Noc vědců

Po Muzejní noci se blíží další "noc", tentokrát zaměřená na vědu.
Stejně jako Muzejní noc, i Noc vědců bude probíhat na několika místech ČR v jeden den (tedy noc). V Brně se do akce zapojilo Vysoké učení technické, Masarykova univerzita a hvězdárna a po zhlédnutí propagačních stránek musím uznat, že program vypadá slibně. Docela mě pobavily názvy některých představení - například Zpěv matematika s doprovodem klavíru nebo Starosti streptokokovy - příběhy z dutiny ústní. Velkou atrakcí bude určitě i ohňostroj na chemické fakultě.

Sama znám prostředí všech tří institucí poměrně dobře a vím tedy, že vědci nejen že jsou skutečně obyčejní lidé (což má Noc vědců za cíl ukázat), ale často jsou to takoví srandisté, že člověk ani nechápe, kde se to v těch jejich geniálních hlavičkách bere :) Věřím tedy, že zpívající matematik sklidí zasloužený úspěch, že se dozvíme, jak je to s tím streptokokem (a co to vlastně je) a že fakulta chemická nám po všech těch avizovaných experimentech zůstane celá...

...a že se akce stane pravidlem a příští rok se zapojí i další univerzity.

P.S. Neodpustím si poznámku - trochu mě překvapilo, že obě zúčastněné univerzity si k Noci vědců přichystaly vlastní plakát a propagují se v Brně samostatně (mimo oficiální web společný pro celou ČR). Trochu to vypadá, jako by spolu univerzity soupeřily...??!!
Celý text / Read more...

Endorfinové opojení

Brněnský asfalt dosud zahřívalo slunce. Astronomicky vzato již bylo podzimní, přesto si vesele užívalo prý posledního dne babího léta. Mediální masáž Českého hydrometeorologického ústavu, který na všech soukromých i veřejnoprávních kanálech předpovídal brzký nástup studené fronty, ochlazení a déšť, mě ještě na poslední chvíli vysadila do sedla horského bicyklu a ještě v podvečer jsem vyrazil do svých oblíbených kopců severně od města.

Přísně vědecky vzato, okolí Brna je pro cyklisty učiněným rájem a kopce mezi Svitavou, Ponávkou a Svratkou jsou pak rájem pro milovníky strmých stoupání a ostrých sjezdů. V údolích těchto řek si zase na své přijdou zarytí rovináři, vyrážející na poklidné rodinné vyjížďky zpestřené návštěvou hostinců a obdobných pamětihodností.

Ráj je tedy na dosah, není však snadné se do svého oblíbeného koutu dostat. Od nás z Černých Polí třeba směrem na Lesnou a dál do Soběšic žádná cyklostezka nevede a protože nerad jezdím po rušných silnicích, musím chtě nechtě porušovat dopravní předpisy (a to je dnes pěkně drahý špás). Přiznám se dobrovolně, byla to jízda v jednosměrce opačně, pak jsem jel po chodníku (opatrně), nerespektoval jsem přikázaný směr jízdy, nevedl jsem kolo po přechodu… raději skončím, než se dostanu do hledáčku městské policie a za svou lásku k cyklistice tučně zaplatím. Nicméně, kdyby někdo měl zájem, tak mu své ilegální stezky mohu předvést – garantuji: stačilo by pár značek, kyblík barvy…

Když jedete na kole po určitou dobu a určitou intenzitou, prý se začnou v mozku vyplavovat endorfiny, které působí skoro jako droga. Najednou necítíte únavu, začínáte se i s kolem bezmála vznášet – prostě euforie. A v té euforii mě dnes večer při jízdě napadla utopická myšlenka: co kdyby se každé město, tudíž i Brno, rozdělilo na tři zóny. V té první, v centru, by vládli chodci, ta druhá, obytné čtvrti a rekreační oblasti, by sloužila hlavně cyklistům a třetí zónu bychom nechali autům v podobě čtyřpruhových magistrál a záchytných parkovišť. Mezi tím vším by se pak proplétala městská hromadná doprava.

