30. 4. 2009

Kdo stojí za Brnopolis: Don Sparling

Ve střednědobém horizontu je Brno vážně ohroženo úpadkem tvůrčí energie, dané rychlým stárnutím populace. Jistou naději lze vidět v mladých inteligentních holkách, kterých tu na vysokých školách studuje, jestli to číslo odhaduji správně, průběžně na třicet tisíc. Vesměs ale po dostudování odcházejí jinam. Jak způsobit, aby se tu usazovaly a rodily děti?

„Kdeže loňské holky jsou …“ Kdo potom jsou všechny ty krásné mladé ženy, které vidívám, když procházím městem? Že by patřily jen k té neinteligentní části ženské populace, nebo že by to byly jen ženy s nižším vzděláním?

Ale teď vážně. Je asi pravda, že poměrně značný počet mladých inteligentních holek z Brna odchází, ale totéž platí i o mnoha mladých inteligentních klucích – jinde totiž mají více příležitostí, mohou si vybírat ze širšího spektra zajímavých zaměstnání a nacházejí lépe placená místa. Je to přirozené, je tomu tak na celém světě a už hodně dlouho. Masaryk tento fenomén vyjádřil v Hovorech s TGM pěknou metaforou, když řekl, že v jeho mládí „měla celá Morava spád k Vídni“. V současné době má celá Morava (a tím pádem i Brno) spád ku Praze – ale také k Bruselu, k New Yorku a k různým dalším velkým městům po celém tom našem globalizovaném světě. Problém tedy nespočívá v tom, jak v Brně udržet (všechny) absolventky (respektive absolventy), ale spíše jak tady udržet více lidí zmíněné kategorie než doposud. A samozřejmě, jak sem nalákat další adepty nejen z jiných částí Českých zemí, ale i z ciziny.

Myslíte, že bychom pro to mohli udělat něco my, členové Brnopolis?

Těžko. Alespoň ne přímo. Celý smysl sdružení Brnopolis je přece snaha upozornit na způsoby, jak učinit Brno atraktivnější pro kreativní třídu, do níž přirozeně patří i ony mladé inteligentní holky.

Co chybí pro to, aby tu zakládali rodiny experti jako Vy, kteří přicházejí do Brna z celého světa v poslední době v docela utěšeném počtu?

Pochybuji, že „cizí experti“ mají nějaké jiné důvody pro zakládání rodin (natož jiný způsob jejich zakládání) než Češi. To znamená, že počet batolat (českých i cizích) by v brněnských parcích pomohla nepochybně zvýšit celá řada změn – vyšší rodičovské dávky, dostatečný počet cenově dostupných jeslí a školek, lepší podmínky pro otce, kteří by chtěli se svými ratolestmi zůstat doma, flexibilnější pracovní doba pro maminky, atd. atd. Ale o takových opatřeních určitě víte Vy, jako přední sociolog, mnohem více než já.

Zavedení většiny takových podpůrných mechanismů je však v kompetenci vlády, a proto mimo sféru vlivu Brnopolisu (nebo snad má někdo z našich členů přímý kontakt se Strakovou akademií?). Mimo sféru vlivu Brnopolisu jsou i další změny, které by pomohly, aby se u nás cizinci cítili lépe. Například, kdyby se Brňáci (a Češi vůbec) více usmívali (zkuste se někdy nestranně dívat na kolemjdoucí na České nebo Masarykově – viděl jste někde jinde tolik dokonalých zombiů?). Anebo kdyby člověk nemusel na chodnících poskakovat mezi psími exkrementy, či třeba kdyby ubylo lhostejných, žvýkajících prodavaček v obchodech. Jedině čas může tyto nepříjemné jevy odstranit. Co se týče přilákání cizích expertů, budoucích hrdých občanů Brna, úloha Brnopolisu asi spočívá v kultivací půdy vhodné pro jejich přijetí v hojnějším počtu – v diskuzích o věcech, které by jim život tady usnadnily, v kritice věcí, které jim život tady komplikují, ve chvále „best practices“ (nebo alespoň „good practices“), které jsou tu už zavedeny a v upozorňování na ty věci, které zatím v Brně chybějí. Zkrátka – drobná práce, drobná práce, drobná práce.

