29. 5. 2009

What expats in Brno say: two edged sword

David Belinko; born in Cairo, Egypt to a diplomatic family with background in both Russia and Spain. Raised as a youngster in Rio De Janeiro and schooled in France and England. He lived most of his life in Canada and studied in Washington Dc. Over the past 6 years David has lived in The Bahamas, the French Alps, St. Emillion, Mauritius Island, Lausanne Switzerland, and now in his favourite place of all...a sleepy little village 10 minutes from Brno.

What do you like and don't like in Brno?

It is very difficult for me to come up with dislikes about Brno; I have been accused however, on more than one occasion, of looking at life with rose coloured glasses. But the honest truth is that I enjoy the culture and size of this city immensely. If I was pressed for a dislike the only thing I could really come up with is that it appears to lack the multicultural diversity an individual such as myself would need.

I am fortunate that my career would allow me to live anywhere in the world; I chose to live here and I am very happy to report that after spending a year here (plus 2 years of commuting between Lausanne and Brno) that I have absolutely no regrets.

Do you know some "best practices" or experience from living in other cities which could be of use in Brno, too?

My first answer is a "double edged sword"; the most noticeable difference I have found between Brno and other cities is that there seems to be a lack of pressure put on the consumer on the part of salespeople that I have encountered. In other words; it almost appears as though nobody wants your business. I have found this in stores, and as well from companies offering big ticket items and services. Nobody calls you back to ask if a decision has been made to purchase, and in stores...well nobody tries to sell to me. I say this is a two edged sword because it is also refreshing to not be put under pressure (for a change) but sometimes a consumer needs help in deciding to buy or not to buy...and from whom. I believe that Brno will evolve and that service in stores restaurants and other providers will be a little more helpful...or aggressive.

I could also mention that in other (bigger cities) there is more animation in the streets during the summer months in particular; but Brno has those other cities beat in the winter months. Montreal has summer festivals with street movies and free concerts almost everyday of the week. Lausanne also has much in the way of activities and street events. The more touristy destinations, such as the Bahamas and Mauritius, have the locals embrace the foreigners in friendly conversation as a matter of habit. A warm hospitality that keeps the tourism industry alive with many repeat visits.

Signage is an important aspect in most major cities. In Brno...unless you are a local it is almost impossible to navigate the streets and roads. But all in all; Brno does a lot right...better than many cities that I have visited. In general; I would suggest a more concentrated effort to attract tourism, and to keep people coming back.

Where do you see the biggest potential of Brno?

Brno has the potential to be a tourist destination due to its proximity to major cities as well as its proximity to natural attractions in the region itself. One can enjoy the culture in Brno with its fine dining and great beer for a fraction of what one would expect to pay elsewhere. And; the historical sites, and nature in the region should be better exploited. My wife has taken me to so many great sites...I would love to share those experiences with family and friends when they visit.

Where do you see the way how to make Brno more attractive for foreigns?

Foreigners could feel more like a foreigner here than in most other cities. More diversity and options for foreigners to get together is needed. Enjoying stimulating conversation and friendship and ones native language would be a paramount step for the quality of the life of a foreigner. Your site does the expat community a very great service.

Celý text / Read more...

28. 5. 2009

Další setkání OpenCoffee o podpoře podnikání 11. června

Hledáte peníze, partnery nebo alespoň rady na realizaci vlastního nápadu? Uvažujete o výměně zaměstnaneckých jistot za podnikatelské riziko? Jaké jsou vlastně v Brně podmínky k podnikání a jeho hlavní překážky? Sledujete Den D? Chcete se sejít s klíčovými lidmi kolem něj? Přijďte se seznámit na další neformální setkání Brnopolis OpenCoffee a najít společné zájmy.

Našimi speciálními hosty budou tentokrát Ondřej Bartoš, investor, jeden z dračího panelu Dne D a mj. spoluorganizátor pražských OpenCoffee, Jan Souček, dramaturg pořadu České televize Den D, a Anna Putnová, nová děkanka Fakulty podnikatelské VUT. Očekáváme také účast zástupce brněnského magistrátu a dalších institucí zabývajících se podporou podnikání, hi-tech podnikatelů, členů Rady Brnopolis a vítáme i podnikavé studenty kterékoli VŠ.

Zveme vás na snídani bez formalit, jen s horkou ranní kávou a čokoládovým croissantem - ve čtvrtek 11. června od 9.00 hod do kavárny Kartuzi.Café, Božetěchova 2 (součást kartuziánského kláštera, sídlo FIT VUT).

You don't need to speak Czech if you are interested to meet the Brnopolis community and discuss your business idea or look for a partner. Join us on June 11.

Celý text / Read more...

Kam se dá jít naslepo: U Šošona

Ach jo, šnek-bar u Šosona na konci června zavírá a brněnským hodinovým bohémům mizí před očima další útočiště. Protože Šoson není obyčejná vinárna, ale kulturní instituce, svérázný „meeting-point“, kde si podávají dveře muzikanti, správcové sítě VUT a další spřízněné komunity, které potřebují nezahulený prostor bez příslušných pindů, jak nám bylo za totáče dobře. Muzikantské dýchánky, jam sessions & afterparties se tam netrpí, ale přímo vítají.

Kouzlo osobnosti namísto stylizace prostoru

Vizuálně vinárna neuchvátí: stylizace prostoru veškerá žádná, rozumná trojka s Bernardem a slušným jídlem, žádný haute-cuisine. Veškeré kouzlo jí dodává vstřícná povaha Jana Hájka alias Šosona, který dříve působil v horské chatě a jisté návyky přenesl do zkaženého velkoměsta.

Každý k Šošonovi vstupuje na vlastní nebezpečí, neboť se neví, kdo, co a jak dlouho tam bude právě hrát. A zavilý nekuřák jako já je spokojený, že několika hodinové posezení není vykoupeno následným striptýzem z pachnoucích oblečků na balkoně a totální sebederatizací v koupelně.

Oslabení jedinci jako hudební fašisté všech žánrů nebo „Bleskoví“ konzumenti s nutkáním netečně vytlačit svých deset škopků by se měli před návštěvou poradit s psychologem.

Proč ten náhlý konec?

Šoson to v Brně “nebalí“ kvůli malým tržbám, ale mizí do podhůří někam mezi Jeseníky a Beskydy hlavně kvůli rodině. Kdo tam ještě nezavítal, měl by tak učinit alespoň během červnového loučení, které má trvat nonstop celý týden.

Který osvícený hospodský zdvihne padlou zástavu, aby osiřelí muzikanti nezačali veřejně pohoršovat po parcích?

Celý text / Read more...

26. 5. 2009

Brňáci v zahraničí: Duch Východoindické společnosti zde zůstal dodnes

Jan Duda, původem z Brna je studentem práv, mezinárodních vztahů, mediálních studií a žurnalistiky. V Brně pracuje jako novinář na volné noze, má za sebou pestré působení v řadě nevládních organizací. Nyní působí jako místopředseda Amnesty International. Na rok si vyjel studovat právo a pracovat do rádia v Holandsku.

