29. 12. 2008

PF 2009

Do nového roku 2009 vám přejeme hodně zdraví a uspěchů v osobním i profesním životě. Těšíme se na další setkávání - osobně na našich setkáních OpenCoffee nebo aspoň virtuálně tady na blogu. K ukojení pudu bilancování pak přikládáme přehled 10 nejčtenějších příspěvků roku 2008. Podívejte se s námi, o co byl největší zájem.

1. Kam za WiFi připojením v Brně
2. V Brně s kávou a s wifi
3. Noc kejklířů 2008
4. Vinný povzdech z kavárny Savoy
5. Hledají se vizionáři pro Jižní centrum
6. Metro v Brně - návrat jazzu
7. Kavárny v Brně. Co v nich hledáme?
8. Zmizelý svět brněnských kaváren
9. Přijďte si vystřelit do Vaňkovky
10. 2nd OpenCoffee hosted the Brno expats

Které příspěvky se nejvíce líbily vám? Co vám tu chybí? Připojte svá přání do komentářů.

A na cestě uchem jehly neblouděme!

Petr Marčišák a Vlastimil Veselý

Celý text / Read more...

23. 12. 2008

Ježíšek je z Husovic!

Brňané plesejte! Pravda vyjde najevo o Štědrém dni přesně ve 14:45, kdy ČT2 odvysílá Husovické Betlém, takto záznam vánoční inscenace Divadla Radost z pera Vladimíra Pešky. Konečně se lid český dozví, že Ježíšek se narodil v Husovicích a přispěchali se mu poklonit nejen pastýři sledující hvězdu nad Medlánkami ale i tři králové ze Šlapanic, Líšně a Černovic. To vše v libozvučné brněnštině.

Veřejnoprávní médium tak nejširší veřejnosti zpřístupní nezpochybnitelná fakta, podložená zevrubným studiem lidových vánočních her z okrajových čtvrtí Brna, jakož i vyprávěním babičky pana Pešky, autora, který je šťastnou shodou okolností též ředitelem divadla Radost.

PS: Má-li kdo mindrák, kolik pragocentristů zas nespravedlivě okupuje sváteční televizní program, nechť vypne televizi a vyrazí do brněnských kostelů obhlížet betlémky. Zaručeně během putování potká víc Brňáků, než kolik jich ČT nabídne za celý rok.

Celý text / Read more...

21. 12. 2008

Je angažmá na webu projev občanské společnosti?

Miloš Čermák odhaduje nevyužitý voličský potenciál na českém webu na 5% hlasů. Ve větších městech, jako je Brno, to může být ještě vyšší číslo. "V silné generaci dvacátníků a třicátníků, kteří v posledním roce začali osídlovat Facebook a další sociální sítě na webu. Navazují spolu kontakty, vytvářejí zájmové skupiny a jejich virtuální život se prolíná s tím reálným. Jejich vliv a význam jsou proto vyšší, než by odpovídalo prostému počtu.

To už by stačilo nové politické straně na vstup do parlamentu a nebo oběma nejsilnějším stranám k volebnímu vítězství." Podle Čermákova článku představuje angažmá na webu nový typ občanské společnosti, která "ve své tradiční podobě v Česku nikdy pořádně nevznikla".

V krajských volbách jsme si mohli všimnout, jak parlamentní strany tuhle skupinu úplně přehlížejí. Asi jim je jasné, že komunikace s ní vyžaduje mnohem víc než inzeráty s lacinými slogany o rušení poplatků, pravých cestách nebo klidné síle.

"Aktivní uživatelé webu by chtěli veřejný život ovlivňovat. Své názory umějí formulovat, prosazovat a získávat pro ně spojence. Ale mnozí paradoxně ani nechodí k volbám. Politický systém považují za něco, co svým hlasem těžko ovlivní." Význam internetu v tomto směru ukázaly poslední americké volby.

Brnopolis rozhodně nepovažuji za politický aktivismus, na druhé straně jeho smysl by mohl být i v tom seznámit lidi, kteří se zajímají o veřejné dění ve městě, kde žijí, a kteří chtějí svými znalostmi a kontakty něco pro něj konkrétního udělat.

Dovedu si představit, že to jednou bude oficiální web města, který umožní vzájemnou komunikaci občanů a nabídne e-služby přizpůsobené vybraným cílovým skupinám. Obávám se však, že magistrátní web bude muset v první řadě řešit absenci mnohem základnějších interaktivních služeb (ve firemní sféře již naprosto běžných) než moderovaný blog pro lidi v kreativních profesích. Právě na ně se nyní zaměřuje vedení měst ve vyspělých zemích - aby si je udržela a přilákala další.

Jednou jsme se s Liborem Stejskalem, šéfredaktorem blogů na Aktuálně.cz, bavili o tom, jaký je rozdíl v projevu občanské solidarity u nás (a do značné míry v celé Evropě) a v Americe. Zatímco tady se ochota nezištně pomoci projevuje spíše v charitativním dárcovství finanční částky, např. zasláním DMS (a díky za to!), Američan raději půjde osobně uvařit lidem na ulici polívku nebo zorganizovat sbírku mezi svými kolegy z banky (no, to teď nebyl úplně vhodný příklad). A protože všichni neumíme tak dobře vařit (já bych se tedy neodvážil vystavit kolemjdoucí riziku svých pokrmů), smysluplnější asi je vybrat si něco, co umíme.

Někde jsem slyšel, že na dobrovolnost v dnešní hektické době už nezbývá čas. Možná právě komunitní web služby (znáte třeba Kiva?) a sociální sítě jsou alternativou, která nestojí tolik času a námahy.

Celý text / Read more...

19. 12. 2008

O Janáčkovi a jeho městě na ČT2

Jak se chová město, ve kterém Leoš Janáček prožil větší část života a kde tvořil, k dědictví svého skladatele? Dokáže využít ve svůj prospěch i ve prospěch odkazu génia tohoto dědictví? Bude možné Brno jednou srovnat s Mozartovým Salzburgem nebo Wagnerovým Bayreuthem?

Festival Janáčkovo Brno 2008 patří na konci letošního roku k nejzávažnějším kulturním událostem Jihomoravského kraje. Navazuje na úspěšný nultý ročník, který dokázal v roce 2004 zaznamenat významný ohlas i v zahraničí. Hudební magazín Notes zachycuje nejdůležitější události, kterými jsou například inscenace oper Leoše Janáčka Liška Bystrouška, Káťa Kabanová, Její pastorkyňa nebo monumentální Glagolská mše.

Nabídneme výpovědi osobností dirigenta Jana Latham-Koeniga a Tomáše Hanuse, operního režiséra Jamese Conwaye, ředitele NDB Daniela Dvořáka, ředitele společnosti Opera Europa Nicholase Payna, muzikologů Jiřího Zahrádky a Evy Drlíkové, hudebního publicisty Jana Špačka nebo skladatele Ivo Medka. Nebude chybět ani atraktivní výstava interpretací Janáčkových partitur výtvarníků Dalibora Chatrného, Rudolfa Fily, Jiřího Kocmana a dalších.

Dokument vysílá ČT2 v úterý 23.12. od 23:10 hod a o týden později 30.12. od 9:10 hod.

Pavel Jirásek

Celý text / Read more...

18. 12. 2008

Na obědě s dvojčaty 1 - Café Onyx

O víkendu jsme podlehli předvánoční náladě a pokusili se v rámci procházky s dětmi zakoupit i nějaká ta překvapení pod stromeček. Úspěch jsme měli nevalný, ale zato nám docela vyhládlo. Jak jsem se zmínil už minule v článku o Zemanově kavárně, vyhledáváme podniky spíše nekuřácké a hlavně přístupné s kočárkem velikosti menšího tanku.

Dotaz na dětskou sedačku už personál ve většině restaurací nepohoršuje, ale dotaz na dvě dětské sedačky rozhodně nemívá kladnou odezvu všude. V našem oblíbeném Italia baru na Zámečnické nemají žádnou, takže jsme zkusili přejít ulici a vešli do Café Onyx.

Před námi se otevřel příjemně členitý prostor pojatý ve funkcionalistickém stylu s bohatě dimenzovanou nekuřáckou částí. Dvě dětské sedačky neprodleně donesla usměvavá servírka z místnosti, která, jak se později ukázalo, je vybavena i přebalovacím pultem. A to už tedy samozřejmé rozhodně není.

Celý podnik působí čistým a optimistickým dojmem, pohodlné bílé sedačky lákají k delšímu pobytu a jídelní lístek k prostudování. Nejsa milovníkem kávy, nemohu o této jeho první a velmi rozsáhlé části podat relevantní informace, ale pojďme k předkrmům. Bruschetta byla vynikající a taky hovězí carpaccio vypadalo velmi lákavě. Snad jen parmazánové hoblinky mohly být jemnější, ale především! Jemnou chuť carpaccia bohužel porážel kopeček sušených rajčat uprostřed talíře, a to je mám za jiných okolností tak rád.

Z těstovin jsme zkusili gnocchi s hřiby, parmazánem a smetanou a z masitých pokrmů steak z kačeních prsíček s liškovou omáčkou a noky. Kačení prsíčka s liškami jsme si moc užili, zato hřiby v gnocchi byly vodnaté a rozbředlé. Inu není čas na čerstvé houby, ale těmhle hřibům při skladování a přípravě stejně ublížili víc než bylo nutné. Ochutnali jsme ještě dušené mladé fazolky s křupavou slaninou, kterým nebylo co vytknout. Snad jen, že slaniny v nich bylo o něco víc, než by člověk čekal od přílohy. Víno, byť rozlévané, bylo dobře pitelné a velmi vstřícná servírka neměla problém ani s naším požadavkem na obyčejnou "točenou" vodu namísto nabízených minerálek.

Takže, chcete-li v centru Brna na dobrý oběd s malými dětmi a jste-li schopni se přenést přes drobné nedostatky v kuchařově umění, mohu Café Onyx vřele doporučit. Obsluha je ochotná a rychlá (dokonce tak rychlá, že jsme si přáli, aby přestávka mezi předkrmem a hlavním chodem byla delší). A snad jen malé upozornění na závěr. Jídelníček uvedený na internetových stránkách Café Onyx není nejaktuálnější. Přibylo několik nových položek a také ceny doznaly změn, pochopitelně, že směrem vzhůru.

