31. 3. 2010

Brňané v zahraničí: člověk na kole je v Holandsku králem

Petra Klementová, jedna z nejtalentovanějších hráček na příčnou flétnu, je neustále v pohybu mezi Brnem a zahraničím, mezi jazzem, lehkou alternativou a folkem. Podrobný seznam hudebníků, se kterými měla hudebně co do činění, lze snadno získat via Google, prostě co jméno, to kus objevné muziky. Zmíním jen čerstvé CD Peřiny z vody Žofie Kebelkové s Pacora trio a Quakvarteto (CD Dětských písní Chicka Corey)

Kde se vlastně pohybuješ nejčastěji, jsi-li mimo Brno?

Dva a půl roku jsem žila v Groningenu (Holandsko), teď jsem se přestěhovala do Göttingenu (Německo). Vzhledem k tomu, že v Německu jsem krátce a žádné hudební aktivity jsem tady zatím nevyvinula, dokážu spíš hodnotit Groningen.

Je snazší být flétnistkou v Brně nebo v zahraničí?

Těžko říct. V Brně jsem vystudovala klasiku a tou se i živila. S jinými žánry, ke kterým jsem vždycky tíhla, se mi to ale zdá složitější. V Holandsku jsem strávila asi dva a půl roku, zkusila si všechny možné směry a byla jsem nadšená. Myslím ale, že jsem tam byla příliš krátce na to, abych mohla objektivně srovnávat.

V Groningenu jsem studovala přes Erasmus klasickou flétnu, ale v průběhu mě okouzlilo prostředí jazzového oddělení. Tak jsem se odhodlala k přijímačkám na jazz. Oba obory existují na jedné malé škole, v jedné budově. Vstřícná, skoro rodinná atmosféra mě naprosto vtáhla. Nepocítila jsem žádnou soutěživost, což mi vyhovovalo. Je to dáno asi tím, že většina studentů jazzového oddělení je zahraničních, spousta jich přijíždí opravdu z daleka. A tím pádem jsou všichni „přistěhovalci“ na jedné lodi. Ti služebně starší, už usazení a znalí místních poměrů, pomáhají nováčkům, vzájemnost a solidarita fungují naprosto samozřejmě – v denním životě i ve škole.

Jazzové oddělení vede osm osobností newyorské jazzové scény, které do Groningenu střídavě dojíždí a podle pravidelného rozvrhu tráví vždy jeden týden jen se svými studenty - nejen že učí na škole (studenti se účastní lekcí s každým vyučujícím, nezáleží na nástroji), ale posluchačům věnují v podstatě veškerý svůj volný čas – jam sessions v místních klubech (městečko je prošpikované kavárnami s jazzovým programem a příležitostem k volné improvizaci), společné večery a povídání nejen o hudbě, to je vzdělání k nezaplacení.

Přímo na škole vzniká spousta zajímavých kapel, studium je hodně zaměřené na praxi, takže člověk hraje a hraje a hraje.

No a důležitá stránka života v Holandsku – je to ráj cyklistů. Kolo je hlavní dopravní prostředek, což jsem si užívala. Nezávislost na autobusech, žádné čekání na zastávkách, přestupování, či průjezdy autem přes město v dopravní špičce, čichání výfuků a tak… není nad čerstvý vzduch, vítr ve vlasech a úsměv na rtech!

Jaké zkušenosti by se daly využít v Brně?

Inspirativní je mezinárodní ovzduší. Osobitý systém výuky spolu s renomovanými jmény profesorů láká zájemce o studium z celého světa.

No a pak ta promyšlená síť cyklistických stezek - člověk na kole je v městském provozu králem. Zažít tenhle pocit bych přála všem brněnským cyklistům.

Po čem se ti stýská a čím by se oni mohli inspirovat v Brně?

Abych pravdu řekla, v Groningenu se mi po Brně vůbec nestýskalo. Jen po rodině a nejbližších. Asi bych musela v Holandsku pobývat déle, abych začala vnímat i negativní stránky života a smutnila po domově. Snad jen, okolí Brna je krásné, holandská krajina bez kopečků je dost nudná, ale s tím se nedá nic dělat  :-)

Celý text / Read more...

29. 3. 2010

Chystáme brněnský TEDx, hledáme spolupracovníky

Když jsme před pěti lety začali s FIP pořádat diskusní večery Inovace & Inspirace, Inteligence & Instinkt, byli jsme zvědavi, jak se spolu snesou podnikatelé, umělci, vědci atd. Asi tady někde začalo uvažování o Brnopolis jako platformě pro seznamování kreativních lidí různých profesí, kteří si chtějí vyměňovat nápady i zkušenosti ze zahraničí a kultivovat prostředí, kde se nám bude úspěšněji pracovat a příjemněji žít.

Když jsem tedy loni pro sebe objevil videa z konferencí TED spojující lidi a nápady okolo technologií, zábavy a designu, cvaklo mi to v hlavě skoro nahlas. To je přece fungující komunita, které se již léta globálně daří to, o co my se tady v malém nesměle pokoušíme.

První TED konference, která svedla dohromady účastníky tří různých světů (Technology, Entertainment, Design), se konala v roce 1990. Loni se multidisciplinární akce založené na "nápadech, které stojí za to sdílet" začaly lavinovitě šířit do dalších zemí díky licenčnímu programu TEDx.

Místní TEDx organizátoři pořádají nezávislé neziskové akce propojené přes společnou značku do celosvětové sítě. Po Praze, Budapešti nebo Varšavě (podívejte se, kde všude už TEDx byl) se chystají další např. v Bratislavě, Krakově nebo ve Vídni (kompletní kalendář plánovaných) a tak chce-li být Brno městem inovací a výzkumu, mělo by mít svůj TEDx.



Prozatím shromažďujeme tipy na témata, vystupující, nejvhodnější místo konání a také na partnery a spolupracovníky, kteří mohou s přípravou a uspořádáním TEDxBrno jakkoli pomoci. Naším cílem je vybrat výjimečné vystupující, se kterými se nebudete nudit a jejichž slova vám budou znít v uších ještě cestou domů. Pošlete nám mail nebo je pište do komentářů sem nebo na Facebook.

Lépe než jakýkoli text dokážou zprostředkovat atmosféru TED akcí videozáznamy a my vám postupně představíme ta vystoupení, která nás nejvíce zaujala. Další si můžete pustit sami, už desítky z nich jsou navíc opatřeny českými nebo slovenskými titulky.

Pro začátek vybírám sestřih zábavné úvahy Kena Robinsona How schools kill creativity o současném vzdělávacím systému (plných 20min s českými titulky zde). Zdá se mi příznačná pro české prostředí, kde už se na základních školách pěstuje strach chybovat, neochota riskovat a nést odpovědnost, konformita, uzavřenost, nutnost názorového zařazení do skupiny. Prosím nekřičte na mě, že to přece zdaleka neplatí všude. Však právě těch opačných příkladů si s Brnopolis všímáme a na TEDxBrno jim chceme dát prostor.



Celý text / Read more...

26. 3. 2010

Kdo stojí za Brnopolis: Vlastimil Veselý

Co tě v Brně za poslední rok nejvíc potěšilo a co naštvalo?

