Vyplatí se Brnu prodat Jaltu?

Pro člověka, který se nezajímá o historii tohoto místa a nezabývá se ani představami o jeho využití v budoucnosti, je to jen zchátralá budova, jejíž prodejní cena na trhu nemovitostí stále klesá, a je třeba ji urychleně prodat. (Představa, že v kupní smlouvě lze bezpečně zamezit „nevhodnému“ využití této stavby soukromým vlastníkem, je věru naivní – stačí jen občas shlédnout pořad ČT Černé ovce…)

Pro rozhodování člověka, který chápe město v širším časovém i prostorovém kontextu, není směrodatný pouze posudek statika a odhad realitního makléře, ale zajímají ho také informace o společenském potenciálu tohoto místa, o vývoji jeho významu v různých epochách i o budoucí hodnotě, kterou může městu přinést.

Ti, kdo budou rozhodovat o tom, zda má město Jaltu prodat, by neměli rozhodovat bez znalosti a zvážení širších souvislostí.

Co se obecně traduje z historie Jalty
V soupisu Památky Brna z r. 1991 je o tomto objektu uvedeno doslovně: “Funkcionalismem ovlivněný strohý blok, tzv. Moderna, (snad od Jaroslava Polívky, asi z r. 1929 či 1935), vymezující severní stranu náměstí …“.

a co by měli vědět představitelé města, které je vlastníkem této budovy:
1) Dne 27. září 1929 zahájilo v podzemí Jalty svůj provoz kino pod názvem BIO MODERNA.
Tato informace se objevila 20. 10. 2010 na digitální Encyklopedii dějin města Brna. Vložila ji tam Mgr. Markéta Jančíková z Archivu města Brna, která ji náhodou objevila při své práci s dobovým tiskem.

Datem otevření kina se logicky upřesňuje i dosud nejistý rok dokončení celé budovy! Pro zajímavost: Za války to bylo jediné kino, ve kterém se promítaly české filmy. Básník Jan Skácel zde nastoupil po maturitě v r. 1941 jako uvaděč a pracoval zde až do května r.1942, kdy byl totálně nasazen na stavbu silnic a tunelů v Rakousku.

2) Ing. Jaroslav Polívka, který je dosud ve všech oficiálních pramenech uváděn pouze jako „možný“ projektant či spoluautor projektu, je podepsán na šesti stavebních výkresech, které Mgr. Markéta Jančíková vyhledala ve fondu Archivu města Brna dne 24.11. 2010.

Podívejte se na jednotlivé fotografie výkresu, detailu data zpracování a razítka s podpisem Jaroslava Polívky.

Ing. Dr. techn. Jaroslav Polívka ostatně podle zápisu v Pozemkové knize vlastní od 30. dubna 1928 parcelu 196/2 s domem č.p. 656. Toto vlastnické právo přechází 31. prosince 1929 na Obrodné hnutí československých mladých žen J.C.A. v Praze (Řešení horních pater původního projektu odpovídá dispozici ubytovny pro sdružení YWCA), od 15. května r. 1934 pak budovu vlastní Československý stát.

To, že Ing. Jaroslav Polívka je světoznámým stavebním inženýrem, se lze dočíst např. v knize Jana Kaplického a Ivana Marguliuse: Česká inspirace (2005), kde v kapitole Čím Češi obohatili svět, uvádí Jaroslava J. Polívku, který spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem na Guggenheimově muzeu v New Yorku, kde výtečně vyřešil konstrukci bez opory sloupů na okraji točité rampy. O všem si můžete přečíst podrobněji např. zde.

Pro město je nejcennější strategická poloha a dobře přístupný parter Jalty
Moudří otcové metropolí v tradičních demokratických státech, kteří mají představu o cílech dlouhodobého rozvoje svého města a snaží se získat pro tuto vizi trvalou podporu veřejnosti, obvykle hledají vhodné (tj. snadno přístupné a přívětivé) prostory pro systematickou osvětu a komunikaci s občany v atraktivních lokalitách v centru města – nejlépe v bezprostředním sousedství radnice.

