26. 11. 2008

Páté setkání OpenCoffee 16.12. o online médiích

Občanská žurnalistika, internetová média, blogy, sociální sítě, komunity, služby web 2.0. Jak psát pro web? Jak vypadá podnikání v online médiích? Co by se mělo vyučovat na vysoké škole? Jaké sociální web služby v Brně potřebuje veřejný a neziskový sektor? Kdo je kdo na brněnské scéně?

Pokud vás tohle zajímá, přijďte se seznámit na 5. neformální setkání Brnopolis OpenCoffee a zkusit najít společné zájmy.

Koná se v úterý 16. prosince od 9 hod v kavárně B2, Běhounská 2. Opět bez formalit a slidů, jen s horkou ranní kávou nebo čajem, se závinem nebo croissantem (platíme my) - s podnikateli, zástupci Fakulty sociálních studií, s brněnskými blogery a publicisty.

Are we what we have or what we share?



Celý text / Read more...

24. 11. 2008

Kam se dá jít naslepo: Starý Pivovar

Kdo hledá, najde. A kdo v Brně hledá příjemný klub s alternativou v mezích zákona, najde Starý Pivovar na kraji Božetěchovy ulice. Stačí se nenechat zastrašit sterilní kavárnou Kartuzi, zahnout na Metodějovu, kde z periferie pidikampusu FI VUT čouhá tento zrekonstruovaný příjemný objekt. Příjemný, protože prázdný, přesněji plný volného prostoru, který dává člověku příležitosti, aniž by ho někam směroval a posílal „na značku“.

Prostorná galerie a restaurace v přízemí, dále malý sál a v patře klubová scéna s dřevěným trámovým stropem, naooko nedbale omítnou zdí a účelnou dispozicí zásadních dominant, tedy baru a podia, aniž by si obé lezlo do zelí. Cítil jsem se tam velmi příjemně, ač mezi hosty převažovaly mladší ročníky a já reprezentoval socioskupinu rakváčů. Hudební, literární i filmová dramaturgie klubu má hodně daleko k popíku, takže stojí za to projít www stránky Starého Pivovaru v případě volného večera.

Poštěstilo se mi být v klubu při literárním večeru mladého neziskového opavského nakladelství Perplex, které představilo novou knížku Jana Kunzeho. A v neposlední řadě na autorské čtení Víta Slívy, který jako „Zeus hromovládný“ poezie a patriot pod obojí (Opavy i Králova Pole) vypravil Kunzeho knížku do světa svým nijak podbízivým komentářem.

Autorské čtení Víta Slívy je vždy zážitek obsahem i neopakovatelným zvukem. Slíva je autorem podzimním a nesnadným a píše-li vázaně, mají jeho drsné rýmy daleko k lehkonohým veršovánkám, jako u všech na genealogické linii Halas-Holan-Zahradníček, kde jde v básni především o odvahu a pravdivost vůči sobě samému a kde intimita vyslovená se zatíná do vlastní intimity posluchače. A Slívův přednes plný ticha a zámlk podtrhuje váhu slova; nic pro slabší povahy, které děsí horror vacui. Kdo si před půlnocí zhasne a k dechu svých nejbližších spících pustí CD Bubnování na sudy, Magnesií Literou ověnčenou sbírku v autorově podání, pozná, co mám na mysli. (Blbý ovšem je, že, kdo si na to zvykne jako já, tak neslívovský přednes Slívovy poesie už nezkousne...)

Jan Kunze se nestal střeleckou nadějí naší reprezentace, ač podle svého spolužáka exceloval ve střelbě flouridovými tabletkami na běžící cíl. Ale i jeho tvorba má určitě schopnost zasáhnout teenagery a je dobře, že objíždí gymnázia se svým projektem Hitch-haiku autorské poezie, psychedelické projekce a hudební improvizace (vynikající flétna z rodu Herbieho Manna!). Na můj vkus je jeho poetika trošku přestylizovaně „démonická“ a přesto „placatá“, ale to jsou jen kyselé hrozny středního věku. Důležité je, že píše, recituje, vydává – a nese kůži na trh.

Slovem vydává jsem si udělal oslí můstek k Danu Jedličkovi, šéfradaktoru Perplexu, což je dost neobvyklý a pábitelský koníček. Ten večer vcelku zručně moderoval a hlavně publikum okouzlil publikum svými charmsovskými mikropovídkami, které oddělily dva hlavní autorské bloky.

O kvalitě restaurace referovat nemohu, bylť tam právě žraut jen pro zvané.

Celý text / Read more...

