30. 11. 2007

Řešme i maličkosti

Se sympatiemi sleduji snahy BRNOPOLISU pomoci Brnu k naplnění snah stát se městem uprostřed Evropy. Domnívám se, že diskuse o smělých a velkých projektech by měla být v rovnováze z diskusí o „maličkostech“, které dělají život ve městě hezčím a návštěvníkům Brno „přítulnějším“. Dokonce si dovolím tvrdit, že pro běžného občana (a těch je nás většina) jsou to právě tyto maličkosti či jejich frekvence, které utváří naší náladu či stupeň pohody.

Myslím si také, že takových neřešených maličkostí lze stále ještě v Brně najít mnoho, i když se mi zdá, že věci se i v tomto směru „hýbou kupředu“. O jaké konkrétní věci mi jde? Uvedu pár příkladů:

1. Ještě donedávna mělo Janáčkovo divadlo bezbariérový přístup pomocí výtahové plošiny na bočním schodišti („od Bohémy“), ale u tohoto vchodu platil zákaz zastavení (mimo autobusy*). Když jsem vezl svou invalidní přítelkyni-cizinku autem k tomuto výtahu a zastavil jsem u onoho vchodu, zaplatil jsem neúprosné MP pokutu (doprovázel jsem dotyčnou do přízemí a akce se poněkud protáhla – obsluha plošiny není „einfach“). Na dotaz přítelkyně, proč nezaparkuji před hlavním schodištěm (byla tam značka zákaz vjezdu, ale parkovalo tam hodně automobilů, zvláště těch se „snadno zapamatovatelnými čísly** “) jsem jí odpověděl, že tam není vjezd povolen, normální smrtelník tam riskuje pokutu nebo odtažení a že tam parkují asi jen „hlavouni“ a bafuňáři“ či ti, co mají tisícikoruny na pokutu a nebo mají známé na policii či odboru dopravy Magistrátu města Brna (kde se dá hlášení o přestupku ztopit a hodit pod stůl). S potěšením konstatuji, že dnes je situace již jiná. Dopravní značka „zákaz vjezdu“ doznala změn a před „Bohémou“ jsou tři parkovací místa pro invalidy.

2. Tutéž osobu jsem chtěl autem dopravit na Špilberk a navštívit s ní Muzeum města Brna. Věc nebyla jednoduchá. U vjezdu z Gorazdovy ulice (jediná cesta pro automobily) stojí cedule „Vjezd pouze na povolení Muzea města Brna“. Telefonickým dotazem v Muzeu m.B. jsem se dozvěděl, že invalidní osobu mohu na Špilberk autem dovézt teprve poté, co si nejdříve na Špilberk zajdu pěšky, kde mi vystaví příslušné povolení k vjezdu. Dnes je situace již lepší – povolení je prý možné získat i písemnou formou, pokud ovšem má člověk fax či mailovou adresu. Pořád ale nechápu, proč povolení (když už musí být) nevystavuje například uprostřed města sídlící BKC (Brněnské kulturní centrum) třeba i přímo s prodejem vstupenek do míst a institucí na Špilberku.

3. Stále tutéž invalidní osobu jsem vezl autem na návštěvu do porodnice na ulici Údolní. Bohužel jsme volili den, kdy v sídle ombudsmana zasedalo Zastupitelstvo města Brna a z toho důvodu byl na parkoviště před hlavním vchodem do porodnice mimořádně zakázán vjezd (parkoviště bylo vyhrazeno pro vozy zastupitelů). Vjezd na parkoviště byl střežen čtyřčlennou hlídkou městské policie s jedním služebním autem. Nakonec jsme kdesi zastavili, aby invalidní přítelkyně mohla vystoupit, já jsem odjel zaparkovat a vrátil se k přítelkyni, abych ji doprovodil. Na otázku, proč tam ti policajti sedí v autě a neorganizují někde nějaká provizorní parkovací místa pro auta s návštěvnicemi, rodičkami a ambulantními pacientkami, šestinedělkami atd. jsem nedovedl odpovědět. Podél porodnice na Údolní ulici je zákaz zastavení, nicméně pro tři policajty a jednu policajtku by jistě nebyl problém, aby jeden z nich hlídal parkoviště pro zastupitele a tři další organizovali dočasný parking akutních návštěv porodnice třeba i na chodníku na Údolní ulici.