Evropská Urban centra většinou nabízejí občanům systematickou osvětu a jsou umístěna v prestižních lokalitách. Na příklad Urban centrum v Miláně najdete v prostorách světoznámé pasáže Galleria Vittoria Emanuelle, Vídeňské Urban Centrum sídlí v atraktivním prostředí historické Muzejní čtvrti.

Brněnské Urban centrum na Staré radnici dobře funguje jako „komorní výstavní a jednací místnost“- vzhledem ke své kapacitě ovšem zatím zajišťuje jen jednu z mnoha potřebných funkcí takového centra. (Koncept nového Územního plánu – jeden z nejdůležitějších rozvojových dokumentů – je vystaven mimo centrum města - ve 4. n.p. budovy MMB na Kounicově 67.)

Ani v areálu Nové radnice nejsou vhodné prostorové podmínky pro systematickou komunikaci s občany a tak jediné vhodné prostory v parteru historického jádra, jejichž využití může město přímo ovlivnit, jsou právě v paláci Jalta.

Proč je to tak důležité?
Psala jsem o tomto na blogu Brnopolis již dříve.
„zatímco v některých oblastech se úroveň znalostí i moderních dovedností u nás cíleně zvyšuje (jazyky, informační technologie, ekologie, sex i rodinné půjčky), všeobecná povědomost občanů o tom, jak se v posledních desetiletích proměňují města na celém světě, spíše upadá. Dozvědět se více o tom, jaká jsou rizika při realizací velkých rozvojových projektů nebo regenerací městského prostředí v zahraničí, je možné jen v několika málo odborných časopisech."

Zdá se, že ve dvacátých letech minulého století bylo Brno daleko více „v obraze“, v Dějinách města Brna (2. Díl) z r. 1973 je na str. 128 uvedeno:

„V letech 1924 a 1925 přednášeli v Brně architekti JJP.Oud, Walter Gropius, Ameée Ozenfant, Le Corbusier, Adolf Loos, Oldřich Starý a Jan Víšek….“

Na str. 130 se zase dočteme:

„Architekti se účastnili i výstav brněnských výtvarných spolků, zejména pokrokové Skupiny. Nalézali také ohlas v brněnském tisku, který se o architekturu zajímal a dovedl o ní zasvěceně referovat, hlavně v Lidových novinách, v Měsíci a v Indexu. V Brně rovněž vycházely, byť i jen krátce, speciální revue věnované otázkám architektury, jako Horizont V. Roštlapila, nebo Bytová kultura redigovaná J. Vaňkem, B. Markalousem a A. Loosem.“

O vztahu veřejnosti a architektury
Dnes u nás bohužel ani ty nejčtenější deníky nemají odborného redaktora, který o architektuře a urbanismu zasvěceně a pravidelně informuje čtenáře. Důsledkem rostoucí všeobecné neznalosti současných trendů i historie vývoje „vlastního“ města je, že lidé jsou již předem negativně naladěni vůči všem záměrům ve svém okolí a diskuse o většině projektů jsou jen smutnou přehlídkou nedorozumění. Jedním z příkladů, jak se o architektuře píše nyní si můžete přečist například zde.

Aby se situace mohla měnit k lepšímu, je třeba, aby brněnská veřejnost dostala po desetiletích znovu možnost soustavného („celoživotního“) vzdělávání – v kultuře bydlení, výtvarného umění i architektury, a aby si také osvojila základní principy „praktického urbanismu“ a mohla o závažných otázkách komunikovat jako rovnocenný partner! K tomu je ovšem nutné, aby lidé měli trvalý přístup k potřebným informacím se srozumitelným výkladem a také příležitost slyšet odborníky z celého světa. Tuto možnost by měli v rámci výuky dostat také žáci i studenti všech brněnských škol. Tak široký osvětový koncept však nelze prakticky realizovat v současných prostorách existujícího Urban centra na Staré radnici.

Větší Urban Centrum by mohlo vzniknout v pasáži Jalta
Jsou to ve skutečnosti poslední a současně nejlepší prostory, vhodné pro tento účel v historickém jádru města. (Nebo snad víte o nějakých vhodnějších?) Právě zde má Brno jedinečnou příležitost využít pro tolik potřebný přímý kontakt s veřejností bezbariérově přístupnou pasáž.