Těší mě, že se Brno stává městem vědy, vzdělání a výzkumu. Zatím se veřejné investice zaměřují hlavně na biotechnologie, ale snad dojde i na sektor informačních technologií, který je už léta největší chloubou brněnské ekonomiky. Naši partneři v zahraničí jsou vždy překvapení, kolik ICT firem a talentovaných podnikavých absolventů je zde soustředěno.

Mám taky radost, že přibývá útulných kaváren a nekuřáckých restaurací, kde si už málokde dovolí odmítnout k jídlu žádost o vodu z kohoutku a kde se konečně začíná rozvíjet vinná kultura (tedy ústup od ostudných nabídek typu "Mullera nebo Frankovku, vod koho nevim"), kterou místní i turisté v jihomoravské metropoli právem očekávají. Mé srdce filmového nadšence pak zaplesalo, když se Brno letos stalo hostitelem festivalu Cinema Mundi.

Samozřejmě mě netěší, jak se před rakouskými partnery ztrapňujeme neschopností se dohodnout na napojení dálnice do Vídně. Nebo že město ani kraj nemají po letech diskusí stále jasno ohledně strategie leteckého spojení (tedy zda podporovat vlastní letiště nebo spojení na Prahu či Vídeň).

Nejvíc mě však deprimuje to, jak málo si někteří politici váží šikovných lidí, na které může být Brno hrdé. Nebýt tlaku studentů, rodičů a přátel školy, málem zbavili gymnázium Matyáše Lercha jeho úspěšného a oblíbeného ředitele. Za úplnou aroganci moci pak považují všichni lidé v mém okolí i já osobně přidělení miliardové zakázky špatně hospodařícím a rádo stávkujícím Českým drahám místo toho, aby se dala ve výběrovém řízení šance pro firmu jednoho z nejuznávanějších podnikatelů regionu.


Mezi kreativní třídou existuje poměrně vysoká naštvanost na současné poměry v zemi, Brno nevyjímaje. Vidíš vůbec nějaké možné východisko z tohoto stavu?

Někdy to vypadá, jako by slušní lidé vyklidili veřejný prostor. Pak se nemůžeme divit, že jej ovládá korupce nebo její mladší bratr klientelismus. Pokud si budeme každý hledět jen svého soukromí a práce, ti nejtvořivější (lidé i firmy) začnou město nebo celou zemi opouštět. K účasti ve veřejném životě nemusíme vstupovat do politiky, občanská společnost začíná u místních spolků a komunit, které spojují zájmy jednotlivců okolo jedné ulice, kavárny, hřiště nebo webu.

Brnopolis se snaží srovnávat dění v Brně s tím, co se děje v zahraničí, hledat a ukazovat následováníhodné příklady kultivace kreativního prostředí (univerzity, kultura, investice, podnikání, média, ...). Proč vynalézat znovu kolo, když se můžeme poučit zkušenostmi odjinud (ať už jde o obsazování mediálních rad, kvalitu potravin, roli neziskovek nebo chování bank či mobilních operátorů)? Budeme tak i odolnější proti plebejství a populismu, které zaplavují mainstreamová média.


Co bys považoval v příštích dvou letech za největší úspěch Brnopolis?

Mějme hlavu v oblacích (abychom viděli dál než na špičku nosu nebo za humna), ale stůjme nohama pevně na zemi. Nestojí za námi politická strana ani vlivná finanční skupina, našim největším aktivem jsou tvořiví a činorodí patrioti, kteří chtějí pomoci městu, kde žijí a/nebo pracují. Většinou je to střední třída jako klíčová součást elity města, která není tolik závislá na státu a začíná chápat, že vidět a slyšet bude jen tehdy, bude-li hledat společné zájmy napříč profesními škatulkami.

Brnopolis začalo jako blog a platforma pro živá setkávání. Dovedu si představit, že by naše sdružení mohlo více působit jako regionální think tank nabízející odpovědným politikům díky svému profesnímu zázemí konkrétní vizi pro rozvoj města a cesty k jejímu naplnění. Diskusí okolo strategie a koncepcí rozvoje bylo dost, už je čas na konkrétní činy.


Vlastimil Veselý je zakladatelem FIRST Innovation Park (dříve působil na VUT v Brně), s nímž už víc než 10 let propojuje kreativní lidi, nápady a ICT technologie - především díky mezinárodním inovačním projektům v oblasti ICT výzkumu a vývoje. Rodilý Brňák a otec dvou dětí s vášní pro amatérskou fotografii, tenis a dobré víno.

Celý text / Read more...

25. 3. 2010

Kam se dá jít naslepo: Buranteatr

Teď už vím, že podvědomě hledám KLUB-DIVADLO, kde se představení bude dít zblízka, jen pár metrů ode mne, a bude čiré a uvěřitelné jako dobrá akustická hudba. Kdo hledá obdobně, ať se vypraví do Buranteatru "na Čáru proti hodinám," jak se rozumně píše na vstupence, protože adresa Joštova 6 tedy představivost průměrného Brňáka nijak nezjitří.

Sedím v sále pohroužený do "buranské" dramatizace slavné Solaris a říkám si: Jo, právě vidím divadelní obdobu ASPM, slavného Amatérského Sdružení Profesionálních Muzikantů, kteří na to blues šli po svém a bez zbytečných rekvizit.

Pravda je, že Buranteatr již dlouho obchází dobrá pověst, v tomto případě zosobněná Kačou Rakovčíkovou, herečkou a zpěvačkou dobré pověsti, která nás na každé zkoušce obchází a nabádá, jen ať na divadlo jdeme, že nebudeme litovat. Kači si vážím, s Pavlem Riedlem, který v Buranech hraje, se kamarádím, a tak tedy jdu a nelituji!

První výstraha: Lístky nejsou v předprodeji a je záhodno učinit rezervaci předem, protože do klubu se vejde jen půlstovka lidí a druhá půlstovka zůstane s dlouhým nosem přede dveřmi!

Druhá výstraha: Lístky je třeba vyzvednout půl hodiny před začátkem představení, což spolu s faktem, že ke scéně Buranteatru se každý musí proklestit dvěma patry stále ještě otevřeného knihkupectví, je sprostý faul na kulturně senzitivnější povahy, protože se jim ten večer sakra prodraží! *)

Třetí výstraha: Solaris je podle mě vynikající, je v ní Lem i Tarkovskij, aniž by se inscenace s oběma tvůrci prala. Minimalistická výprava s kufříkovým gramofonem, jehož podjížděná reprodukce "Úvodní desky ke stereofonnímu poslechu" spolehlivě navodí vymknutou a přízračnou atmosféru.

A místo ruského patosu drastický humor - typicky český způsob, jak přežít planetu, jež vám ráno co ráno zhmotňuje největší traumata vaší minulosti, minulosti, kterou už nelze ani vrátit ani odestát. Hraje se o život všude okolo publika, a mohlo toho hraní okolo být klidně víc, protože stanice na orbitě Solaris má prstencový tvar.

Víc už neprozradím, ale víte, kam se dá jít naslepo. Do Buranteatru!