Každá droga však jednou dojde.
Celý text / Read more...

Autentická kultura ulice

Jednou z inspirací k Brnopolis byla kniha amerického sociologa Richarda Floridy The Rise of the Creative Class, kterou se snažím postupně představovat v sérii článků na našem Virtuálním inovačním parku. Zatím poslední z nich byl věnován trávení volného času a fenoménu kultury ulice. Jak jsme na tom v Brně? Kde jsou přirozená kulturní centra?

Co si pod takovým místem představit? Nabídku souběžných zážitků různého typu, styl, atmosféru, přítomnost tvůrců, otevřenost vůči nově příchozím a snad i bezplatné wi-fi. Místa, kde servírují originální pokrmy, prověřená vína nebo výjimečný výběr kávy/čaje, kde bývají výstavy, koncerty nebo literární večery. Místa, kde lze potkat zajímavé lidi pestrých zájmů i profesí. Kde jsou taková v Brně? Napište prosím do komentářů, kam rádi chodíte.

Příkladem mohou být Fléda s živou legendou brněnské alternativní kultury Lenkou Zogatovou, Skleněná louka, Centrum experimentálního divadla nebo Podobrazy. Hodně lidí z mého okolí s oblibou chodí do kaváren Cafe99 nebo Spolek, o zajímavý doprovodný program se snaží také v Zemanově kavárně. Přidáte další tipy?
Celý text / Read more...

Do Brna za spisovateli

Polský spisovatel Andrzej Stasiuk v jednom českém interview řekl: „Se sousedy je to vždycky tak, že je vnímáme buď jako ty lepší, než jsme my, nebo naopak. V mé osobní hierarchii předsudků a pověr byli Češi ohodnoceni dost vysoko. Zdálo se mi, že to jsou takoví Poláci, jenomže lepší, Poláci, kteří mají to ‘něco’, co nám chybí, jakousi racionalitu a sebeironii. Ale to se týká spíš literatury, kterou znám asi lépe než živé lidi.“

Jaké knihy Stasiuk četl? Víme, že v mládí byl v okruhu jeho přátel (generace lidí narozených v šedesátých letech) kultovním autorem Hašek, všichni znali nejen úryvky ze Švejka, ale i Haškovu biografii. Dočteme se, že Švejk byl pro ně mistrem života v říši absurdity a po určitou dobu měli čeští autoři vliv na mladé polské intelektuály dokonce mnohem větší než polští, protože výstižněji popisovali metody přežití v dobách represe. Kultovními autory byli pro ně také Hrabal a Kundera, a když jsem v osmdesátých letech v Polsku studovala, také jsem je četla ve výborných polských překladech (jednalo se pochopitelně o samizdat).

Poláci mají českou literaturu rádi a někteři nadšenci jezdí k nám, aby si ty zážitky, jež znají díky četbě, zopakovali, aby poznali ty chutě a vůně, které jim spisovatel popsal a aby našli místa, odkud jejich oblíbení spisovatelé pocházejí. První zastávkou je Praha, která umí ty svoje Hašky, Hrabaly (a vlastně i Kafku) prodat. Najdeme je na pohlednicích, na tričkách, na stěnách hospod, které se chlubí, že tady byli, pivo pili nebo pouze (Kafka) nasávali vzácnou atmosféru mnohonárodnostního města. Brno se jaksi svými velikány nechlubí, i když možná někdo namítne, že tady máme Janáčkovo divadlo, JAMU, Knihovnu Jiřího Mahena apod. Tyto úctyhodné budovy si návštěvník určitě rád prohlédne, ale možná by se také rád dozvěděl, že se kultovní český spisovatel Hrabal narodil v Brně-Židenicích a tak vlastně tady by měly začínat výlety (i turistické pivní stezky ;-) Po stopách Bohumila Hrabala. Také Milan Kundera, ve světě zřejmě nejznámější autor českého původu, se tady narodil, tady chodil na gymnázium a pokaždé uvádím touto informací jeho zanícené čtenáře v úžas. Do třetice pak vždy ještě vzpomenu Jana Skácela, jehož jméno třeba Polákům nic neříká, ale když cituji jeho báseň o Elišce Rejčce, dceři polského krále Přemysla II. Velkopolského, jež na Starém Brně kostel postavila, moji hosté začínají pociťovat onu skrytou magii Brna.