Jiří Kohoutek

Celý text / Read more...

16. 12. 2008

Kdo stojí za Brnopolis: Ivo Možný

Pokud si vzpomínám dobře na vaši charakteristiku, jednou jste označil Brnopolis za spolek kosmopolitních patriotů. Jak to nejlépe vysvětlit někomu, kdo si nepotrpí na cizí slova?

Vnímám Brnopolis jako spolek lidí světového obzoru, kteří mají rádi své město. Můžeme říkat i vlasteneckých světáků, ale proč? Kosmopolitní patrioti se cizosti nebojí.

Když se podíváte na Brno očima sociologa, čím je výjimečné?

Takových měst se základní strukturou položenou na rozkvětu z počátku dvacátého století, rozkvětu opřeného v konjunktuře textilního a strojírenského průmyslu, které se v posledních desetiletích brání následkům jejich úpadku s proměnlivým úspěchem, je v Evropě mnoho. Výjimečné je, že Brno muselo proti té strukturální krizi mobilizovat své síly se zpožděním, a ještě s populací poškozenou půlstoletou devastací občanskou a politickou. Má dobrou polohu a určitý kapitál v tom, že je podílem studentstva na své populaci nejakademičtějším městem republiky. Výjimečné je pro mne - sociolog nesociolog - tím, že je to dnes město mého srdce.

Když pobýváte v zahraničí, co vás nejčastěji napadne, že by šlo do Brna přenést?

Ty nejlepší věci na světě nejen nejde koupit za peníze, nejde je ani darovat, natož dovézt či přenést. Dobré školství v angličtině a němčině od úrovně mateřských škol, ale hlavně základního stupně... koncepční výstavbu sociálního bydlení alespoň na úrovni, kterou už dosáhla první republika... promyšlenou demografickou strategii, zejména s ohledem na kvalitu života gerontů, kterých ve městě brzy dramaticky přibude. Mimochodem, připadá mi zajímavé, že máme na státní úrovni vypracovanou strategii proti mimořádné epidemii chřipky, ale jak čelit epidemii Alzheimerovy choroby, která přichází postupně a tedy předvídatelně, o tom neuvažujeme ani regionálně. Lze ale ze zahraničí přenést způsob myšlení pro lidi, odpovědné za správu
komunity?

Jsme v Brně připraveni na multikulturní společnost a konkurenci podobných měst v globálně propojeném světě? Měli bychom sem lákat další cizince?

Připraveni nejsme a míjíme poslední příležitosti se připravit. Budoucnost je možná jen dvojí: buď nebudeme dělat nic, strčíme hlavu do písku a ponecháme na zločineckých mafiích a jimi zkorumpovaných policistech, aby dál prováděli výběr imigrantů podle svých potřeb. Anebo se opřeme o systém zelených karet a z těch cizinců, kteří tu budou pracovat, budeme podporovat a získávat k usazení a asimilaci ty nejslibnější. Jejich děti budou v příští generaci rozmnožovat naše nejvzácnější zdroje, totiž pracovitost a talent. Tyto zdroje vysychají všude v naší civilizaci a soutěž o ně se přiostřuje. Minuli jsme příležitost, kdy tu pracovali ukrajinští inženýři jako nádeníci a rádi by se usadili: nejlepší z nich jsou už dnes v Kanadě. Že by se nám podařilo vybudovat nějakou „pevnost Brno“, kam nikoho nepustíme a nastavíme své stárnoucí hrudi jako štít, to už si snad nikdo nemyslí.


Ivo Možný (76) je profesorem sociologie a sociální filosofie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, zabývá se především proměnami české rodiny, sociální změnou, sociologií intimity a sociální politikou. V letech 1955-65 pracoval jako novinář v rozhlase, pak nastoupil na vznikající katedru sociologie MU. Za normalizace se živil také jako manželský poradce. V polovině 90. let zakládal pozdější FSS a byl jejím děkanem (1998-2004). Dodnes zde přednáší a je ředitelem Institutu regionální žurnalistiky. Člen Evropské společnosti pro vědy a umění a Učené společnosti ČR. Publikoval přes 80 prací. Má dva syny a čtyři vnoučata.
Celý text / Read more...

15. 12. 2008

Nedělní přemítání o paliativní medicině a domácí hospicové péči

Můj malý syn mi vprostřed pánské jízdy zničeho nic položil otázky z nejtěžších:„Proč musí jednou maminka umřít? Proč už ji nikdy neuvidím, když umře?“ a rozplakal se. Tak jsme auto zastavili kdesi v poli, kluka jsem přitiskl do náruče, aby mi mohl brečet za košili, a pak jsme opatrnými slovy, ale bez lhaní, překročili spolu onen velký rubikon, ono tušení, že čas plyne a lidé včetně maminky jsou smrtelní.

V duchu se vracím k pořadu rádia Vltava o paliativní medicině a domácí hospicové péči, která stále nemá v ČR na růžích ustláno, ač by měla být nedílnou součástí našeho života. Pomohl mi odhalit fatální míru vlastní nevědomosti a nepřipravenosti, jak odcházejícímu člověku pomoci emočně i ryze prakticky, aby mohl dožít v pocitech lásky a důstojnosti, ať by ho stále chatrnější tělo zrazovalo a izolovalo sebevíc. Jak společně a dobře projít poslední týdny, dny a hodiny završující symfonii života, protože potlesku publika se dočká beztak jen ticho, které přijde po poslední notě.

Co vím, máme v ČR vzhledem k počtu obyvatel jen asi třetinu pořebných hospicových lůžek oproti standardu vyspělých zemí.V Brně a okolí slouží 16 lůžek v Hospicu sv. Alžběty v Brně (www.hospicbrno.cz) a 50 lůžek v Domě léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradu. Lůžkové hospice usilovaly o legislativního zakotvení více než deset let, až v roce 2006 byl do zákona č.48/1997 doplněn §22a "Zvláštní ústavní péče – péče paliativní lůžková“ . A domácí hospic bohužel není v naší legislativě definován dodnes. (Ts,ts,ts, že by dosud nikdo nespočetl všechny ty přímé i sekundární benefity domácí péče pro státní rozpočet? Když už víme, kolik nám ušetří zavilí kuřáci a kaskadéři na D1?)

O to více si vážím laických dobrovolníků všech profesí, kteří ve svém volnu pomáhají nejen se základní péčí o nemocného. Ono vyvenčit psa, učesat a zastřihnout vlasy, přinést notebook s webkamerou, ať ještě uvidím vnučku někde v Emerice... to bude v tomto kontextu důležitější než chiméry aktivního stáří na reklamních bilboardech.

Vzpomněl jsem na babičku, přesněji maminčinu kmotru Albínu, která bez velkých cirátů dostála slibu při křtu a mamince pomáhala překonat to velké prázdné místo po úmrtí mé vlastní babičky, kterou jsem téměř nepoznal. Byla to vitální, nezávislá a v podstatě nonkonformní žena, která na vesnici statečně přestála rodinné tragédie i dost nemilosrdné skutky těch, kteří v 50.letech bezohledně spěchali k lepším zítřkům. Devadesátku babička oslavila už beznohá na vozíčku a unavená - duševně dost a fyzicky nesmírně. A zapřísahala obě, mou tetu i moji maminku, ať ji nenechají vláčet po nemocnicích, ať ji nechají v klidu odejít DOMA . Tak se i stalo. Teta o babičku pečovala stále a maminka dojížděla, jak jen mohla.

Co já? Kolik budu mít v sobě pokory a odvahy? Vezmu si neplacené volno, i když zákon tuhle „překážku v práci“ kupodivu nezná? Bez ohledu na všechny termíny a důležité projekty? Podstoupím případné riziko ztráty zaměstnání? Zajdu do hospicu a stanu se jedním z dobrovolníků? A vůbec, co s tím otravuju, když jsou Vánoce přede dveřmi a já jsem energický, dynamický a kreativní?

Právě proto.

Doporučená četba
hospice.cz
umirani.cz
František Halas: Staré ženy
Tomáš Halík: Oslovit Zachea
Vít Slíva: Grave, Souvrať
Franklin Covey: Sedm návyků skutečně efektivních lidí (kap. 2, Začínejte s myšlenkou na konec)

Celý text / Read more...

13. 12. 2008

Hledáme brněnský počin roku

Brnopolis hledá originální akci, čin nebo událost, které v roce 2008 nejvíce přispěly ke zvýšení atraktivity města pro lidi z kreativních profesí, např. v oblasti kultury, gastronomie, podnikání, vědy, médií, veřejného sektoru, sportu nebo občanských aktivit. Může jít o kulturní představení, přednášku nebo návštěvu významné osobnosti, výstavu, sportovní akci, otevření prodejny, založení organizace, televizní nebo rozhlasový pořad, jistě vás napadnou další možnosti.

Dále nás zajímá, které jednotlivce nebo organizace byste ocenili za dlouhodobý tvořivý přínos (nejde tedy o novinku posledního roku). Příkladem může být zakladatel nebo provozovatel divadla nebo galerie, restaurace nebo kavárny, dětského hřiště, knihkupectví nebo vydavatelství. Můžete vybrat také médium, školu nebo neziskovku, dokonce i firmu nebo úřad (to může někomu přijít k smíchu, ale třeba se i taková nominace objeví). Kdo nebo co si podle vás udržuje dlouhodobě vysokou úroveň a případně i přispívá k rozvoji občanské společnosti v Brně?

Máte pocit, že těch cen všude okolo už je příliš? My taky, tohle nemá být další v řadě. Nechceme dělat anketu typu Zlatý krokodýl (snad takového nic neexistuje, nechci se nikoho dotknout a už vůbec ne zubů živého krokodýla) a pak mezi světly ramp slavnostně udělit cenu tomu nejpopulárnějšímu na pompézní akci s žoviálním moderátorem.

Nejde nám ani tak o konečný výsledek, ale spíše o to, co a kdo se sejde mezi nominacemi. Proto se obracíme na vás a doufáme, že vložíte do komentářů pod tento článek svoje tipy - a také aspoň pár slov zdůvodnění (ta jsou možná ještě důležitější). Nominovat a navést sem mailem své kolegy, přátele nebo známé můžete do konce ledna 11. února 2009.