Mohly by se zde odehrávat inspirativní výstavy architektonických i urbanistických projektů včetně prací studentů Fakulty architektury i dalších brněnských škol. Jako názorná pomůcka by se tu prakticky uplatnil i existující dřevěný model centra města. Pro budoucnost Brna by mohlo Urban Centrum sehrát velmi důležitou roli - občané by tu našli ucelenou představu o vývoji města v posledním století a všechny důležité aktuální záměry a projekty. Byly by zde dostupné také vypsané tendry a výběrová řízení a lidé by se na nejasnosti mohli přímo zeptat přítomné odborné služby. Našli byste tady prodejnu Brunensií a odborné literatury i časopisů, kavárnu i občerstvení se speciální regionální nabídkou atd. Těchto služeb by s výhodou využívali také návštěvnící dalších zařízení (Infocentrum pro turisty, Brno Expat Centre, Family Point a další…)

Bývalé kino a klub v suterénu budovy nabízejí dosud chybějící prostory pro prezentace, konference, přednášky, projednávání územního plánu a velkých projektů, kulaté stoly, workshopy a diskuse s českými i zahraničními odborníky a to i formou videokonferencí, na které nemá zatím laická veřejnost v Brně nikde přístup. Podzemní „Městský klub“ by si pro své akce mohly pronajímat nejen městské, ale i občanské (nevládní) a komerční organizace.

Ve vyšších patrech by s výhodou mohly sídlit instituce, které se profesionálně starají o rozvoj města - a to jak městské (příslušné odbory MMB, ale i budoucí Hlavní architekt), tak soukromé firmy. Potřebné prostory by zde mohl mít i „City Centre Management“ - operativní skupina, která se bude soustavně starat o kvalitu prostředí v centru města (podle příkladu sesterského Leedsu).

Nechceme jen nečinně přihlížet
Když jsme před 15 lety začali přesvědčovat vedení města, aby se v privatizaci ucházelo o zchátralý areál Vaňkovky, jen málokdo věřil, že se nám to povede. Nešlo nám tehdy zdaleka jen o záchranu zajímavé industriální památky, ale hlavně o to, aby město jako vlastník mohlo prosadit, že alespoň část areálu bude mít v budoucnu kulturní a vzdělávací funkci. Uvědomovali jsme si totiž strategickou polohu Vaňkovky, díky které bude její rekonstrukce prvním krokem do nové rozvojové oblasti.

Chátrající Jalta stojí na jednom z nejprestižnějších historických míst Brna – hned vedle bydlel královský mincmistr Bruno, ve stejném bloku měl svůj dům Jan Lucemburský, bydlela tu i Eliška Rejčka. Promyšlené využití prostorů v sousedství radnice může pozitivně ovlivnit společenskou i kulturní atmosféru tohoto města v příštích letech a doufám, že může i získat podporu z EU fondů. Prodejem Jalty tyto šance Brno definitivně ztratí.

Autorka: Eva Staňková

Celý text / Read more...

Videozáznamy přednášek z TEDxBrno jsou tu

Pokud jste se nedostali na TEDxBrno - víte, že už se můžete podívat na videozáznamy prvních vystoupení? Možná si je rádi připomenete - nebo kamárádům a kolegům - i vy, kteří jste s námi brněnský TEDx prožili. 14 dní stačilo na dva tisíce zhlédnutí, tak pokud je uznáte hodné šíření... A pro úplnost - fotky z TEDx akcí v Brně a Praze znáte?

Největší ohlas sklidilo závěrečné vystoupení Adama Gebriana. Také si myslíte, že potřebujeme nejen realizátory, ale také iniciátory a propagátory?




Kdo má za sebou několikaletou podnikatelskou nebo manažerskou misi a nechce skončit se syndromem vyhoření, určitě ocení přednášku Petra Maňase.




Krátké vystoupení Marisy Perelló strhlo publikum svým osobním příběhem aneb jaké je přijít z Goldman & Sachs v Londýně do postkomunistického Kurdějova.




