31. 10. 2008

Kam se dá jít naslepo: Klub Leitnerova

Svého času jsem tu psal o kulturních počinech hodinových bohémů, kteří své aktivity provozují jako jiní pěstují kaktusy nebo staví modely parních vlaků. Jedním z klubů, který jim poskytuje útočiště je Klub Leitnerova, kterému rukou laskavou i přísnou vládne paní Blažková.

V úterý, ve středu a ve čtvrtek se zde pořádají koncerty hodinových bohémů, kteří si do hlediště přivedou své Sdružení rodičů a přátel, anebo lze zajít - světe div se - na autorská čtení začínajících literátů, kterých je po Brně take jinak jako šafránu.

Paní Blažková mi k dramaturgii řekla: "Já ty malé kapely ráda. Když si to své malé publikum přivedou, jen ať si to zkusí. Jen je hrozná práce projít dema. Když to poslouchám přes víkend několik hodin, tak z toho jde mýmu příteli dost hlava kolem."

Rád si čtu názvy těchto obskurních kapel, jsou mírně šílené, a tak se snaží o vysvětlení ještě ujetějším podtitulem. Na druhou stranu se nebojím na Leitnerku chodit naslepo. Svérázné je to vždycky, ale nuda skoro nikdy, a to je důležitější.

Teď dovolte pár tipů na listopad s jednou malou reklamou:

st 5.11. v 19:30, BLACK UGANDA CHOIR, recesistické vokální sdružení, které si dělá minimálně čtyřhlasou a-capella srandu z kdejakého hudebního stylu. Tentokrát pořádá Rekvalifikační koncert, kterým hodlá "přeškolit" pouhé diváky na znalé posluchače. (To si nenechám ujít, protože jako zakládající tenor mám své povinnosti na jevišti :-)

čt 13.11. v 19:30, JAGLEW – hudební entropie měchu a drátů + SLONÍ SEN – beat – rockové s(z)nění

út 25.11. v 19:30, TROMBONE SUMMIT - kvarteto vynikajících swingových trombonistů z Brna s doprovodem neméně fundovaného rytmického tria - vše pod vedením legendárního jazzmana a vychovatele brněnského jazzového potěru Mojdy Bártka

čt 27.11. v 19:30, BAREL ROCK - legendární parta absolventů VŠ veterinární v Brně, hrající bravurní bigbeat s neuvěřitelnými texty na neuvěřitelné nástroje, jako luftkorg (napůl akordeon - napůl kovářský měch), heavy-metalová lopata místo basy a keebel drums. Mimochodem byli za "totáče" po provedení písně klasiků české srandy V+W Kat a blázen vyšetřováni STB za to, že hráli veřejně Kryla.

Protože taková dramaturgie si na sebe vydělá jen omezeně, sluší se připomenout, že Leitnerku provozuje Kulturního a vzdělávacího středisko "U Tří kohoutů", takto příspěvková organizace Magistrátu Brno-střed.

Ale co, rozpíchaná předloktí, drobné krádeže a hulákání v kotli stojí daňové poplatníky v konečném součtu mnohonásobně více.

Celý text / Read more...

28. 10. 2008

Nechte parky stromům

V první polovině devadesátých let vznikl plán na obnovu slavné Zemanovy kavárny, funkcionalistické stavby architekta Bohuslava Fuchse z roku 1926, která v roce 1965 musela ustoupit stavbě Janáčkova divadla. Replika budovy vznikla v letech 1994 - 95 v blízkosti původního stanoviště a zabrala si pro sebe část parku na Kolišti.

Přiznávám bez mučení, že jsem se stavbou příliš nesouhlasil, protože i malé části parku v centru města mi bylo líto. Navíc jsem byl přesvědčen, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky a prvorepublikovou atmosféru si kavárna prostě nezíská, takže jsem ji dlouhou dobu po otevření ignoroval.

V poslední době však jako provozovatel téměř ročních dvojčat vyhledávám k posezení prostory pokud možno snadno dostupné s kočárkem a nejlépe zcela nebo z větší části nekuřácké. Tyto požadavky Zemanova kavárna víceméně naplňuje. Jeden z jejích vchodů je téměř bezbariérový (samozřejmě, že alespoň jeden schod zde, čert ví proč, být musí) a kuřáci seděli jen u jednoho ze stolků (na ostatních nebyly ani popelníky). Bohužel zde výčet pozitiv končí.