Proč právě Nizozemí


Země sýrů, větrných mlýnů a malířského umění, svobodné tvorby i volnomyšlenkářství, poslední krajina Jana Amose Komenského nakonec i země mezinárodního práva, to vše je Nizozemí. Spojená unie několika protestantských provincií. Nekonečná rovinatá země plná lánů s tulipány, kanály a dobytkem. O Holandsku píše ve svých obrázcích i Karel Čapek: „je to malá země nemalé úrovně…“

Jaké je to pod slupkou

Holanďané jsou velmi uvědomělí a tolerantní, zajímají se o své okolí a dost cestují. Jejich lidé obsazují významné posty v řadě mezinárodních organizací. Jsou to pojišťováci, logisté a obchodníci, světoběžníci. Duch Východoindické společnosti jim zůstal i v globalizovaném dnešku, kdy je to více než potřeba. Tak trochu mezi Německem a Francií naučili se v tomto těsném prostoru pohybovat vždy z něj vytěžit co nejvíce.

Holandské a brněnské myšlení

Brňané byli vždy v rámci republiky loajální vůči své vládě, ale zároveň i dostatečně tolerantní vůči jiným vlivům. Snad i proto máme doposud jedinou mešitu v republice, Mormonská centra, Buddhistickou komunitu i jiné alternativní proudy se v Brně mísí bez větších problémů. Otevřenost občanské společnosti, podhoubí řady nevládních organizací a kritické akademické kavárenské povalečství společně s živým studentským životem, to je nejen Moravská metropole, ale i život v Nizozemí. Jen ta koncovka je trošku jiná. My jsme více otevřeni domácím problémům a vnitropolitické situaci, zatímco bludní Holanďané raději řeší globální otázky daleko přesahující jejich vlastní hranice. Stějně jako chytří brňáci končí jednou v různých pracovních pozicích v Praze, tak i holanďané vyváží svou vzdělanost do dalekých krajů.

Brno to je zlatá loď, ale má to pár much


Co nám chybí oproti našim tisíc kilometrů vzdáleným eurosousedům? Na první pohled jsou to jednoznačně cyklostezky. V Nizozemí je má cyklistika podíl na celkové dopravě bezmála poloviční. U nás slibují téměř bez výjimky všechny strany podporu cyklistům, žel kromě trasy podél Svratky a pár chodníků ve městě je to bída. Jezdit po Brně a kličkovat mezi chodci i auty je o život. Přitom toho není potřeba tolik. Brněnský nadbytek nákupních center a příjezdových cest hyzdících krajinu je nahrazen uměním trhovců a krámkařů, kteří prodávají své zboží po centrech měst, tak jako u nás zbylo z tradice již jen na Zelném Trhu. Nakonec si ale nemusíme zoufat, i tak tu máme pár výhod, které za to určitě stojí. Taková studentská menza v Nizozemí třeba vůbec nevaří. Polední menu je neznámým pojmem. Nebo třeba jen dojezd přímo do přírody a do lesa městskou hromadnou, to je zážitek, který si může dopřát málo evropských měst. A už vůbec ne holandských. Brno je Brno, i když podívat se na studia do světa do Vídně nebo jen za poznáním, jak psal Komenský, rozhodně není od věci.

Celý text / Read more...

25. 5. 2009

Noc kostelů má v Brně národní premiéru

Za dva ze tří brněnských počinů loňského roku byly vyhlášeny akce, které se odehrávají v jeden den/večer na různých místech města a jejichž úspěch je založen na jedinečné atmosféře bez potřeby pořizovat si vstupenku - Muzejní noc a Noc vědců. V pátek 29. května se bude - úplně poprvé v Brně (a v celé ČR) - konat další akce tohoto typu. Noc kostelů může být navíc ukázkovým příkladem spolupráce mezi partnery v Brně a Vídni.

Dlouhá noc kostelů v Rakousku letos probíhala - na stovkách míst po celé zemi - již popáté, a rozšířila se mezitím i do Německa. V koordinaci Brněnského biskupství se veřejnosti otevřou kostely a modlitebny na osmnácti místech v Brně, na šesti dalších v regionu a další např. v Plzni. Program ekumenického projektu šesti křesťanských církví nabídne např. komentované prohlídky, koncerty, výstavy, diskuse, meditace nebo prohlídky běžně nepřístupných míst (varhanní kůry, sakristie, věže, krypty).

Z příjemného setkání s Martinou Jandlovou, mluvčí Brněnského biskupství, jsem odcházel s pocitem, že nás čeká výjimečná akce zahajující novou tradici. Podobně jako v případě Muzejní noci mohou sice zájemci návštívit otevřená místa kdykoli během roku, jenže atmosféra májového večera je příslibem společného zážitku, při němž nás může napadat, jak by se kostely mohly stát přirozenější součástí společenského života místních obyvatel a jak se vlastně starat o tyto kulturní hodnoty, které nám předkové zanechali.

Nedivte se v pátek, když čtvrt hodiny před šestou začnou zvonit zvony, a běžte se podívat do kostela, který máte nejblíž. A pokud nebude právě ten váš otevřen, promluvte si třeba s farářem, zda by se k akci nepřipojil příští rok.

Celý text / Read more...

22. 5. 2009

Jižní centrum - co s ním?

Původně se mělo jednat pouze o příspěvek do diskuse, kterou vyvolala Eva Staňková svým článkem „Hledají se vizionáři pro Jižní centrum“. Rozepsaný komentář se však brzy změnil v zárodek článku a než se zárodek stačil rozvinout, složitost celé problematiky se rozprostřela do takové šíře, že vzniká malý seriál článků, které jednoduše vysvětlují, proč Jižní centrum vzniká a co bude jeho obsahem.

Uvedený text jsem našel na stránkách společnosti Jižní centrum Brno, která, jak se praví v profilovém odkazu, byla založena roku 1994 městem Brnem, jako 100% akcionářem, za účelem přípravy a řízení realizace projektu Jižní centrum.

S hrůzou jsem zjistil, že rozvoj Jižního centra mi svou dlouhodobostí zatím splýval s přesunem nádraží, rychlostními silnicemi, cyklostezkami nebo čistou přehradou, tudíž s věcmi, které by jednou sice měly existovat, kterých se však vzhledem k mnoha realizačním obtížím nebo k různostem názorů stejně asi nedožiji. Navíc se mi do mysli vkrádala myšlenka, že mi je osud nového centra celkem lhostejný, neboť jsem docela spokojený s centrem stávajícím a třeba do Vaňkovky jezdím nakupovat pouze mezi osmou a devátou večer, kdy se počet návštěvníků redukuje na únosnou míru.