Každé 3 dny by měl na našem YouTube playlistu přibýt nový záznam. TEDx novinky můžete sledovat také na Facebooku a Twitteru.
Celý text / Read more...

Kam v Brně naslepo: Hudební sklep na Dominikánské ulici.

Tentokrát naslepo doslova a do písmene, protože Hudební sklep je klub čerstvě narozený, právě tak na konci šestinedělí. Kapely, zbystřete pozornost a hlaste se! Tenhle klub bude svůj "ksicht" ještě nějakou chvíli pilovat a tak můžete být u toho. Klub sídlí na Dominikánském náměstí ve sklepních prostorách pivnice Šenk Na Špalku (opravuji na správné jméno podniku a díky za upozornění) a za rok si povíme, jak se zařadil do hudebního dění vedle Kouřícího králíka, Dessertu, Staré Pekárny a dalších již etablovaných doupat.

I tak na vás budu apelovat, abyste se s tímto miminem začali kamarádit, což Facebookoví zaprodanci mohou spláchnout jediným klikem ZDE. Už jen za tu odvahu, že se stále v Brně najdou mašíblové (= magoři, šílenci a blázni), kteří to alespoň zkusí.

Klub je nevelký, tak pro 40 sedících, případně stovka na stojáka, ale díky kvalitní aparatuře zvládne docela pestrý okruh žánrů i typů pořadů a působí v dobrém slova smyslu jako "startovní" v tradici legendární liverpoolské Jeskyně.

A to je vynikající zpráva pro všechny hodinové bohémy, začínající kapely a vůbec projekty, které své publikum teprve hledají. Jediné riziko za zpackanou propagaci a nefunkční vir(v)ál na netu bude totiž pouze prořídlý sál a pětistovka. Což je částka, na kterou lze snadno našetřit lepší životosprávou, zejména po zkouškách.

Duší klubu jsou Martin Sajda a Filip Zeiner, jejichž láska k muzice hraničí s posedlostí. Po večerech makali na přípravě, i v době, kdy jsme si s Donem Sparlingem při TEDx dýchánku nad vínem notovali, jak jsou malé scény, útočiště amatérských kapel a ochotnických divadel, zásadní pro činorodý život města. A to platí i přes jejich mediální "nevděčnost" a slabý politický potenciál.

Jasně, v těchto místech nepadají světové rekordy a nebují tu skvostná a vysoce profesionálně odvedená kultůra, kde lze pod dohledem nějaké celebrity s papírkem v ruce melodramaticky zviditelnit město, moře, případně i nějaké to politické kuře a jeho stavení. Ale znovu opakuji, že podpora jakékoliv DIY činnosti pro potěchu, se městu bohatě vyplácí, protože kdo hledá, zkouší a dře na nějaké vystoupení, nebude investovat energii do devastace zastávek MHD a jiných projevů tupého zabíjení času.

Soukromě tipuji, že v klubu nakonec převáží kapely vycházející z americké folk-rockové tradice a hraní natolik živé, že vrcholným produktem technického výzkumu a vývoje na podiu bude asi jen ozvučení klubu, nanejvýša nejnovější model lampového komba Messa Boogie. No a? Nepřítomnost různých hi-tech hraček nemusí nic ubrat na současnosti a autentičnosti.

Navíc souhlasím s mnoha hudebními publicisty, že stále nepřekonaný étos 60.let vděčí za svou imaginativnost a "posvátnost" i tehdejší studiové praxi, která laborovala s výhradně s "živě" nahraným materiálem, jehož rytmus určovalo společné pulsování kapely a nikoliv studený klik ve sluchátkách doplňovaný rafinovaným používáním CTRL-C a CTRL-V. (Sgt. Peppera, nejvýmluvnějšího kulturního artefaktu začínající psychedelic, nevyjímaje.)

Takže se mějte a choďte do Sklepa poslouchat živou muziku a ne si jen hrát s kousky uhlí.
Celý text / Read more...