Budova sama vypadá, že zde stojí již od oné poloviny dvacátých let a zasluhovala by podstatně větší dávku údržby. Vnější omítky jsou oprýskané, podivný klub v podzemí, pokud vím, příliš nefunguje (kdy a komu vlastně sloužil a byl i součástí původní Fuchsovy stavby?), dřevěné schody k toaletám by potřebovaly přelakovat a na pánském WC chybělo jedno ze svítidel.

Byl studený sobotní podvečer a já si usmyslil ohřát se horkou čokoládou s brandy. Vlídná obsluha byla nejprve mírně překvapená (netušila, že v jídelním lístku podobná položka existuje), ale objednávku přijala. Ovšem ohřátí se stejně nekonalo. Nemyslím, že by ta trocha brandy byla schopna snížit teplotu horké čokolády na vlažnou, takže chyba asi nastala jinde. Lehký předkrm na zahnání hladu, uzený losos s bylinkovou omáčkou a tousty, obsluhu také trochu vylekal.

Nebyly tousty a asi ani nikdo, kdo by je zašel koupit do nedaleké večerky. Nakonec jsme se dohodli na opraženém bílém pečivu (rohlíku), které jsem posléze na talíři opravdu našel, na rozdíl od slibované bylinkové omáčky, na kterou prý kuchař zapomněl. Samotný losos byl v pořádku, stejně jako závěrečný Sacher dort, jemuž ovšem značně ublížila vodnatá, zcela neprvorepubliková šlehačka ze spreje.

Výsledný dojem je, že Zemanova kavárna si hraje na lepší podnik, kterým, bohužel, ve skutečnosti není. Brněnskému geniu loci nijak nepomohla, a tak mi nezbývá než požádat zodpovědné úředníky: Příště, prosím, nechte parky stromům.

Jiří Kohoutek

Celý text / Read more...

27. 10. 2008

28.říjen bývalého studenta Víta Slívy

Mám rád Rašínovu formulaci zákona ze dne 28.října, kterým jsme se odstřihli od snah Rakouska přetvořit to, co zbylo z monarchie, v jakousi federaci: "Samostatný stát Československý vstoupil v život..."

Sám mám 28.říjen v hitparádě různých výročí velmi vysoko. Chtěl jsem původně něco žbrblat, jak se nám po r. 1918 elity objevovaly, zatímco při jiných osmičkových výročích nám zase mizely. Ale raději připomenu prof. Víta Slívu, "kultovního" brněnského češtináře a slezského básníka, který se podvratnou výukou zasloužil o můj kladný vztah k výročí založení Československa.

Je tomu dvacet let, co profesor Slíva LP 1988 nakráčel do třídy a všechny nás zpéroval, že nějaké vlastenectví cítíme jen tehdy, když vyhrajeme hokej s Rusákama. Pak se vrátil ke Karlu Čapkovi a Hovorům s TGM, protože Čapka jsme už probírali asi měsíc, možná dva. Vždycky jsme autory, kteří ve Slívových očích požívali důležitosti, probírali sakra zevrubněji než ty neoblíbené a méně důležité.

Až s odstupem času jsem zjišťoval, jak dokázal svou neortodoxní češtinou suplovat zároveň dějepis i občanskou nauku v pravém slova smyslu. S pobavením vzpomínám na "hodinu míru", povinnou diskusi o tématech soudobého světa, kterou nějaký soudruh vymyslel k 1.září. Profesor Slíva tedy pustil z gramofonu mrazivě křehkou baladu Suchého a Šlitra "Jó, to jsem ještě žil" a suše konstatoval, že tím jaksi k míru řekl vše, co měl na srdci. A dále pouštěl zejména Yes a King Crimson, než přišla zakročit jeho kolegyně z vedlejší třídy, netuše, že je pedagog na hodině přítomen a vše je vlastně v pořádku.

