaly možnost v klidu pozorovat ospale nedělní pohyby na rekonstruovaném náměstí a jen o trochu rychleji projíždějící tramvaj. Na ni jsem si jednoznačný názor neudělal, nicméně na příští návštěvu ano. Ani pět minut čekání na poloprázdné zahrádce nestačilo, aby k nám zavítal někdo z obsluhy s lístkem a tak jsem si pro něj musel dojít sám. Ani si toho nevšimli. Když mi pak při objednávce číšník tvrdil, že mají červené Chardonnay a po konzultaci uvnitř to omlouval slovy "to víte, celej den na nohách, já už ani nevím, co mluvím", bylo rozhodnuto. Do téhle pasti na turisty už nikdy.

Celý text / Read more...

14. 6. 2007

Jak vám to léce?

Tento zdařilý dotaz dostávaly naše prodejní asistentky léta při telefonátech ze Zlína. Tehdy - jakož i dnes - jsme našim privátním i obchodním klientům z jižní Moravy mohli odpovídat upřímně tak, že nám to léce sice dobře, ale bohužel jen z Vídně či Prahy a poslední 4 roky i z Bratislavy. Na otázku, zdali to léce i z Brna, jsme tehdy i nyní byli nuceni odpovídat pravdu - tedy nikoli..., bohužel...., ne.

Až příliš často jsem tázán na téma brněnského letiště a jeho spojení se světem. Prakticky vždy je tato otázka položena ve stylu "tak jak to vlastně bude....", případně "co se stane s....." a je v tom vždy přání a naděje, že současná situace je jaksi dočasná a na cestě je zlepšení.

Musím ale vždy tazatele zklamat. Brno má takové letiště a takové spojení se světem, jaké si zaslouží a jaké odpovídá momentálním potřebám kraje a regionu. Bohužel pro nás si Brno nevybrala žádná nízkonákladová společnost za svůj regionální hub (i když k tomu bylo dvakrát poměrně blízko).

A pokud jde o "klasické" aerolinky, tak v regionu prostě není dostatek obchodních cestujících a managerů ochotných platit plné ceny obyvklé na regionálních spojích po Evropě (rozumějme managerů na takových pozicích kterým firma za letenku z Brna dejme tomu do Paříže proplatí 15000 a více) .

A navíc, jakmile dnes většina potenciálních cestujících z Brna při porovnání ceny a pohodlí raději zvolí D1 či směr Mikulov, pak obchodním cestujícím nezbývá než se vydat stejnou cestou.

Ale abych nekončil pesimisticky. Věřte že v okamžiku, kdy zde skutečně bude dostatečná komunita mezinárodních obchodních cestujících a managerů, dojde i k otevření nových obchodních linek z Brna. Neptejte se mne však prosím, kdy taková situace nastane.

Celý text / Read more...

12. 6. 2007

Je Brno Mekkou informačních technologií?

Brno je považováno za univerzitní centrum s velkou koncentrací firem působících v oblasti vyspělých informačních technologií (IT). Týdeník Ekonom před pár lety dokonce v nadsázce psal o Brně jako o Silicon Hill s poukazem na internetové start-upy poblíž Kraví hory (aneb jak Brňané říkají Monte Bú). Vzniklo tu mnoho úspěšných IT firem, z Brna řídí své mezinárodní aktivity asi vůbec nejúspěšnější česká IT firma (zajímají se vůbec o to např. odpovědní úředníci Magistrátu a kraje, kteří by to mohli využít k mezinárodní propagaci regionu?) a svá mezinárodní centra s adjektivy jako Delivery, Service, Outsourcing nebo Call tu zřizují světoví giganti jako IBM, Lufthansa, Motorola, Infosys, Logica atd.