(Otázky pokládal Ivo Možný)


Don Sparling, Kanaďan, v současné době ředitel Centra zahraničních studií Masarykovy univerzity, kde koordinuje aktivity v oblasti zahraniční spolupráce. V roce 1969 přijel do Československa, v roce 1977 přišel na katedru anglistiky Masarykovy university, kde od roku 1985 přednáší kanadskou literaturu. Vedle učitelské a odborné činnosti v rámci univerzity, je také známým organizátorem a dlouholetým vůdčím duchem amatérského divadla a vášnivým propagátorem slováckého folkloru. Publikoval několik prací se zaměřením na literární a jazyková témata.


Celý text / Read more...

28. 4. 2009

Brno před Prahou i Budapeští?

Podle britské poradenské společnosti Atos Consulting je Brno nejatraktivnějším místem Evropy pro centra sdílených služeb (Shared Service Centers). Až za Brnem se ve srovnání umístila Budapešť (2.), Praha (3.), Manchester (4.), Cardiff (5.), Varšava (14.), Krakov (19.) nebo Bratislava (20.).

Infosys, Honeywell, Red Hat, Motorola, IBA Group, Accenture, IBM nebo Lufthansa jsou jen některé příklady mezinárodních společností, které v posledních letech založily v Brně své regionální vývojové nebo outsourcingové centrum. Podle vyjádření CzechInvestu a zástupců samotných firem oceňují především dostupnost kvalifikovaných pracovníků, kvalitu infrastruktury i strategickou polohu. Při srovnatelné kvalitě služeb boduje Brno nižšími náklady.

Jak už to u placených studií tohoto typu někdy bývá, konkrétní metodologie průzkumu, tj. podle jakých kritérií, kdo všechno a kdy hodnotil, zůstává zahalena tajemstvím (což na důvěryhodnosti právě nepřidává). Podrobnější informace nenajdete ani na webu Atos Consulting. Několika telefonáty do zahraničí jsme se dopátrali alespoň níže uvedené tabulky a uvítáme jakékoli další informace.

Pracovní sílaNákladyProstředíCelkemPořadí
Brno26 2525761.
Budapešť25 3020752.
Praha252425743.

Celý text / Read more...

23. 4. 2009

Hrají ještě spolu Ivan, Pepa a Eda?

Tato otázka ke mě připlula z hlubiny podvědomí bez zjevné příčiny. Swingující kytary Ivana Mimy, Pepy Kotase a Edy VícNevím mě ohromily. Autenticita akordových hmatů, drive pravé ruky, jako od tvrdých gibsonů, a vedení sól v rukodělných aranžích dokázaly vykouzlit atmosféru předbolševického jazzového opojení stejně intenzivně jako OPSO či Melody Makers Ondřeje Havelky.

Před deseti lety hrávali v hospodě Kalumet z vlastnoručního fake-booku, bohatě iluminovaného manuskriptu, jehož stránky byly plné swingu a harmonických podivuhodností poplatných meziválečné taneční písničce. Ví o nich někdo, kde a jestli vůbec ještě hrají v roce 2009?

Říkali jsme jim Dědečci a jejich repertáru dědečkárny podle data vzniku: Satin Doll, Dívka v modrém, Trochu v hlavě mám... Pepa, doyen tria, hrával festovní základ z barré a devítek, který Ivan protkával rytmickými ozdobami na horních čtyřech strunách. A nad tímto pulzujícím spodkem řádil démon Eda, který s pětikačkou místo trsátka dokázal rychlými běhy proměnit překližku značky Cremona za 560 Kčs v nástroj hodný Django Reinhardta. Poctivé akustické řemeslo bez krabiček.

Nevím, jestli se ti tři někdy objevili na nějakém podiu. Pochybuji. S Tomášem Drtílkem, kapelníkem a úhlavním přítelem v jedné osobě, jsme je objevili tam, kde člověk spíše potká do sebe zahleděná trampská klišé ještě po třiceti letech. V místech, jejichž hudební sebeúcta padla až k Japonečkám U stánků na levnou krásu (v D dur).

Asi po dvou letech kontakt vyprchal. Trio průběžně měnilo domovskou hospodu, prý kvůli nezaplaceným sekyrám jednoho z nich. Naposledy jsem se s Pepou a Ivanem potkal na jednom koncertu, kam zašel, aby Tomovi a mě věnoval okopírované noty ze zmíněného manuskriptu. Stále je mám schované mezi svými poklady...