Co bude dál? V lednu se dozvíte. Každopádně ty z vás, kteří se tady podělí o nejzajímavější tipy, pozveme (uvedete-li na sebe kontakt) na setkání a diskusi s těmi, kteří stojí za počiny, které nakonec vybereme.

Celý text / Read more...

11. 12. 2008

Kauza Horní náměstí aneb občané na webu

Web občanského sdružení Horní náměstí dává inspirativní důkaz, jak se nám ve vzájemné shodě probouzí občanská i internetová gramotnost, a dobře že tak. Chci upozornit na tři důležité momenty.

Za prvé: nikde nic nehoří, nikdo nestřílí, skupina občanů se prostě legální cestou domáhá práva vyjádřit se k věcem veřejným, protože nesouhlasí s postupem radnice. Za druhé: Svoje nesouhlasy nemumlá do piva, ale ve svém volnu něco dělá. Podle fotografií soudím, že ve sdružení úspěšně paricipují i lidé generačně značně vzdálení. Tuším to souvisí s pojmem reciproční altruismus. A za třetí: používají internet a to nejen jako hlásnou troubu svého pohledu na věc. To je na potlesk! Gratuluji!

Jak jsem pochopil, sdružení občané mají za to, že Bystrcká radnice hodlá na místě stávajícího parku posvětit výstavbu naddimenzovaného objektu s estetikou průměrného hypermarketu, aniž by občany znepokojovala informacemi nad rámec zákonného minima. A tak tedy vytvořili instituci, kterou radnice nebude moci ignorovat. Nejsem s kauzou nijak detailně obeznámený, abych o ní mohl zasvěceně referovat, ale za pročtení ten web rozhodně stojí. Má někdo více relevantních informací?

Není to tak dávno, co Brnem hučela podobná kauza v Masarykově čtvrti, kde, laicky řečeno, občanské sdružení zprostředkovalo dohodu, že Armáda ČR za symbolickou korunu předá městké části pozemky k volnočasovým aktivitám. A ejhle, opět zničeho nic mělo na tom místě stát něco děsně polyfunkčního. Jak to celé dopadlo, také nevím.

Co vlastně vím? Nic, moc. Ale zajímá mě to. Napíše někdo obhajobu, jak skupina nevrlých občanů kazí hezký podnikatelský záměr?

Celý text / Read more...

8. 12. 2008

Přijďte si vystřelit do Vaňkovky

I když na poslední chvíli, rádi bychom vám přinesli informace o další nadcházející akci, tzv. flash mobu. Po podobných akci v Brně, kterou byly Freezing Brno 08 nebo polštářová bitva, jde o další ze série zábavně-recesistických happeningů, tentokrát ale i s „drobným šťouchnutím“ do problému násilí.

Pokud tedy máte dnes navečer čas, přijďte si vystřelit sami ze sebe, ne na sebe!

Sraz je 8.12. 2008 (dnes!) od 17:00 u obelisku v Denisových sadech na Petrově, kde budou všem uděleny pokyny pro celou akci.Více informaci o průběhu najdte ZDE



Přidáte se také? Piště do komentářů pod článkem.

Celý text / Read more...

4. 12. 2008

Brněnské vyhlídky

Pokud jste se někdy dostali na některá z vyhlídkových míst v Brně, nebo v nejbližším okolí, jistě se vám naskytly známé i méně známé pohledy na město. Brněnská panorama totiž netvoří pouze Špilberk s Petrovem a Pavlovskými vrchy, ale i další zajímavé a esteticky působivé pohledy.

Právě tato místa mapuje studie s názvem Vyhlídky na Brno od Karla Hudce s fotografiemi Milana Peňáze. Pokud se tedy na Brno chcete podívat z nových míst a novými pohledy, zde vybíráme několik tipů.

Štefánikova čtvrť - Husovický kopec


Štýřice - Kamenná kolonie


Brno-střed - Kraví Hora


Brno-střed - Špilberk


Ostatní fotografie najdete ZDE, nebo si je můžete osobně prohlédnout přímo v Ekologickém institutu Veronica na Panské 9 v centru Brna.

A jaké jsou vaše oblíbená místa, kde se lze kochat pohledy na Brno a okolí? Podělte se o ně s námi v komentářích.

Celý text / Read more...

1. 12. 2008

Kde posedět s WiFi

Když na jaře obcházeli naši tazatelé restaurace, kavárny a bary v centru města s nabídkou delší otevírací doby během muzejní noci, tak se v rámci těchto obchůzek prováděl také náš interní průzkum kaváren, restaurací a barů, při kterém jsme zjišťovali, zda je v daném místě hostům dostupné WiFi připojení.

Protože jsme se tomuto tématu věnovali na Brnopolis již ve dvou článcích (V Brně a kávou a wifi a Kam za WiFi připojením v Brně) uveřejňujeme dnes aktuální seznam, ve které najdete výčet míst, kde si u své kávy či oběda můžete nerušeně surfovat na internetu, případně číst aktuální emaily.

Do toho výčtu jsme navíc doplnili tipy na místa, které se objevily v komentářích pod předešlými články. Pokud máte další zkušenosti s místem, kde se nachází hotspot pro bezdrátové připojení, případně navíc šikovně dostupná zásuvka či jiná drobnost, kterou jste ocenili, nebo máte naopak zkušenosti negativní, neváhejte a podělte se o ně v komentářích pod článkem.



Absolut Cocktail bar Jánská 21
Cafe Bar Belle Air Měnínská 4
Caffe – bar B 2 Běhounská 2
Caffé Tripoli Starobrněnská 1
Caffeteria Pellini Top Jakubské nám. 4
Caffettino Dominikánské nám 1a
Černohorský sklep Nám. Svobody 5
Desert Club Rooseveltova 11
Freeland Beethovenova 7
Kavárna kina ART Cihlářská 9
Kavárna Švanda Poštovská 8 D
Kavárna TROJKA Dominikánská 3
Mandarin Jakubské nám. 6
Metro Music Restaurant Poštovská 6
Potrefená husa Galerie Vaňkovka
Rendez-Vous café Moravské nám. 4
Restaurant Boulevard Lidická 12
Restaurant ČERNÝ MEDVĚD Jakubské nám. 1
Sherlock Holmes pub Jakubské nám. 2
Schnitzel House Běhounská 15
Café 99 Orlí 22
La Solitaire Café Kozí 12
La Botte Palackého 47
Podobrazy Café Místodržitelský palác
Švanda Poštovská (Alfa pasáž)
Deja Vu Srbská 4
Veselá vačice Běhounská 22
Vídeňka Café Vídeňská 28
Trojka Café Dominikánská 9

Celý text / Read more...

26. 11. 2008

Páté setkání OpenCoffee 16.12. o online médiích

Občanská žurnalistika, internetová média, blogy, sociální sítě, komunity, služby web 2.0. Jak psát pro web? Jak vypadá podnikání v online médiích? Co by se mělo vyučovat na vysoké škole? Jaké sociální web služby v Brně potřebuje veřejný a neziskový sektor? Kdo je kdo na brněnské scéně?

Pokud vás tohle zajímá, přijďte se seznámit na 5. neformální setkání Brnopolis OpenCoffee a zkusit najít společné zájmy.

Koná se v úterý 16. prosince od 9 hod v kavárně B2, Běhounská 2. Opět bez formalit a slidů, jen s horkou ranní kávou nebo čajem, se závinem nebo croissantem (platíme my) - s podnikateli, zástupci Fakulty sociálních studií, s brněnskými blogery a publicisty.

Are we what we have or what we share?



Celý text / Read more...

24. 11. 2008

Kam se dá jít naslepo: Starý Pivovar

Kdo hledá, najde. A kdo v Brně hledá příjemný klub s alternativou v mezích zákona, najde Starý Pivovar na kraji Božetěchovy ulice. Stačí se nenechat zastrašit sterilní kavárnou Kartuzi, zahnout na Metodějovu, kde z periferie pidikampusu FI VUT čouhá tento zrekonstruovaný příjemný objekt. Příjemný, protože prázdný, přesněji plný volného prostoru, který dává člověku příležitosti, aniž by ho někam směroval a posílal „na značku“.

Prostorná galerie a restaurace v přízemí, dále malý sál a v patře klubová scéna s dřevěným trámovým stropem, naooko nedbale omítnou zdí a účelnou dispozicí zásadních dominant, tedy baru a podia, aniž by si obé lezlo do zelí. Cítil jsem se tam velmi příjemně, ač mezi hosty převažovaly mladší ročníky a já reprezentoval socioskupinu rakváčů. Hudební, literární i filmová dramaturgie klubu má hodně daleko k popíku, takže stojí za to projít www stránky Starého Pivovaru v případě volného večera.

Poštěstilo se mi být v klubu při literárním večeru mladého neziskového opavského nakladelství Perplex, které představilo novou knížku Jana Kunzeho. A v neposlední řadě na autorské čtení Víta Slívy, který jako „Zeus hromovládný“ poezie a patriot pod obojí (Opavy i Králova Pole) vypravil Kunzeho knížku do světa svým nijak podbízivým komentářem.

Autorské čtení Víta Slívy je vždy zážitek obsahem i neopakovatelným zvukem. Slíva je autorem podzimním a nesnadným a píše-li vázaně, mají jeho drsné rýmy daleko k lehkonohým veršovánkám, jako u všech na genealogické linii Halas-Holan-Zahradníček, kde jde v básni především o odvahu a pravdivost vůči sobě samému a kde intimita vyslovená se zatíná do vlastní intimity posluchače. A Slívův přednes plný ticha a zámlk podtrhuje váhu slova; nic pro slabší povahy, které děsí horror vacui. Kdo si před půlnocí zhasne a k dechu svých nejbližších spících pustí CD Bubnování na sudy, Magnesií Literou ověnčenou sbírku v autorově podání, pozná, co mám na mysli. (Blbý ovšem je, že, kdo si na to zvykne jako já, tak neslívovský přednes Slívovy poesie už nezkousne...)