Kdo stojí za Brnopolis: Petr Marčišák

Zásluhu na tom, že se podařilo ve FIRST Innovation Park přivést na svět Brno Expat Centre, má především Petr Marčišák, který se se mnou po dva roky věnoval rozhovorům s cizinci a s Brňáky v zahraničí. Nyní jsme se sešli k dokončení dávno načatého rozhovoru.

Pro aktivity, které jsme spolu nazvali Brnopolis, jsi měl také na starosti správu blogu a spolupořádání neformálních setkání OpenCoffee. Čím byly nebo jsou tyto aktivity pro tebe zajímavé nebo výjimečné?

Právě kombinací blogu, jenž beru jako virtuální prostor pro výměnu zajímavých názorů, které se v masmédiích neobjevují, a setkání OpenCoffee, kde se člověk může osobně potkat s pestrým složením lidí z komunity kolem Brnopolis. Přestože pocházejí z jiných prostředí, vytvářejí zajímavý „papiňák“ nápadů, nových pohledů a zkušeností. Vždy jsem měl navíc pocit, že jsou to lidé, kteří se opravdu zajímají o dění (nejen) v Brně a chtějí se aktivně zapojit bez nároku na nějakou odměnu či zviditelnění.

Pro mě projekt Brnopolis představuje část brněnského „občanského podhoubí“. Když takových aktivit uvidíme v Brně časem víc, bude to rozhodně jen ku prospěchu věci.


Brno je unikátní počtem VŠ studentů. Co by mělo město dělat pro to, aby si je po dokončení studia tady udrželo nebo (např. po zahraničním pobytu) přilákalo zpět?

VŠ studenti jsou jednou z největších hodnot Brna a město by si je mělo hýčkat. Jsem rád, že zmiňuješ zahraniční pobyty, protože právě studenti, kteří mají zkušenosti se studiem a životem v zahraničí, mohou přinášet nové pohledy a nápady. Pokud najdou v Brně uplatnění a rozhodnou se zůstat, je to z mého pohledu obrovský potenciál, který dává Brnu konkurenční výhodu.

Konkrétně by měli např. brněnské univerzity nabízet více studijních programů v angličtině, měla by pokračovat a rozšiřovat se podpora pro nadané studenty a začínající podnikatele (inkubátory, různé formy pobídek apod.). Těch možností je mnoho. Není ani potřeba vymýšlet žádné nové nástroje, stačí se podívat na příklady úspěšných univerzitních měst v zahraničí.


Co je podle tebe dnes největší problém Brna?

Ten největší vidím v částečné absenci jasné strategie a vize jak by se mělo město profilovat. Nemáme turistický potenciál jako například Vídeň, Praha nebo Krakov a proto vidím nutnost definovat Brno jako moderní evropské univerzitní město s pobočkami mezinárodních firem a bohatým kulturním prostředím.

Pokud mám být konkrétnější, je to podpora cyklistické dopravy ve městě. Když se podíváme do západní Evropy, tak tento trend nastoupil již před desítkami let. Existují konkrétní řešení, studie a fakta. Cyklistická doprava není jen další druh ekologické dopravy, ale pozitivně ovlivňuje celý duch města. Zatím mám pocit, že je hlavním záměrem postavit parkovací domy, rozšířit silnice, přivést do centra další a další auta. To bohužel nejde, protože město není nafukovací. Proto bych si Brno raději představil s moderní hromadnou dopravou, fungující sítí cyklostezek a omezením individuální dopravy. Zajímavostí je, že to patří také mezi nejčastěji zmiňované postřehy při rozhovorech s expaty v Brně.


Na která místa v Brně chodíš nejraději a proč?

Určitě na přehradu, protože to mám blízko. Jinak mám rád atmosféru nočního života v centru během léta, když se sedí na zahrádkách kaváren a hospůdek.


Petr Marčišák, absolvent oboru Řízení a ekonomika podniku na VUT v Brně. V letech 2007-9 pomáhal vytvářet a koordinovat aktivity Brnopolis a vedl některé evropské projekty ve FIRST Innovation Park. Nyní pracuje pro brněnskou společnost two bits, kde má na starosti rozvoj webových projektů a internetový marketing. S velkým vztahem k Brnu a všemu, co se zde děje. Ve volném čase sportovec, začínající fotograf a občasný cestovatel. Můžete ho sledovat na Twitteru (PetrM).
Celý text / Read more...