Abych napravil svou tímto přiznáním pošramocenou pověst správného Brňana, napsal jsem heslo „jižní centrum brno“ do vyhledávače a ten mě nasměroval přímo na stránky výše uvedené společnosti, kde je zveřejněn text, ve kterém jsem našel vytýčení hlavního cíle projektu Jižní centrum: jde o vytvoření podmínek pro další přirozený rozvoj města včetně dobudování moderní infrastruktury a služeb v dané části města a komfortního dopravního spojení s centry ostatních evropských regionů.

Rovněž jsem zde našel i zdůvodnění projektu. Jižní centrum vzniká, neboť vzhledem k současným nárokům a potřebám některých subjektů - sídla firem vyžadující moderní technologické zázemí, zastoupení regionálních, státních a evropských institucí, moderní nákupní a společenská centra spojená s bydlením - které nelze v dostatečné kapacitě umístit do historického jádra, ani do prostorově i architektonicky stabilizovaného území tzv. centrální zóny města, připravuje město Brno rozvojové území v sousedství historického jádra - tzv. Jižní centrum.

Cíl je tedy jasný a důvody taky, proč hledat nějaké vize? Nebo snad je cílů málo a důvody nepřesvědčivé? Seriál článků se zabývá tématy, která byla vypreparována z výše uvedených textů:

  • Co se skrývá za dobudováním komfortního dopravního spojení s centry evropských regionů?

  • Je zastavění Jižního centra nutné z hlediska přirozených podmínek pro rozvoj města?

  • Jakou moderní infrastrukturu a služby v dané části města potřebujeme dobudovat?

  • Na jaké regionální, státní a evropské instituce se můžeme v Jižním centru těšit?

  • Jaké moderní technologické zázemí vyžadují sídla firem?

  • Jak asi budou vypadat moderní nákupní a společenská centra spojená s bydlením, která nelze v dostatečné kapacitě umístit do historického jádra, ani do prostorově i architektonicky stabilizovaného území centrální zóny města?

V článcích se snažím podívat se na uvedené teze z různých hledisek a pokouším se přijít i s jinými originálními pohledy, aby bylo možné rozvinout další diskusi. Na první článek, zabývající se dopravním spojením s centry evropských regionů, se můžete těšit v následujících dnech.

Kam dál:





Celý text / Read more...

21. 5. 2009

Brňáci v zahraničí: Historický půvab první republiky

Spisovatelka Sylva Lauerová je původem z Brna. Posledních dvanáct let žije na Seychelách. V roce 2007 debutovala na českém knižním trhu erotickým románem Hračka, a rok poté vydala prózu a básnickou sbírku Michael2007. Podílí se na tvorbě a financování uměleckých projektů spojených s tvorbou mladé české avantgardy.

Seychelské ostrovy si ukradly polovinu mého srdce na podzim roku 1996. Okouzlily mne, absorbovaly a pak, zmatenou, vyplivly zpět do šedé, uspěchané evropské reality. Je to jiný svět, jiná „planeta“, jiná dimenze.
Neexistuje tam čas v podobě, jak jej známe z Evropy. Tisíce let slunce vychází v tutéž dobu, aby ohlašovalo znovu a znovu příchod věčného léta, a právě tak zapadá, opět v identický čas, do stále stejně teplého Indického oceánu. Barva této „planety“ je ostře zelená, vlhká jako mateřské lůno a neskutečně mírumilovná. Voní skořicí, vanilkou, pepřem a hlínou a na lidské emoce působí jako dosud neobjevená urychlující droga. Od roku 1997 „poletuji“ mezi tímto rájem a německy, česky a španělsky mluvící Evropou.

Na ostrovech je vlastně všechno jinak.

Těžko potom porovnávat Brno, naši republiku, Evropu s tropickou ostrovní zemičkou, poházenou jako perly v Indickém oceánu. Tam děti vyrůstají jako bilingvní či trilingvní. Anglicky, kreolsky a francouzsky. Hlavním pokrmem jsou ryby a rýže. Za domem roste ananas, mango a papája. Tančí se sega, pije se kalů a baka. Pokud se pěstuje individuální sport – tak se plave. Není podzim, není zima, sníh nikdy nepadá, policajti vám nikdy nezměří hladinu alkoholu v krvi, a než si v obchůdku koupíte cigarety – venku se setmí. A jak to zvládám já? Střídám životní styly – že by mi to svědčilo, to se říct nedá.

Rozdílnost těchto světů jsem si intenzivně uvědomila v době po 11. září 2001.

Shodou okolností jsem 11. 9. zažila v Berlíně, dva dny nato se přesunula do České republiky. Celá Evropa byla v šoku, strnulá smutkem a strachem. Všude bylo cítit: „Co bude dál, co bude dál?“ Během následujícího týdne jsem odletěla na ostrovy a tam se vlastně „téměř“ nic nestalo. Lidé sice vyjadřovali spoluúčast se zármutkem jiných, ale bylo to pro ně prostě příliš daleko, jako někde v jiném světě. Zvláštní však pro mne bylo, jak citlivě oproti tomu reagovali na záplavy v naší zemi v létě 2002. Že by podvědomé sepětí s oběťmi síly živlů, protože toto je ostrovanům bližší? Oni si ostrované skutečně problémy tohoto světa až zas tak moc „neberou“. I když do kostelů poctivě chodí. A kostely tam mají křesťanské.

Pravidelný civilizační šok.


Při návratu do tempa civilizace prožívám pravidelný civilizační šok. A beru jako požehnání, když se vracívám do svého rodného Brna. Pulsující Praha mě sice neustále láká do svých osidel. Našeptává mi do ucha: musíš být tady, abys mohla něco dokázat, musíš se ukazovat, musíš se scházet s lidmi a hlavně být vidět. Ale Brno ji už dávno položilo na lopatky. Zvítězilo nad ní svým poklidným nedělním odpolednem a tichou večerní vůní letního města a hradu Špilberka. Zvítězilo jakýmsi stále přítomným historickým půvabem první republiky. Nevím, čím to přesně je, ale Brno si mě omotalo kolem prstu. A asi mě hned tak nepustí.

Co mě těší a z čeho jsem smutná ve vztahu k Brnu a České republice.

Brno se od roku 1997 neskutečně proměnilo. Pozitivně. Když procházím středem města a Masarykovou třídou, kochám se fasádami domů a nahlížím do zákoutí postranních uliček. Mám radost z Vaňkovky a zármutek z Trinity, ale tak to prostě bývá. Co se nelíbí mně, může se líbit jinému. Všeobecně mě mrzí úroveň našich politiků a velmi mě bolí výsledek posledních lokálních voleb na podzim roku 2008.

Sylva Lauerová

Celý text / Read more...