Když jsem se při odjezdu mé invalidní přítelkyně ptal, jak se jí v Brně líbilo, mnoho věcí pochválila, ale vzpomněla i tři uvedené příklady a řekla trochu s úsměvem: „Kdybych měla hodnotit podle těchto tří příhod, řekla bych 'Brno-město Kocourkov' a nikoliv (Brno- město uprostřed Evropy'." Asi trochu přeháněla, ale……

Asi se dá říci, že je v Brně hodně pozitivního (organizace a funkčnost MHD, slušně vypadající parky, zlepšující se čistota veřejných prostranství, fungující odpadkové hospodářství, atd.), ale je jistě k zamyšlení, proč otravovat prostředí města různými „maličkostmi“, k jejichž odstranění nejsou zapotřebí žádné velké náklady, jen trochu více ochoty, myšlení a snahy udělat pro Brno něco pozitivního. A těch „maličkostí“ je skutečně ještě hodně – stačí se rozhlédnout a nebo sledovat, na co lidé nadávají nebo nad čím rezignovaně mávají rukou.

*) Je až k nevíře, že podél Janáčkova divadla mohou parkovat pouze autobusy. Možná je to míněno tak, že zde mohou parkovat autobusy s návštěvníky divadla. Taky zde někdy skutečně parkují, většinou zde ale v zimním období v podvečer (kdy běží divadelní sezóna) mají nástupní místo autobusy lyžařských a jiných zájezdů cestovních kanceláří. A tak lidé, kteří jdou za kulturním zážitkem, musí překonávat slalomem či přískoky lyže, batohy a kufry. Proč nejde v těchto místech vyhradit parking pouze pro zájezdy do divadla (parkovací kartu by mohla vydávat pokladna divadla) a parking zájezdů přesunout třeba na plochu před „starou technikou“ na Veveří ulici?

**) Jako „snadno zapamatovatelná čísla“ jsou míněna taková čísla, která oplývají nulami, řadou stejných číslic apod. Vnucuje se myšlenka, že taková čísla mohou získat zpravidla asi jen ti, co si je zaplatí a nebo je ze známosti kdosi komusi přidělí. Tuto myšlenku podporuje i mé pozorování: auta s těmito značkami si často nedělají problémy s dodržováním pravidel silničního provozu (rychlost, předjíždění, stání, zastavení atd.) protože jejich majitelé si to „mohou dovolit“.
Pamatuji, že za totality jsme k autům s takovými čísly měli dost ostré poznámky (např. jízda auta se SPZ XX 00-02 byla komentována 'hajzl 02 jede', protože za starých časů označení 00 odpovídalo dnes převážně užívanému označení WC.

Autor: Alan Weber

Celý text / Read more...

28. 11. 2007

Výběr hlavních témat pro příští měsíce

Na posledním setkání Rady a autorů Brnopolis jsme vybrali pět hlavních témat, na které bychom se měli dále zaměřovat – ve svých příspěvcích i v programu veřejných akcí, na které by mělo příští rok již dojít.

1. Vize pro Brno – souvislosti se strategií města, zkušenosti těch, kteří již nějakou vizi v Brně realizují
2. Turistický ruch – best of Brno, letecká spojení, ...
3. Cizinci dlouhodoběji v Brně působící - jejich potřeby a srovnání
4. Kultura – muzejní noc, přirozená centra, "kultura ulice", místa spojená s osobnostmi
5. Brno jako znalostní centrum – hi-tech průmysl (ICT, biotechnologie, ...), výzkum a vývoj, vzdělávání, lidské zdroje

Ke každému tématu vznikají pracovní skupiny, jejichž úkolem je připravit setkání s moderovanou diskusí za účasti respektovaných osobností a odborníků pro dané téma, politiků, zástupců médií a také vás, kteří nás čtete a komentujete.