Tím nevolám po dalších pamětních deskách nebo pomníčcích, mnohé turisty (i ty stále přivolávané Japonce s foťáky a kamerami) někdy více potěší třeba taková nevšední Hrabalova zeď kolem nezajímavého autobusového nádraží v Praze na Palmovce. A začalo to prostě tím, že původní nevzhlednost a šedivost toho místa, tak ostře odporující barevnému světu Hrabalových knih, začala najednou vadit skupince pražských nadšenců…
Celý text / Read more...

Co je v Brně nejlepší?

Moje žena tvrdí, že burčák a rozjezdy!

Pokud jde o to první, nemyslí ani tak kvalitu nápoje, která pravda trochu kolísá, jako spíš burčákovou sezónu s všudypřítomnými stánky, bateriemi petlahví a sloupci kelímků. V jiném českém ani moravském městě prostě nezažijete, aby lidé tak masově postávali na ulicích a popíjeli alkohol, třeba i neznámí s neznámými! Je fascinující, jak se na nárožích tvoří hloučky ochutnavačů a bez ohledu na věk, vzdělání i pohlaví diskutují o kvalitě letošní úrody. Burčáku holdují všechny sociální skupiny, bezdomovec vedle universitního profesora, stejně jako partička studentek vedle podnikatele či uklizeče chodníků. Když je burčák, zavane na ulicích družnější atmosféra, jako by samo město „lehce popařilo“.

A noční rozjezdy jsou jak pohádka o hodných autobusech! Ať se v noci vracíte domů odkudkoli a v jakémkoli stavu, máte jistotu, že v celou hodinu to prostě jede od nádraží na všechny strany, je to tak a nebude to jinak. Je v tom nějaké magické kouzlo, jak autobusy přijíždějí, řadí se, čekají, a pak jako mávnutím proutku všechny najednou startují a rozjíždějí se ke svému cíli. To je úplně geniální!, jásá vždycky moje žena, když se autobusy dávají do pohybu a tryskem vyrážejí všemi brněnskými směry...

A já neměl ještě to srdce uštěpačně poznamenat - až nám nádraží přesunou, kdovíjak to bude...
Celý text / Read more...

S Mr. Googlem v Redutě

Když ještě studoval Lukáš Morávek na Masarykově univerzitě (MU), založil zde klub zahraničních studentů. Do podzimu 2004 pak na MU pracoval s Donem Sparlingem v Centru zahraničních studií a později se stal prvním Čechem pracujícím v Googlu. Po více než dvou letech strávených v Dublinu nedávno přesídlil do Prahy a ve zdejší nové pobočce Googlu má na starosti mj. komunity, vztah k univerzitám, blog českého Googlu a blogery vůbec.

A protože weblog Brnopolis je technicky provozován na platformě Google Blogger a univerzitní výzkum a kosmopolitní svět studentů patří k našim klíčových tématům, bylo hned několik důvodů k dlouho plánovanému setkání.

Na to, co z něho vzejde, je ještě brzy. Možná se s námi Lukáš Morávek čas od času podělí o svoje irské a pražské pohledy na Brno. Zatím můžu prozradit jen tolik, že jsme si v Redutě dali skvěle servírovaný čaj, hruškový džus a Crodino. Na zjištění nejbližšího free wi-fi jsou zatím vyhledávače krátké.
Celý text / Read more...

Brno potřebuje realistické vizionáře – podruhé

Doufám, že se na mne David Uhlíř nebude zlobit, že jsem si „vypůjčil“ titulek jeho článku z Brnopolisu z května. Rád bych tak trochu navázal na jeho myšlenky, protože vizionáři a vize je téma, které mne pronásleduje už drahnou dobu.