20. 5. 2009

Střípky ze sobotní SMS reportáže

74 zpráv během 10 hodin od 14 korespondentů – to je výsledek druhého živého zpravodajství Brnopolis z Muzejní noci a Noci kejklířů. I přes odpolední nepřízeň počasí, které se naštestí umoudřilo, posílali zpravodajové své dojmy a zážitky. Pro ty, kteří je nemohli sledovat v reálném čase, tu máme náš výběr na ukázku - slovem i obrazem. A není to jen „vydlažděná“ Husova.

Honza Boček - http://twitpic.com/5cotl - muzejní noc jedna z letos nejlepších akcí. skvělá hudba, spontánní stavění hradů z kostek, a jenom jeden mrtvej

Martin Reiner - Pesky domu, na periferii. Mumraj umlka nekde vzadu. Hezka noc. V muzeu hlavy, ted uz zavrenem a tichem, se probouzeji vzpominky

Honza Boček - Dokonalej zpěv Evy Vrbkové vs. parádní amatérismus Čokovoko. nacvičený kejkle vs. spontánní stavby z kostek. a na závěr pivo s erasmákama

Petr Marčišák - Hlavni atrakce muzejni noci-zazdeny chlapec na Husove pred Intrem..Babicka ho prave osvobodila http://twitpic.com/5b7qk

Vlastimil Veselý - Ovsem vyvrcholeni je letos na Husove. Lidova kreativita aneb predsedame EU ve znameni kostek


Roman Schwanzer - Tak bych si představoval pulzující velkoměsto, skoda jen ze je to jen jednou za rok

Vlastimil Veselý - Na nadvori Spilberku skoncily fakirske ohne. Kolikati% slivovici do nich prskajii? Dostavam zizen

Soňa Kalužová - Tak,ted chvilku relaxuju.Uz vse jede samospadem..kejkliri dokejlili a METEOR Z PRAHY je tu!

Honza Boček - U stanku nad Zelnakem dosla voda, uz jenom pivo


Jiří Dušek - V Mahenove knihovne uz vedi, jak to delaji kosmonauti. Jdu si stoupnout do fronty na vez Stare radnice

Martin Reiner - Ted pozitiva. V ULICICH ty spousty lidi vypadaji dobre. Mam rad, kdyz Brno v noci zije. Je fajn zaparit na Zelnaku!

Vlastimil Veselý - 30Kc za pul deci mi neprijde adekvatni kvalite. Asi platime dan za prostor hradni vinarny

Martin Reiner - Pokud radi sahate zenskym na zadky v tlacenici, mate dnes zarucene hodokvas! K navsteve jakehokoli muzea je to ovsem nejmene vhodna noc

Richard Lank - Tak sla civilizace pres Porta Coeli: v kostele k videni andelicek se snitkou, v muzeu zase andelicek s telefonem


Richard Lank - V Podklasteri se uz trsa charleston a prijizdeji veterani, ted prave stribrny tatraplan. Aby se lidé pres ty lakadla dostali do muzea

Jiří Dušek - Na hvezdarne je bozi dopusteni, chudaci kolegove :(

Martin Maryška - Holubice od Petrova jsme propasli, uletěly

Roman Schwanzer - je to zázitek videt zdevastovany hotel AVION. Uvidime co s tim udela pani Jiricna

Martin Reiner - Ostry start v Kocktail baru na Silingraku. Usrkavam manhattan a koukam na lidi. Uz proslo nekolik prima exponatu

Jiří Dušek - Utikam na neformalni zahajeni Noci v
Umeleckoprumyslovem muzeu Moravske galerie. Show se dava do pohybu!



Soňa Kalužová - Uz je veseleji. Neprsi a nikdo se nepta na mokrou variantu. 1.male vitezstvi. Jupi

Bara Vrbova - Zaciname za deste takze plastenky presuny divaku pod improvizovane strechy doporucuji na zahrati chajovnu u denisovych sadech

Jiří Dušek - Vsadim vsechny sve okulary, ze bude prinejhorsim polojasno :)

Brnoinfo - Pomalu zaciname, zastavky se plni - http://twitpic.com/5agm8

Petr Marčišák - Umoudrene pocasi odstartovalo hromadny presun ku centru. Jedeme s davem. 1. zastavka Spilberk


Za fotografie děkujeme autorce Lence Barvínkové. Kompletní fotoreportáž z Noci kejklířů najdete v příštím Brno Business.
Celý text / Read more...

19. 5. 2009

Read about Brno in English

Do you miss Brno focused news in English? Don't feel lost, there is a few websites taking you under the surface of the official information. That is why it is worth reading them also for us, the Czechs.

Petr Bokůvka, a journalist and translator with professional experience in daily newspaper, TV and radio started his Czech Daily Word in July 2007. Some texts look at our country in general (see Three things we could learn from Americans or Eight symbols of America that did not catch on in CZ), some are focused on Brno where he lives (for example about industrial architecture or the lake/reservoir). There is one more thing to enjoy here - his photos.

I discovered Michal Kašpárek through his personal blog about five years ago. Meanwhile he was receiving professional experience and showing his talent in the content published by several periodicals. No big surprise he is the one who launched BrnoNow in November 2008. It includes practical guides for Erasmus students and other expats in Brno. I appreciate his style and cultural insight. Check for example 5 big (and silly) problems of Brno or his Shopping guide. Joggers and bikers may find useful his selection of the Brno running trails and cycling paths.

More recently we met with Joe Atkinson, an Englishman who got married a Czech wife. After years in Prague he came back to Brno and co-founded (with Gary M. Vasey of Texas, USA) the BrnoExpats Forum in 2008. The ambitious website run by G&G Group provides interesting articles, a service directory, useful links and classified ads focused on the expats' life in Brno.

Also, don't forget Brnopolis. We don't produce general news, but if you are interested in the city strategy development, if you are engaged in international activites in the field of business, research or culture, then become a part of our creative professionals community and meet like-minded people changing Brno. Get connected.

Celý text / Read more...

18. 5. 2009

Revitalizace Staré Ponávky

6. května se Vaňkovce konala beseda o revitalizaci Staré Ponávky. Beseda se mi líbila. Poté, co nám pan doc. Havliš (učitel z FA VUT) před nějakým časem na exkurzi ukázal, jak se dělají zázraky v oboru odkrývání říček (změněných v kanalizaci) v Lipsku, dále poté, co lidé z organizace Brno, věc veřejná udělali k tématu brněnských vod v Mahenově knihovně výstavu a nakonec poté, co jsem párkrát viděl video vytvořené studenty FA VUT a FMK UTB o tom, jak sjížděli Ponávku (Svitavský náhon), chodím na taková setkání moc rád a dychtivě čekám na proměnu Brna v této věci k lepšímu. Navíc, paní ing. Staňková podávala, jako obvykle mile, kávičku. Napíši k tomu nyní pár dojmů.