Nechceme zatím slibovat příliš. Uvidíme, na co budou v dalším období síly a zdroje. Ovlivníte to i vy - svým zájmem, náměty a tipy. Kdo by se chtěl na akcích spolupodílet, ať nás kontaktuje na mailu na info (zavináč) brnopolis (tečka) eu.

Celý text / Read more...

23. 11. 2007

Na Brně se mi líbí, že je provinční město

Slovo „provinční“ vzbuzuje v češtině převážně jen záporné asociace. Zdá se, že „provinční“ město je svou podstatou konzervativní, maloměstské a stagnující, ponořené do svých žabomyších válek. Jako by bylo předurčeno k druhořadosti a malosti. Většina alespoň trochu schopných lidí z něj touží utéct a ono samo nikoho z venku neláká.

Samozřejmě, že taková provinční města existují – možná, že taková je i většina měst mimo metropoli. Bylo by však vhodnější nazývat je prostě maloměsta – s pravými provinčními městy totiž mají jen málo společného.

Pravé provinční město je totiž zvláštní útvar. Je dosti veliké, aby mohlo nabídnout celou škálu služeb a příležitostí – ekonomických, kulturních, vzdělávacích a sportovních – zároveň však dostatečně malé, aby bylo průhledné a srozumitelné. Jeho fyzické rozměry jsou takové, že člověk – i cizinec – se v něm snadno a rychle orientuje. Jeho společenské vazby jsou jasné a všem známé. Je schopné definovat své priority a prosazovat je systematicky a dlouhodobě. Kulturní život se zde cílevědomě pěstuje jako výraz identity. Výsledkem je poměrně úspěšně fungující celek.

Jako sebevědomá komunita je pravé provinční město hrdé na své zvláštnosti, ale zároveň otevřené světu a připravené přijímat nové impulsy z venku. Při tom je na rozdíl od metropole pevně spjaté se svým okolím, má své specifické zázemí a vyznačuje se hlubším smyslem pro historickou kontinuitu. Proto je relativně imunní vůči extrémním vlivům, nepodléhá momentálním módám (kulturním, politickým) a je schopnější skloubit nové prvky s místními tradicemi.

Provinční město není v žádném případě bez ambicí. Naopak – denně je stavěno před nutnost zlepšit se, ukázat, že přes objektivně slabší pozice je schopno maximálních výkonů, že může v jisté oblasti nebo dokonce i v celé řadě oblastí dokázat víc než metropole. Svou povahou je soutěživé, je mu cizí pocit sebeuspokojení, kterým trpí každá metropole. Proto také inovace – průmyslové, sociální, administrativní, ale i kulturní – pocházely historicky spíše z provinčních měst než z metropolí, které se zpravidla živí tím, že nasávají impulsy a lidi z provincií a provinčních měst. (Je až ohromující, jak mizivé procento velkých spisovatelů, vynálezců, vědců atd. pocházelo a pochází z metropolí.) Přistup pravého provinčního města je vyjádřen ve starém dobrém hesle firmy Avis – „We’re number two – we try harder.“

A co je asi nejdůležitější – provinční město dobře ví, že není pupek světa – neustále se kriticky prohlíží a nemá proto přehnané mínění o svém vlastním významu. Nedávno jsem o tom přemýšlel, když mě navštívil můj americký přítel Mike. Zastavil se u mne v kanceláři a já jsem mu představil přítomného kolegu z univerzity. Mike zdvořile zareagoval: „Těší mne.“ A pak se ještě zeptal: „Jestlipak jste důležitý?“ Můj kolega byl na rozpacích, já rovněž. Mike ale otázku opakoval: „Jste důležitý?“ Kolega zmateně zakoktal: „To nevím … ale … spíš asi ne.“ Na to se Mike potěšeně usmál: „To se mi ulevilo! Byl jsem teď pět dnů v Praze a pokaždé, když mi někdo někoho představoval, začínal větou ‚You must meet XXX. He’s a very important person.‘ Konečně mám to potěšení seznámit se s někým, kdo není důležitý.“

Legrační historka – ale svým způsobem přesně zachycuje rozdíl mezi mentalitou lidí z kterékoli metropole a zdravou schopností lidí z pravého provinčního města držet odstup a dívat se na svět objektivně. A tím pádem i na sebe samotné.