*) Ať jsem spravedlivý: Vstupenka je zároveň kupónem na 10% slevu na nákup v knihkupectví. Plánujete-li nakoupit kompletního F.L.Věka nebo jiný metr šedesát knih, spojte nákup s návštěvou Buraneteatru a máte divadlo, nebo jeden z dílů, zadarmo.

Celý text / Read more...

23. 3. 2010

Jak se žije na sídlišti Kohoutovice

Po několika měsících navazujeme na články o životě na brněnských panelových sídlištích. Tentokrát míříme na kopec vysoko nad Výstavištěm, do Kohoutovic, vystavených ve druhé půlce 70. let.



Do malého panelového bytu v Kohoutovicích jsem se přestěhoval před rokem a půl. Původní nadšení z klidné čtvrti vystřídalo vystřízlivění, které má možná i obecnější planost pro ostatní česká sídliště.

Co je na životě v Kohoutovickém sídlišti skvělé

Právě v této čtvrti můžete docenit bohatství příměstských lesů. Návštěvy mi nechtějí věřit, že mám deset minut od domu oboru s divočáky. Znám jen jedno další sídliště tak dobře zasazené do přírody - a to Lesnou.

Pocit bezpečí. Každým třetím trolejbusem jede pár strážníků nebo policistů, na horním vjezdu do sídliště se pravidelně měří rychlost. Skoro tu nenajdete graffiti, lidé mezi domy sami obdělávají zahrádky a skalky a nebudu se Vám divit, pokud tu nabudete dojmu, že jste se ocitli ve Švédsku.

Radnice nezapomíná na rodiny s dětmi - v Kohoutovicích je unikátní koncentrace dětských hřišť, plácků na fotbal a basketbal a dalších více či méně upravených míst.

Kvůli čemu chci přesto změnit adresu

Samotná lokalita Kohoutovic je krásná, sídliště vystavěné na prudkém svahu ale není přátelské k chodcům. Jít na nákup pěšky znamená vláčet se s ním zpátky do kopce - a to mnohdy i víc než deset minut, vzhledem k rozmístění obchodních center.

Kohoutovice postrádají služby. Neexistují tu malé večerky, kde by si člověk mohl koupit rohlíky a vlašák na večeři. Po práci se dá vyrazit jen do zakouřené hospody; chybí tu kavárny nebo nějaká kulturní instituce ve stylu židenického Dělnického domu. Pokud se chci sejít s přáteli bydlícími ve stejné čtvrti, je nutné vyrazit na Staré Brno. To bohužel dělá z Kohoutovic klasickou noclehárnu, neatraktivní pro velkou část populace.

Doprava do centra je docela svižná přes den, na Hlavní nádraží se dá dojet do dvaceti minut. Problém je večer - desetiminutové intervaly mezi trolejbusy a přestup na Mendlově náměstí znamenají, že pokud chci dorazit na Českou ulici v celou hodinu, musím vyrazit z domu ve čtvrt.

Dvojité parkování. V Kohoutovicích není tak velký problém s nalézáním parkovacího místa, jak tvrdí média. Zaparkujete vždy, bohužel ale ne přímo před vchodem - z okružní třídy nebo z různých plácků to můžete mít domů třeba 150 metrů. Problém je s lidmi, kteří nechtějí ujít ani tuto vzdálenost, anebo potřebují mít svoji ojetinu pod oknem kvůli přeludu, že by ji mohl někdo ukrást. Nikde jinde jsem nezažil, že by si tolik řidičů a tak zbytečně vzájemně blokovalo výjezd. Bohužel jsou pochůzkáři k tomuhle nešvaru naprosto shovívaví.

Pro mne je život v Kohoutovicích hlavně zkušeností v tom, že přestože jsem vždy toužil po bydlení v přírodě, v mnoha ohledech jsem měl jednodušší život v širším centru, kam se chci snad ještě letos vrátit.

Co by si mohly ostatní brněnské čtvrti vzít za příklad

Právě ty strážníky v ulicích a vozech hromadné dopravy. Možná by tahle symbolická přítomnost zákona a "pořádku", přestože samozřejmě nevyřeší vše, mohla udělat i z problémovějších čtvrtí trochu příjemnější místa k životu.

V čem by se mohly Kohoutovice inspirovat u jiných čtvrtí

Městské části chybí kulturní dobrodruh či mecenáš, který by tu někde zkusil otevřít kavárnu nebo malý klub.

Město by mělo zapracovat na dopravní obsluze. Kromě dlouhých intervalů večerních trolejbusů do centra nebo Lískovce je problém i špatné spojení starých a nových Kohoutovic - sídliště a dědina jsou i kvůli velkému výškovému rozdílu dva naprosto oddělené světy. A když je i předměstí odstřihnuté lesy od zbytku města takto rozdělené, je to špatně.

Odkazy

Informace o Kohoutovicích na webu Prygl.net
Kohoutovice na Wikipedii


Celý text / Read more...

22. 3. 2010

Su z Brna: Petr Minařík a Větrné mlýny

Měsíc autorského čtení, který od r.2000 probouzí Brno z červencové kulturní ospalosti, se během deseti ročníků vypracoval v největší český literární festival. Jeden ze zakladatelů festivalu, Petr Minařík, si na nás udělal čas a povídal o festivalu, o blogování i o svém nakladatelství s příznačným jménem Větrné mlýny.

O měsíci autorského čtení

Měsíc autorského čtení jsme začínali původně jako komorní přehlídky české literatury. Už od začátku probíhá celý červenec, všech 31 dní. Důvod, proč červenec, je jednoduchý: divadla mají prázdniny a nehrají.

Nicméně, v roce 2009 tu na třech paralelních scénách vystoupilo 125 autorů - protože mimo českých autorů chceme uceleně představit i současnou literaturu jiného státu. V roce 2009 to byla Kanada a 11. ročník bude francouzský. Pozvali jsme i Milana Kunderu, ale ten asi nepřijede :-)

Pochopitelně festival nepostihne literaturu v celé šíři, ale 31 autorů z jedné země je už docela reprezentativní vzorek, to už si nějakou představu rozhodně uděláte.

Brno, jako místo pro mezinárodní festival

Celý festival řídíme já a s Pavel Řehořík, spolumajitel Větrných mlýnů, základní tým čítá asi 6 lidí a pak asi dalších 20 lidí, kteří tlumočí, starají se o hosty a tak.

V Brně je pro festival dobré klima. Brno je stále ještě vydavatelskou baštou poezie a město jako instituce má k festivalu stále lepší vztah; poslední dva roky se festival koná pod záštitou primátora (pozn autora: a záštitu nad letošním ročníkem převzal také starosta města Paříže).

Co je důležité, že se nám daří domlouvat s hoteliery rozumné ceny a autorům tak zabezpečíme slušné ubytování. Odezva autorů na Brno i festival je pozitivní, těžko však můžu rozlišit zdvořilostní pochvalu a skutečné nadšení. Každopádně je většina autorů nadšená z prostoru Divadla na provázku a jeho Alžbětinské scény.

Brno, největší maloměsto v republice

Brno má historickou tvář a zároveň je komorní. A to je pro spoustu lidí příjemné. Někdy je až moc klidné a zahnívající a potřebuje oživit. Například Větrné mlýny ho oživují Měsícem autorského čtení.