Nejdříve jsem byl zklamaný. Byli jsme vlastně informováni o tom, že Brno se zapojilo do tříletého mezinárodního programu, jeho výstupy budou projekty, studie a souhrn zkušeností partnerských měst s revitalizací podobných vod. Řekli nám, jak nadace Partnerství, Útvar strategie a územního plánování (?) Magistrátu a další organizace projekt rozvinou a jak je celá věc otevřená k účasti a pomoci všem zúčastněným majitelům nemovitostí kolem Staré Ponávky, odborníkům, zájemcům i fandům. Pěkné... Aha, takže peníze se podařilo získat opět na schůze a papíry (studie, projekty, soutěže a administrativu projektu).

Když vše dobře půjde (všechny zúčastněné strany se dokážou na nějaké změně oproti současnosti vůbec domluvit a dokážou vymyslet i peníze), tak někdy po roce 2010 se možná teprve poprvé kopne. To už možná ani nebudu na světě. Ostatně víme, jak to dopadá s Mendlákem, na jehož úpravy byla urbanistická soutěž snad už před 10 lety a je to tam stále stejné (nebo horší). Ach jo, Brno...

Pak jsem ale začal poslouchat, co diskutující povídají. No jo, ten vodní tok je skutečně po celé délce protažený, složitý chuchvalec dílčích a asi i protichůdných zájmů. Jeho stav je výsledkem nejdříve potřeby využívat vodu a potom, když už tak nebyla potřeba, je výsledkem dlouhodobého zaujetí jinými věcmi, než je smrdutý rigól se špinavou vodou, s potkany, s odpadem a možná i s utopenou, rezivou municí z války. Obtěžuje. A teď se s tím má cosi dělat a to bude především asi stát zase cosi navíc. Není starostí dost i tak? Pozor...! Ti dva kluci tady na videu ukazují jakousi vodu mezi stromy, slunce, člun a dokonce si hrají s balonem. Bláznivé mládí....To, že by mohlo být i něco pěkného....? Pustil bych do toho děcka? Hm..

Uvědomil jsem si, že ty tři roky jsou hrozně krátká doba na to, aby se možnost změny projednala s bezpočtem lidí, aby byli ochotni přijat jiný pohled na věc, aby místo ohrožení, nesmyslných výdajů (kdo to zas bude platit?), nutnosti uvažovat jinak, viděli svou příležitost ke změně v podnikání, přírůstek atraktivnosti a kvality místa (nemovitosti), též možnost podílet se na něčem, co tu ještě nebylo.

Přesvědčit tolik lidí znamená nachystat a spustit řetězovou reakci: nejdříve se musí najít pár takových ředitelů (majitelů) firem na Ponávce, kteří jsou otevřené podnikatelské hlavy a ještě nadto ví, že svou prací si vystavují celoživotní účet, staví jakýsi pomník (před sebou, svou manželkou, dětmi a někdy dokonce i v očích ostatních lidí, někdy dokonce i ostatních brňanů) a přesvědčit je. (Příklad: myslívám vděčně na toho skvělého člověka, který ozdobil (zainvestoval) krásný vchod do obytného domu na Orlí, toho s kamennou pannou. Nemusel, ale kolik radosti tím krásným portálem kolemjdoucím denně dělá.)

No a když se lidem z nadace Partnerství a těm dalším, kteří na projektu budou dělat, podaří jednoho, dva takové skvělé lidi, mající na dění kolem Ponávky vliv, najít, a ti pochopí, dojde jim to, zajiskří se jim v očích, pak se vyvine teplo (a všechno, co je ke zrození nové kvality třeba), další se časem přidají a řetězová reakce rozběhne. Sněhová koule uvede do pohybu malou lavinu. Možná, že nezůstane jen u jedné malé vody, ale Brno se ozdobí slušnými nábřežími i svých druhých dvou řek, Svitavy a Svratky. Třeba bude zase možné být pyšný na to, že jsem tu doma....

No a vidíte, v podvečer jsem ze schůze odešel s hlavou plnou snů. Trochu pofukovalo, ale bylo čerstvo, pěkně. Ty tři roky jsou na to „papírování“, než se poprvé kopne, zatraceně krátká doba. Jak jim pomoci? V tramvaji jsem se pak drbal na pleši: kdo bude ten první, kdo se přidá a postaví za věc? Že by tím prvním chlapem, kterému blýskne v oku jiskra poznání, byl ředitel teplárny? Aji bych si vsadil.....

Celý text / Read more...

15. 5. 2009

SMS zpravodajství z Muzejní noci a Noci kejklířů

Twitterování z Muzejní noci a Noci kejklířů vypukne v sobotu 16.5 odpoledne. Okolo 15 hodiny vloží Petr Marčišák do pravého sloupce nahoru blok s posledními zprávami, které přes sms budou zasílat naši investigativní korespondenti. Ti budou s prstem na spoušti sledovat dění a dělit se s vámi o svoje tipy, rady, dojmy nebo varování, od některých snad i zákulisní informace v podání organizátorů nebo účinkujících. Můžete si nás naladit v pohodlí svých domovů i kanceláří nebo na svých chytrých mobilech přímo v centru dění a podle zpráv měnit směr putování za zážitky.

Na Twitteru můžete sledovat zprávy vybraných korespondentů přes adresu twitter.com/alias, nebo přímo pod jednotlivými odkazy níže. Zde je přehled již potvrzených...


  • Martin Reiner (spisovatel a nakladatel) alias Reiner_M
  • Jiří Dušek (ředitel Hvězdárny a planetária) alias JiriDusek
  • Bára Vrbová (dramaturg Divadla Husa na provázku) alias bvrbova
  • Roman Schwanzer (manažer firmy Konzulta) alias SchwanzerR
  • Richard Lank (finanční analytik a vokalista) alias drozd
  • Radim Polčák (lektor Právnické fakulty MU) alias RadimPolcak
  • Richard Viewegh (redaktor BrnoInfo.cz) alias brnoinfo
  • Soňa Kalužová (produkční Noci Kejklířů) alias S_Kaluzova
  • Martin Maryška (produkce/režie vysílání z Muzejní noci) alias cavir
  • Jiří Jelínek (herec Divadla Husa na provázku) alias jjelinek
  • Jakub Čížek (redaktor Živě.cz) alias abysser
  • Jan Perla (student FSS MU) alias Perlino
  • Petr Marčišák (koordinátor Brnopolis) alias PetrM
  • Vlastimil Veselý (ředitel FIRST Innovation Park) alias VlastimilV

Celý text / Read more...

12. 5. 2009

Brňáci v zahraničí: Většina věcí zde stojí a padá s univerzitou

Ida Součková Olšová, původem z Bystřice pod Hostýnem, vystudovala matematiku a geografii na Přírodovědecké fakultu na Masarykově univerzitě. Pracovala na Útvaru hlavního architekta Magistrátu města Brna, v konzultační a inženýrské společnosti DHV CR, v odděleních Faculty Support a Career Services Office University of California, Davis a Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU, nyní je na mateřské dovolené.