Celý text / Read more...

22. 11. 2007

Nový Starý Pivovar

Lidé zabývající se informačními technologiemi nebývají obecně považováni za příliš společenské, přesto právě na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického v Brně bylo minulý týden slavnostně otevřeno nové kulturní centrum Starý Pivovar. Jeho ambice jsou skutečně veliké...

...v dramaturgii Starého Pivovaru najdeme nejen hudbu, ale i divadlo, film, výstavy, cestovatelská setkání, přednášky, vidoart apod. Primárně jsou aktivity kulturního centra určeny studentům VUT, dále pak vysokoškolským studentům všech vysokých škol a univerzit v Brně i veřejnosti.

Na tvorbě programu participují Katarína Kratochvílová, Simona Škarabelová a Libor Dostál. Celý tým je však otevřen i nápadům studentů, jejich podnětům a zájmu o vystoupení. Jednou ze základních myšlenek kulturního centra je nabízet zázemí začínajícím mladým umělcům. Prostor galerie je také nabízen studentům Fakulty výtvarných umění, Fakulty architektury a Fakulty stavební. Na studenty Fakulty informačních technologií bylo myšleno při plánovaných prezentacích videoartu a na zahraniční studenty VUT při nabídce prostoru klubu pro jejich setkávání. Jistě budou zajímavé také výstavy, prezentace a přednášky pedagogů, ne však z jejich školní odbornosti, ale z oblasti jejich koníčků.

A jak proběhl otevírací den? Pokud se dá usuzovat z návštěvnosti dvou večerních koncertů, tak byl skvělý. Návštěvníků bylo tolik, že kdyby jich přišlo jen o málo více, nevešli by se už do klubu. Navíc během celého Dne otevřených dveří Fakulty informačních technologií prošly všemi prostorami centra davy lidí. V galerii se uskutečnila vernisáž diplomových prací studentů FAVU s názvem Hvězdy a v klubu, před koncerty kapel, pak vernisáž fotografií volného seskupení mladých fotografů z Bratislavy. Promítaní studentských filmů v malém sále se pro velký zájem protáhlo až do pozdních večerních hodin. Důležité je, že se studenti přišli podívat a dobře se bavili.

Za poskytnuté informace děkujeme Kataríně Kratochvílové.


Celý text / Read more...

20. 11. 2007

Do we really need foreigners in Brno?

I find it curious that someone who claims to be a great fan of Brno should ask why it should be beneficial to people in Brno to have foreigners living and working in our midst (Slava Slavík, Hlavu vzhurů Brňané, 7.11.2007)

If you consider nineteenth-century Brno and the great burst of creative energy that shaped the modern city we know today, again and again you run into foreign names. It was foreigners coming from England, from the Rhineland, from Belgium, from Italy and from many other places across Europe who brought to Brno much of the know-how and the capital for the industrial take-off of the city. It was these same and other foreigners who played leading roles in Brno’s transformation from an ambitious but somewhat obscure provincial town into an internationally recognized model of municipal government and civic pride, with a sophisticated urban plan and a Ringstrasse second only to Vienna’s. It was the son of a foreigner who as mayor was the driving force behind the “greening” of Špilberk and Koliště and Kraví hory and today’s Wilsonův les. It was architects from “outside” who designed many of the splendid buildings that still grace the city centre.

Throughout the twentieth century this same phenomenon continued, taking many forms: contributions from foreigners can be traced in all spheres of the city’s life – economic, political, social, cultural, educational, religious. Now in the twenty-first century, as Brno emerges from decades of relative isolation and absolute neglect, the value of this input from “outside” is greater than ever. People – and above all lovers of Brno – should remember, or be reminded, that without the contribution of countless foreigners over the past two centuries, Brno would be only a shadow of its present self, a much impoverished and much lesser city.

Three final points.