Kreativní laboratoře v zahraničí

Pro upřesnění vize Kreativního centra Brno se nabízejí nejméně dvě užitečné inspirace. Jednou z nich je projekt Kitchen Budapest (KIBU) zahájený v roce 2007 s podporou maďarského Telecomu. KIBU bychom mohli označit jako labotaroř pro nová média zaměřenou na mladé výzkumníky a umělce se zájmem o konvergenci mobilní komunikace, online komunit a veřejného prostoru, kteří společně experimentují v interdisciplinárních týmech.

Kromě vybavení a grantové podpory pro řádově tucet výzkumníků nabízí KIBU především kreativní prostředí pro sdílení nápadů a příležitosti komerčního využití. KIBU pořádá pravidelné výstavy a prezentaci prototypů, z nichž některé uspějí na trhu (možná znáte Prezi - službu konkurující PowerPointu) a jiné zase obohatí spíše kulturní scénu.

Jako druhá inspirace může posloužit přeměna staré továrny na kreativní centrum v Rotterdamu (od času 1:56). Na rotterdamském příkladu je mimochodem pro Brno poučná ještě jedna věc - strategie odlišení měst tzv. druhé velikosti.



Investice do kreativní kultury v Brně mají v porovnání s městy, jako je Rotterdam, cca 10-20 let zpoždění. Je tedy nejvyšší čas, aby politici začali vedle investic do tzv. tvrdé infrastruktury (na kterých má velký zájem stavební lobby) věnovat pozornost i kvalitní měkké infrastruktuře - profesně propojených lidí, znalostí, procesů a služeb, na kterých má stát úspěšný provoz centra.

Jedním z klíčových faktorů úspěchu pro kreativní centra nebo inkubátory je vytváření synergie a atmosféry sdílení (nejen mezi interními uživateli nebo nájemci, ale i mezi subjekty s centrem spolupracujícími, pro které může centrum plnit roli přirozeného komunikačního a znalostního uzlu). K tomu je třeba neformálního prostředí a otevřené informační kultury. Takový inkubátor nebo inovační/kreativní centrum prostě nemůže fungovat jako úřad, kde se většina rozhodování děje za zavřenými dveřmi a proces schvalování a plánování trvá týdny či měsíce. Pouhý zvýhodněný pronájem prostor nebo centrální administrativní služby smysl kreativního centra nenaplní.
Celý text / Read more...

Billboardová džungle v Brně

Pokaždé, když se vracím ze zahraničí do České republiky, napadá mne jedna věc. Čím to je, že si po překročení hranic člověk připadá pořád jako na divokém západě? Přece životní úroveň se srovnává, jezdíme podobnými auty, nosíme podobné oblečení, máme tady mezinárodní řetězce, obchody, firmy, vlastně to tady "skoro" vypadá jako u našich západních sousedů. Až na jednu věc, kterou jsem si uvědomil právě letos, když jsem se vracel z Francie a Německa. Je to moře reklamy, billboardů, plachet a nejrůznějších poutačů.

Stačí, když se budete vracet z Vídně, kde jsou reklamy podél silnic a dálnic zakázané (kromě těch výchovně bezpečnostních) a ve městech velmi omezené, a ihned po překročení naší hranice se na vás spustí lavina reklamy na všechno možné a nemožné.

Pokud se podíváme na dálnice a silnice mimo města, snad se blýská na lepší časy a billboardy budou postupně mizet. Na nově stavěných úsecích byste již billboardy neměli potkat vůbec. Přestože na dálnicích a silnicích již nějaký pokrok vidíme, ve městech je to podle mého názoru čím dál horší.

Uvědomuji si to stále častěji. Jen při mé každodenní cestě z Bystrce do města a zpátky jsem konfrontován s desítkami, ne-li stovkami různých větších, či menších billboardů. A protože již obyčejný billboard nestačí, mezi lesem těch normálních rostou ty obří, nasvětlené a arogantní. Někdy si vyzkoušejte přijet do Brna, od východu, západu či jihu. Všude je to stejné.