Překvapilo mě téměř vše


Do USA jsem se dostala díky manželově studijnímu pobytu na University of California, Davis a stručně řečeno: překvapilo mě téměř vše. Nikdy předtím jsem v USA nebyla; moje představy byly dané filmy, fotkami, časopisy a vyprávěním zkušenějších cestovatelů. Osobní zkušenost však dala zprostředkovaně vytvořeným představám zcela jiný rozměr – Davis je 60-ti tisícové město s dalšími 30-ti tisíci studenty, leží v naprosté rovině kalifornského Centrálního údolí mezi Sacramentem a San Franciskem. Davis bývá nazýván americkým hlavním městem cyklistů – podle počtu kol na počet obyvatel a neuvěřitelně husté síti cyklotras a cyklostezek (od 10.4.2009 je novým sídlem United States Bicycling Hall of Fame) a má druhý nejvyšší podíl obyvatel s univerzitním vzděláním v USA.

Přítomnost univerzity (89. pořadí v celosvětovém hodnocení v roce 2008; pro orientaci – pražská UK je 261.) hýbá životem celého města a nejbližšího okolí – je největším zaměstnavatelem, zde probíhá většina sportovních, kulturních i společenských akcí, studenti, doktorandi a hostující profesoři výrazně přispívají k jazykové, národnostní i rasové různorodosti.

Obrovská tolerance (v kontextu české reality opravdu neposatelná), snaha všech maximálně vyjít vstříc, (někdy předstíraná) korektnost a dobrá nálada – to jsou faktory, které jsem skutečně oceňovala. Usměvavá obsluha kdekoli a kdykoli, fungující služby, i v případě neoprávněných stížností a reklamací omluva, že vám nemohou vyhovět (nikoli vítězné konstatování, že vy jste ten naprostý idiot – typická česká zkušenost).

Co mi v Davisu oproti Brnu scházelo

Z hlediska běžného života je nutno říct, že téměř nic. S trávením volného času taky žádný problém – bazény, parky, místa pro pikniky (s grily, které nikdo neukradne), skvěle vybavená víceúčelová sportovní hala, desítky tenisových kurtů zdarma včetně nočního osvětlení, výborně zásobená vědecká i veřejná knihovna, necelé dvě hodiny jízdy San Francisco, čtyři hodiny do Yosemite National Park, kousek dál Sequoia National Park, hodinku na východ zlatokopecká městečka, jezero Tahoe a tak by se dalo pokračovat. Ale každodenní myšlenky na to, co se asi děje doma, sledování zpravodajství z ČR a radost z každého e-mailu od rodiny či přátel doma byla jasným znamením, že doma je přece jen doma…

Moje pozitivní zkušenosti s životem v Davisu

Už jsem zmínila, že většina sportovních, kulturních i společenských akcí je úzce spjata s univerzitou – v areálu kampusu leží nejen Mondavi Center (nádherný koncertní sál, který by jistě slušel i Brnu), odehrávají se zde také největší každoroční akce – „Whole Earth Festival“ a „Picnic Day“.

„Whole Earth Festival“ je „svátkem hudby umění a vzdělávání“, snahou je vyprodukovat v průběhu konání co nejméně odpadu, propagovat „organic“ produkty, solární energii (pohání také většinu elektrických zařízení na festivalu) a vůbec nenásilnou formou předávat informace, jak se k planetě Zemi chovat co nejšetrněji.

„Picnic Day“ je každoročně pořádán třetí sobotu v dubnu už od roku 1909. Je to v podstatě Den otevřených univerzitních dveří, ukazuje a oslavuje širokou studijní nabídku i pestrost života v kampusu. Přes 200 volně přístupných atrakcí shlédne pravidelně více než 50 000 návštěvníků; podle oficiálních údajů byl loni překonán rekord – přišlo na 100 000 lidí!

Na obou festivalech je pozoruhodná skutečnost, že vše běží v režii asociace studentů, přičemž „Picnic Day“ je největší studenty organizovanou akcí v rámci celých Spojených států.

Akce typu „Whole Earth Festival“ nebo „Picnic Day“ jsou opravdu velkolepé a těžko přenositelné, ale myslím, že nějaký klon „Farmers market“ by se určitě mohl stát oblíbeným místem setkávání řady lidí i v Brně.Každopádně je inspirující komunitní princip, na kterém jsou všechny uvedené akce založeny.

Mezi pozitivními zkušenostmi také musím zmínit aktivity poradenského oddělení fakult – od úspěšnosti stávajících studentů získat co možná nejlépe placené místo se odvíjí zájem, kvalita a počet budoucích studentů. Osobní zkušenost mám s činností Career Services Office na právnické fakultě. Celoroční koloběh nejrůznějších akcí, seminářů, konzultačních hodin o tom, jak nejlépe napsat životopis, co vlastně v budoucnu chce student dělat, na co reálně má, je završen pětitýdenním maratónem osobních interview s potenciálními zaměstnavateli (na základě životopisu a motivačního dopisu vybere personální poradce konkrétní firmy cca 30-40 studentů, s nimi se setká, nejlepším nabídne letní stáž mezi 2. a 3. ročníkem; kdo se osvědčí má většinou jisté místo po ukončení školy). Je nutno dodat, že tzv. On-Campus Interview se účastní kolem 80 zaměstnavatelů; od těch největších a nejznámějších právnických kolosů, přes malé advokátní kanceláře, státní zastupitele, armádní i námořní JAG, federální, státní i neziskové organizace atp.

Fungující partnerství vychází z jednoduché rovnice – vzdělání je pro studenty nezanedbatelná finanční investice, ale také na celý život získaná hodnota, na druhou straně je úspěšnost absolventů a jejich dobrý vztah k univerzitě zárukou kreditu a neposlední řadě zdrojem finančních darů univerzitě.

Jakým způsobem, by se mohlo Brno stát atraktivnějším (a kosmopolitnějším) městem


V Davisu skutečně většina věcí stojí a padá s univerzitou. Zahraničních hostů je zde opravdu hodně, a proto je patrná snaha pobyt jim co možná nejvíce zjednodušit a zpříjemnit (vstupní školení, včetně daňového a finančního poradenství, speciální informační oddělení, kam se mohou obrátit se všemi dotazy). Většina postdoktorandů, stipendistů a hostujících profesorů přijíždí i se svými rodinnými příslušníky, takže je zde široká nabídka každodenní kurzy angličtiny všech pokročilostí zdarma, zájmové kluby a hlavně International House.

International House je nezisková organizace „propagující respekt a porozumění mezi lidmi a kulturami“, jak zní nejen překlad z webových stránek, ale jaká je i realita. Je to ideální místo setkávání lidí z různých částí světa, zde mohou nejen společně trávit čas a vzdělávat se, ale i poznávat způsob života ostatních a získat spoustu přátel. Vše běží opět na komunitním principu, jen ředitel a sekretářka mají nějakou finanční odměnu, naprostá většina dalších organizátorů pracuje zdarma, ve svém volném čase. Pro nás byla zajímavá skutečnost, že za Connections (setkávání rodin zahraničních návštěvníků) stojí paní Dorothy Foytik, jejíž manžel byl původem Čech.