A že se tady více čte poezie, to není jen pozitivní fakt, to svědčí o Brněnské, obecně Moravské, určité "pomalosti" dané mentalitou a vývojem. V Praze a Berlíně je 90 % povídkářů a romanopisců, protože velké město je dynamičtější a rychlejší.

Brno je prostě největší maloměsto se vším všudy, od politické reprezentace až po takové to hard-patriotství. Já sám jsem soft-patriot, Brno je mi připáráno, ale to neznamená, že poslouchám Los Brňos a chodím povinně v neděli na Šelepku. Nemůžu říct ani, že by mi Brno něčím "dělalo radost", mě dělají radost konkrétní lidé, kteří tu pracují a tvoří.

Brno v české poezii

Na podzim r. 2009 jsme ve Větrných mlýnech vydali sbírku Kdybych vstoupil do Kauflandu, ocitl bych se v Brně, aneb Brno v české poezii. Dora Kaprálová, editorka knížky, týden co týden tiskla v MF básničky o Brně. Nám to připadlo zajímavé a nabídli jsme jí knižní vydání.

Nakladatel a sociální sítě, web 2.0 a vůbec cyberspace

Kanálů, kterými k nám proudí informace, je strašná spousta a internet patří mezi ty pohodlnější. Dnešní otázka je, jak ty informace správně filtrovat.

Mám svůj blog, je to jistý způsob komunikace, když chcete něco napsat a k něčemu se vyslovit. Účet na Facebooku mám taky, ale tomuto jsem nepropadl. Není to zásadní. Společenská síť pro mě znamená, že se znáte a že se potkáte. Facebook, to je jen špičkování ve stylu SMS, za které neplatíte.

Skype je pro mě daleko užitečnější, zvlášť při přípravě festivalu směřuje spousta komunikace do zahraničí.

Blogy jako Brnopolis, které sdružují a zprostředkovávají názory určité skupiny občanů

Blogy jako Brnopolis jsou občanský prostor svého druhu, který se zabývá komunální správou, a to má svůj smysl. Lobbystické skupiny, ty nemají blog, ty ho nepotřebují, ty to dělají úplně jinak!

Brnopolis má pro mě hlavně tu cenu, že někdo chce něco dělat, že se chce angažovat, a to je vždy dobře. Akce, jako například OpenCofeee, mi připadají zajímavé. Otázkou je, nakolik bude mít Brnopolis kdy reálnou sílu a za sebou ty pravé osobnosti, aby mělo potenciál něco měnit.

Celý text / Read more...

19. 3. 2010

What expats in Brno say: when I saw a panelak painted in colors, i was amazed

Carles Querol is a 31 Spanish man from Valencia, in the eastern coast of Spain. He came to Brno in September 2008 as an Erasmus student of Masaryk University and then he found an interesting job at IBM - so he decided to stay in this city.

Mr. Querol has some interesting opinions about the quality of transportation and services in Brno - his answers are worth reading.

What do you like and what don't you like in Brno?

Without any doubt, the public transportation system is the best I ever used. It's incredible how punctual buses and trams are, and also the 24/7 availability of them.

In the other hand, Czech character is still very rude, especially when you are foreigner and you don't know very well people here. This is even worse in some bars or restaurants, where waiters looks at you like "be thankful I get your order" and not like "customer is always right". Fortunately, this is changing, and when you try to communicate with basic Czech words, you can see how they faces change to good.

Do you know some best practices from living in other cities which could be of use in Brno, too?

Not so much, I just lived in other big city for three years, Valencia. I have been living mostly in my small village, and comparing Brno with both, I have the impression that it is not a city; it's more like a big town, where everybody knows everybody, which I like the most.

The only point I think can be helpful for the city is the creation of a "bike lane" which would, at least, link the city center with the faculties, schools and the working areas like Technologic park and Business park. Many of us would like to come to work by bicycle, but having so much traffic makes it very dangerous.

What do you think is its advantage compared with other cities?

The advantage of Brno is the excellent quality of life. You can enjoy lot of restaurants, clubs and cafes for cheap prices and relatively low rents. Brno has also a lot of job opportunities for foreigners, as many international companies are being established here. And finally, the wonderful geographic situation of the city, halfway among Prague, Vienna, Krakow, Bratislava and Budapest gives you a wonderful
opportunity to spend a weekend.

Where do you see the way to make Brno more open and attractive for foreigners?

From my point of view, the city is not attractive from the first sight to the traveler, and the first impression is usually the most important. For example, the entry point to the city is the "Hlavní nadraží". This place is ugly and dirty, and even after the reconstruction of the station's tower, the façade was painted with a depressing gray color. For me, Brno needs to be attractive for the sight (first time I saw a panelak (a block of flats built in the socialist era) painted in colors, i was amazed).

What is your favorite place in Brno which is really unique?

Without any doubt, any table in any hospoda with a starobrno accompanied by "nakladny hermelin" :)


Celý text / Read more...

18. 3. 2010

Brňané v zahraničí: Finové ve frontě nepředbíhají

Manželé Staňkovi před třemi lety zamířili z Bílovic nad Svitavou do Helsinek. Alois Staněk od r. 2007 pracuje v Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) zajišťující registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Lenka Staňková začne ve stejné instituci pracovat od září, kdy ukončí mateřskou dovolenou. Jejich děti se o svoje zážitky podělí, jakmile se naučí alespoň trochu psát.

Pamatuješ si své první dojmy z Helsinek v porovnání s Brnem?

Alois: Zažil jsem částečně něco jako kulturní šok: Finové vždy čekají na přechodu až bude červená. Fronty vytvářejí vzorově na autobusových zastávkách i v obchodech. Když tu před lety bylo finále Eurovize, tak prý Finové vzorně stáli ve frontě a zbytek Evropy prostě předbíhal a Finové jen nevěřícně koukali.

Když jsem přijel v lednu, tak byla tma, zima a pršelo. Postupně začalo sněžit. V létě o prázdninách rozdávají na ulici dětem obědy zdarma, takže maminy nemusí vařit (dospělí si mohou za pakatel oběd koupit taky). Pokud jsou daná pravidla, tak platí a nelze žádat výjímky ani výhody a to ani za úplatu.

Lenka: Ve Finsku fungují věci, které by u nás díky našemu kulturnímu zázemí nebyly možné a našince ze začátku na každém kroku napadá, jak by šlo to či ono zneužít. Na hřišti v centru Helsinek je k dispozici bedna plná plastových hraček (i poměrně cenných) a za celou dobu, co tam chodíme, jsem si nevšimla, že by se něco ztratilo.

Ve veřejných dopravních prostředcích jezdí děti v kočárku do 7 let zdarma i s doprovodem, ale pokud kočárek doprovod nemá, platí plnou cenu. Také psi jezdí zdarma i bez košíku. Vše jezdí bezbariérové. Občerstvení a kavárny fungují většinou jako samoobsluhy,kde u pokladny zákazník zaplatí a pak si kávu nebo čaj sám udělá z nachytané konvice. Mléko je volně k dispozici.

Pracuješ v European Chemicals Agency, tedy v EU struktuře. Jaké to je v porovnání s brněnským vědeckým institutem?