First, the question of “více kultur”. What is “Czech culture”? Czechs, and Czech culture, are probably among the most heterogeneous in Europe – one vast mish-mash. In fact one can argue the point that there is nothing original whatsoever about Czech culture: its genius lies in its phenomenal ability to absorb outside influences and transform them into something distinctively Czech. And it flourishes best when it absorbs these influences most voraciously. It is no coincidence that during the First Republic, when Czechoslovakia was not only itself culturally heterogeneous, but also filled with refugees and immigrants and students from Russia, from the Ukraine, from Hungary, from the Balkans, the country, and Czech culture, experienced what has so far been their Golden Age.

Second, “outside” is relative. Slava Slavík asks rhetorically whether the fact of someone’s having being born “outside the Czech Republic” is of benefit to Brno. Fifteen years ago, he would have had to phrase the question differently: what might the usefulness be of someone born “outside Czechoslovakia”? Does that mean that fifteen years ago a Slovak was “us”, but isn’t “us” now? And that now we have to ask whether or not a Slovak might be beneficial to “us”, whereas fifteen years ago this wasn’t necessary? Of course not. Nothing has changed but the artificial and arbitrary borders of the country.

Third, speaking personally and somewhat immodestly (unusual in a Canadian) – yes, the very fact that I was born outside the Czech Republic and have chosen to live here is in itself of great benefit to Brno. I was brought up in a different society shaped by different historical and cultural forces. I embody an outlook which in many ways differs from that shared by most people in this country and this city, and simply by living here, being myself, bringing my set of values into play in my work and my daily life, I force Czechs to reflect upon themselves and their culture and to look outward and view themselves in a wider context. This is not cultural imperialism. In the first place, this confrontation with “the other” enables Czechs not only to see the shortcomings of their own society and culture, but also to appreciate better many things of value here that they may have taken for granted or not even appreciated. And in the second place, exactly the same process works in reverse for me as a foreigner, forcing me always to view my own cultural assumptions in a different light. In other words, if you value self-reflection, self-questioning, and an open and tolerant society, then cultural heterogeneity is a good in itself and creates – or rather can create, when fostered intelligently – a win-win situation, beneficial to all.

Celý text / Read more...

13. 11. 2007

Hlavu vzhůru Brňané (nebo Brňáci): 7/7 Tak tedy malé srovnání

Dnes tedy odpověď na poslední z návodných otázek aneb jak srovnávám Brno s městy, které dobře znám. V prvním díle jsem se zavázal, že nebudu hledat negativa a provádět zahraniční odboj, proto následující srovnání Brna a Atlanty bude tendenční s převahou hlasů pro Brno.

Samotná Atlanta není o moc větší než Brno. Počet obyvatel je zhruba stejný. Pokud bychom však vzali do úvahy celou metropolitní oblast města, v průměru asi 90 km, počet se vyšplhá na více než 4 milióny.

Atlantu protínají tři hlavní dálnice. Všechny jsou do města ráno ucpané podobně jako D1 na ranním příjezdu do Prahy. Můj soused, automechanik pracující v oblasti atlantského letiště, stráví denně 3-4 hodiny dojížděním do práce a zpět. Mimochodem, 70% obyvatel našeho městečka pracuje mimo náš okres. Je to podobné dojíždění jako z Tišnova do Brna, časově však mnohem náročnější.

Atlanta má metro, nicméně oblast, ve které bydlíme, nebude nikdy na metro napojena. Obyvatelé se několikrát vyslovili proti. Metro údajně zvýší kriminalitu v místech, která byla dříve dostupná výhradně autem.

Atlantské vlakové nádraží připomíná zastávku Čebín severozápadně od Brna. Četl jsem zde na weblogu stesk, jak těžké bylo pro zahraničního návštěvníka koupit lístek na šalinu na brněnském hlaváku. Hmm, na atlantské vlakové nádraží není napojena žádná místní doprava a nečekají tady ani taxíky.