Domnívám se, ze právě široká nabídka možností, jak se zapojit do života, překonat jazykový i kulturní handicap, je cesta, kudy by se mohlo Brno ubírat ve vztahu ke svým zahraničním hostům a jejich rodinám. Nejen dobré pracovní uplatnění, ale i spokojenost všech členů rodiny, jejich možnost a schopnost navázat kontakt s okolím určitě sehrává svou roli při rozhodování, zda zůstat v Brně, či se do něho ještě někdy vrátit nebo raději zkusit štěstí někde jinde.

Inspirující je také již zmíněná síť cyklotras a cyklostezek – brněnský terén se sice s tím v Davisu nedá srovnávat, ale přesto by bylo možné urychlit realizace tam, kde je to plánované a možné.

V Career Services Office jsem se denně setkávala se studenty, připadali mi dost odlišní, než jsme byli v době studií my, ale mám pocit, že současní brněnští studenti se jim už velmi podobají, tak snad máme všichni naději.

Celý text / Read more...

Brno twitteruje z Muzejní noci a Noci kejklířů: připojte se

V sobotu 16.5. bude další Muzejní noc (18-24 hod) a letos dokonce ve stejném termínu jako Noc kejklířů (od 14 hod). S Brnopolis si při tom zopakujeme loňský experiment s Twitter reportážemi. S nasazením vlastního já budou své zážitky z terénu vysílat např. spisovatel a nakladatel Martin Reiner, ředitel hvězdárny a planetária Jiří Dušek nebo dramaturgyně Divadla na provázku Bára Vrbová. Přidat se k nim můžete i vy.

Stačí nám předem (nejpozději do pátečního rána na info@brnopolis.eu) zaslat adresu vašeho twitter kanálu a slíbit, že od sobotního odpoledne do půlnoci budete psát (přes SMS) jen o tom, co prožijete mezi pódii, výstavami, divadly, kavárnami a restauracemi. Smyslem je sdělovat si navzájem aktuální zážitky nebo rady - co se kde zajímavého děje, kam se ne/vyplatí zajít nebo kde znavené tělo nebo ducha občerstvit (gastrorecenze ve 140 znacích).

Letos budou dvě technické věci jinak. Twitter v ČR (a většině zemí) neumožňuje příjem zpráv přes sms, takže většina čtenářů bude zprávy sledovat přes web (pokud máte chytrý telefon, můžete je číst přímo v terénu). Dobrou zprávou je, že nehrozí zpoždění při přenosu zpráv jako loni (vyzkoušeno).

Pokud se tedy v sobotu chystáte vyrazit s mobilem a očima otevřenýma do centra dění a přejete si svoje mikrozpravodajství napojit do společného kanálu na homepage Brnopolis, ozvěte se nám co nejdřív.

Střípky z loňských reportáží jsou zde, další informace o nadcházející sobotě včetně přehledu všech korespondentů najdete v pátek tady.

Celý text / Read more...

7. 5. 2009

Kdo stojí za Brnopolis: Eva Staňková

Byla to zásluha Vaše a Vašeho týmu, že byla Vaňkovka zachráněna. Které další staré industriální budovy nebo komplexy v Brně by si podle Vás také zasloužily být podobným způsobem znovu oživeny?

Nejsem historik architektury ani expert přes revitalizace brownfields. Zachování Vaňkovky bylo pro mne důležité hlavně proto, že jsem v ní viděla bránu do zakletého půlnočního království „za nádražím“. Bránu sice zrezavělou a trním zarostlou, ale propojující historii a budoucnost území, které bude dříve či později zastavěno architekturou 21. století.

Podobně významnou roli může sehrát na příklad tzv. Malá Amerika, která stojí na drážním tělese na pomezí historického jádra a rozvojového území. Tento památkově chráněný skladový objekt se může proměnit na půvabný „pavilon“ v promenádním parku, stát se magickým pólem na nové pěší trase spojující historické jádro města Brna s nábřežím Svratky. V současné době je revitalizace Malé Ameriky v pravomoci firmy Brno new station development.

V Brně je řada dalších chátrajících výrobních objektů i areálů, jejichž konverze může město obohatit o nové prostory s unikátní atmosférou. (Více na brněnském Urban Centru) Studenti architektury VUT zpracovali již desítky studií, které by mohly být inspirací pro tuto proměnu.

Co považujete za nejkritičtější nedostatek z hlediska urbanistického řešení Brna?

Je to stále neexistující koncepce systému veřejných prostorů a pěší dopravy. V praxi to vypadá, jakoby nejdůležitějším úkolem územního plánování bylo vymezení zastavitelných pozemků a zajištění průjezdu a parkování zvyšujícího se počtu aut. Ve světě se ale věnuje stále větší pozornost právě kvalitě veřejných prostorů (Project for Public Spaces) a systémovému řešení pěší dopravy (walk21). "Modelování" pěší dopravy je výzvou pro brněnské odborníky na systémovou dynamiku a softwarové firmy jako je Intelligent Space.

Vloni v únoru se v Brně uskutečnila (ve spolupráci Nadace Partnerství s pražským sdružením Oživení a s finanční podporou města) první mezinárodní konference s názvem Město pro pěší . Přesto je Brno v reálné podpoře chodců stále několik let pozadu třeba za Plzní.

Jsou tu ale i dobré zprávy: ve Strategii pro Brno i v Zadání nového Územního plánu jsou schválené zásady, které teoreticky nápravu současného stavu umožňují, Centrum dopravního výzkumu připravuje letos na podzim v Brně konferenci o pěší dopravě s názvem BrnoWalk 09 a zadání Generelu pěší dopravy má být hotovo v nejbližších týdnech!

Můžou členové Brnopolis nějakým specifickým způsobem přispívat k ochraně a propagaci nesmírně bohatého (ale značně podceňovaného) architektonického a urbanistického dědictví Brna? Nemáme mezi sebou bohužel žádného Davida Vávru, ale snad bychom přece jen mohli něčeho dosáhnout.

Při veřejném projednávání urbanistických studií a záměrů jsem si mnohokrát uvědomila, jak málo ví většina občanů tohoto města o tom, jak probíhal vývoj Brna od prvního regulačního plánu na výstavbu nové okružní třídy na místě zbouraných hradeb v polovině 19. století do současnosti. Na dnešní podobě a struktuře města se podílela činnost osmi generací našich předchůdců, v jeho tváři zanechaly stopu osvícené osobnosti, ale i některá krátkozraká rozhodnutí. Kolik vytrvalosti musely prokázat některé vize a projekty, jejichž zrod probíhal ve stále se měnícím politickém a hospodářském kontextu, aby se nakonec staly pro mnohé samozřejmou součástí podoby Brna (např. Výstaviště). Bez tohoto „nadhledu“ se špatně posuzují záměry budoucího rozvoje.