Alois: Systém řízení můžu srovnávat spíše s českou státní správou, kde jsem předtím pracoval. Na ECHA jsou jasně daná pravidla, co má člověk dělat, je podle toho hodnocen. Pracovním jazykem je angličtina a jsou zde zastoupeny všechny národnosti EU. Čech jsem tu zatím jediný. Např. Slováci jsou tři, z Malty dva...

Je zde větší volnost v tom, co bych chtěl dělat dlouhodobě i krátkodobě, snazší interní mobilita (přesun na jiné oddělení). Taky ale daleko větší nároky na pracovní nasazení. Větší flexibilita pracovní doby umožnující řešit soukromé věci mimo pracovní dobu.

V čem vidíš největší rozdíl mezi životem Helsinčana a Brňana, potažmo rodiny s dětmi v Helsinkách a v Brně?

Alois:Jako obyvatel Bílovic asi nemůžu moc mluvit za Brňany... V Bílovicích je taky dobře. Helsinčan nemusí šlapat do žádného velkého kopce. Život Helsinčana mi připadá celkově klidnější.

Pro rodiny s dětmi jsou Helsinky velmi příznivé. Všude je spousta pěkných dětských hřist, speciální výběhy pro psy. Garantované místo ve školce (ale jen finské, do anglických školek je dlouhá čekací listina). Pro děti zaměstnanců ECHA od věku 4 let slouží Evropská školka a škola, kde jsou různé jazykové sekce (zatím anglická, finská a francouzská) a garantují výuku mateřštiny ve všech jazycích EU.

Lenka: V Helsinkách je mnohem víc vidět tatínky s kočárky i během dopoledne, než v Brně. Po celých Helsinkách je rozmístěna síť dobře vybavených dětských hřišt i se zázemím (WC, kuchyňka a herna s hračkami). Na bezproblémový chod dohlížejí stálí zaměstnanci, v létě jsou k dispozici různé vozíčky a trojkolky pro děti, v zimě zajímavé typy sáněk. Také si zaměstnanci s dětmi hrají nebo mamince pohlídají miminko v kočárku.

Napadá tě něco, co se osvědčilo v Helsinkách a co by bylo možno aplikovat i v Brně?

Alois: Větší množství kvalitních a čistých dětských hřišt. Cyklostezky: Helsinki jsou ráj pro cyklisty, a to i v zimě při minus 20. Stezky jsou prohrnovány dříve než silnice pro auta, všude stojánky na kola. Cyklista se nemusí vůbec potkat s auty a chodci. Taky stezky pro kolečkové brusle. V zimě je na každém rohu plácek s ledem a možnost bruslit a hrát hokej. Na zamrzlém moři či jezerech jsou prohrnovány dráhy pro bruslaře a stopy pro běžkaře. Stopy jsou strojově upravovány i v parcích a okrajových částech města a jsou osvětlené.

Jaké má Brno výhody ve srovnání s jinými městy, co by mělo hlavně rozvíjet, podporovat nebo chránit?

Alois: Brno má krásné okolí směrem na sever. Asi zlepšit tu síť cyklostezek v Brně. Udržovat zelené plochy ve městě, více hřišť pro děti všeho věku a vlastně i pro dospělé.

Jaká místa máš v Helsinkách nejraději? A jaká v Brně?

Alois: V Helsinkách mám rád pláže a pobřeží vůbec. V Brně těžko říct, asi Bílovice a okolí, hlavně cestu podél řeky do Obřan.

Celý text / Read more...

17. 3. 2010

Fotogalerie: první brněnské OpenCoffee roku 2010

Salonek nově otevřené kavárny Falk nabídl lehce potemnělou, ale zato intimní atmosféru pro první brněnské OpenCoffee roku 2010. Nad kávou a výbornými domácími buchtami se tu ve středu sešly tři desítky začínajících i zkušených podnikatelů, zaměstnanců univerzit, architektů a zástupců dalších kreativních profesí.

OpenCoffee tentokrát nemělo žádné jasně vyhraněné téma, s výjimkou chystané konference TEDxBrno. To ale nebránilo dvouhodinové zábavě (moderně řečeno: networkingu), při které cestovaly z kapsy do kapsy stovky vizitek.



Prohlédněte si fotografie a nechejte se zlákat pro některé z dalších OpenCoffee!





















Celý text / Read more...

15. 3. 2010

Brno, město latté

Americký sociolog David Brooks před 10 lety vydal pozoruhodnou knihu "Bobos", která si získala slušnou popularitu a péčí nakladatelství Dokořán vyšla i česky. Brooks spojil slova "buržoazní" a "bohém" - jako "bobos" pak označuje novou americkou ekonomickou elitu, která má raději sportovní oblečení než obleky, kola a hybridní auta než supersporty a zelený čaj a kávu než drahou whisky a šampaňské. A právě přes kávu se dostaneme k Brnu.

Když jsem Bobos znovu listoval, praštila mne do očí tato pasáž:

Města, kde je doma káva latté, jsou bohatá liberální města, často v úchvatné přírodní scenérii, často vzniklá kolem univerzity, jež se stala klíčovými inkubačními centry nové kultury movité Ameriky. Nezřídka se právě odtamtud šíří luxusní obchody, gurmánské pekárny, obchody s ručně dělaným nábytkem, prodejny organických potravin a další povznášející podniky, jež tvoří konzumní kulturu bobos.

(…)

Po Americe jsou roztroušeny stovky měst latté, a i ve městech, která nejsou latté, jsou aspoň čtvrti latté. Jestliže někde můžete seběhnout z cyklistické stezky rovnou do antikvariátu plného knih o marxismu, jichž se majitel už nemůže zbavit, dát si kávu v nějakém podniku se slovní hříčkou ve jménu a pak se jít podívat do obchodu s africkými bubny nebo feministickým spodním prádlem, pak víte, že jste ve městě latté.

Dosud jsem nikde nečetl tak výstižný popis toho, co se s Brnem stalo v posledních deseti letech - přestože Brooks vůbec nepíše o Brně, dokonce ani o Evropě. Přesně takhle totiž moravskou metropoli "poznamenal" rozvoj univerzit a příchod technologických firem, do určité míry i rekonstrukce centra a vědomá péče různých spolků, institucí i jedinců (viz například probíhající festival divadla ke kávě nebo středeční OpenCoffe).

Troufám si říct, že Brno odpovídá definici "města latté" nejvíce ze všech českých a moravských měst; přiblížit se mu může snad Olomouc, ta ale trochu postrádá oné buržoazie, jejíž přítomnost v Brně odráží závratné tempo otevírání nových sushi-barů.

Myslíte si taky, že je Brno městem latté? Pokud ano, je to podle vás dobře? Potkáváte se v kavárnách s buržoazními bohémy - nebo mezi ně dokonce patříte? Jsem zvědavý na vaše postřehy.


Celý text / Read more...

12. 3. 2010

What short-term residents say about Brno?

Not only expats are under magnifying glass of Brnopolis. Imagine you are working for two weeks abroad. Your business drives you to the various places and people. Enough of time to get some impression of the surrounding environment you are small part of for two weeks now... What do you tell to the others when you are back home?