Naprostá většina kultury se přestěhovala domů. Dobré hospody, kde se dá posedět s přáteli, jsou od nás 30-60 minut cesty. Pár restaurací je poblíž, ale posedět u piva není v podstatě možné, zavírají se brzo. Koncertů je zde málo. V Brně jsem měl pocit, že každý týden se dalo večer na něco zajít. Zde prosperují videopůjčovny.

Noční centrum Atlanty je liduprázdné a ne příliš bezpečné. Existuje pár ulic s kluby, ale pokud máte rande, zapomeňte na noční procházku a povídání cestou z klubu. Po zavíračce rychle do auta, na dálnici a domů.

Obyvatelé většiny brněnských sídlišť mohou vyjet v pohodě na kole - ať už do práce nebo na výlet. Zde se na kole nejezdí. Ano, občas potkám na cestě cyklistu. Nepřeháním, tak jednou za čtrnáct dní. Ježdění po silnici na kole je považováno za nebezpečné, přestože zdejší doprava je daleko klidnější než v Česku. Naše děti, 8 a 10 let, zde na kole po silnici ještě nejely, pouze okolo domu a nebo na speciálních cyklostezkách. Ta nejbližší je od nás 30 minut cesty autem.

V Atlantě na ulici nekoupíte burčák. Alkohol se de facto na veřejném prostranství nesmí vůbec konzumovat. Z Brna je blízko do Valtic, do vinných sklípků a především na slavné Valtické vinné trhy. Poodbnou akci zde v okolí neznají.

Několika myšlenkami jsem se snažil naznačit rozdíl mezi bydlením v Brně a v předměstské oblasti slavné Atlanty. Jak vidíte, vše je relativní.

Celý text / Read more...

12. 11. 2007

Stane se Brno adresou, po nichž touží Evropané?

V pátečních Hospodářských novinách vyšel inspirativní článek Adresy, po nichž touží noví Evropané, který svým tématem přesně zapadá do zaměření serveru Brnopolis. V článku je popisován trend, kdy noví Evropané, rozuměj mobilní kreativní třída, hledají nová místa pro rodinný život, práci, zábavu a odpočinek. Tradiční centra jako Londýn a Paříž jsou zahlcena, menší města (do 1 mil. obyvatel) tak přebírají iniciativu a úspěšně lákají nové Evropany. Jaká je situace u nás? V příspěvku je věnován prostor i této otázce.
Celý text / Read more...

11. 11. 2007

Proč mít Brno kosmopolitnější

Slava Slavik položil v 6. díle svého "seriálu" krásně provokativní otázky, na které už v komentářích odpověděli Ivo Možný a Adam Zbiejczuk. S oběma souhlasím - a protože jde o klíčové téma Brnopolis, k němuž by nebylo na škodu shromáždit co nejvíce postřehů - píšu svůj komentář formou nového příspěvku.

Myslím, že jsme v Česku (a tudíž i v Brně) příliš zahledění dovnitř a zkušenosti a názory odjinud nám jen prospějí. Slava má pravdu, že usazování jiných kultur může působit i problémy a některým nemusí být příjemné. Je to otázka nalezení rozumné míry, kterou lze ovlivňovat mj. imigrační politikou. Zatím mi ta míra kreativních cizinců v Brně připadá spíše nízká. Schází mi tu kulturní pestrost, k níž patří i ty etnické kuchyně, jak se o nich zmiňuje Adam.

Slava má pravdu také v tom, že důležitější pro hodnocení lidí by mělo být, co umějí a jak se chovají, než kde se narodili nebo kde dříve žili. Město, které chce být univerzitním a výzkumným centrem alespoň středoevropského významu, však potřebuje viditelné množství cizinců (a také Brňanů pracujících delší dobu v zahraničí), kteří pracovní i kulturní prostředí obohatí svými zkušenostmi a kontakty a kteří nás rychleji a efektivněji propojí s vyspělým světem, než to dokážeme odtud sami.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, naše děti budou žít v globálně propojeném světě a běžně pracovat v mezinárodních týmech s lidmi různých kultur, ať už v ČR nebo v zahraničí. Pokud nemají být od začátku znevýhodněni, měli by si na to co nejdříve zvykat jako na přirozenou věc. K tomu je však zatím daleko. Jen vzpomeňme na to, jak jsou brněnská nádraží, letiště, úřady a turisticky atraktivní místa připraveny na komunikaci v cizím jazyce - i pro to zatím nevelké množství zahraničních turistů.