A proč vlastně billboardy a venkovní reklama škodí?

Protože nejsem žádný dopravní expert, vypůjčím si slova odborníků.

• Billboardy jsou nebezpečné (hrozí nebezpečí nárazů s tragickými následky a odvádění řidičovy pozornosti od řízení )
• Billboardy jsou neekologické (narušují krajinu, ty osvětlené spotřebovávají značné množství el. energie a vytváření světelný smog)
• Billboardy jsou hnusné (nemusíte být žádný expert, stačí mít minimum estetického cítění a musíte cítit, že s veřejným prostorem kolem vás není něco v pořádku)

Jak jsem uvedl, nejsem odborník na dopravu ani bezpečnost, ale tato situace mi vadí čím dál víc, jako člověku, který se musí každý den touto reklamní džunglí prodírat. Proto bych tímto krátkým textem rád otevřel téma, aspoň na ně upozornil a snad se najde nejeden Brňák, který má podobný názor jako já.

Pokud ano, dá se s tím něco dělat? Může se vůbec něco změnit, když hlavními inzerenty jsou politické strany? Kam se obrátit, případně zabývá se tímto problémem v Brně již někdo?

Ještě uvedu pár zajímavých odkazů, kterými jsem se inspiroval:

• Aktivita Nechceme billboardy u dálnic a silnic
• Stránka této aktivity na Facebooku se spoustou zajimavých odkazů
• Zmizík na billboardy – vyzkoušejte si, jak by vypadaly české silnice bez reklamy
• Billboard - tolerovaný vrah
• Billboardy u dálnic jsou spíše proti řidičům (z roku 1999!)
• Ministerstvo dopravy chce odstranit billboardy od dálnic - reportáž ČT24

Zdroj fotky je web nechceme-billboardy.cz , kde najdete spousty dalších fotek a srovnání se zahraničím.
Celý text / Read more...

Brno Expat Centre od listopadu v pilotním provozu

Od listopadu zahájilo svou činnost Brno Expat Centre - pilotní projekt Brnopolis o.s. a Kanceláře strategie města Brna, který navazuje na záměry Mezinárodního domu schválené v Koncepci ekonomického rozvoje města a v Regionální inovační strategii Jihomoravského kraje.

Cílovou skupinou jsou cizinci z kreativních profesí, kteří pracují nebo žijí v Brně. Od BEC mohou očekávat především individuální konzultace zaměřené např. na získávání víz a povolení k pobytu, bydlení, zdravotní péče, vzdělávání apod. V plánu je rovněž pořádání pravidelných neformálních setkání a výměna názorů a zkušeností na sociálních sítích v anglickém jazyce.

Bezplatné poradenské služby poskytuje centrum (po předchozí domluvě na tel. čísle 541 128 998 nebo mailu bec@brnopolis.eu) v nově zřízené kanceláři na Veveří 9 každé úterý od 8.30 do 17 hodin a každý čtvrtek od 10.30 do 19 hodin. Jednodušší záležitosti lze řešit i telefonicky nebo mailem. Centrum vede Don Sparling (Kanaďan žijící v ČR od roku 1969), spoluzakladatel a člen Rady Brnopolis, bývalý ředitel Centra zahraničních studií Masarykovy univerzity.

Spuštění samostatného webu BEC v angličtině připravujeme na příští týden. Zatím nás můžete sledovat na Facebooku. A nezapomeňte prosím dát vědet svým zahraničním kolegům a známým, kteří se snaží v Brně zorientovat a najít sobě podobné.
Celý text / Read more...

9. prosince o vizi Kreativního centra Brno

Loni na jaře hostila Praha unikátní mezinárodní konferenci (psal jsem o ní zde) zaměřenou - u nás snad poprvé - na kreativní ekonomiku. Za měsíc se něčeho podobného dočkáme v Brně. A nejen to. Akce pořádaná městem Brnem představí i ambiciózní projekt kreativního centra, který zatím nemá v ČR obdoby.