Pro udržitelnou budoucnost města je důležité pochopení jeho historického dědictví – neboť jsou to základy, na kterých vyrůstá.

Jak by k takovému pochopení mohli přispět členové Brnopolis?

- Inspirovat se úspěšným seriálem Hvězdárny Mikuláše Koperníka „Kde se vzalo Brno“ a pokusit se pomoci na svět videoprezentaci vývoje Brna za posledních cca 150 let a v závěrečné části pak třeba představit Brno světu jako kreativní Brnopolis?

- Společně s brněnskými expaty se zamyslet nad několika tématickými „naučnými stezkami“ po různých pamětihodnostech Brna. Takový „náhrdelník“ může snadněji vzbudit pozornost než jen jednotlivé rozsypané korálky a zájem veřejnosti je to první, co historické stavby a lokality potřebují! ( Viz. například Brněnské architektonické stezky.

(Otázky pokládal Don Sparling)


Eva Staňková, v r. 1966 promoce na tehdejší FAST VUT, rok a půl v projekci Stavebního podniku města Brna, od prosince r. 1968 ve službách Útvaru hlavního architekta města Brna (později fungujícího pod několika jinými krycími názvy…) a to až do prosince r. 2000.
Osudová setkání roku 1993, která ovlivnila mé současné vnímání města:
Setkání s Vaňkovkou - v rámci Pracovní skupiny pro Jižní centrum, setkání s Fredem Kentem a Stevem Daviesem zz PPS a setkání s Janem Gehlem.

Celý text / Read more...

4. 5. 2009

Co se změní v kině Art?

Jedno z ocenění Brnopolis za dlouhodobý přínos k jedinečnosti města získalo od poroty kino Art. Jak je patrno i z textů nominací, porota ocenila pestrost nabídky nekomerční kultury a komunitu spokojených návštěvníků, kterou se podařilo vytvořit ve spolupráci Brněnského kulturního centra a Studia 19.

Záhy po předání ceny se v médiích objevily zprávy o ukončení spolupráce (např. zde) a odchodu Studia 19, které bylo společně s Dot Cafe pronájemcem prostor. Vzhledem k dotazům, které dostáváme ohledně smyslu předání ceny do rukou zástupců BKC, považuji za vhodné připojit několik informací.

O změnách v kině Art jsme se dozvěděli až po předání ceny, k němuž jsme pozvali obě strany. I pro nás bylo překvapením, že si cenu převzalo jen BKC (jedna z nominací totiž speciálně jmenovala Studio 19). Brnopolis přirozeně nepřísluší být jakýmkoli arbitrem tohoto případu. Chceme jen přispět k vyjasnění stanovisek obou stran a k lepšímu pochopení toho, co se v oceněném Artu stalo a jak to ovlivní jeho budoucnost.

Studio 19 zveřejnilo svoje vyjádření zde. O reakci BKC jsme minulý týden požádali pana Daniela Zásmětu, vedoucího městských kin, který za kino Art převzal i cenu Brnopolis. Níže najdete odpovědi ze dne 29.4. na tři otázky.



1. Z čeho pramenila nespokojenost BKC s aktivitami Studia 19, případně jaké jsou důvody změny provozovatele?

BKC nedeklarovalo, že by bylo nespokojené s aktivitami Studia 19. Není pravda, že by Studio 19 dostalo výpověď z prostor kina Art, neboť tento subjekt má s Magistrátem města Brna uzavřenu platnou smlouvu na pronájem nebytových prostor v kině Art, kterou nikdo nezpochybňuje. Výpověď nedostalo o.s. Studio 19, nýbrž společnost Dot Café, která v kině Art provozovala gastroprovozy a tato výpověď nepřišla vloni ze strany BKC, nýbrž města. V letošním roce BKC mělo se společností Dot Café uzavřenu jen krátkodobou, časově omezenou smlouvu, která vyprší 30. 4. 2009.

2. Jaká kritéria výběru provozovatele byla brána do úvahy kromě výše pronájmu?

Kromě výše pronájmu brala v úvahu výběrová komise i návrh kulturní spolupráce budoucího nájemce kavárny s provozovatelem kina, jak bylo ostatně uvedeno v zadání výběrového řízení vypisovaného BKC.

3. Budou pokračovat dosavadní aktivity kina Art, díky kterým bylo oceněno?

Z uveřejněných nominací vyplývá, že kino Art bylo oceněno za to, že je "oázou nekomerční kultury", mám-li parafrázovat Vaše vlastní slova. Vzhledem k tomu, že dramaturgii kina v minulosti vytvářelo BKC a bude tak samozřejmě činit i nadále, nevidím důvod pro to, aby se na aktivitách kina Art cokoliv měnilo. Stejně tak bude vycházet i nadále informační bulletin kina, který bude mít možná jiný formát nebo grafickou podobu, i dále bude ve foyer fungovat galerie s pravidelným provozem. Opravdu jsme přesvědčeni, že humbuk kvůli výměně jednoho provozovatele kavárny za jiného je zbytečný a pramení pravděpodobně z neznalosti problematiky. Rozhodně nebude mít vliv na chod Artu a jeho aktivity, takže obavy tohoto směru jsou podle našeho názoru zcela liché.



Názor si můžete udělat sami. Na vaše komentáře a případné otázky vložené pod tento článek bychom se pokusili získat opět vyjádření obou stran. Přinejmenším bude zajímavé vědět, kdo vlastně vyhrál výběrové řízení a co se v kině Art změní. Nebo si opravdu žádných změn nevšimneme?
Celý text / Read more...

1. 5. 2009

Květnový Almanach: Petr Moučka

Není čas na trochu oddychu? Je! Co kaváren jsme tu už hodnotili. Nuže vyberme jednu blízkou našemu srdci, připojme se přes wifi domů, do Brnopolis, a začtěme se na chvíli do poezie bardů opěvujících naše milované město. Dnes z pera pana Petra Moučky.

Petr Moučka
Zrození světové metropole Brno 7.12.2005 v 16:03:42

(z rukopisné sbírky Moje Brnéčko)

Přesně v ten čas
stalo se Brnéčko světovou metropolí.
Scházeje Panskou ulicí
k vánočním stánkům na cokoli

bylo mi nutno z časových důvodů
procházet hloučkem šikmookých
turistů patrně japonského původu

Sveřepě jako jeden muž
mezi nimi i ženy
nezbytné měli přístroje
ke hlavám u očí přiloženy

fotili BRNO město mé
a já byl z toho dojmuté
Tam doma po návratu
známým a přátelům hrdě ukáže svět
a ti se budou na BRNO čuBRNět!

Celý text / Read more...