Znovu tedy opakuji: Kdo ví něco z dalších osudů swingujících kytar Ivana Mimy, Pepy Kotase a Edy VícNevím, ať nechá zprávu v komentáři pod článkem. Budu rád.

Celý text / Read more...

22. 4. 2009

V pátek v Brně přednáší a diskutuje Jan Švejnar

V pátek 24. dubna V 15 hod má v Brně přednášku prof. Jan Švejnar na téma Euro-americké spojenectví jako výzva v době globální ekonomické krize, která se koná na Fakultě podnikatelské VUT. Přednáška je součástí série diskusních seminářů v rámci projektu RING (Research, Innovation, News, Governance), které Fakulta zahájila úvodem roku.

Předchozími tématy byly Globální finanční krize a její dopady na světovou ekonomiku, Aktuální problémy ze správy daní a Projekty regionální inovační strategie, na 21. května se chystají prezentace absolventů FP, jejichž úspěchy dnes již přesahují rámec regionálního podnikání. Podrobnější informace najdete přímo v pozvánce na webu Fakulty podnikatelské.


Celý text / Read more...

18. 4. 2009

Proč má park v Krpoli propagovat komunismus?

Nedaleko našeho domu je kostel Nejsvětější trojice a přilehlý park u Božetěchovy ulice. V parku stojí i pomník padlým vojákům Rudé armády. Ano, ten, ze kterého byly odstraněny komunistické symboly - srp a kladivo (nikoli rudá pěticípá hvězda coby symbol osvobozující armády). Každým dnem je tam mají instalovat znovu. Prý si to přeje 80 Brňanů, kteří se obrátili na Magistrát města.

Zarážejícím na celém případu je to, co se dozvídám z rozhovoru s historikem Pavlem Palečkem. Podle něj se rozhodnutí umístit na pomník v roce 2009 (!) srp a kladivo opírá o posudky dvou soudních znalců, kteří nejsou historiky ani znalci v oboru heraldiky, vexilologie nebo faleristiky a dokonce ani jeden z nich nevystudoval magisterský program na vysoké škole. Umístění komunistických symbolů nedoporučují Vojenský historický ústav ani Ministerstvo zahraničních věcí, protestuje proti němu Konfederace politických vězňů.

Nepřekvapuje mě, že se v Brně najde 80 soudruhů, kteří s bachařem Vondruškou v Parlamentu a s rostoucí tolerancí politických špiček cítí příležitost zneužít památky padlých vojáků k propagaci komunistické ideologie. Nechce se mi však věřit, že by se vedení města nechalo obalamutit dvěma podivnými posudky a nebo nekompetentností odpovědného úředníka. Věru nevím, jak bych vysvětlil svým dětem nebo zahraničním hostům, že město Brno podporuje propagaci nezákonné a zločinné ideologie.

Přes 900 lidí podepsalo k dnešnímu dni petici proti tomuto absurdnímu rozhodnutí. Pokud cítíte, že by jich mohlo být víc, můžete se připojit na www.poctapadlym.cz.

Celý text / Read more...

17. 4. 2009

Pěvecký sbor jako potenciální líheň elity?

Ars Brunensis Chorus, dříve BSHM, můj domovský sbor, se dožívá třicetin v plné umělecké i internetově organizační svěžesti. Alespoň tomu napovídá ambiciózní program výročního koncertu, který se koná 18.4.2009 v Redutě. Prostě srdeční záležitost a nejen má žena již povolala prarodiče, jen ať chvíli hlídají budoucí členy, které na svět přivedli členové bývalí.

"Pěvecký sbor, ježišikriste. Co to je za lidi? Divní intelektuálové?"

Přesně tohle jsem si myslel byv přivlečen na první zkoušku. Ale dnes o blahodárném účinku amatérského sborového zpěvu na formování mého života nepochybuji. Nejsem dostatečný autista, aby se mnou nehnulo, že se minimálně dvakrát týdně potkávám s padesátkou lidí nejrůznějších profesí a studijních oborů spadajících v drtivé většině pod kreativní třídu.

Nehledě na fakt, že manažerské slogany, které jsou letos in - vytváření synergie, hledání role v týmu, leadership místo managementu, projektový přístup - tvoří podstatu sborového zpěvu již několik set let.