21. 11. 2008

Cizinci v Brně – trochu jinak

Vedu veřejně prospěšný projekt, který je zaměřený na informování obyvatel v krizových situacích v Jihomoravském kraji. Projekt je to dlouhodobý a přináší nám všem možnost dovědět se dříve o tom co nám hrozí. K projektu jsme v listopadu zorganizovali školení pro všechny starosty z celého Jihomoravského kraje, což je přibližně 700 lidí. Proč tohle všechno píšu…teď už to přijde…cizinci.

Lidé jsou „různé“, starostové jsou taky „různé“. Někteří jsou starší, jiní mladší, někteří umí na počítači jako když bičem mrská, jiní se spíš bojí. Ale setkávám se na školení s pochopením toho, že z hlediska jejich funkce se musí starat o zvyšování bezpečnosti a informovanosti nás občanů. Prostě starat se o naše blaho.Až na „cizince“.

Bylo mým velkým překvapením setkání s jedním starostu a jedním místostarostou , kteří šéfují dvěma městským částem. Asi kamarádi, přišli na školení spolu a usedli do první lavice. Oba se nonšalantně bavili v průběhu školení a rušili všechny kolem, říkala jsem si, no co se dá dělat, asi řeší něco opravdu důležitého. Věc ale měla pokračovat, po krátkém úvodu se školení přesune do praktické části, všichni sedíme u počítačů a přihlašujeme se do systému a chystáme se začít učit, jak můžeme komunikovat s občany, jak informovat v krizových situacích.

A tady se oni dva starostové začínají bouřit, nepřihlásí se, byť celá učebna, asi 30 lidí se přihlašuje. Běhám mezi nimi, pomáhám starším, některým se nedaří, smějí se a snaží se, přihlašujeme se společně, pohodová atmosféra, kde se snažím nikoho nestresovat.

Ovšem první lavice pokračuje ve svém chování žáčků první třídy, trucují, nepřihlásili se. Když jim jdu pomoc odmítají se přihlásit. Jejich připomínky se postupně stávají trapnými. Shazují své starší a pomalejší kolegy a prohlašují, že ONI na práci mají lidi. Že ONI nic takového, co dělají v malých obcích, dělat nebudou, je to pod jejich úroveň.

Snažím se je přesvědčit, nemají nic proti systému, nemají nic prosti ničemu. Jen hledají důvody, proč něco nejde. Proč nejlépe nedělat nic a ničím si nekomplikovat život, jen aby nemuseli sundat nohy v pohodlně šitých polobotkách, placených z daní nás všech, ze stolu. Po 30 minutách z půldenního školení, které je pro starosty povinné ze zákona, nonšalantně a bez rozloučení odcházejí.

Nedá mi to, vyhlásím přestávku a vyběhnu za nimi na chodbu. Ptám se jaký je problém. A to jsem neměla dělat. Jak se může člověk jako já (rozuměj nula, která NENÍ starostou VELKÉ obce) vůbec dovolit zeptat se proč odcházejí. Nadnášeni svojí vlastní důležitostí mi arogantně vysvětlují, že se přece nebudou starat o bezpečnost obyvatel, že se nehodlají dále vzdělávat, že je prostě krizové řízení nezajímá a já se mám jít bodnout. A s dupáním a zhnusenými poznámkami mumlanými přes zuby, vydusají z budovy krajského úřadu.

Jsem překvapena, jsem taky Brňan, jsou to skoro moji zastupitelé. Tito lidé reprezentují Brno a v podstatě Českou republiku? Stydím se za ně, stydím se za to, že by mně, moji osobu jako Brňana, mohl někdo posuzovat podle těchto arogantních „hošanů“.

Byli to cizinci v Brně, byly to doufám výjimky v našem krásném městě. Všichni ostatní zastupitelé jsou slušní a váží si nás občanů alespoň jako volebních hlasů.

Neodpustím si poslední poznámku, oba tito pánové byli zástupci ČSSD, dříve cizinci na Moravě, teď po volbách by tu asi měli zdomácnět a integrovat se.
Přátelé já mám strach….

Marika Bejdáková

Celý text / Read more...