Přemýšlel jsem, jestli znám z doby nedávno minulé nějaké vizionáře a jejich vize. Ty, které se buď již uskutečnily, nebo se na jejich uskutečnění pilně pracuje. Moc jsem jich nenapočítal, ale nějaké tu určitě jsou. Kdo jsou ti lidé a jak vlastně jejich vize vznikly a hlavně jaké cesty (klikaté, dlouhé, strastiplné ?) vedly k jejich naplnění? Tak schválně! Začnu od jednoduchého ke složitějšímu a předem se omlouvám, že budu míchat „hrušky s jabkama“.

„Mayo Clinic“ respektive oficiálně „Mezinárodní centrum klinického výzkumu“ – vize, jež je spojena s jediným jménem – doktor Tomáš Kára a jejíž realizaci snad už konečně nic (nikdo) nebude stát v cestě.

Mezinárodní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis – vymyslet a během deseti let dovést tuto akci až na úroveň nejvýznamnější obdobné akce ve střední Evropě – to chtělo notnou dávku vizionářství a lze asi říci, že tahle akce je spojena také s jediným jménem – Jiří Morávek.

Univerzitní kampus v Bohunicích – tady se bude hledat jméno prvního „hybatele“ asi těžko. Jen si vzpomínám na 90. léta, kdy jsem diskutoval s tehdejším kvestorem Masarykovy university Františkem Galem, který mi říkal, že myšlenka postavit v Brně univerzitní městečko pochází z let těsně po jejím vzniku. Pokud jde ale o její skutečnou realizaci, která spadá právě do let těsně po „revoluci“, asi by pan senátor Zlatuška věděl, kdo především stál za jejím prosazením a také za získáním „evropských“ peněz na její realizaci.

Průmyslová zóna Černovice nebo možná ještě lépe – průmyslové zóny v okolí Brna. Sama myšlenka přivést do Brna zahraniční investory určitě není objevná – stačí se podívat za hranice naší zemičky. Její realizace ale ve své době určitě vyžadovala více než organizační talent a politické kontakty. Kdo za touto myšlenkou stál jako první nevím, snad mi někdo poradí.

Středoevropský technologický institut je vize „relativně nová“ a jak jsem se dočetl v článku, na který odkazuje David Uhlíř, za touto myšlenkou stojí obě hlavní brněnské univerzity. Vize je to beze vší pochybnosti úžasná, Brnu by byla veskrze prospěšná, leč k její realizaci asi vede dlouhá, předlouhá cesta. Jen doufejme, že to nebude „světelný rok“.

Uzlové letiště v Brně – když jsem poprvé četl o téhle vizi, zavrhnul jsem ji téměř okamžitě, protože mi připadala naprosto megalomanská. Nicméně, když jsem se podíval na článek „Jak vám to léce“ v Brnopolisu ze 14. 6. a když jsem si přečetl všechny komentáře, minimálně by tahle myšlenka stála za odbornou diskusi. Jejím problémem je, že asi nemá svého „hybatele“. Možná se ale mýlím a jen o něm nevím.

Čistá brněnská přehrada – pro někoho je to spíše noční můra než vize. Když si uvědomím, kolik let už čtu vždycky v červenci, že hygienici již nedoporučují koupání v přehradě, pak si ale vizi čisté přehrady bez sinic dovedu představit víc než jasně. Ale – roky se o tom povídá, o variantách zbavení se sinic byly popsány tisíce stránek papíru a výsledek? Však víte sami. Asi ta vize má své opodstatnění, co říkáte?

Znáte další vize vztahující se k Brnu? Ať již ty uskutečněné (z těch se dá určitě poučit) nebo ty, které na svoji realizaci teprve čekají. Rozhodně nemám žádné ambice vyvolávat veřejnou diskusi o vizích pro Brno či vytvářet nějakou „burzu“ vizí. Ale diskuse na toto téma na Brnopolisu by snad mohla být zajímavá, co říkáte?
Jednu ambici bych ale přece jen měl, co takhle uspořádat nějaké setkání s lidmi, kteří už u realizovaných vizí stáli, s těmi, kteří nosí své myšlenky zatím jen v hlavách, nebo se již pokoušejí o realizaci, ale bez hmatatelného výsledku. Taková výměna názorů by mohla být docela prospěšná.
Celý text / Read more...