Jan Kunze se nestal střeleckou nadějí naší reprezentace, ač podle svého spolužáka exceloval ve střelbě flouridovými tabletkami na běžící cíl. Ale i jeho tvorba má určitě schopnost zasáhnout teenagery a je dobře, že objíždí gymnázia se svým projektem Hitch-haiku autorské poezie, psychedelické projekce a hudební improvizace (vynikající flétna z rodu Herbieho Manna!). Na můj vkus je jeho poetika trošku přestylizovaně „démonická“ a přesto „placatá“, ale to jsou jen kyselé hrozny středního věku. Důležité je, že píše, recituje, vydává – a nese kůži na trh.

Slovem vydává jsem si udělal oslí můstek k Danu Jedličkovi, šéfradaktoru Perplexu, což je dost neobvyklý a pábitelský koníček. Ten večer vcelku zručně moderoval a hlavně publikum okouzlil publikum svými charmsovskými mikropovídkami, které oddělily dva hlavní autorské bloky.

O kvalitě restaurace referovat nemohu, bylť tam právě žraut jen pro zvané.

Celý text / Read more...

21. 11. 2008

Cizinci v Brně – trochu jinak

Vedu veřejně prospěšný projekt, který je zaměřený na informování obyvatel v krizových situacích v Jihomoravském kraji. Projekt je to dlouhodobý a přináší nám všem možnost dovědět se dříve o tom co nám hrozí. K projektu jsme v listopadu zorganizovali školení pro všechny starosty z celého Jihomoravského kraje, což je přibližně 700 lidí. Proč tohle všechno píšu…teď už to přijde…cizinci.

Lidé jsou „různé“, starostové jsou taky „různé“. Někteří jsou starší, jiní mladší, někteří umí na počítači jako když bičem mrská, jiní se spíš bojí. Ale setkávám se na školení s pochopením toho, že z hlediska jejich funkce se musí starat o zvyšování bezpečnosti a informovanosti nás občanů. Prostě starat se o naše blaho.Až na „cizince“.

Bylo mým velkým překvapením setkání s jedním starostu a jedním místostarostou , kteří šéfují dvěma městským částem. Asi kamarádi, přišli na školení spolu a usedli do první lavice. Oba se nonšalantně bavili v průběhu školení a rušili všechny kolem, říkala jsem si, no co se dá dělat, asi řeší něco opravdu důležitého. Věc ale měla pokračovat, po krátkém úvodu se školení přesune do praktické části, všichni sedíme u počítačů a přihlašujeme se do systému a chystáme se začít učit, jak můžeme komunikovat s občany, jak informovat v krizových situacích.

A tady se oni dva starostové začínají bouřit, nepřihlásí se, byť celá učebna, asi 30 lidí se přihlašuje. Běhám mezi nimi, pomáhám starším, některým se nedaří, smějí se a snaží se, přihlašujeme se společně, pohodová atmosféra, kde se snažím nikoho nestresovat.

Ovšem první lavice pokračuje ve svém chování žáčků první třídy, trucují, nepřihlásili se. Když jim jdu pomoc odmítají se přihlásit. Jejich připomínky se postupně stávají trapnými. Shazují své starší a pomalejší kolegy a prohlašují, že ONI na práci mají lidi. Že ONI nic takového, co dělají v malých obcích, dělat nebudou, je to pod jejich úroveň.

Snažím se je přesvědčit, nemají nic proti systému, nemají nic prosti ničemu. Jen hledají důvody, proč něco nejde. Proč nejlépe nedělat nic a ničím si nekomplikovat život, jen aby nemuseli sundat nohy v pohodlně šitých polobotkách, placených z daní nás všech, ze stolu. Po 30 minutách z půldenního školení, které je pro starosty povinné ze zákona, nonšalantně a bez rozloučení odcházejí.

Nedá mi to, vyhlásím přestávku a vyběhnu za nimi na chodbu. Ptám se jaký je problém. A to jsem neměla dělat. Jak se může člověk jako já (rozuměj nula, která NENÍ starostou VELKÉ obce) vůbec dovolit zeptat se proč odcházejí. Nadnášeni svojí vlastní důležitostí mi arogantně vysvětlují, že se přece nebudou starat o bezpečnost obyvatel, že se nehodlají dále vzdělávat, že je prostě krizové řízení nezajímá a já se mám jít bodnout. A s dupáním a zhnusenými poznámkami mumlanými přes zuby, vydusají z budovy krajského úřadu.

Jsem překvapena, jsem taky Brňan, jsou to skoro moji zastupitelé. Tito lidé reprezentují Brno a v podstatě Českou republiku? Stydím se za ně, stydím se za to, že by mně, moji osobu jako Brňana, mohl někdo posuzovat podle těchto arogantních „hošanů“.

Byli to cizinci v Brně, byly to doufám výjimky v našem krásném městě. Všichni ostatní zastupitelé jsou slušní a váží si nás občanů alespoň jako volebních hlasů.

Neodpustím si poslední poznámku, oba tito pánové byli zástupci ČSSD, dříve cizinci na Moravě, teď po volbách by tu asi měli zdomácnět a integrovat se.
Přátelé já mám strach….

Marika Bejdáková

Celý text / Read more...

18. 11. 2008

Brněnské světy

Kolik z nás ví, jak funguje vietnamská rodina, zda se Afgánci v Brně setkávají s nevraživými postoji či jak se u nás žije Mongolům? Na tyto a jiné otázky se snaží odpovědět první ročník kulturního multietnického festivalu „Brněnské světy. Národnostní menšiny – žijeme tu s vámi.“


Nápad zorganizovat festival o brněnských menšinách přišel někdy na jaře tohoto roku. Nebylo by to tím, že Brnu tyto akce chybí, ale z mého pohledu jsem se na nich nic nedozvěděla. Proto jsem, podpořena svými kolegy – sociology, přišla s nápadem uspořádat festival o menšinách žijících v Brně, ale se změřením na ty, o kterých se mnoho nemluví a moc se toho o nich neví, přesto že tu mnohdy žijí již několik generací. Byla to právě sociologie, která mě přivedla k myšlence nezaměřovat celý festival pouze na kulturní akce, ale jít více do hloubky, k jádru věci.

Brněnské světy poběží necelé dva měsíce (do 17. prosince) a nabídnou třináct akcí, které vznikly ve spolupráci s devíti brněnskými minoritami. Festivalovými centry jsou Krmítko na Fakultě sociálních studií MU a kavárna Trojka v Domě pánů z Kunštátu. Festival se snaží představit „méně známé“ menšiny a to nejen z pohledu jejich kultury, ale také formou besed, které po každém vystoupení proběhnou a kdokoli se bude moci vystupujících zeptat na to, co ho z života menšin v Brně zajímá.

Festival tedy odstartoval a má za sebou již první velkou akci, kterou byl koncert afgánské kapely Bakhtar s doprovodem známé orientální tanečnice Bri Hurley. Sál v Domě pánu z Kunštátu, kde se koncert odehrával, praskal ve švech pod náporem lidí, kteří si přišli poslechnout afgánskou hudbu, a podle jejich ovací lze soudit, že se jim netradiční melodie líbily. Svůj podíl na úspěchu má samozřejmě také Bri Hurley, která v tradičním afgánském kostýmu zatančila hned několik tanců z různých oblastní Afgánistánu.

První akce Brněnských světů se vydařila více než výborně a já jen mohu doporučit další akce: Bulharský podvečer se zpěvy, tanci a ochutnávkou bulharských pochutin 19. 11. na FSS, a rozhodně byste si neměli nechat ujít Vietnamský večer 3. 12. na FSS, na kterém se bude promítat známý dokument „Kdo mě naučí půl znaku“ za přítomnosti jeho režiséra Martina Ryšavého.

Rádi bychom také všechny čtenáře Brnopolis zapojili do diskuze se zástupci brněnských menšin. Pokud máte jakékoliv otázky ze života těchto skupin, neváhejte se o ně podělit v komentářích pod článkem, nebo je přijďte osobně položit jednotlivým zúčastněným. Po skončení festivalu se můžete těšit na odpovědi nejenom na vaše případné otázky v připravovaném článku.

Šárka Syslová

Celý text / Read more...

14. 11. 2008

Kabinet Havel zahájil 12 diskusních večerů

Pár dní před tím, než se náš současný prezident prohlásil za disidenta, přijel do Brna Václav Havel zahájit sérii diskusních večerů s titulem Kabinet Havel aneb Úsvit v Čechách. Příštích dvanáct měsíců mají přední čeští intelektuálové s moderátorkou Renatou Kalenskou diskutovat v Brně nad tím, jaké jsou např. české hodnoty, česká média, naše podnikavost, krajina nebo kultura.

Mezi jinými Michal Horáček, Tomáš Halík, Otakar Motejl, Michal Viewegh, Věra Chytilová, Václav Moravec, Ivo Lukačovič, Miroslav Macek, David Vávra, Olga Sommerová, Jiří Grygar, Cyril Höschl, Václav Bělohradský, Jan Švejnar, Petra Procházková, Miloš Forman nebo Madeleine Albright se ve společném projektu Masarykovy univerzity, Divadla Husa na provázku a sdružení DIALOG centrum mají pokusit o kritickou reflexi současné české společnosti.

Vypadá to, že Brno čeká velkorysý ambiciozní projekt, který nemá v posledních letech obdoby v brněnském ani v celočeském měřítku. Za tu odvahu patří už teď díky Báře Vrbové, Tomáši Mozgovi a Vladimíru Morávkovi, kteří za nápadem i realizací celého cyklu stojí. Každopádně bylo v sobotu velmi osvěžující až očišťující slyšet zase po čase kultivovanou češtinu přemýšlivého státníka, který se neschovává za fráze a populisticky nevyzdvihuje plebejství, který necítí kulturu jako třešničku na dortu ekonomické základny.

Líto je mi jen dvou věcí. Toho nešťastného názvu Úsvit v Čechách, který vyvolává dojem, jako by se měly debaty týkat jen západní půlky České republiky. A pak trochu promarněné příležitosti využít úvodní večer s Havlem spíše k formulaci otázek pro současnost a jednotlivé diskusní večery než ke vzpomínání na 60. léta. Nicméně ještě není pozdě, nechme se překvapit prvním dílem v pondělí 17. listopadu. K tématu Česká zkušenost budou diskutovat Pavel Kohout, Michal Horáček a Jiří Voráč.