Společně sdílená hudba totiž pro mnoho zpěváků není cílem, ale spíše inspirativním prostředím, živočišným plazmatem, kde se tříbí, rodí a anihilují osudové lásky a nelásky, umění vysoké i nízké, první signální, sex, alkohol, požadavky šíleného dirigenta, etika i etiketa, společné autobusy a šatny, spacáky v tělocvičně, šaty, noty, boty, choboty… A pokud do sboru přicházejí éteričtí intoši a intošky, tato jejich životní etapa se většinou uzavírá po prvním výjezdním soustředění.

Amatérské sbory jako líhně elit?

Kolik vlastně sborů naše republika má. Tak třeba www.sbor.cz by mohl dát statisticky věrohodný obraz o počtu aktivních těles: Z celkem 301 smíšených sborů jich působí 69 v Praze, 21 v Brně, 8 v Liberci a víc než 50% je rozeseto po celé republice, naštěstí. Tolik statistický graf, hezký, barevný,… ale nicneříkající. Nic o umělecké a lidské kvalitě sboru.

Velmi by mě zajímal sociologický výzkum, který by zhodnotil vliv amatérských členů, zejména bývalých, na další sféry veřejného života. Kolik z nich patří mezi profesní elitu, kolik se jich podílí na řízení obcí, kolik z nich rozhoduje o grantech nebo o dotacích ze strukturálních fondů EU?

A hlavně: jak oni sami hodnotí vliv, který na ně působení ve sboru mělo? To by byla studie jak (cukr a) bič.

Celý text / Read more...

16. 4. 2009

Brňáci v zahraničí: Schází mi intimita moravské metropole

Veronika Uhlířová, provdaná Lefrancois, původem z Brna, vystudovala filozofickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně. Posgraduální studium dokončila na Univerzitě v Glasgow. Po absolutoriu působila jako volná novinářka z čínské Šanghaje, Sydney a nakonec z Paříže, kde se usadila natrvalo. Posledních pět let přednáší anglosaskou žurnalistiku na Institut Européen de Journalisme.

V Paříži žiji od roku 1998 s manželem, který je Francouz. Přestože můj pobyt ve francouzské metropoli trvá už více než jedno desetiletí, nedá se říct, že bych si docela zvykla na její anonymitu. Když se na mě v metru z každé strany mačká několik cizích lidí, které zřejmě vidím poprvé a naposledy, často vzpomenu na slova z La Traviatty o Paříži, coby "přelidněné poušti". Oproti Brnu, kde téměř při každé cestě do centra potkám někoho známého, si tu v davu lidí člověk opravdu připadá jako jedno zrnko písku v poušti.

"Paradoxně si tedy kultury užívám více při svých návštěvách Brna"

Intimita moravské metropole mi tu trochu schází. Brno má, podle mě, výhody malého i velkého města - lidí je méně, ale dostatek kulturních akcí nechybí.
V Paříži je samozřejmě výběr výstav, koncertů, divadelních představení či sportovních utkání nesrovnatelně větší, nicméně v tom množství je často skoro problém si vybrat. Výstavy bývají velkolepé a každá nová sezóna nabízí nové kulturní zážitky. Ovšem počet obyvatel se promítá i zde: v davu návštěvníků bývá obtížné přiblížit se k uměleckým dílům, natož je v klidu obdivovat. Paradoxně si tedy kultury užívám více při svých návštěvách Brna než v obdivované francouzské kulturní metropoli.

Kromě svých lidštějších rozměrů má Brno další výhodu, a tou je přítomnost zeleně na předměstích. O víkendu je snadné vyjet si jen kousek za město, a to třeba i hromadnou dopravou, a člověk se octne uprostřed lesa. Dostat se o víkendu z Paříže do lesa vyžaduje mnohem více času, energie, a také benzinu. Krom toho se musíme obrnit trpělivostí na zpáteční cestě. Touhu po přírodě mívá totiž o víkendu dalších několik tisíc Pařížanů, a tak jsou příjezdové silnice k Paříži v neděli navečer beznadějně přeplněné a návrat domů může trvat několikrát déle než odjezd.

"Zde se děti mohou například proměnit v mravence"

Co v Paříži jakožto rodina oceňujeme velmi, je výběr aktivit pro děti. Když jdu s dětmi za kulturou v Brně, mám sice pocit, že se tu od mého mládí dost změnilo k lepšímu. Například stálá výstava brněnského Technického muzea, včetně malého praktického koutku, kde si děti mohou vyzkoušet různé fyzikální experimenty, je pro děti poměrně atraktivní. Nicméně mám pocit, že podobné instalace jsou spíše výjimečné.