Best of Brno

Četl jsem nedávno na internetu pojednání o nejhnusnějších místech v Brně. Nic proti gustu - každý ať se baví tím, co jej uspokojí. Pro Brno by však bylo mnohem užitečnější mít žebříček nejlepších míst a zážitků a tyto cíleně propagovat.

Význam to má obrovský, protože turistický ruch je do značné míry virtuální realita. Prodej snů. Navíc zpeněžitelný. Naprostá většina turistů nevybírá cíl své dovolené podle toho, kam chtějí jet oni, ale podle nabídky cestovních kanceláří. Ty vybírají, kam pojedou masy.

Tvrdím, že Brno má nejméně 10 skvělých míst a aktivit, kam by mohly proudit davy. Míst, pro jejichž mezinárodní propagaci mnoho nedělá, neb nemá koncept. Co člověk to názor, ale společně bychom mohli vybrat a předložit Brno Top Ten a zkusit navrhnout strukturám kraje a města zodpovědným za turistickou propagaci vyhlásit tuto desítku za oficálně propagovaný set destinací. Pomůžete?
Celý text / Read more...

Junk Market na náměstí Svobody

Už jsem psal, že by tu mělo přibývat příspěvků v angličtině, když už chceme s Brnopolis napomáhat kosmopolitnějšímu rozvoji města. A takové nemusí psát jen cizinci. Máme přitom v Brně blogera, který píše anglicky často a výborně. Jmenuje se Petr Borůvka a jeho blog The Czech Daily Word, news and comments from the Czech Republic najdete v přehledu nejnovějších odkazů, který jsme aktualizovali v pravém sloupci.

Přečtěte si třeba o jeho dojmech z trhů na náměstí Svobody. Jeho novou podobu jsme už tady diskutovali.I když je to téma hodící se spíše do masmédií, přece jen se jedná o centrum města, kam bereme hosty a kde se často procházejí turisté. Je součástí image, jakou Brno má. Také si myslím, že do stánků patří spíše tradiční ručně dělané výrobky a speciality domácí kuchyně, které se běžně v obchodech nekoupí. A někdo na Magistrátě musí nést za výběr prodejců a jejich kontrolu odpovědnost. Kdo je to?
Celý text / Read more...

Formanovy lásky na Provázku

Vzpomínáte si na kultovní scény hledání snubního prstýnku pod stolem, Pucholta s vyskakující roletou a na tělo jako kytára Hany Brejchové ve filmu Lásky jedné plavovlásky? Viděl jsem je poprvé v kině Lucerna a bylo to pro nás, tehdejší teenagery, zjevení mezi všemi těmi umělými příběhy českého socrealismu 80. let.

Zatímco Formanovu režii Dobře placené procházky v Národním divadle a uvedení Havlovy nové hry na Vinohradech provází slušné mediální pokrytí, o divadelní adaptaci Lásek v brněnské Huse na provázku se zatím mnoho neví. Vladimír Morávek získal Formanův souhlas s uvedením 5. března na schůzce v Břevnovském klášteře a herci mají momentálně za sebou první tři zkoušky. Premiéra je naplánovaná na 16. listopadu.

Odkud to vím? Z veřejného blogu Husy na provázku, kde si můžete od listopadu 2006 skoro každý den číst novinky z jeviště i zákulisí. Mimochodem HaDivadlo se k blogování připojilo o necelé tři měsíce později a používá stejný systém jako my zde na Brnopolis. To mě přivádí k názoru, že pro divadla menších forem a jejich diváctvo je weblog účinným marketingovým nástrojem. Zdalipak na to myslí i vedení divadel při plánování rozpočtu na propagaci?
Celý text / Read more...

První dojmy, welcome here, brothers!