Celý text / Read more...

10. 11. 2008

Nevyužitý potenciál brněnských řek a nábřeží

Přestože Brnem protékají dvě řeky (pomineme-li podzemní tok Ponávky), jejich „městotvorný“ potenciál je téměř nevyužit. S výjimkou Brněnské přehrady a krátkých rekultivovaných úseků Brňané nemají téměř žádný důvod ani příležitost se ke svým řekám přibližovat, a to jak v tom konkrétním, tak citovém významu.

Přitom Svratka, a především pak Svitava protékají hustě obydlenými oblastmi, jejich koryta vytvářejí přirozené spojnice mezi jednotlivými čtvrtěmi, a tudíž by jejich nábřeží při minimálních nákladech mohla plnit významnou roli nejen odpočinkovou, ale i dopravní.

Výstavy s podtitulem Brněnský chodec pořádá občanské sdružení Brno - věc veřejná tradičně na konci roku. Po předchodzích úspěšných projektech, které se zabývaly postavením chodců v ulicích, sociálně vyloučenými oblastmi a prostory pro děti, se nyní sdružení pokouší vyvolat širší veřejnou debatu o budoucnosti brněnských řek a nábřeží. Aktuální výstavu Brněnské řeky a nábřeží můžete do 29. listopadu zhlédnout v prostorách Knihovny Jiřího Mahena na Kobližné 4.

Výstava přibližuje historii Svratky a Svitavy na území Brna, upozorňuje na problémy našeho dnešního soužití s řekami a nabízí inspiraci z jiných měst (Litomyšl, Lipsko, Lyon, Vídeň). Cílem je otevřít diskusi o jejich rekreačních, dopravních, společenských i kulturních funkcích.

V příštím roce na výstavu naváže cyklus přednášek, během nichž historici, urbanisté, architekti, vodohospodáři, ekologové, literáti aj. představí téma brněnských řek ze svého úhlu pohledu. Pomyslný „půlrok s vodou v Brně“ uzavře letní repríza výstavy v Galerii Vaňkovka.

Veškeré své nápady, připomínky, dotazy a další podněty můžete po dobu výstavy, ale pochopitelně i po ní, zasílat na mail brnenskychodec2008@volny.cz. Uvítáme i vaše zkušenosti, zážitky, případně fotografie dokumentující, jak se s problematikou vodních toků vypořádali v jiných městech.

S výstavou je spojena anketa o tom, jak si Brňané představují budoucí podobu řek a nábřeží. Odpovídat můžete přímo zde na Brnopolis do komentářů pod článkem. Úplný seznam otázek na
jdete zde.


  • Víte, jak se ze svého bydliště nejrychleji dostanete k některé z brněnských řek?

  • Jaký typ volnočasových aktivit, zábavních atrakcí nebo služeb vztahujících se k řekám byste v Brně uvítali?

  • Jakou roli mohou hrát brněnské řeky z hlediska veřejné dopravy?

  • Mělo by město přispívat soukromým subjektům na rekultivaci vodních toků? A měly by tyto úseky zůstat přístupné veřejnosti?

  • Kdo by měl podle vás rozhodovat o typu zeleně na nábřeží a o její údržbě? Urbanisté, vodohospodáři, zahradní architekti, obyvatelé přilehlých domů…?

  • Máte nějaké oblíbené místo u řeky, na němž by při minimálním úsilí mohl vniknout komfortní relaxační prostor?

  • Napadá vás nějaký úsek brněnských řek, kde citelně chybí most či lávka?


Barbora Antonová
Celý text / Read more...

5. 11. 2008

Brnopolis na Facebooku

Pro Brnopolis jsou důležité otevřenost a komunikace. Stále hledáme nová místa a možnosti, jak oslovit zajímavé lidi s co nejpestřejším profesním zázemím a zájmy. Proto má Brnopolis své zastoupení už také na Facebooku - jedné z největších sociálních sítí na světě (Wikipedie).

Pro některé (převážně studenty) je dnes komunikace, sdílení fotografií, kontaktů a vytváření skupin na Facebooku přirozenou činností. Pro ostatní by však mohlo být užitečné zmínit, že jde o jeden z největších web systémů na vytváření sociálních sítí, přes který komunikuje a sdílí svoje zájmy přes 120 miliónů aktivních uživatelů. Představuje tak 4. nejnavštěvovanější web server vůbec (zdroj). Možná vás překvapí, kolik přátel a známých zde můžete najít.

Na Facebooku jsme vytvořili skupinu Brnopolis, kde lze najít základní informace, odkazy na nejnovější příspěvky z blogu a avíza chystaných akcí. Od teď tedy můžete novinky na blogu sledovat přes RSS, mailem a také na Facebooku.

Momentálně se počet členů skupiny blíží ke dvěma stovkám a doufáme, že další se ještě připojí. Pokud tedy Facebook používáte a máte přátelé, známé nebo kolegy se vztahem k Brnu, kteří by mohli mít o Brnopolis zájem, neváhejte je pozvat do této skupiny. A pokud byste se chtěli podělit s čtenáři Brnopolis o svůj zážitek nebo námět v příspěvku, ozvěte se na info (zavináč) brnopolis (tečka) eu.

Celý text / Read more...

2. 11. 2008

Finále české slam poetry opět v Brně

Kdo jste šli v úterý v podvečer Alfa pasáží, mohli jste to vidět na vlastní oči. Brněnské semifinále slam poetry. Čeho to? Slam není tak úplně recitace poezie, jakou si pamatujeme z nedělní chvilky na ČT. Podle mého má blíž k improvizovanému divadelnímu vystoupení. Ostatně přečtete si povolanější vysvětlení. A nebo se raději podívejte na loňského vítěze Jakuba Folla. Uvidíte ho i v letošním finále, které se koná od roku 2005 v brněnském klubu Fléda.



V souvislosti se slam poetry v Brně chci zmínit dvě jména. Tím prvním je Martin Reiner, zakladatel vydavatelství Druhé město (nástupce Petrova). Jako první zorganizoval v roce 2003 slamové klání na olomouckém festivalu Poezie bez hranic.

Tím druhým je Lenka Zogatová, živá legenda brněnské undergroundové scény a organizátorka stovek rockových i jazzových koncertů. Dnes je dramaturgyní klubu Fléda a ředitelka festivalu Slam poetry. Mohli jste ji potkat na květnovém setkání OpenCoffee.

Celonárodní finále slam poetry začíná na Flédě v sobotu 8. listopadu ve 20 hodin. O zážitky se můžete podělit tady na Brnopolis.

Celý text / Read more...

1. 11. 2008

Bariéra, která Brnu nesluší

Před pár dny jsem se ptala dvou sympatických Holanďanek, které jezdí do Brna už víc než deset let, co se jim tady líbí a nelíbí. Dozvěděla jsem se (mezi jiným), že považují Brno za čisté město (ulice v centru jsou prý čistější než u nich v Rotterdamu) s velkou nabídkou kultury a dnes už i kaváren a restaurací, ale to ještě neznamená, že se tady cítí příjemně. Co jim v Brně hlavně vadí? Je to bohužel dodnes existující jazyková bariéra!

Ačkoliv jako většina Holanďanů mluví plynně anglicky a německy, stále se v obchodech, restauracích i kulturních institucích s personálem jen obtížně domlouvají. Nechápou také, že v muzeích, galeriích nebo různých kulturních institucích většinou nejsou popisky exponátů a další informace jinak než česky! O moc lepší to bohužel prý není, když potřebují zjistit nějakou informaci na ulici a zeptají se kolemjdoucích...

Důsledkem toho je, že se tady stále cítí trochu nejistě (jako nějaká "vyloučená komunita") a to není asi přesně ten pocit, který by zahraniční návštěvníci v Brně měli mít! Možná by to chtělo nějaký promyšlený projekt s názvem "Brno - město přátelské k cizincům" - tak jako Edinburgh před léty realizoval projekt Child Friendly City.

Pro začátek by ale možná bylo užitečné, kdybychom se s Brnopolis zaměřili vedle kvality kaváren a restaurací také na hodnocení tuhosti jazykové bariéry v jednotlivých veřejných institucích. Na dveřích testovaných galerií, kaváren a obchodů by se pak mohlo objevit nějaké hezké a vtipné označení, ze kterého by bylo zřejmé, že uvnitř se zahraniční hosté dočkají vlídného přijetí.

Za totality bývaly na vybraných obchodech nálepky s vlaječkou a nápisem: WE SPEAK ENGLISH, aby se tam devizový cizinec nebál vstoupit...

Co vy na to?

Celý text / Read more...

31. 10. 2008

Kam se dá jít naslepo: Klub Leitnerova

Svého času jsem tu psal o kulturních počinech hodinových bohémů, kteří své aktivity provozují jako jiní pěstují kaktusy nebo staví modely parních vlaků. Jedním z klubů, který jim poskytuje útočiště je Klub Leitnerova, kterému rukou laskavou i přísnou vládne paní Blažková.

V úterý, ve středu a ve čtvrtek se zde pořádají koncerty hodinových bohémů, kteří si do hlediště přivedou své Sdružení rodičů a přátel, anebo lze zajít - světe div se - na autorská čtení začínajících literátů, kterých je po Brně take jinak jako šafránu.

Paní Blažková mi k dramaturgii řekla: "Já ty malé kapely ráda. Když si to své malé publikum přivedou, jen ať si to zkusí. Jen je hrozná práce projít dema. Když to poslouchám přes víkend několik hodin, tak z toho jde mýmu příteli dost hlava kolem."

Rád si čtu názvy těchto obskurních kapel, jsou mírně šílené, a tak se snaží o vysvětlení ještě ujetějším podtitulem. Na druhou stranu se nebojím na Leitnerku chodit naslepo. Svérázné je to vždycky, ale nuda skoro nikdy, a to je důležitější.