Proto si myslím, že kosmopolitnější prostředí je pro Brno tak důležité.

Celý text / Read more...

7. 11. 2007

Hlavu vzhůru Brňané (nebo Brňáci): 6/7 Atraktivní kosmopolitní město

Dnes tady máme pátou otázku, Jak se může Brno stát atraktivnějším (a kosmopolitnějším) středoevropským městem. Tentokrát záměrně nechávám větší prostor pro hlasy čtenářů.

Někdo může polemizovat, zda se kosmopolitním městem vůbec stát chceme. Věřím, že obyvatelé některých ulic v Zábrdovicích či Trnité by k této otázce přidali odměřený komentář. Na usazení více kultur opatrně.

I kdybychom byli schopni vybírat ze které země ano a ze které země ne, prosím pomozte mi najít důvod, proč by mělo být pro Brňáka výhodné, že soused od naproti je z Holandska, v posilovně potkává Američana, na squashi občas zahlédne Japonce a ve VIP restaurantu na Veveří každý pátek večeří párek z Rakouska.

Pokud se s někým potkám, zajímá mě, co umí. Co se od něj naučím. Odlišnost v jazyce je málo. Je něčí přínos pro Brno dán místem jeho narození mimo ČR?

Celý text / Read more...

6. 11. 2007

Jurkovičova vila

Minulý víkend byla naposledy otevřena pro veřejnost secesní Jurkovičova vila v Brně Žabovřeskách. Rád bych se s vámi podělil o několik poznatků a dojmů, které mi při její návštěvě utkvěly v hlavě.

Vilu si Jurkovič v roce 1906 navrhl a postavil na lesním svahu nad řekou Svratkou na okraji tehdy samostatné obce Žabovřesky (Jana Nečase 2). Realizoval v ní své dosavadní poznatky a modelovou představu vily. Použil hrázděnou konstrukci izolovanou a zároveň krytou korkovými panely, které byly zvenku omítnuté cementovou a zevnitř sádrovou omítkou. Čisté bílé stěny domu byly doplněny několika tradičními lidovými prvky s jejich jednoduchou geometrií.

V roce 2006 vilu zakoupila Moravské galerie v Brně, která nyní připravuje celkovou rekonstrukci, jejíž součástí bude i zřízení expozice o tvorbě architekta Dušana Jurkoviče. Řada odborníků srovnává význam této secesní vily s významem mnohem známější funkcionalistické vily Tugendhat. Doufejme, že podobný nebude i osud obou vil. Jurkovičova vila se dochovala v původním stavu bez významnějších stavebních úprav a zásahů, majetkoprávní poměry jsou vyjasněné, takže snad její rekonstrukci neohrozí průtahy podobné jako u vily Tugendhat. Jedna takováto mezinárodní ostuda totiž podle mého názoru zatěžuje pověst Brna více než dost a její opakování by bylo katastrofou.

A co je dnes k vidění uvnitř vily? Původní nábytek se až na jednu knihovničku nedochoval, v místnostech jsou na mnoha místech vidět sondy do stavebních konstrukcí, odkryvy původních omítek i částečně restaurované prvky. Jsou zde také vystaveny fotografie interiéru a okolí budovy z počátku minulého století. Je však třeba řádně zapojit i vlastní fantazii, aby si návštěvník vytvořil představu o životě ve vile v době jejího vzniku. Já se o to pokusil a vzápětí jsem narazil na problém, který mi, bohužel, nepomohl vyřešit nikdo z přítomných průvodců. Vila sice původně stála osamoceně a zeleň kolem ní byla nižší, ale členitá a často i poměrně malá okna jistě vyžadovala dostatečné vnitřní osvětlení. Ale jaké bylo? Elektrické zpočátku sotva, snad plynové, ovšem z něj se zase nedochovaly původní prvky. Snad existují odborníci, kteří mi jednou odpoví, ale dnes tápu. A jako technika mne to trápí.