Což o to, v médiích takové zprávy vypadají úctyhodně a image středoevropského hi-tech centra by se nám všem líbila, pohled pod povrch však tolik optimistický obrázek neskýtá. Pokud vím, mezinárodní centra zaměstnávají především pracovité, inteligentní a komunikativní lidi, kteří mluví cizími jazyky. Kdo se však podrobněji podívá na často rutinní náplň jejich práce, pochopí, že by na ni většinou stačil i šikovný středoškolák. Na to vám ostatně kývne i zahraniční management, který na tato místa přijímá vysokoškoláky především kvůli dobré znalosti angličtiny, příp. dalších jazyků. Ty prý jsou u našich středoškolských absolventů tristní.

Co tím chci říct? Je na jednu stranu výborné, že takové prestižní firmy si zvolily Brno místo Budapešti, Bratislavy, Krakova nebo Bangalore. Je skvělé, že přivádějí do Brna více cizinců a vytvářejí platově atraktivní místa pro perspektivní mladé lidi (ano, pro malé brněnské firmy to zase tak skvělé není), kteří oceňují zkušenost z práce v mezinárodních týmech. A je to obrovský rozdíl proti jiným firmám typu Flextronics, kteří si tu výhodně postavili továrnu na lacinou dělnickou práci, kde místní přidaná hodnota je minimální.

Na straně druhé však jen malá část z těchto pracovních míst snese označení hi-tech. Zdaleka ne všechno jsou skutečně vývojová centra vytvářející pro město strategickou konkurenční výhodu a zaměstnávající vysokoškolsky vzdělané specialisty v oboru. Ano, jsou výjimky a jim by měla patřit největší pozornost a případná podpora městských struktur.

Bylo by zajímavé znát názory těch, kteří právě končí vysokou školu, resp. co si myslí o perspektivnosti své práce ti, kteří pracují ve výše zmíněných mezinárodních centrech. A také co na to zástupci firem, které někdy naopak tvrdí, že Brno už nemá převis nabídky IT odborníků a proto se musejí ohlížet po chytrých hlavách v zahraničí.

Celý text / Read more...

7. 6. 2007

Co Valacha udrží v Brně

Těžko pro mě, jako pro rodilého nebrňáka, hodnotit, co mi v Brně vlastně vadí. Nelíbí se mi sice třeba mnohé „moderní“ stavby, např. některé příšernosti na Náměstí svobody, které se tam dle mého neodborného názoru hodí asi jako pěst na oko, nicméně řešení je pro mne jednoduché – nechodím tam, pokud vyloženě nemusím.

Jelikož při práci ještě studuji na Vysokém učení technickém, trávím většinu času v přilehlém Technologickém parku, kde máme kancelář, a na fakultě pod Palackého vrchem, kde mám i koleje. Výjezdy do centra se mi tak časem smrskly na několik málo výjimek, kdy mě mimo hranice zmíněné oblasti zavedly pracovní či jiné povinnosti, touha navštívit hvězdárnu, zajímavou výstavu, nebo třeba botanickou zahradu. A musím říct, že mi to takto vyhovuje – popojíždění přecpanou hromadnou dopravou, kličkování mezi davy lidí a troubení tramvají, prach a hluk jsou věci, které mě dříve docela zlobily. Vím, že o Brnu se říká, že to je v podstatě velká vesnice, ale já jsem původem z malé vesničky z podhůří Beskyd, a na velkoměsto si pořád nějak ne a ne zvyknout.

Moje idyla na kolejích ale samozřejmě nezůstane napořád. Za rok a něco dostuduji a v Brně chci zůstat. Proč, když se mi život ve městě vlastně nelíbí? Protože jsou zde takové pracovní příležitosti, které např. v rodných Beskydech (bohužel) nenajdu. Jako studentka lékařské techniky sleduji se zájmem především informace týkající se Mayo Clinic nebo Centra klinického výzkumu...a věřím, že je sledují i někteří z mých čtyřiceti spolužáků...a studenti z nižšího i vyššího ročníku...a studenti z úplně jiných oborů a jiných škol, technici, medici, přírodovědci, ekonomové...a sledují je určitě i studenti, kteří se teprve rozhodují, kam si podají přihlášku ke studiu.