Teď dovolte pár tipů na listopad s jednou malou reklamou:

st 5.11. v 19:30, BLACK UGANDA CHOIR, recesistické vokální sdružení, které si dělá minimálně čtyřhlasou a-capella srandu z kdejakého hudebního stylu. Tentokrát pořádá Rekvalifikační koncert, kterým hodlá "přeškolit" pouhé diváky na znalé posluchače. (To si nenechám ujít, protože jako zakládající tenor mám své povinnosti na jevišti :-)

čt 13.11. v 19:30, JAGLEW – hudební entropie měchu a drátů + SLONÍ SEN – beat – rockové s(z)nění

út 25.11. v 19:30, TROMBONE SUMMIT - kvarteto vynikajících swingových trombonistů z Brna s doprovodem neméně fundovaného rytmického tria - vše pod vedením legendárního jazzmana a vychovatele brněnského jazzového potěru Mojdy Bártka

čt 27.11. v 19:30, BAREL ROCK - legendární parta absolventů VŠ veterinární v Brně, hrající bravurní bigbeat s neuvěřitelnými texty na neuvěřitelné nástroje, jako luftkorg (napůl akordeon - napůl kovářský měch), heavy-metalová lopata místo basy a keebel drums. Mimochodem byli za "totáče" po provedení písně klasiků české srandy V+W Kat a blázen vyšetřováni STB za to, že hráli veřejně Kryla.

Protože taková dramaturgie si na sebe vydělá jen omezeně, sluší se připomenout, že Leitnerku provozuje Kulturního a vzdělávacího středisko "U Tří kohoutů", takto příspěvková organizace Magistrátu Brno-střed.

Ale co, rozpíchaná předloktí, drobné krádeže a hulákání v kotli stojí daňové poplatníky v konečném součtu mnohonásobně více.

Celý text / Read more...

28. 10. 2008

Nechte parky stromům

V první polovině devadesátých let vznikl plán na obnovu slavné Zemanovy kavárny, funkcionalistické stavby architekta Bohuslava Fuchse z roku 1926, která v roce 1965 musela ustoupit stavbě Janáčkova divadla. Replika budovy vznikla v letech 1994 - 95 v blízkosti původního stanoviště a zabrala si pro sebe část parku na Kolišti.

Přiznávám bez mučení, že jsem se stavbou příliš nesouhlasil, protože i malé části parku v centru města mi bylo líto. Navíc jsem byl přesvědčen, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky a prvorepublikovou atmosféru si kavárna prostě nezíská, takže jsem ji dlouhou dobu po otevření ignoroval.

V poslední době však jako provozovatel téměř ročních dvojčat vyhledávám k posezení prostory pokud možno snadno dostupné s kočárkem a nejlépe zcela nebo z větší části nekuřácké. Tyto požadavky Zemanova kavárna víceméně naplňuje. Jeden z jejích vchodů je téměř bezbariérový (samozřejmě, že alespoň jeden schod zde, čert ví proč, být musí) a kuřáci seděli jen u jednoho ze stolků (na ostatních nebyly ani popelníky). Bohužel zde výčet pozitiv končí.

Budova sama vypadá, že zde stojí již od oné poloviny dvacátých let a zasluhovala by podstatně větší dávku údržby. Vnější omítky jsou oprýskané, podivný klub v podzemí, pokud vím, příliš nefunguje (kdy a komu vlastně sloužil a byl i součástí původní Fuchsovy stavby?), dřevěné schody k toaletám by potřebovaly přelakovat a na pánském WC chybělo jedno ze svítidel.

Byl studený sobotní podvečer a já si usmyslil ohřát se horkou čokoládou s brandy. Vlídná obsluha byla nejprve mírně překvapená (netušila, že v jídelním lístku podobná položka existuje), ale objednávku přijala. Ovšem ohřátí se stejně nekonalo. Nemyslím, že by ta trocha brandy byla schopna snížit teplotu horké čokolády na vlažnou, takže chyba asi nastala jinde. Lehký předkrm na zahnání hladu, uzený losos s bylinkovou omáčkou a tousty, obsluhu také trochu vylekal.

Nebyly tousty a asi ani nikdo, kdo by je zašel koupit do nedaleké večerky. Nakonec jsme se dohodli na opraženém bílém pečivu (rohlíku), které jsem posléze na talíři opravdu našel, na rozdíl od slibované bylinkové omáčky, na kterou prý kuchař zapomněl. Samotný losos byl v pořádku, stejně jako závěrečný Sacher dort, jemuž ovšem značně ublížila vodnatá, zcela neprvorepubliková šlehačka ze spreje.

Výsledný dojem je, že Zemanova kavárna si hraje na lepší podnik, kterým, bohužel, ve skutečnosti není. Brněnskému geniu loci nijak nepomohla, a tak mi nezbývá než požádat zodpovědné úředníky: Příště, prosím, nechte parky stromům.

Jiří Kohoutek

Celý text / Read more...

27. 10. 2008

28.říjen bývalého studenta Víta Slívy

Mám rád Rašínovu formulaci zákona ze dne 28.října, kterým jsme se odstřihli od snah Rakouska přetvořit to, co zbylo z monarchie, v jakousi federaci: "Samostatný stát Československý vstoupil v život..."

Sám mám 28.říjen v hitparádě různých výročí velmi vysoko. Chtěl jsem původně něco žbrblat, jak se nám po r. 1918 elity objevovaly, zatímco při jiných osmičkových výročích nám zase mizely. Ale raději připomenu prof. Víta Slívu, "kultovního" brněnského češtináře a slezského básníka, který se podvratnou výukou zasloužil o můj kladný vztah k výročí založení Československa.

Je tomu dvacet let, co profesor Slíva LP 1988 nakráčel do třídy a všechny nás zpéroval, že nějaké vlastenectví cítíme jen tehdy, když vyhrajeme hokej s Rusákama. Pak se vrátil ke Karlu Čapkovi a Hovorům s TGM, protože Čapka jsme už probírali asi měsíc, možná dva. Vždycky jsme autory, kteří ve Slívových očích požívali důležitosti, probírali sakra zevrubněji než ty neoblíbené a méně důležité.

Až s odstupem času jsem zjišťoval, jak dokázal svou neortodoxní češtinou suplovat zároveň dějepis i občanskou nauku v pravém slova smyslu. S pobavením vzpomínám na "hodinu míru", povinnou diskusi o tématech soudobého světa, kterou nějaký soudruh vymyslel k 1.září. Profesor Slíva tedy pustil z gramofonu mrazivě křehkou baladu Suchého a Šlitra "Jó, to jsem ještě žil" a suše konstatoval, že tím jaksi k míru řekl vše, co měl na srdci. A dále pouštěl zejména Yes a King Crimson, než přišla zakročit jeho kolegyně z vedlejší třídy, netuše, že je pedagog na hodině přítomen a vše je vlastně v pořádku.

V literárním semináři pak "off-record" podal základní informace o individuích Škvoreckém, Zahradníčkovi a Kunderovi a jiných podobných, a tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Nepatřím mezi žáky, kteří mu byli nebo zůstali blízcí, a dodnes jsem nerozluštil mnohé z koanů, kterými nám průběžně znepokojoval hlavu. Ale zůstal mým vzdáleným guru při postupné proměně puberťáka v cosi jako dospělého občana.

Na počátku října jsem si s elekrickou kytarou v ruce prožil v Ponorce, mekce olomouckého undergroundu, syrové blues Muž a žena, zhudebněnou báseň Fr. Halase ze sbírky Naše paní Božena Němcová. Báseň i sbírka jsou drásavým ohlédnutím po ztrátě všeho, co první republika znamenala, a nijak se za bluesovou linku nestydím. Nemít na gymnáziu Slívu, asi by mě takový zážitek nepotkal.

Post Scriptum:
"Samostatný stát Československý vstoupil v život..." Jakoby se právě narodilo malé dítě. A člověk ho poprvé drží v náručí s tou nevyslovitelnou pýchou a všechno v něm uvnitř řve: Ano, toto patří ke mně, toto ochráním a postavím na vlastní nohy, protože je to moje zodpovědnost, protože chci." Náš stát je stále velmi mladý..

Celý text / Read more...

20. 10. 2008

Jsme obětí východní mafie nebo vlastní neschopnosti?

Jistě jste si všimli, že v Brně - městě špičkových informačních technologií - jde většina veřejných hodin špatně, nebo nejdou vůbec.
Pamětnící se mohou domnívat, že v Brně řádí mafie Rádia Jerevan, jehož "hlášení přesného času" jsme si říkávali školní ruštinou jako dobrý vtip: " pip pip pip pip pip pip - tóčno vosem časov, maximáľno vósem dvadcať."

Obávám se ale, že to není zásluhou mafie a že to ani není moc k smíchu. Vzdor marketingovým materiálům o nadprůměrné vzdělanosti Brňanů, které město šíří ve světových jazycích na křídovém papíře, nás ty pomatené rafičky totiž prezentují jako společnost, která buď neumí s tak složitým mechanismem jako jsou elektrické hodiny zacházet, nebo jí prostě nezáleží na tom, kolik je vlastně hodin a zjevně se také nestydí zveřejňovat nepravdivé a zavádějící informace.

Domníváte se, že by s tím skupina kreativních lidí dokázala něco udělat?
Možná by se do toho mohly vložit školní děti...

Celý text / Read more...

10. 10. 2008

O čem a s kým na příštích OpenCoffee

4. setkání Brnopolis OpenCoffee v útulné kavárně B2 nechalo zapomenout na sychravé ráno tam venku a obsahem trochu vybočilo z tradice těch předchozích. Neměli jsme jedno diskusní téma a k němu vybrané hosty. Místo toho se přišlo asi dvacet lidí s velmi pestrým profesním zázemím seznámit mezi sebou a dozvědět se víc o plánech Brnopolis. Někteří k nám zavítali úplně poprvé.

V rozhovorech a mailech, které setkání předcházely a po něm následovaly, se opakovalo několik témat, kterým bychom se měli věnovat na příštích OpenCoffee. Dávám je sem k dalšímu tříbení nápadů a především pro vaše tipy na výběr hostů.