V Pařížských kulturních institucích se na nejmladší návštěvníky myslí neustále. Kromě výstav určených přímo pro děti, kde bývají přístupnou formou přiblížena často komplikovaná témata, se každé muzeum snaží o víkendech nabízet praktické dílny pro děti. V pařížském Muzeu dekorativních umění si například mé děti mohly nedávno s dalšími kamarády pod dohledem odborníků vyzkoušet navrhnout kostýmy v duchu Ludvíka XIV.

Naší další oblíbenou atrakcí je “Cité des enfants” (čili Dětské městečko) ve vědeckotechnickém centru La Villette. Zde se děti mohou například proměnit v mravence a prolézt všechny chodbičky obřího mraveniště. Na jiném místě si zase mohou vyzkoušet práci televizního hlasatele ve studiu nebo pochopit principy různých filmových triků. Na těchto výstavách je skvělé, že děti mají naprostou volnost vše si samy osahat a vyzkoušet. A to je právě to, co mi na výstavách v Brně chybělo. Kdykoliv se děti přiblížily k exponátům, už u nich byl hlídač, aby je napomenul, že na objekty se nesmí sahat. Nějak se u nás nemyslí na to, že pro ty nejmenší je právě hmatový vjem jeden z nejdůležitějších.

"V Paříži se metry čtvereční platí draho"

V Brně naopak velmi vítáme možnost vyrazit s dětmi do restaurace. Ne, že by v Paříži měly děti do restaurací přístup zakázán, ale kromě jídla je tam nic netáhne. V Brně jsem už vyzkoušela celou řadu restaurací a kaváren, kde je pro děti nachystán prostor pro hru, na zahrádkách často s houpačkami, pískovištěm či prolézačkami. Dokonce prý existují speciální dětské kavárny! V Paříži se metry čtvereční platí draho, a tak majitelé podniků raději nastavějí stoly všude, kde se dá, a naše neposedné ratolesti musejí zůstat sedět na místě, ať se jim to líbí nebo ne.

Po téměř jedenácti letech života v Paříži svého přesídlení nelituji. Paříž má co nabídnout po mnoha stránkách – profesionální příležitosti jsou tu rozmanitější, zajímavá je i směsice národností, s kterou se tu denně setkáváme. Nicméně do svého rodného Brna se vždycky ráda vracím vydechnout a užít si kultury, na kterou v Paříži není vždycky čas. Jen se nemohu dočkat, až se objeví letecká společnost, která by otevřela přímou linku mezi Paříží a Brnem. Cesta domů by se mi tím zkrátila o vice než polovinu.

Celý text / Read more...

14. 4. 2009

RE: Jak se žije na sídlišti Polanka

Zdvíhám rukavici, kterou nám Eva Staňková hodila v přemítání, jak se nám žije v brněnských sídlištích, i proto, aby se na toto téma nezapomnělo. Zde je tedy pár postřehů dezertéra do Bílovic nad Svitavou. Tamní sídliště Polanka je typickým satelitem, kterým brněnské "náplavy" zanášejí tradiční demografii malebných obcí [sic!] okresu Brno-venkov. Teď ale k otázkám Evy Staňkové

Proč bydlím na sídlišti Polanka? Jaké výhody a nevýhody tohoto bydlení vidím?

(Nechávám na čtenáři, co u z následujícího výčtu považuje za výhodou a nevýhodou)

Bílovice mě ve své době nalákaly cenovou dostupností bytů oproti Brnu (už pominula) a jistou podobností s Lesnou a Jundrovem, kde jsem bydlel dříve: družstevní byt mezi kopečky, v lese za pět minut, dostupnost centra města pomocí hromadné popravy mB.

Životní styl na Polance je na pomezí dědiny s návsí a okrajové části města. Sousedé jsou si blíže než v Brně, ale kdo chce, udrží si dostatek soukromí - oproti hororovým scénám z filmů o našich vesničkách.

Před okny nám hekticky bují výstavba jako následek záhadných změn územního plánu. Ty ve jménu svatých dotací a kdovíjakých zájmů proměnily ideu idylického kopce - posetého rodinnými domky a orámovaného hradbou tří střídmých bytovek - v králičí park bytosaurů. Co se urbanismu týče, Bílovice vyhlížejí dost pestře, eufemicky řečeno.