V Kreativním centru má být umístěn inkubátor pro začínající podnikatele v kreativních průmyslech a nájemní ateliéry pro začínající umělce a absolventy uměleckých škol (např. fotografie, malířství, sochařství, hudba, tanec). V dalších společných prostorách se počítá s divadelním sálem, výstavními i vzdělávacími prostory, kavárnou, obchůdky a ubytováním pro studenty.

Cílem projektu má být rozvinout tvořivý potenciál talentovaných lidí a zamezit jejich odlivu mimo Brno. Centrum také může přilákat nový druh investorů napojený na kreativní průmysly (např. architektura, design, oděvní návrhářství) a pomoci oživit zanedbanou oblast v majetku města. Jako nejvhodnější lokalita pro umístění centra byl vybrán objekt bývalé káznice mezi ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská (možná jej znáte z výstavy Městské zásahy).

Projekt byl schválen zastupitelstvem města loni v březnu jako součást Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje a v prosinci 2009 navržen expertními skupinami jako součást Koncepce ekonomického rozvoje města. Iniciátorkou a koordinátorku projektu je Tereza Chrástová z Kanceláře strategie brněnského Magistrátu.

Projekt je na samém počátku a je stále čas přijít s vlastními návrhy na využití prostoru a spolupráci. Příležitostí k tomu bude právě mezinárodní konference Role kreativity v rozvoji města, která se koná 9. prosince v Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie za účasti zahraničních i domácích odborníků (např. Marta Smolíková nebo Adam Gebrian). Early bird vstupné (do 30.11.) je 300 Kč (pro studenty 100 Kč).

Brnopolis bude při tom, buďte i vy.
Celý text / Read more...

Brněnské TEDx milníky

Za dva týdny se dočkáme druhého pražského TEDx a zaregistrovali jsme také zájem o uspořádání TEDxOlomouc. Možná i vy máte podobný záměr ve vašem městě a váháte, co to obnáší. Nabízím malý pohled do kuchyně. Nebo spíše spíže?

únor	v mailu nacházím zprávu od amerického TED o udělení licence k uspořádání akce
březen	první diskuse o příležitosti zorganizovat TEDx v Brně na setkání OpenCoffee, první zmínky na blogu, vytvoření stránky na Facebooku
duben	v bolestných pochybách a více či méně smysluplných debatách se rodí kostra dramaturgie
květen	hlásí se nám první dobrovolníci, odnáším si silný zážitek z TEDxBratislava, není už na co čekat
červen	první přípravná schůzka se zájemci mimo Brnopolis, začátek formování TEDxBrno týmu, první schůzky s potenciálními partnery
červenec	shortlist pro místa konání a termíny, seznam desítek kandidátů na vystoupení
srpen	ohlášení místa, termínu a výběr prvních vystupujících, dolaďování webu a propagace akce všemi dostupnými kanály
září	finalizace programu, začátek prodeje vstupenek, příprava logistiky akce
7. října	TEDxBrno skutkem

Milníky pro mě byla také setkání s jednotlivými přednášejícími, speciálně pak s Adamem Gebrianem. Z naší příjemné schůzky před TEDx si pamatuji hlavně dvě jeho poznámky.

První o tom, jak je těžké v našich končinách vysvětlit, že něco mezioborového (z čeho má prospěch neurčitý počet subjektů ve veřejném prostoru) děláte prostě proto, že to považujete za potřebné, smysluplné a že vás to baví. Kolik energie a času musíte věnovat na překonávání nedůvěry a vyjasňování, že za vámi nestojí lobbistické nebo politické zájmy či záměr někoho podvést. S něčím takovým se ve vyspělém světě obvykle nemusíte zabývat a můžete se tak soustředit jen na vlastní práci.

Tu druhou jste mohli slyšet od něj osobně na přednášce. Zatímco v zahraničí zajímá lidi především, kam jdete, jaké máte plány, čeho chcete dosáhnout, u nás je podstatnější minulost - odkud jdete a co už máte za sebou.

I tohle hezky ukazuje, proč u nás nevznikl a nevznikne Google :)
Celý text / Read more...