Nejdříve se budeme věnovat tomu prvnímu a zatím váháme, zda v celém trojúhelníku Brna, Vídně a Bratislavy a nebo spíše postupně v bilaterální kombinaci s oběma městy. Potěšíte nás, pokud nám pošlete svůj názor, a ještě více, když připojíte náměty a tipy na lidi, kteří pravidelně nebo opakovaně pořádají společné akce v oblasti kultury, podnikání, vědy nebo vzdělávání (konference, koncerty, obchodní mise atd.) s našimi sousedy za hranicí. Právě takové teď hledáme.
Celý text / Read more...

9. 10. 2008

Kavárny v Brně. Co v nich hledáme?

Režisér Pavel Jirásek právě dokončuje střih svého dokumentu o fenoménu historie i současnosti kaváren v Brně. Pořad Café Brno: kavárny a město v proměnách času bude součástí Večera na téma… Brno poetické, který vysílá ČT2 v neděli 19. října od 20 hod.

Dokument má zachytit atmosféru brněnských kaváren a její proměnu v čase, definovat kavárnu jako místo společenského tříbení a posla moderny a demokracie. Pokusit se vystopovat poetiku kavárenské kultury dostupné nejširší veřejnosti a přiblížit místo, kde se tato veřejnost může scházet, být viděna, získávat informace a koneckonců i utrácet vydělané peníze.

O podobě dřívějších kaváren jsme se mohli dozvědět na výstavě Zmizelý svět brněnských kaváren, recenze těch současných můžeme číst každou sobotu v MF Dnes od Julie Kalodové, která byla jedním z hostů posledního OpenCoffee.

A kavárnám v Brně jako místům autentické kultury ulice se chceme speciálně věnovat i s Brnopolis. Nejen tím, že naše pravidelná setkání pořádáme právě v kavárnách a ne v zasedacích místnostech nebo hotelových salóncích. Pokud vás TV dokument zaujme, napište své názory do komentářů. S režisérem Jiráskem se k nim vrátíme a bude-li zájem, můžeme tématu věnovat jedno z příštích setkání OpenCoffee.

Mimochodem Pavel Jirásek - hudebník, literát, scénárista, režisér - se už 10 let věnuje dokumentu v České televizi a je autorem několika oceněných pořadů. Jedním z nich je Hudební ghetto Brno? z roku 2007, který chceme na Brnopolis aspoň trochu představit.

Celý text / Read more...

6. 10. 2008

Vybíráme z RSS

Pokud jste si ještě nevšimli sekce Vybíráme z médií, najdete ji v pravém sloupci pod vyhledávacím políčkem. Je to vlastně pohled do naší RSS čtečky na články, které pro vás vybíráme z několika zpravodajských serverů nabízejících RSS odběr.

Čas od času se budeme ohlížet za uplynulým obdobím a připomínat ty, které nás nejvíce zaujaly, se zvědavostí, co na ně řeknete vy. Tady jsou za srpen a září...


Pokud si chcete články na Brnopolis odebírat pomocí vaší RSS čtečky, využijte odkaz Přihlásit RSS, který najdete na vždy v pravém sloupci. Můžete také využít tlačítko Add to Google, pomocí kterého si jednoduše přidáte náš weblog do Google RSS čtečky nebo přímo na úvodní stránku Googlu.
Celý text / Read more...

4. 10. 2008

Brno, the way we like it

After spending a few weeks in my native Greece with friends and family, I am happy to be back in Brno, a city I have been living in for the last 6 years and which I am perfectly happy to call "home".

Brno offers quality of life, with ample green around, clean and beautiful surroundings, good transportation, lower living costs compared to other cities of it's size, plenty of cultural events and a friendly, stress-free atmosphere, to mention but few of it's qualities.

However, being a mummy and a housewife, one often cannot access all the interesting things that are going on around. For such a person, as myself, limited by various practicalities of everyday life, it would be more important to have an event tailored to certain particular needs.

An idea, thus, came, that why don't we start a gathering for ladies (and that need not necessarily be only for the "mothers with small children" group) where we can have time and space to be together, get to know each other, exchange experiences and valuable information and enjoy, in new creative ways?

In fact, as a professional dancer, I would be happy to offer lessons of classical Indian dance and relaxation/meditation, during that time. Brnopolis would be happy to support us, provided that there would be a group of us interested in attending the gatherings.

So what do you say? Is this something you would like to join in? To meet for example once a week, somewhere near the centre of town (so that it would suit all for transportation) and at a time when children are at school, say around 9.30 or 10 am for about an hour or 90 mins?

Apart from the dancing, we may choose to do anything else we like during these gatherings, for example share experiences, visit places of interest, conduct workshops of different kinds where each of us can show her favorite kind of hand-work, etc., learn different kinds of cooking - you name it!

My feeling is that it is important to create a group, based on friendship and understanding and from there we can step on to any "platform" we would like. All we have to do is to spread the word and make it a priority to come together. I'm sure we will all enjoy it very much.

I am looking forward to your feedback and any ideas and suggestions that may enrich this effort and get it off the ground - and sooner rather than later!

Natali Ondriskova

Celý text / Read more...

30. 9. 2008

Přijďte se seznámit na poprázdninové OpenCoffee

Pokud nás čtete častěji a témata Brnopolis jsou vám blízká, přijdťe se seznámit na 4. neformálním setkání Brnopolis OpenCoffee (o předchozích zde) v pátek 3. října od 9.30 hod v kavárně B2, Běhounská 2.

Nečekají vás žádné powerpointové prezentace a oficiality, jen vůně horké kávy se závinem nebo croissantem (platíme my :) a setkání se zajímavými lidmi v příjemném prostředí. Dozvíte se např. jaká témata chystáme pro další OpenCoffee setkání a o čem budou připravované série příspěvků na blogu. Sami můžete přijít s náměty - čemu by se mohl Brnopolis také věnovat, o čem a jak na blogu psát a diskutovat, případně v čem a s kým spojit síly.

Jak se píše v titulku, Brnopolis je myšlenková laboratoř, kde si Brňané kreativních profesí se zájmem o mezinárodní dění vyměňují zkušenosti, kontakty a náměty na spolupráci napříč profesními škatulkami, kde se obvykle pohybují.

Celý text / Read more...

15. 9. 2008

Vinný povzdech z kavárny Savoy

Byli jsem v pátek posedět v nově otevřené kavárně, která se vrátila do svých původních prostor. Od rohového stolku v horním patře přehlédnete skoro celý vzdušný prostor kavárny a pohledem z okna pocítíte sousedství monumentální dominanty Jakuba i pouliční ruch tam dole před budovou České televize.

Ochutnal jsem ořechového šneka, sklenku červeného a espresso lungo. Jeho celková cena 42 Kč - s přihlédnutím k tradici kavárny a unikátnosti prostředí - mi přijde vysoká, ale ne přemrštěná. Oku lahodící šálek s originální lžičkou na tácku a klavír s vystavenými obrazy na galerii dávají na vědomí, že sem se nechodí jen za požitky těla.

Co mi však přijde ubohé a trapné, je podávat ke kávě v této ceně a v tomto velkorysém prostoru mléko ve formě obyčejného plastového kapucínka a ještě si za něj účtovat 5 Kč (milovníci černé kávy bez mléka zaplatí jen 37 Kč). Ale o tom jsem psát nechtěl. Podrobnou recenzi na kavárnu Savoy najdete např. v článku Julie Kalodové.

Při odchodu se mi hlavou honila spíše malá vinná úvaha. Kromě nabídky kávy a pečiva nám obsluha ochotně nabídla vinný lístek, který je na kavárnu vcelku bohatý a vkusně zpracovaný. Potíž byla pouze v tom, že jsme samozřejmě nepřišli na celou láhev, ale na dvě deci. A věru jsme netušili, že se nám do puntíku vyplní cynický žert o tom, že rozlévají jen Frankovku a Mullera.

Spravedlivě je třeba říct, že tohle není nešvar jen kavárny Savoy, která je stále ve zkušebním provozu (a tohle snad brzy napraví), ale mnoha brněnských kaváren, a co horšího, restaurací. Proč se proboha za těch 20 let od dob RaJe nestalo standardem rozlévat aspoň 4-5 odrůd kvalitního vína? Opravdu si tolik majitelů a provozovatelů myslí, že většina hostů, která utratí za oběd 150 a více Kč nebo za kávu 1,5 eura, touží po co nejlevnějším víně stále těch samých druhů?

Podle mého kamaráda z oboru není číšník, který se bojí, že za celý den neprodá otevřenou láhev dobrého vína, člověkem na svém místě. Co si o tom myslíte vy, kteří si občas na dvě deci zajdete? Na vaše zkušenosti, tipy a varování se těšíme v komentářích.

Celý text / Read more...

3. 9. 2008

Stane se Wannieck Gallery v Brně tím, čím Tate Gallery v Londýně?

Pokud jste už Tate Gallery na nábřeží Temže navštívili a brněnskou Wannieck Gallery zatím neznáte, máte možnost prohlédnout si noblesní prostředí bývalé strojírny ve Vaňkovce tento víkend zdarma - v rámci Dnů evropského dědictví. (V sobotu 3. září a v neděli 4. září, vždy od 10 - 18 hodin.)

Věřím, že citlivě rekonstruovaný objekt industriální archtektury z konce 19. století v návaznosti na zázemí služeb Galerie Vaňkovka (a hotelu v rozestavěném komplexu Trinity) bude inspirovat vaši představivost - co všechno se tady může odehrávat! Je to největší prostor věnovaný současnému výtvarnému umění v České republice a flexibilní řešení mobiliáře umožňuje rychlou proměnu interiéru pro konference nebo různé velkolepě společenské a další akce.

Před sto lety se tu vyráběly slavné parní turbíny, které první brněnská vyvážela do celého světa a během této sezóny zde bude mít Filharmonie Brno čtyři koncerty. Tento víkend ve Wannieck Gallery končí výstava velkých pláten brněnského výtvarníka Petra Kvíčaly.

Celý text / Read more...