Populační exploze vrcholí a děti Husákových dětí nemají o kamarády nouzi. Ty starší dokonce samy od sebe zdraví a v množství graffiti na občana jsme zatím v hlubokém podprůměru. Sleduji stádo tříletých motorkářů na silných odrážedlech a říkám si, jestli to vydrží ještě 15 let?

Díky věkové a sociální stejnorodosti je na sídlišti v zásadě bezpečno. Matky neustále korzující s kočárky fungují jako neformální patrola.

Žádný obchůdek, jen hospoda držící lokální monopol na občerstvení. Krachující prodejny na návsi, pumpa naštěstí prosperuje. Občan rád ušetří třicetikorunu nejen u lékaře a hypermarketoví predátoři už slintají na dohled od obce. Dobře nám tak.

Brňáci mají INTERNET za kdoví co a ona je to ve skutečnosti obyčejná bíla bedna s nápisem u vchodu. Spokojeně využívám i další AV zázemí obce: v Brně je místní rozhlas zrušený, tady funguje. Radnice, a díky za to, provozuje obecní kabelovku, jež za nákladovou cenu občanům garantuje základní televizní servis a svérázné zpravodajství o životě v obci. Kdo potřebuje hambaté filmy, ať si koupí satelit.

Kdybych měl potřebnou moc a peníze, co bych ve svém sídlišti udělal (doplnil, změnil) nejdříve?

Pomocí agresivní informační kampaně s pivem a vínem přesvědčím všechny náplavy, aby si zřídili v obci trvalé občanství, aby nepřicházela o peníze ze státního rozpočtu.

Obětuji bytovku uprostřed Polanky ve prospěch architektonicky zajímavého komunitního centra, které se stane středobodem spolkového života a usnadní prolnutí kulturních, sportovních nebo náboženských aktivit. Mezi náplavami je totiž nebývale vysoké procento “neposedných” jedinců, kteří by stále pořádali nějaké “kulturně autentické” akce, zmíním třeba proslulé mezinárodní mistrovství ČR v jízdě malotraktorem do vrchu Ecce Terra. Neví někdo o nějaké bohaté tetičce, jejíž nadace by ten velkolepý projekt udržela v provozu?

Všem radním uhradím každoroční vzdělávací kurzy, které jim umožní předvídat, že pokud se do nově vzniklého sídliště se startovním bydlením sestěhují mladí lidé, bude za tři roky potřeba odpovídající kapacita ve školce. Zatím vládne předsudek, že člověk hledá první bydlení, aby měl kde v klidu sledovat televizi.

Formou OPS začne obec poskytovat občanům obecní vysokorychlostní internet za nákladovou cenu. Blog obce bude významným zdrojem vstupních dat o preferencích občanů ještě před veřejným zasedáním Rady. Obec se stane proslulou nadstandardní informační otevřeností, co se užití veřejných prostředků týče. Nebude záhadně zastřelen žádný administrátor web 2.0 sítě nebo některý z místních bloggerů.

Nechám provrtat kopec, ať je z něj podzemní parkoviště. Děti i dospělí se mají honit spíše na hřišti. Naštěstí jsou místní řidiči vůči malým lidem tolerantní.

Kam bych se nejraději přestěhoval, pokud by mi přestalo bydlení na Polance vyhovovat?


Do rodinného domku nebo bytu v sídlišti na okraji Brna, co nejvíc podobnému Polance :-)

Celý text / Read more...

11. 4. 2009

Předali jsme ceny za počiny roku a oslavili druhé narozeniny

Zástupci poroty a partnerů Brnopolis předávali ve středu večer ve velkorysém prostoru Wannieck Gallery symbolická ocenění za počiny roku 2008. Kdo chtěl, mohl porotcům u skleničky vína decentně pošeptat, co si myslí o jejich nominacích, a u všech oceněných vyzvědět, zda nehodlají letos spát na vavřínech. Ještě jednou díky všem, kteří jste přišli s námi oslavit druhé narozeniny. A takhle to vypadalo...Doplněno 20.4. a 2.6.


Jako symbolickou cenu jsme zvolili zvonek. Má vyjadřovat udávání tónu, probouzení k aktivitě a taky - když jsme v Brně - špica hlášku.