V literárním semináři pak "off-record" podal základní informace o individuích Škvoreckém, Zahradníčkovi a Kunderovi a jiných podobných, a tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Nepatřím mezi žáky, kteří mu byli nebo zůstali blízcí, a dodnes jsem nerozluštil mnohé z koanů, kterými nám průběžně znepokojoval hlavu. Ale zůstal mým vzdáleným guru při postupné proměně puberťáka v cosi jako dospělého občana.

Na počátku října jsem si s elekrickou kytarou v ruce prožil v Ponorce, mekce olomouckého undergroundu, syrové blues Muž a žena, zhudebněnou báseň Fr. Halase ze sbírky Naše paní Božena Němcová. Báseň i sbírka jsou drásavým ohlédnutím po ztrátě všeho, co první republika znamenala, a nijak se za bluesovou linku nestydím. Nemít na gymnáziu Slívu, asi by mě takový zážitek nepotkal.

Post Scriptum:
"Samostatný stát Československý vstoupil v život..." Jakoby se právě narodilo malé dítě. A člověk ho poprvé drží v náručí s tou nevyslovitelnou pýchou a všechno v něm uvnitř řve: Ano, toto patří ke mně, toto ochráním a postavím na vlastní nohy, protože je to moje zodpovědnost, protože chci." Náš stát je stále velmi mladý..

Celý text / Read more...

20. 10. 2008

Jsme obětí východní mafie nebo vlastní neschopnosti?

Jistě jste si všimli, že v Brně - městě špičkových informačních technologií - jde většina veřejných hodin špatně, nebo nejdou vůbec.
Pamětnící se mohou domnívat, že v Brně řádí mafie Rádia Jerevan, jehož "hlášení přesného času" jsme si říkávali školní ruštinou jako dobrý vtip: " pip pip pip pip pip pip - tóčno vosem časov, maximáľno vósem dvadcať."

Obávám se ale, že to není zásluhou mafie a že to ani není moc k smíchu. Vzdor marketingovým materiálům o nadprůměrné vzdělanosti Brňanů, které město šíří ve světových jazycích na křídovém papíře, nás ty pomatené rafičky totiž prezentují jako společnost, která buď neumí s tak složitým mechanismem jako jsou elektrické hodiny zacházet, nebo jí prostě nezáleží na tom, kolik je vlastně hodin a zjevně se také nestydí zveřejňovat nepravdivé a zavádějící informace.

Domníváte se, že by s tím skupina kreativních lidí dokázala něco udělat?
Možná by se do toho mohly vložit školní děti...

Celý text / Read more...

10. 10. 2008

O čem a s kým na příštích OpenCoffee

4. setkání Brnopolis OpenCoffee v útulné kavárně B2 nechalo zapomenout na sychravé ráno tam venku a obsahem trochu vybočilo z tradice těch předchozích. Neměli jsme jedno diskusní téma a k němu vybrané hosty. Místo toho se přišlo asi dvacet lidí s velmi pestrým profesním zázemím seznámit mezi sebou a dozvědět se víc o plánech Brnopolis. Někteří k nám zavítali úplně poprvé.

V rozhovorech a mailech, které setkání předcházely a po něm následovaly, se opakovalo několik témat, kterým bychom se měli věnovat na příštích OpenCoffee. Dávám je sem k dalšímu tříbení nápadů a především pro vaše tipy na výběr hostů.

Nejdříve se budeme věnovat tomu prvnímu a zatím váháme, zda v celém trojúhelníku Brna, Vídně a Bratislavy a nebo spíše postupně v bilaterální kombinaci s oběma městy. Potěšíte nás, pokud nám pošlete svůj názor, a ještě více, když připojíte náměty a tipy na lidi, kteří pravidelně nebo opakovaně pořádají společné akce v oblasti kultury, podnikání, vědy nebo vzdělávání (konference, koncerty, obchodní mise atd.) s našimi sousedy za hranicí. Právě takové teď hledáme.
Celý text / Read more...

9. 10. 2008

Kavárny v Brně. Co v nich hledáme?

Režisér Pavel Jirásek právě dokončuje střih svého dokumentu o fenoménu historie i současnosti kaváren v Brně. Pořad Café Brno: kavárny a město v proměnách času bude součástí Večera na téma… Brno poetické, který vysílá ČT2 v neděli 19. října od 20 hod.