Connie Daniels, Utah, USA, works as a Business Process Analyst working for the ModusLink Corporation. She shared with Brnopolis her likes and dislike about Brno comparing it with other similar-size town around the world.

What was your first impression about Brno?

Brno, is a lot greener than I thought it would be and it's so beautiful here - the way you have wooden areas and the City. And it's a lot larger than I thought it would be

What do you like and dislike here?

I like your buildings and the history you have here... In the US we do not have nothing like this, nothing at all. When I was able to walk up and down the streets I saw the buildings, many of them restored and how beautiful they are. In the US, we have just modern building so that we loose that charm that the history has.

I think that hardest thing for me is just not speaking the language. Many restaurants we've gone to, they have menu in English but sometimes it's a little harder to make sure we understand each other.

Your opening hours was another difference for me when we walked around the City. I was not able to go into your small unique stores that you have here. Everything is open so late in the US. When I've gone into town late evening all of the small shops have been closed. Probably it's good for the owners because they can spend more time with their family but for us the closed window looks sad. Because the shopping malls here are pretty much the same like everywhere.

The people here are very, very friendly. When I talked to them they always tried the hardest to help me - even if they do not speak my language. Brno is really friendly city.

What would you recommend to Brno?

What I found really helpful in Singapore and the other towns they have all the signs in the multiple languages. And maybe to understand you public transportation system other than just to take a taxi. If the hotels can help us to understand it this would be really very helpful for us.

Celý text / Read more...

11. 3. 2010

What expats in Brno say: Superior transportation system

Ruthie Johnson, born in Omaha, Nebraska, student in Austin, Texas, came to Brno in 2009 with the ISEP Study Abroad program to study education.

What do you like and don't like in Brno?

I especially liked the transportation system in Brno because it went everywhere I needed to go and I never had to wait very long for the next tram/bus. I did not like how many stores were closed on Sundays and closed early on Saturdays. However, I think that is also part of the charm of European living, so don't think it should necessarily be changed.

Do you know some “best practices” or experience from living in other cities which could be of use in Brno, too?

Yes, for most of the places with bicycle rentals, there were bike lanes on the streets. In other cities like Bruges, Amsterdam and Budapest there were places for renting bicycles. That cities had just little stores where you could go in and rent a bike for a day. A couple times my friend and I wanted to go bicycling but researched and did not find many options for renting one here.

What do you think is its advantage compared with other cities?

As I mentioned above, I think the transportation system in Brno was superior to any other city. The small size of Brno makes it really easy to walk or ride anywhere. I also liked Brno compared to Prague because there were far less tourists and the same interesting things to do.

Where do you see the way how to make Brno more open and attractive for foreigns?


Brno should have something really amazing and unique to Prague or Český Krumlov. Maybe if Masaryk University would be more advertised as a highly-esteemed university or if beautification projects would take place to add cleanliness and greenery.

What is your favorite place in Brno which is really unique?

My favorite place was Špilberk Castle. The history of the castle is really interesting and now the park area surrounding is very beautiful.

Celý text / Read more...

10. 3. 2010

O dobrovolné adopci amatérského umělce

Asi bych měl pod názvem jako „Adoptujte si svého amatérského umělce!“ založit občanské sdružení nebo skupinu na Facebooku. Ať si každý někoho vybere dle své nátury a slíbí sám sobě, že bude poctivě chodit a dávat tomu amatérskému snažení smysl, ať už se daří nebo ne, bez ohledu na nástrahy počasí, přepracovanost nebo vlastní lenost!

„Tak jdeme?“, ptá se zkoumavě má žena a jen já vím, jak strašně se mi nechce na nějaký večer amatérských tanečních skupin, i když nás srdečně zve a tančí naše dobrá kamarádka z Omo-Oya. Nakonec jdu a dobře dělám. Spokojeně okukuji tanečnice, v tanci zvlášť půvabné, jak doslova vydupávají z ničeho pro nás tento večer v rytmech Afriky, Orientu, indického Bollywoodu i flamenca.

Jen je nás v publiku málo, málo k naší škodě, ani na nájem sálu to zdaleka nebude stačit ...

Myslíte, že vás přesvědčuji ke kulturní charitě? Spíše k investici do životního prostoru, do vlastního zázemí. Jen místo akcií půjde o čas pro kapely, kaktusáře, herce, tanečníky. (Například Black Uganda Choir, moji domovskou kapelu, takto od úplných počátků podporuje jedna ctihodná paní notářka, která neváhá kvůli dvěma hodinám na Leitnerce jezdit až z Ostravy. Nechápeme to, ale o to víc jsme jí za to vděční.)

Uvidíte, jak takové úsilí půjde k duhu Brnu i vám. Třeba narazíte na budoucí Magdalenu Koženou či Ivu Bittovou, tak začněte chodit včas, dokud nic nepropasete a dokud máte svůj lístek jistý!

Znovu tedy apeluji: „Adoptujte si svého amatérského umělce!“

Zatímco takto medituji, taneční večer pomalu končí a všichni na podiu děkují Markétě Poláškové za nezištné úsilí vložené do jeho organizace. Pak Markétě zpívají starou africkou píseň, kterou se vyprovází vzácný host z oslavy, a dotýkají se jeden po druhém Markétiných bot na znamení, že jí přejí šťastný návrat domů.

To je poselství prosté a zároveň hluboké, protože všechna ta zdravíčka, štěstíčka a dlouhá léta, kterými tak často futrujeme své gratulace, ve skutečnosti začínají tím, že máme domov a také naději, že se tam v pořádku vrátíme.

Celý text / Read more...

6. 3. 2010

Chystáme TEDx Brno, přijďte 17.3. na další OpenCoffee

Chcete se sejít s novým moderátorem blogu a s lidmi okolo Brnopolis? Chtěli byste pomoci (např. tipy na témata nebo vystupující) s přípravou brněnského TEDx? Máte slibný nápad, který souvisí s mezinárodním rozvojem města, a hledáte partnery nebo možnosti financování? Na OpenCoffee chodí i investoři nebo zástupci Magistrátu města Brna. Speciálním hostem by měl být tentokrát Nikola Rafaj, spoluorganizátor pražských OpenCoffee a pražského TEDx.

První letošní setkání OpenCoffee bude opět snídaní bez formalit - ve středu 17. března od 9 hod. Žádný Powerpoint a jmenovky, jen horká káva nebo čaj a domácí štrůdl (platíme my) v kavárně Falk Cafe, Gorkého 12 (další podnik agilního Studia 19). Mimochodem vzpomínáte na článek Dona Sparlinga o Falkensteinerovi?

Brnopolis chce být nadále myšlenkovou laboratoří, kde si Brňané kreativních profesí se zájmem o mezinárodní dění vyměňují zkušenosti, kontakty a náměty na spolupráci napříč profesními škatulkami, ve kterých se obvykle pohybují. Jsme zvědavi na vaše náměty - čemu by se měl Brnopolis také věnovat, o čem a jak na blogu psát a diskutovat, v čem a s kým spojit síly.

You don't need to speak Czech if you are interested to meet the Brnopolis community and discuss your idea or look for a partner. Join us on March 17 at 9am.