18. 11. 2008

Brněnské světy

Kolik z nás ví, jak funguje vietnamská rodina, zda se Afgánci v Brně setkávají s nevraživými postoji či jak se u nás žije Mongolům? Na tyto a jiné otázky se snaží odpovědět první ročník kulturního multietnického festivalu „Brněnské světy. Národnostní menšiny – žijeme tu s vámi.“


Nápad zorganizovat festival o brněnských menšinách přišel někdy na jaře tohoto roku. Nebylo by to tím, že Brnu tyto akce chybí, ale z mého pohledu jsem se na nich nic nedozvěděla. Proto jsem, podpořena svými kolegy – sociology, přišla s nápadem uspořádat festival o menšinách žijících v Brně, ale se změřením na ty, o kterých se mnoho nemluví a moc se toho o nich neví, přesto že tu mnohdy žijí již několik generací. Byla to právě sociologie, která mě přivedla k myšlence nezaměřovat celý festival pouze na kulturní akce, ale jít více do hloubky, k jádru věci.

Brněnské světy poběží necelé dva měsíce (do 17. prosince) a nabídnou třináct akcí, které vznikly ve spolupráci s devíti brněnskými minoritami. Festivalovými centry jsou Krmítko na Fakultě sociálních studií MU a kavárna Trojka v Domě pánů z Kunštátu. Festival se snaží představit „méně známé“ menšiny a to nejen z pohledu jejich kultury, ale také formou besed, které po každém vystoupení proběhnou a kdokoli se bude moci vystupujících zeptat na to, co ho z života menšin v Brně zajímá.

Festival tedy odstartoval a má za sebou již první velkou akci, kterou byl koncert afgánské kapely Bakhtar s doprovodem známé orientální tanečnice Bri Hurley. Sál v Domě pánu z Kunštátu, kde se koncert odehrával, praskal ve švech pod náporem lidí, kteří si přišli poslechnout afgánskou hudbu, a podle jejich ovací lze soudit, že se jim netradiční melodie líbily. Svůj podíl na úspěchu má samozřejmě také Bri Hurley, která v tradičním afgánském kostýmu zatančila hned několik tanců z různých oblastní Afgánistánu.

První akce Brněnských světů se vydařila více než výborně a já jen mohu doporučit další akce: Bulharský podvečer se zpěvy, tanci a ochutnávkou bulharských pochutin 19. 11. na FSS, a rozhodně byste si neměli nechat ujít Vietnamský večer 3. 12. na FSS, na kterém se bude promítat známý dokument „Kdo mě naučí půl znaku“ za přítomnosti jeho režiséra Martina Ryšavého.

Rádi bychom také všechny čtenáře Brnopolis zapojili do diskuze se zástupci brněnských menšin. Pokud máte jakékoliv otázky ze života těchto skupin, neváhejte se o ně podělit v komentářích pod článkem, nebo je přijďte osobně položit jednotlivým zúčastněným. Po skončení festivalu se můžete těšit na odpovědi nejenom na vaše případné otázky v připravovaném článku.

Šárka Syslová

Celý text / Read more...

14. 11. 2008

Kabinet Havel zahájil 12 diskusních večerů

Pár dní před tím, než se náš současný prezident prohlásil za disidenta, přijel do Brna Václav Havel zahájit sérii diskusních večerů s titulem Kabinet Havel aneb Úsvit v Čechách. Příštích dvanáct měsíců mají přední čeští intelektuálové s moderátorkou Renatou Kalenskou diskutovat v Brně nad tím, jaké jsou např. české hodnoty, česká média, naše podnikavost, krajina nebo kultura.

Mezi jinými Michal Horáček, Tomáš Halík, Otakar Motejl, Michal Viewegh, Věra Chytilová, Václav Moravec, Ivo Lukačovič, Miroslav Macek, David Vávra, Olga Sommerová, Jiří Grygar, Cyril Höschl, Václav Bělohradský, Jan Švejnar, Petra Procházková, Miloš Forman nebo Madeleine Albright se ve společném projektu Masarykovy univerzity, Divadla Husa na provázku a sdružení DIALOG centrum mají pokusit o kritickou reflexi současné české společnosti.

Vypadá to, že Brno čeká velkorysý ambiciozní projekt, který nemá v posledních letech obdoby v brněnském ani v celočeském měřítku. Za tu odvahu patří už teď díky Báře Vrbové, Tomáši Mozgovi a Vladimíru Morávkovi, kteří za nápadem i realizací celého cyklu stojí. Každopádně bylo v sobotu velmi osvěžující až očišťující slyšet zase po čase kultivovanou češtinu přemýšlivého státníka, který se neschovává za fráze a populisticky nevyzdvihuje plebejství, který necítí kulturu jako třešničku na dortu ekonomické základny.