Jak udržet v Brně schopné lidi? Více takových příležitostí. Pokud by zde v Brně pro mne nebyly, stěhuji se po studiích zpátky do Beskyd.

Celý text / Read more...

4. 6. 2007

Náměstí svobodné kreativity náhodných jedinců

Snad za to můžou staré malby - pohledy na naše město (Masserle, Bendl, Korompay, Richter), které si občas ráda prohlížím. Možná také budu na někoho působit staromilecky, ale za těch deset let, co v Brně bydlím, jsem si nevytvořila vztah k náměstí Svobody.

Na těch malbách ono zvláštní brněnské náměstí, jehož novou podobu odsoudila část veřejnosti i odborníků, nepůsobilo dojmem obrovské šedě vydlážděné plochy. Uprostřed totiž stál malebný kostel svatého Mikuláše a vedle něj strážnice a městská váha. Všechny budovy byly v letech 1869-1870 za účelem zkrášlení náměstí zbourány. Stejný osud potkal i Merkurovou kašnu (zvanou též kašnou Čtyř živlů), jež stávala na dnešním náměstí Svobody nedaleko styku ulic Běhounské a Kobližné. Postavil ji vynikající sochař a malíř Ignác Jan Bendl a nahradila tak starší, renesanční kašnu sochaře Jiřího Gialdiho. V souvislosti s novou regulací náměstí a rušením kašen v Brně byla i ona v roce 1867 rozebrána. Sousoší putovalo do Františkova muzea (dnes Moravské zemské muzeum) a je zde k vidění dodnes. Pohledy na město si lze dnes prohlédnout na stránkách Archaia Brno, odkud jsem čerpala i historické údaje.

Před měsícem v rámci akce 100 happeningů studentů Fakulty architektury Brno obsadili její aktéři celé náměstí Svobody, aby se tento prostor "stal konečně opět tématem a živou otázkou pro náhodné kolemjdoucí". Nechala jsem se vtáhnout do děje a konečně jsem měla pocit, že náměstí ožilo. Místy ozvěnou dní a sešlostí minulých, k nímž tato velká plocha jaksi stále vybízí – rozverní studenti si tady zademonstrovali, prošli se slavnostním krokem, někdo oděn do uniformy držel čestnou stráž u telefonní budky, zatímco jeho kolegové pobíhali kolem s miniaturními tanky a letadly. Jiní se pokoušeli diskutovat s kolemjdoucími o "nedořešených" brněnských prostorech u zvláštně se vyjímajícího na studené dlažbě hrobečku městské zeleně nebo miniaturního dětského hřiště. Prostor dostala také lidová slovesná tvořivost, především na téma nové minimalistické kašny, jež dnes stojí na místě svých povedenějších předchůdkyň: "Není moc těch zvláštních lidí, co krásu fontány vidí. Je to moderním uměním nebo snad fontán vzezřením?" Toť otázka…

V pátek začal v Brně pivní fest, takže se náměstí Svobody a okolí Staré radnice uspokojivě zaplnilo. Při pohledu na zvláštní krámky a některé osoby, které přišly do centra Brna určitě ne kvůli tomu, aby zde obdivovaly pamětihodnosti, měla jsem najednou zvláštní pocit, že jsem na lidové veselici v Dolním Bavorsku. Každý stánek jiná ves (či spíš jiný pivovar). Doplněním oné fantasmagórie byly kromě kytek na sloupech také přetékající odpadkové koše na náměstí a veřejné automatické toalety – kadibudky přímo na chodníku u radnice. Festival zábavy Brno – město uprostřed Evropy má určitě své opodstatnění, ale najednou bylo na mě těch atrakcí trochu moc. Tentokrát jsem se nezastavila, ale raději jsem běžela dál.

Možná se za pár let znovu – v rámci nové regulace náměstí a rušení kašen – změní dnešní podoba náměstí Svobody. Možná by se u této příležitosti hodila také změna názvu. Třeba na náměstí svobodné kreativity náhodných jedinců. Vždyť i k té současné podobě náměstí se vlastně žádný tým nehlásí...

Celý text / Read more...