Celý text / Read more...

2. 3. 2010

Brněnský Lunapark, aneb divadlo ke kávě

Vida, Brno má nový netradiční festival. Následující dva měsíce budete do vybraných kaváren vstupovat na vlastní nebezpečí, neboť vám tam ke kávě spolu se sušenkou naservírují i nějaké to divadelní umění.

Oficiální web festivalu je k vidění na www.brnensky-lunapark.cz,
reportáž ze zahájení vydal iDnes.



Brňané! Choďte a v hojném počtu. Vždyť kavárenské povalečství, mnou preferovaná životní filosofie, tímto získává na závažnosti: už to není zabíjení času, ale stává se aktivní účastí na kulturním životu města Brna. Choďte a v hojném počtu, ať umělci nepášou v prázdných prostorách divadelní samohanu.

Vždyť kavárenské povalečství, mnou preferovaná životní filosofie, se tímto rehabilituje i v ctihodných očích vysokého školství, neboť tento kulturní provoz je řízen studenty předmětu Řízení kulturního provozu Ústavu hudební vědy Filozofické fakultu Masarykovy univerzity. I proto se táži: Jsou všechna velká písmena na svém místě?

(Navíc je vstup zadarmo, a to rodáka vždycky potěší, jak nám nezávislá kultura krásně kompenzuje nemravné ceny MHD)


Celý text / Read more...

Jak nám můžete pomoci

Brnopolis je neziskové občanské sdružení, které se snaží přispívat k tomu, aby se v Brně žilo lépe. Můžete nám v tom pomoci - bude vás to stát jen minimum úsilí.



Nepřestáváme hledat tipy na články - a také autory, kteří mají o čem psát.
Hledáme Brňáky v zahraničí a cizince žijící v Brně, aby čtenářům prozradili o svých zkušenostech a názorech.

Podělte se o zajímavé články na tomto blogu s vašimi přáteli na Facebooku, anebo přidejte odkaz na Brnopolis na váš vlastní blog.

Pokud jste novinář(ka), pošlete nám mail a nechejte si zasílat naše tiskové zprávy (nebude jich moc).

Možná provozujete kavárnu nebo podobný prostor, kde byste rádi uvítali naši společenskou akci "OpenCoffee". Ozvěte se nám.

Celý text / Read more...

1. 3. 2010

Brňané v zahraničí: proč se s někým srovnávat? Vystavme si Brno tak, aby se tu dobře žilo

Anna Durnová se v Brně narodila a studovala. Od svých šestnácti let několikrát odjela studovat do Francie, Rakouska a Německa. Díky pracovní nabídce ve výzkumném týmu v oblasti veřejné politiky a zdraví na Vídeňské univerzitě zakotvila v roce 2004 ve Vídni, kde (až na malé pracovní přestávky v Paříži, Lyonu, Aucklandu nebo v Brně) žije doposud.

Rozhovor za Brnopolis vedla Eva Staňková.

Co se vám v Brně líbí a co vám na něm vadí?

Brno pro mě bylo městem, kde jsem byla doma. Můj pohled na něj se změnil za posledních šest let, kdy jsem se stala v Brně návštěvnicí. Je legrační pozorovat názory, že na západě všechno funguje, že na západě jako by nebyly špinavé záchody, jako by neexistovali lidé, kteří vás nepustí sednout v autobuse. Jako by všechny neřesti světa byly soustředěny v onom „postkomunistickém“ Česku. Přitom při výjezdu dál než do Německa zjistíte, že chodníky mohou být ještě špinavější, pařížští číšníci ještě nepříjemnější, než ti socialističtí a že všechna ta „hnusná, komunistická“ sídliště jsou spíše obecnějším pozůstatkem sedmdesátých let a s nimi spojeného způsobu urbanistických řešení měst. Rozdíl je pro mě spíš v tom, jak se kdo k těmto úkazům staví a jak je řeší.

Díky bydlení jinde jsem si zvykla na druh života, který v Brně leckdy postrádám. Postrádám nedělní provoněné pekárny, kde si můžu v osm ráno koupit kávu a něco k tomu. Pekárny postrádám i ve všední dny, když si chci něco rychlého na jídlo. Nechápu, proč, když člověk nemá čas nebo chuť zajít na oběd do restaurace, hned musí jíst jakési přetučnělé a nekvalitní jídlo. Pak mi v Brně chybí nápadité výstavy, které by lákaly návštěvníky všech věkových kategorií a které by město probudily, například z jeho nedělního spánku. Kdybych jezdila autem, postrádala bych zřejmě promyšlený systém parkování. Kdybych měla malé dítě, chyběl by mi dostatek občerstvovacích zařízení, kde se nekouří, a útulnější parky.

Nedám dopustit na brněnskou domáckou atmosféru. Asi s tím souvisí i – někdy podceňovaný – studentský duch města. Když jdete například dvaadvacátého prosince do středu města, nechápete, nač posílat vánoční přání poštou nebo emailem. Potkáte v podstatě všechny: od bývalých spolužáků až po bývalé sousedy. A všichni se na Vás usmějí a popřejí vám pěkné svátky. Zakaboněné ksichty z pařížského nebo pražského metra v Brně nevídám tak často.

Pravda ale je, že vídám brněnská zdvihnutá obočí. Například, když si servírce postěžujete, že v omáčce by syrová mouka opravdu být cítit neměla. Nebo popřípadě, když si vezmete boty jiné barvy než bílé, černé nebo hnědé. Nebo když si ve třiceti usmyslíte, že byste se chtěli jen tak pro radost naučit hrát na housle, zpívat jazzové písně či tančit. Nechci to nějak dramatizovat, ale někdy mi připadá, že se Brňané bojí změny a extravagance jako čert kříže, nebo pak naopak změnu udělají takzvaně na sílu, honem rychle, aby se to stihlo dříve než s tím přijde Praha...

Jaké má Brno výhody ve srovnání s jinými městy, co by mělo hlavně rozvíjet, podporovat nebo chránit?

Brno by si mělo vážit Masarykovy univerzity a především mezinárodního potenciálu, který skýtá. Tahle univerzita nabízí nejen kvalitu ale i komfort studia na úrovni zahraničních institucí. Podle mne se nicméně nevěnuje patřičná energie na podporu mezinárodních aktivit vědeckých týmů, a vědci a vědkyně se často do mezinárodního povědomí nedostanou právě kvůli nedostatku tohoto typu know-how. Podpora projektů, směřujících k dlouhodobé spolupráci nad úroveň města nebo státu, by měla být ze strany města silnější. Takováto mezinárodní komunita je podle mne zásadní pro diversifikovanost nabízených služeb a atraktivitu města. Brno má, pokud vím, největší zaměstnavatele v oblasti veřejného sektoru a tak by se na charakter této komunity mělo více zaměřit. Neříkám, že se neděje nic. Zdá se mi ale, že by se mohlo dít podstatně víc. Neříkám také, že by se z toho domáckého prostředí měla stát anonymní mezinárodní metropole plná nadnárodních korporací. Jde spíše o větší otevřenost vůči jinému.