Příležitost bydlet 2 roky obklopen skupinou studentů z ciziny mi umožnila podívat se na naši republiku a na Brno z pohledu cizince. Přiznávám, občas jsem se i za cizince vydával, což mi poodhalilo trochu jiný pohled. Nerad bych se pouštěl do vypravování dlouhých příběhů, proto jen dynamicky, svižně, alá Marinetti.

Výhled z EC a první dojem pro opravdu mnoho očí
Přijíždím se svým portugalským černošským spolupracovníkem do Brna – od Prahy. Vlak začne zpomalovat, aby si veškeré osazenstvo mezinárodního vlaku důkladně prohlédlo „domy hrůzy“ vedle tratě. Vlak zastavuje a já vysvětluji, že jsme skutečně ve střední Evropě a v civilizaci. Trochu ostuda a já se začínám ošívat.

Nákup lístků – lístky nejsou. NEJ-SOU!
Two tickets, please… Jako lístky? Došly … Pardon? ... NEJ-SOU! Angličtinu od trafikantky jsem nečekal, ale alespoň nějaké základy? Ne. Vysvětluji, že paní se špatně vyspala. Zkoušet lístky kupovat ve vozidle už si raději nedovolím. Spása automat – podle anglického návodu vhazuji mince. Jedém.

Šalina + kufry = přátelská atmosféra.
Kdo by čekal, že u nádraží nastoupí lidé s kufrem? Přeplněná městská hromadná doprava staví a já lituji, že jsem si nevzal auto. Nastoupíme. Jedeme. Nedaleko stojící stařík energicky hromuje a nepochopitelně nadává nám, že jsme si dovolili vzít zavazadla. Anglicky reaguji, což ho vystraší a je klid. Svádím to na špatné počasí, nikdo se asi dnes nevyspal.

TODO list:
• Pozvat Potěmkina na zamaskování domů při příjezdu do Brna hl. nádraží
• Vysvětlit lidem, že pokud je někdo cizinec, většinou nerozumí, ani když mluvíme sebe-pomaleji česky
• Na cizince být dvakrát tak milejší

Závěrem
Ne že by realita byla tak chmurná, všichni cizinci byli spíše nadšení, ale úkol všech je, aby byli ještě nadšenější. Proto jsem se snažil popsat věci, které byly do očí nejvíce bijící, věci, na kterých by bylo ještě potřeba trochu zapracovat.

Petr Ludwig

Celý text / Read more...

Kde jsou v Brně cizinci?

V červenci se tu objevil první příspěvek v angličtině. Od autora, jehož rodiště je v Mexiku a který už vyzkoušel, jak chutná život např. v Polsku nebo Maďarsku, aby se nakonec usadil v Brně. V jedné z nejúspěšnějších českých hi-tech firem řídí rozvoj zahraničních poboček a tak často pobývá např. v Japonsku, Irsku nebo Argentině. Má tedy Brno s čím srovnávat.

Podobných příspěvků jako od Artura Quintera by zde mělo přibývat. V češtině nebo angličtině. Také od těch, jejichž trvalým působištěm Brno není. Možná jen zatím, možná nikdy nebude. Ale teď tu žijí, mají své kolegy a přátele, se kterými navštěvují koncerty, cestují, chodí jíst, pít a bavit se. A třeba i vymýšlet, co nového by tu mohli dělat, co jim tady chybí.

Má-li být hlavním tématem Brnopolis mezinárodní rozvoj města a jeho multikulturní pestrost, měli bychom znát jejich názory. Snažíme se proto kontaktovat cizince pracující v zahraničních firmách (zatím hlavně v Technologickém parku a Spielberk Office parku), studující na brněnských univerzitách, navštěvující opakovaně Brno jako učitelé jazyků nebo jako turisté.

Znáte některé osobně? Znáte místa, kluby, neformální struktury, kde se scházejí? Znáte Brňany, kteří se s nimi pravidelně stýkají a chtěli by pomoci jako komunikační kanál? Pomozte nám je prosím kontaktovat. Vaše tipy uvítáme v komentářích a nebo nám můžete napsat mail na adresu info@brnopolis.eu
Celý text / Read more...