Tak tedy přeji hodně štěstí a málo překážek pro chystanou rekonstrukci a snad se po jejím skončení dozvím, čím si vlastně ten Jurkovič po večerech svítil…

Autor: Jiří Kohoutek

Celý text / Read more...

5. 11. 2007

Nejhezčí místo v Brně

Nedávno jsem si zde na Brnopolisu četla článek Roste nám brněnský Manhattan?, který mě odkázal na jiný článek na blogu Michala Kašpárka s názvem 10 nejkrásnějších zmizelých míst Brna. A musím říct, že jsem si jej přečetla s velikým zájmem, vůbec jsem například nevěděla, že v Brně někdy stála tak krásná synagoga...

A taky mi přišlo líto, že už ji ani nikdy neuvidím, stejně jako ostatní "zmizelá" místa. Přitom třeba svratecký náhon pod Petrovem vypadá na dobové fotografii neuvěřitelně romanticky, stejně tak Mendlovo náměstí (které mimochodem v současné době pokládám za jedno z nejošklivějších náměstí v Brně).

Ale asi nemá smysl jen litovat toho, co už není, a tak mě napadlo zapřemýšlet nad tím, jaká jsou nejhezčí místa v Brně dnes. Už jsme tady sice měli článek o tom, kam bychom vzali případné turisty, ale ne vždy musí být nejhezčí místa také turisticky atraktivní. Vzpomínám si, jak jsem před čtyřmi roky navštívila anglický Bath, město s bohatou historií, obrovskou gotickou katedrálou, nádhernými lázněmi dochovanými z doby římského osídlení, atd., což na mne všechno velice zapůsobilo, jeden z nejhezčích zážitků pro mě ale byla procházka v okrajové části města po břehu protékajícího kanálu, kde líně pluly hausbóty a kam asi běžný turista nezabrousí (a také se o téhle procházce nedočtete v žádné chytré příručce).

I Brno má podobná místa, zde jsou některá má oblíbená. Budete-li se chtít podělit o své tipy, budu rozhodně ráda, i když pochopím, necháte-li si je sobecky pro sebe ;)

Vyhlídka na Brno od vily Tugendhat:








Procházka kolem Špilberku s vyhlídkou na Petrov:












Střecha brněnské hvězdárny a vůbec vršek Kraví hory:










Přehrada (ovšem ta část dále od Přístaviště, kam moc lidí nechodí):













Palackého vrch (podle mě vůbec nejhezčí výhled na Brno, jinak také oblíbené místo pro pálení čarodějnic, pouštění draků, přelety horkovzdušných balónů, je-li vítr :), předvádění modýlků letadel, opalování, procházky a vzhledem k blízkým kolejím VUT i časté studentské oslavy začátku a konce školního roku a všeho mezi tím...):























Botanická zahrada u přírodovědecké fakulty s průhledy mezi větvemi na domy Konečného náměstí (těžko vybrat jednu fotku, ale když už, tak tuhle):

Celý text / Read more...

2. 11. 2007

A piece of inspiration for Brno

Just a tiny post in English as I was going through my daily news digest this morning. I was hooked up with a very special event taking place in Prague. Head to Enter3 and read about 3rd international festival that "experiments with new technologies at borders with science".

To make a long story short: what is Brno waiting for?
Celý text / Read more...

1. 11. 2007

Roste nám brněnský Manhattan?

Takhle nazvali jižní centrum na Aktuálně.cz. Fotopřehled vybraných staveb, které mají v příštích letech vyrůst ve čtvrti Trnitá, publikoval na svém osobním blogu publicista Michal Kašpárek.

Člověk by řekl, že tak pečlivé faktografické přehledy s fotkami, odkazy a umístěním v mapě najdeme spíše na webech institucí placených z našich daní než u blogera, který má brněnský místopis jako svého koníčka. Pokud vás nezajímají jen stavby budoucí, přečtěte si o deseti nejkrásnějších zmizelých místech Brna.

Celý text / Read more...