26. 8. 2008

Hledají se vizionáři pro Jižní centrum

Území "za nádražím" - tzv. Jižní centrum, by se mělo stát hlavní branou do města i regionu. Zdá se, že zatím o jeho budoucí tváři a duši přemýšlejí víc developeři a investoři než město samo. Z prvních "scénářů" projektů několika developerských společností, které nedávno vytiskly místní noviny, je zřejmé, že si jejich manažeři uvědomují mimořádnou šanci vytvořit v tomto atraktivním území kus nového města. Doplněno 1.9. 15:00

Startovní představy investorů jsou tedy známé, ale jaké jsou vlastně priority města a region
u v tomto území? Existuje sice schválený územní plán, který je důležitým, ale pouze základním dokumentem, protože podstatné je, čím a jak by měl být naplněn. Představu života a "poslání" této nové čtvrti ve všedních dnech i slavnostních chvílích nelze popsat jen systémem technických regulací - tak jako obsah divadelní hry nelze nahradit jen návrhem její scény. Protože realizace tak rozsáhlého projektu bude trvat léta, je pro úspěšný výsledek velmi důležitá veřejná podpora této vize.

Představa budoucího využití Vaňkovky se postupně vyvíjela a proměňovala a za ta léta byla mnohokrát mediáln
ě prezentována, takže se nakonec stala jakýmsi "veřejným názorem". To bylo velmi důležité ve chvíli, kdy jsme jako Občanské sdružení dostali možnost komunikovat přímo s investorem Galerie Vaňkovka. Myslím si, že veřejná podpora této vize Vaňkovky přispěla k tomu, že to nejdůležitější z ní se nakonec přece jen realizovalo - více ZDE

A jakou představu mají o charakteru nové městské čtvrti její budoucí uživatelé? Jak lidé vnímají odlišný charakter i poslání různých částí města? V čem může být hlavní přínos nové čtvrti pro Brno a kraj? Jaké městské, regionální nebo evropské instituce, jaké atraktivní funkce a veřejné služby tam budou hledat místní, dojíždějící a turisté? Jak si představujete ideální přestupní body hromadné dopravy?

Jaké typy bydlení by tady měly být? Jak by se měla tato čtvrť jmenovat? Jakou hierarchii by měla mít síť veřejných prostorů - kde by mohla být její "magická místa"? Na jaké hlavní celoměstské pěší osy by měla být tato síť navázána? Jak pojmenovat nové ulice a náměstí? Podle jakého scénáře umístit výtvarná díla? Měly by kryté trasy nákupních pasáží vytvořit úplnou spojnici mezi historickým jádrem a novým nádražím? Kudy by měla vést páteřní pěší spojení do sousedních čtvrtí?

Jaké poznávací trasy pro turisty by tudy mohly vést, jakým způsobem by bylo vhodné turisty "navést" do historického jádra? Měly by novou čtvrtí procházet z historického jádra různé průvody (např. Majáles)? Pokud ano, kde by mohl být vhodný prostor pro závěrečné setkání jejich účastníků a případ
né slavnosti? Kudy a jakým způsobem by mohla vést procházková cesta z historického jádra k řece? Jaký charakter a atraktivity by mělo mít nové nábřeží? Kudy by měly vést hlavní cyklistické trasy a kde by mělo být umístěno potřebné vybavení (WC, stojany na kola)?

O těchto tématech není třeba diskutovat odbornou hantýrkou urbanistů, architektů ani dopravních specialistů - odbornící by si měli umět sami "přeložit" postřehy a představy laiků do své řeči, protože jim to pomůže formulovat vizi, kterou veřejnost přijme za svou. Tak tedy "uvolněte se, prosím"!


Na článek Evy Staňkové volně navazuje Michal Hadlač v sérii článků o Jižním centru:
Celý text / Read more...

21. 8. 2008

Srpnové události 1968 a 1969 v Brně

Před pěti lety jsem dostal skromný e-mail od paní Věry (Nicol) Sečkářové, že se podařilo a brožura s jednoznačným názvem Srpnové události 1968 a 1969 v Brně, do které spolu s Janem Břečkou vložila nemalé úsilí, konečně spatřila světlo světa. Vydal ji Odbor vnitřních věcí Magistrátu města Brna, prý ať si ji tam vyzvednu, mám-li zájem. Měl jsem zájem.

Ale tím Věřina práce zdaleka neskončila. Zde je k dispozici zatím poslední, třetí rozšířené vydání z r. 2006. A asi nepůjde o vydání poslední, protože na podrobnou a ucelenou studii o srpnových událostech v Brně stále čekáme.

Leitmotivem Srpnových události 1968 a 1969 v Brně je uctění památky obětí oněch osudných dní a zachycení vzpomínek jejich nejbližších. Už kvůli nevyslovené tísni a hanbě, že tyto vraždy se zametly pod koberec a nikdo se z nich nikdy nezodpovídal. Přesně v duchu Orwellova 1984: „Kdo kontroluje minulost, kontroluje i budoucnost“

Kněz Tomáš Halík si v jedné ze svých knih položil těžkou otázku, jak se vyrovnat s nepotrestaným zlem. Co můžeme pro (často utýrané a zavražděné) oběti učinit, když na viníka v jeho životě spravedlnost nedosáhne a „Bůh k tomu mlčí?“

A Tomáš Halík odpovídá: To nejmenší, co máme udělat, je udržet v obecné paměti příběhy nebo alespoň jména obětí. Nedopustit, aby se propadly do temnoty pouhé statistiky. A připomíná Pražské Židovské muzeum se stěnami pokrytými jmény zavražděných v koncentrácích nebo veřejné čtení jmen obětí teroristického útoku na WTC z 11.září

Ze stejného rodu je i tato útlá, ale důležitá brožura, která by měla patřit k základnímu vzdělání každého brňana. Práci Věry Sečkářové a Jana Břečky obdivuji a pokorně po nich zopakuji jména Josefa Žemličky a Viliama Debnára, které zavraždili okupanti v r. 1968. Horší nás čekalo o rok později. Danuši Muzikářovou a Stanislava Valehracha mají na svědomí příslušníci SNB a Lidových milicí. Pro střelbu do lidí již nebylo třeba out-sourcingu ze zahraničí v rámci „bratrské pomoci"...

Celý text / Read more...

18. 8. 2008

Kde uspořádat workshop či teambuilding?

V Big Brně, tj. v Brně a okolí do cca 40km od náměstí Svobody, je určitě mnoho zajímavých míst, kde nejen nadnárodní firma pořádá pro své pracovité, loajální, oblíbené či jinak perspektivní zaměstnance vícedenní školení nebo teambuilding. Víme, jak je na tom Brno s touto nabídkou?

Hážu rukavici ostatním přispěvovatelům: máte-li nějaký osobní zážitek z takového místa, tak sem s ním na Brnopolis.

Návrh na pár pravidel hry:

  1. odlišujme poskytovatele místa - penziony, hotely, kempy, muzeua - a poskytovatele služeb, jako vzdělávací agentury, centra volného času atp.
  2. nejdůležitější je osobní zážitek a vlastní názor. Ne, že bych se bál, že na Brnopolis začne bujet PR pro penzion tetiččina bratrance, ale zmínit se to musí
  3. poskytovatele místa propereme z následujících hledisek. Kdo chce, může i udělovat hvězdičky
    • dopravní dostupnost, parkování, bezpečnost
    • vybavenost školících / tréninkových míst - wifi, osvětlení atp.
    • kvalita kuchyně a kulinářského servisu vůbec
    • kvalita ubytování
    • genius loci - co jinde nemají a tady zrovna jo?

Co se týče posledního, mám báječný zážitek z penzionu U tří volů v Býkovicích. Na pánských záchodcích jest ve chválihodné snaze ušetřit elektrickou energii a dva zbytečné pohyby rukou instalováno automatické rozsvěcování. Bohužel, jediné pohybové čidlo je umístěno u vstupních dveří, což jaksi nepočítá s delší prodlevou v rámci velké potřeby. Člověk si odejde deset metrů kolem umyvadel do ústraní a do minuty je kolem něho tma jako v p... V pytli, pochopitelně.

A co teď? Čekat, až někdo přijde? Zadnice svrbí! Riskovat hygienickou katastrofu v neznámém uzavřeném prostoru? Nebo totální ostudu při běhu k čidlu a zpět? Jaká má být optimální strategie motivovaného, kreativního a flexibilního pracovníka, jehož denně tak vzývají na job.cz? Ať si každý odpoví sám. Upozorňuji ale, že bez ohledu na zvolené řešení se člověk cítí jako idiot.
Celý text / Read more...

12. 8. 2008

Jak vidí Brno zahraniční studenti V

Páté a poslední pokračování navazuje na předchozí články o zahraničních studentech v Brně, proč si vybrali Brno ke svému studiu, co věděli o Brně před svým příjezdem a jaké byly jejich první dojmy po příjezdu. Tentokrát o tom, co se jim tady líbí a nelíbí.

Většina studentů si i přes počáteční nedůvěru Brno oblíbila a vytvořila si k němu osobní vztah. Studenti oceňují výborný systém městské hromadné dopravy, velikost města a s tím spojenou ideální dostupnost universit, kolejí a dalších míst. Brno hodnotí jako zelené město s mezinárodní atmosférou, se spoustou barů a klubů, s přátelskými a milými lidmi. Jako plus uvádějí nízkou koncentrace turistů.

Co se ve většině případů studentům na Brně nelíbí, je malá znalost světových jazyků, především angličtiny, a to i ve významných institucích, kde by to mělo být samozřejmostí. Dalším nešvarem jsou pochybné existence ve středu města i v přilehlých částech, kteří obtěžují česky nehovořící studenty. Některým též příliš nepřirostla k srdci česká jídla.

Když měli respondenti vystihnout Brno pěti slovy, mezi nejčastější patřily - malé, historické, mezinárodní, pohodové, přátelské, studentské, levné.

Studenti jsou jistě specifická skupina návštěvníků a mají odlišné pohledy na Brno než turisté nebo návštěvníci veletrhů. Je to ale pro Brno příležitost snažit se přitahovat mezinárodní studenty a stát se prestižnější destinací pro studium. Právě tito studenti se mohou vracet jako zástupci firem, obyčejní turisté nebo si Brno oblíbí natolik, že se vrátí zpět a rozhodnou se zde trvale usadit.

Jaké jsou vaše zkušenosti s cizinci a jejich pohledy? Díváte se na Brno podobnýma očima a myslíte si že Brnu prospěje větší otevřenost vůči cizincům? Podělte se s námi o názory v diskuzi.

Celý text / Read more...