Chránit by si Brno mělo kulturu kaváren. Při každé další návštěvě Brna objevím nějakou novou a pěknou a to je dobře. Chránit a zútulnit by si Brno mělo parky, rozvinout by mohlo cyklistické stezky. A když už jsme u sportu tak by to chtělo pořádný bazén. Nebo radši hned dva.

Co by se mělo v Brně změnit, jaké služby by tu měly fungovat, aby se město stalo přívětivější a atraktivnější pro cizince?

Brnu by slušelo více riskování. Souvisí to s mojí předchozí odpovědí a platí to i pro soukromníky. Někdy Brno svojí logikou v nabídkách služeb připomíná francouzská předměstí, kam se pracující jezdí akorát vyspat a tak není třeba je nějak zabavit. Za výbornou hudební scénou a dobrou nabídkou divadel poněkud zaostává nabídka muzeí. Není to tím, že by muzeí nebylo dost, ale jaksi neumějí veřejnost nalákat (s výjimkou muzejní noci).

S atraktivitou souvisí i dopravní dostupnost. Brněnské letiště by mohlo přijímat více letů. Autobusové nádraží Zvonařka by možná stačilo trochu vyčistit a zpřehlednit, aby nepřipomínalo scény z filmu Bony a klid. Něco podobného platí i pro to vlakové, ale tam je to poněkud složitější.

Možná by bylo dobré se podívat za hranice města. Brno není jenom město se čtyřmi sty tisíci obyvateli, ale střediskem jihomoravského kraje. Sjíždí se sem denně tisíce lidí za prací, za nákupy, za studiem nebo za kulturou. Dobré srovnání nabízí Lyon. V Lyonu máte pocit, že jste v jeden a pul milionovém městě, i když jeho správní hranice čítají pouze zhruba 480 tisíc obyvatel. Město svoji aglomeraci začlenilo do většiny strategických a logistických řešení města (včetně nedávného rozvoje systému dopravních kol „Velov“, kterými se dopravíte na většinu předměstí). A tím, že se jim podařilo aglomeraci dopravně dobře propojit, informují lyonské noviny například o kulturních událostech v celé aglomeraci. Jazzové koncerty v St. Fons jsou vyhlášené i pro obyvatele centrálně položeného „Poloostrova“, rozprostírajícího se mezi řekami Saonou a Rhonou.

Napadá vás něco, co se osvědčilo v zahraničních městech a co by bylo možno aplikovat i v Brně?

Vídeňská radnice nás vždy příjemně překvapí nějakým, na první pohled bezvýznamným, nápadem využití příležitosti, času nebo místa. O letních prázdninách se v prostoru před radnicí vyloupnou rychlá občerstvení španělské, řecké, portugalské či indické kuchyně, doplněné večer třeba záznamy koncertů Vídeňské filharmonie přenášených na velké plátno. Letní kino v parku Augarten patří ke stálicím vídeňského léta stejně jako letní bary podél dunajského kanálu. Malý park, který máme kousek od bytu, nám v létě ozvláštňují houpací sítě, ve kterých si můžeme užít třeba nedělní snídaňový piknik nebo si přečíst noviny. V Paříži mně zaujala nedělní uzávěrka dopravní spojky podél Seiny, která funguje jako zóna pro kola a kolečkové brusle. Podobný projekt právě rozjeli v Lyonu podél Rhony. Jsou to drobnosti, ale vyloudí vám úsměv na tváři a v duši pocit, že někdo myslel na lidi, kteří si také chtějí někde odpočinout či zažít něco netradičního. Je fajn, když máte pocit, že to město je tu pro Vás, že se nad tím, co byste rádi dělali o víkendu, večer či v létě, někdo zamýšlí.

Pak je to například třídění odpadu. Ovšem Brno v tomhle rozhodně není v Česku výjimkou. Ačkoliv vyrostlo v Brně za posledních pět let dost sběrných center a kontejnerů, je to pořád málo. Ve Vídni máme například nejen v každé bytovce nejméně kontejner na papír, ale v bezprostřední blízkosti najdete kontejnery na láhve, na plasty, na kovy a na bio odpad. Ve veřejných budovách a hlavně v metru se navíc čím dál častěji objevují, podle německého vzoru, rozdělené odpadkové koše. Ty jsou už nově i na letišti. Nejvíce si pochvaluji systém recyklace tetrapakových obalů, které nám každou druhou středu vybírají přímo od domu. Stačí v předvečer před vchod položit krabici a ta během dopoledne zmizí a místo ní se tam objeví prázdná. Myslím si, že nemá cenu dělat reklamy typu „A jaký je váš důvod pro netřídění odpadu?“ jak jsem viděla kdysi v televizi, nýbrž prostě vyjít lidem jaksi vstříc.

Mělo by se vycházet z toho, že na pěkný, kreativní a diversifikovaný život v pořádku a čistotě nemají právo jen ve výstavních čtvrtích a příměstských residencích ale i ve středu města. Podle rozkopaných ulic a proměny některých koutů středu Brna je vidět, že tahle strategie už z části byla nastartována. Škoda jen, že se už neuplatnila při opravě náměstí Svobody, ze kterého se stala betonová plotna. Aspoň, že je tam ta fontána. Odstrašujícím příkladem jsou některé pařížské čtvrtě. V krásném městě plném kulturního života a výstavních kaváren je každodenní život, a ještě třeba rodinný, jedno velké utrpení: špína, hluk, zavřené parky a téměř žádná hřiště.

Jaká místa máte v Brně nejraději? Kam si ráda zajdete, když jste v Brně a kam byste zavedla své hosty?

Mám pár oblíbených kaváren, některé z nostalgie a jiné, protože se tam nekouří a dělají tam výborné kafe. Mezi ně patří Podobrazy, Mezzanine a Tunsgram.

Ráda se projdu okolo Špilberku a stejně tak v Denisových sadech, když je čas tak i okolo Brněnské přehrady (a pro šarm parníku si třeba zacpu nos...). Nedám dopustit na brněnské klubové koncerty (ať už ve Staré pekárně, na Flédě nebo v Alterně) a stejně tak na brněnskou divadelní scénu. Té by ale slušelo trošku méně studu a více propagace. Leckterá výborná inscenace zapadne, protože o ní neví ti správní návštěvníci.

Své kamarády zavedu většinou kromě obligátních procházek po stopách brněnských pověstí na Bláhovku, mimo jiné právě proto, abych jim ukázala brněnskou domáckou atmosféru. Dokud to bylo možné, museli mí hosté povinně navštívit vilu Tugendhat, ze které odcházeli nadšení. Nevynechám nikdy Alfa pasáž. A k našim povinným ročním návštěvám patří Ples Brněnské filharmonie v Besedním domě. Pro naše vídeňské přátele je právě ples bez vídeňského snobismu skloubený s moravskou otevřeností a chutí se bavit nezapomenutelným zážitkem.

Co byste chtěla vzkázat brněnským patriotům?

Ať se vykašlou na srovnávání s Pražáky, Londýňany a jim podobnými a vystaví si město tak, aby se jim tu dobře žilo: jako studentům, mladým umělcům, kreativním pracujícím, rodičům, dětem a ohleduplným občanům. A v neposlední řadě Evropanům.

Celý text / Read more...