Dokument má zachytit atmosféru brněnských kaváren a její proměnu v čase, definovat kavárnu jako místo společenského tříbení a posla moderny a demokracie. Pokusit se vystopovat poetiku kavárenské kultury dostupné nejširší veřejnosti a přiblížit místo, kde se tato veřejnost může scházet, být viděna, získávat informace a koneckonců i utrácet vydělané peníze.

O podobě dřívějších kaváren jsme se mohli dozvědět na výstavě Zmizelý svět brněnských kaváren, recenze těch současných můžeme číst každou sobotu v MF Dnes od Julie Kalodové, která byla jedním z hostů posledního OpenCoffee.

A kavárnám v Brně jako místům autentické kultury ulice se chceme speciálně věnovat i s Brnopolis. Nejen tím, že naše pravidelná setkání pořádáme právě v kavárnách a ne v zasedacích místnostech nebo hotelových salóncích. Pokud vás TV dokument zaujme, napište své názory do komentářů. S režisérem Jiráskem se k nim vrátíme a bude-li zájem, můžeme tématu věnovat jedno z příštích setkání OpenCoffee.

Mimochodem Pavel Jirásek - hudebník, literát, scénárista, režisér - se už 10 let věnuje dokumentu v České televizi a je autorem několika oceněných pořadů. Jedním z nich je Hudební ghetto Brno? z roku 2007, který chceme na Brnopolis aspoň trochu představit.

Celý text / Read more...

6. 10. 2008

Vybíráme z RSS

Pokud jste si ještě nevšimli sekce Vybíráme z médií, najdete ji v pravém sloupci pod vyhledávacím políčkem. Je to vlastně pohled do naší RSS čtečky na články, které pro vás vybíráme z několika zpravodajských serverů nabízejících RSS odběr.

Čas od času se budeme ohlížet za uplynulým obdobím a připomínat ty, které nás nejvíce zaujaly, se zvědavostí, co na ně řeknete vy. Tady jsou za srpen a září...


Pokud si chcete články na Brnopolis odebírat pomocí vaší RSS čtečky, využijte odkaz Přihlásit RSS, který najdete na vždy v pravém sloupci. Můžete také využít tlačítko Add to Google, pomocí kterého si jednoduše přidáte náš weblog do Google RSS čtečky nebo přímo na úvodní stránku Googlu.
Celý text / Read more...

4. 10. 2008

Brno, the way we like it

After spending a few weeks in my native Greece with friends and family, I am happy to be back in Brno, a city I have been living in for the last 6 years and which I am perfectly happy to call "home".

Brno offers quality of life, with ample green around, clean and beautiful surroundings, good transportation, lower living costs compared to other cities of it's size, plenty of cultural events and a friendly, stress-free atmosphere, to mention but few of it's qualities.

However, being a mummy and a housewife, one often cannot access all the interesting things that are going on around. For such a person, as myself, limited by various practicalities of everyday life, it would be more important to have an event tailored to certain particular needs.

An idea, thus, came, that why don't we start a gathering for ladies (and that need not necessarily be only for the "mothers with small children" group) where we can have time and space to be together, get to know each other, exchange experiences and valuable information and enjoy, in new creative ways?

In fact, as a professional dancer, I would be happy to offer lessons of classical Indian dance and relaxation/meditation, during that time. Brnopolis would be happy to support us, provided that there would be a group of us interested in attending the gatherings.

So what do you say? Is this something you would like to join in? To meet for example once a week, somewhere near the centre of town (so that it would suit all for transportation) and at a time when children are at school, say around 9.30 or 10 am for about an hour or 90 mins?

Apart from the dancing, we may choose to do anything else we like during these gatherings, for example share experiences, visit places of interest, conduct workshops of different kinds where each of us can show her favorite kind of hand-work, etc., learn different kinds of cooking - you name it!

My feeling is that it is important to create a group, based on friendship and understanding and from there we can step on to any "platform" we would like. All we have to do is to spread the word and make it a priority to come together. I'm sure we will all enjoy it very much.

I am looking forward to your feedback and any ideas and suggestions that may enrich this effort and get it off the ground - and sooner rather than later!

Natali Ondriskova

Celý text / Read more...