Líto je mi jen dvou věcí. Toho nešťastného názvu Úsvit v Čechách, který vyvolává dojem, jako by se měly debaty týkat jen západní půlky České republiky. A pak trochu promarněné příležitosti využít úvodní večer s Havlem spíše k formulaci otázek pro současnost a jednotlivé diskusní večery než ke vzpomínání na 60. léta. Nicméně ještě není pozdě, nechme se překvapit prvním dílem v pondělí 17. listopadu. K tématu Česká zkušenost budou diskutovat Pavel Kohout, Michal Horáček a Jiří Voráč.

Celý text / Read more...

10. 11. 2008

Nevyužitý potenciál brněnských řek a nábřeží

Přestože Brnem protékají dvě řeky (pomineme-li podzemní tok Ponávky), jejich „městotvorný“ potenciál je téměř nevyužit. S výjimkou Brněnské přehrady a krátkých rekultivovaných úseků Brňané nemají téměř žádný důvod ani příležitost se ke svým řekám přibližovat, a to jak v tom konkrétním, tak citovém významu.

Přitom Svratka, a především pak Svitava protékají hustě obydlenými oblastmi, jejich koryta vytvářejí přirozené spojnice mezi jednotlivými čtvrtěmi, a tudíž by jejich nábřeží při minimálních nákladech mohla plnit významnou roli nejen odpočinkovou, ale i dopravní.

Výstavy s podtitulem Brněnský chodec pořádá občanské sdružení Brno - věc veřejná tradičně na konci roku. Po předchodzích úspěšných projektech, které se zabývaly postavením chodců v ulicích, sociálně vyloučenými oblastmi a prostory pro děti, se nyní sdružení pokouší vyvolat širší veřejnou debatu o budoucnosti brněnských řek a nábřeží. Aktuální výstavu Brněnské řeky a nábřeží můžete do 29. listopadu zhlédnout v prostorách Knihovny Jiřího Mahena na Kobližné 4.

Výstava přibližuje historii Svratky a Svitavy na území Brna, upozorňuje na problémy našeho dnešního soužití s řekami a nabízí inspiraci z jiných měst (Litomyšl, Lipsko, Lyon, Vídeň). Cílem je otevřít diskusi o jejich rekreačních, dopravních, společenských i kulturních funkcích.

V příštím roce na výstavu naváže cyklus přednášek, během nichž historici, urbanisté, architekti, vodohospodáři, ekologové, literáti aj. představí téma brněnských řek ze svého úhlu pohledu. Pomyslný „půlrok s vodou v Brně“ uzavře letní repríza výstavy v Galerii Vaňkovka.

Veškeré své nápady, připomínky, dotazy a další podněty můžete po dobu výstavy, ale pochopitelně i po ní, zasílat na mail brnenskychodec2008@volny.cz. Uvítáme i vaše zkušenosti, zážitky, případně fotografie dokumentující, jak se s problematikou vodních toků vypořádali v jiných městech.

S výstavou je spojena anketa o tom, jak si Brňané představují budoucí podobu řek a nábřeží. Odpovídat můžete přímo zde na Brnopolis do komentářů pod článkem. Úplný seznam otázek na
jdete zde.


  • Víte, jak se ze svého bydliště nejrychleji dostanete k některé z brněnských řek?

  • Jaký typ volnočasových aktivit, zábavních atrakcí nebo služeb vztahujících se k řekám byste v Brně uvítali?

  • Jakou roli mohou hrát brněnské řeky z hlediska veřejné dopravy?

  • Mělo by město přispívat soukromým subjektům na rekultivaci vodních toků? A měly by tyto úseky zůstat přístupné veřejnosti?

  • Kdo by měl podle vás rozhodovat o typu zeleně na nábřeží a o její údržbě? Urbanisté, vodohospodáři, zahradní architekti, obyvatelé přilehlých domů…?

  • Máte nějaké oblíbené místo u řeky, na němž by při minimálním úsilí mohl vniknout komfortní relaxační prostor?

  • Napadá vás nějaký úsek brněnských řek, kde citelně chybí most či lávka?


Barbora Antonová
Celý text / Read more...

5. 11. 2008

Brnopolis na Facebooku

Pro Brnopolis jsou důležité otevřenost a komunikace. Stále hledáme nová místa a možnosti, jak oslovit zajímavé lidi s co nejpestřejším profesním zázemím a zájmy. Proto má Brnopolis své zastoupení už také na Facebooku - jedné z největších sociálních sítí na světě (Wikipedie).