Tóny ve Wannieck Gallery udával gospel a swing a capella v podání ryze brněnského vokálního uskupení Black Uganda Choir s afroameričankou Natalie Chenault. Ochutnávalo se tekuté hrozno z vinařství Binder.


Milena Flodrová připomněla geny tolerance města a oceněný kastelán hradu Veveří Petr Fedor upozornil, že chválit se může až po 17 hodině. Anna Putnová, děkanka Fakulty podnikatelské VUT, v rozhovoru s Marií Zezulkovou, vedoucí Kanceláře strategie Magistrátu města Brna.

Na setkání byli také představeni noví partneři projektu Brnopolis, záštitu nad ním převzal primátor města Brna.

Více fotografií najdete v našem webovém albu. Děkujeme za ně Dagmar Řešetkové. Na viděnou příště.
Celý text / Read more...

8. 4. 2009

Brno a jeho gen tolerance

Brno má toleranci ve svých genech, protože jinak by nebylo vůbec vzniklo na onom přelomu 12. a 13. století. Tehdy totiž do brněnské kotliny přicházeli na pozvání českých králů osadníci či kolonisté ze západní, severozápadní i jihozápadní Evropy a cestou přes země alpské z jihu přiváděli s sebou další, včetně Židů.

Na území dnešního historického jádra města však už tehdy žili slovanští potomci obyvatelů Velké Moravy a je s podivem, že se při tomto setkání nejrůznějších lidí, jazyků a nářečí neobjevil ani náznak nepřátelství, natož krvavých střetů. Naopak.

Během jedné generace se tato různorodá společnost dokázala sjednotit nejen na společných hradbách, ale i na společných právech a hlavně povinnostech, které vtělili do privilegií, jež jim v lednu 1243 potvrdil český král Václav I. a jež vešly do dějin komplexu středoevropského práva pod názvem Iura originalia civitatis Brunensis.

Bylo to prostě tím, že každý ze 49 článků v privilegiích obsažených, mluví-li o obyvatelích Brna, volí vždycky tzv. občanský princip, tedy slovo „každý“, kdokoliv, kterýkoliv, komukoliv a nikde nerozlišuje, odkud kdo přišel, jakým jazykem mluví a k jakému Bohu se modlí. Brno proto nepoznalo nikdy hrůzy středověkých židovských pogromů, planoucí hranice kacířů a živelnou nenávist vůči cizincům.

A brněnská privilegia se časem stala dokonce výchozími body všech práv měst zemí Koruny české. A tehdy bylo dobře v městě Brně.

Milena Flodrová

Celý text / Read more...

7. 4. 2009

Ekonomika katedrály aneb čím jsme bohatí

Forum for Creative Europe přineslo do ČR málokdy viděnou kombinaci témat a profesního zázemí vystupujících. A nemyslím tím jen veřejné prohlášení výtvarníka Davida Černého po pádu vlády - "co je několik bulharských hajzlíků na Entropě proti jednomu ..., co sedí na Pražském hradě".

Pokud bylo někdy složité vysvětlit např. regionálním médiím, proč se vůbec v Brnopolis zabýváme potřebami tzv. kreativní třídy, máme konečně příležitost odkázat je na akci, kde se u nás poprvé potkala v této podobě kultura, umění, podnikání a technologický vývoj a kde si bylo možné poslechnout konkrétní zkušenosti ze strategií měst ve vyspělém světě. Na pražské konferenci byla k mání nejen nová kniha Creative ecology od přítomného Johna Howkinse, ale i první česká publikace k tématu - Kreativní průmysly od Martina Cikánka.



Záznam úvodních vystoupení Václava Havla a Tomáše Sedláčka si můžete pustit přímo tady, ...



... ostatní videa a prezentace vystupujících jsou již nachystány ke stažení.

Doporučuji např. mapu druhých měst Zory Jaurové, umělecké ředitelky projektu Košice - Evropské hlavní město kultury 2013, která svoje slidy nepojala typickým způsobem - pochlubit se ze svého města jen tím nejlepším. A nebo citát Roberta Palmera, ředitele pro kulturu v Radě Evropy: "Jednou z charakteristik tvůrčího města je jeho otevřenost vůči cizincům. To neznamená pouze lákat ze světa talentované jedince, rozšiřovat nabídku mezinárodní kuchyně a podporovat exotické festivaly."

Celý text / Read more...