Pro některé (převážně studenty) je dnes komunikace, sdílení fotografií, kontaktů a vytváření skupin na Facebooku přirozenou činností. Pro ostatní by však mohlo být užitečné zmínit, že jde o jeden z největších web systémů na vytváření sociálních sítí, přes který komunikuje a sdílí svoje zájmy přes 120 miliónů aktivních uživatelů. Představuje tak 4. nejnavštěvovanější web server vůbec (zdroj). Možná vás překvapí, kolik přátel a známých zde můžete najít.

Na Facebooku jsme vytvořili skupinu Brnopolis, kde lze najít základní informace, odkazy na nejnovější příspěvky z blogu a avíza chystaných akcí. Od teď tedy můžete novinky na blogu sledovat přes RSS, mailem a také na Facebooku.

Momentálně se počet členů skupiny blíží ke dvěma stovkám a doufáme, že další se ještě připojí. Pokud tedy Facebook používáte a máte přátelé, známé nebo kolegy se vztahem k Brnu, kteří by mohli mít o Brnopolis zájem, neváhejte je pozvat do této skupiny. A pokud byste se chtěli podělit s čtenáři Brnopolis o svůj zážitek nebo námět v příspěvku, ozvěte se na info (zavináč) brnopolis (tečka) eu.

Celý text / Read more...

2. 11. 2008

Finále české slam poetry opět v Brně

Kdo jste šli v úterý v podvečer Alfa pasáží, mohli jste to vidět na vlastní oči. Brněnské semifinále slam poetry. Čeho to? Slam není tak úplně recitace poezie, jakou si pamatujeme z nedělní chvilky na ČT. Podle mého má blíž k improvizovanému divadelnímu vystoupení. Ostatně přečtete si povolanější vysvětlení. A nebo se raději podívejte na loňského vítěze Jakuba Folla. Uvidíte ho i v letošním finále, které se koná od roku 2005 v brněnském klubu Fléda.



V souvislosti se slam poetry v Brně chci zmínit dvě jména. Tím prvním je Martin Reiner, zakladatel vydavatelství Druhé město (nástupce Petrova). Jako první zorganizoval v roce 2003 slamové klání na olomouckém festivalu Poezie bez hranic.

Tím druhým je Lenka Zogatová, živá legenda brněnské undergroundové scény a organizátorka stovek rockových i jazzových koncertů. Dnes je dramaturgyní klubu Fléda a ředitelka festivalu Slam poetry. Mohli jste ji potkat na květnovém setkání OpenCoffee.

Celonárodní finále slam poetry začíná na Flédě v sobotu 8. listopadu ve 20 hodin. O zážitky se můžete podělit tady na Brnopolis.

Celý text / Read more...

1. 11. 2008

Bariéra, která Brnu nesluší

Před pár dny jsem se ptala dvou sympatických Holanďanek, které jezdí do Brna už víc než deset let, co se jim tady líbí a nelíbí. Dozvěděla jsem se (mezi jiným), že považují Brno za čisté město (ulice v centru jsou prý čistější než u nich v Rotterdamu) s velkou nabídkou kultury a dnes už i kaváren a restaurací, ale to ještě neznamená, že se tady cítí příjemně. Co jim v Brně hlavně vadí? Je to bohužel dodnes existující jazyková bariéra!

Ačkoliv jako většina Holanďanů mluví plynně anglicky a německy, stále se v obchodech, restauracích i kulturních institucích s personálem jen obtížně domlouvají. Nechápou také, že v muzeích, galeriích nebo různých kulturních institucích většinou nejsou popisky exponátů a další informace jinak než česky! O moc lepší to bohužel prý není, když potřebují zjistit nějakou informaci na ulici a zeptají se kolemjdoucích...

Důsledkem toho je, že se tady stále cítí trochu nejistě (jako nějaká "vyloučená komunita") a to není asi přesně ten pocit, který by zahraniční návštěvníci v Brně měli mít! Možná by to chtělo nějaký promyšlený projekt s názvem "Brno - město přátelské k cizincům" - tak jako Edinburgh před léty realizoval projekt Child Friendly City.

Pro začátek by ale možná bylo užitečné, kdybychom se s Brnopolis zaměřili vedle kvality kaváren a restaurací také na hodnocení tuhosti jazykové bariéry v jednotlivých veřejných institucích. Na dveřích testovaných galerií, kaváren a obchodů by se pak mohlo objevit nějaké hezké a vtipné označení, ze kterého by bylo zřejmé, že uvnitř se zahraniční hosté dočkají vlídného přijetí.

Za totality bývaly na vybraných obchodech nálepky s vlaječkou a nápisem: WE SPEAK ENGLISH, aby se tam devizový cizinec nebál vstoupit...

Co vy na to?

Celý text / Read more...