18. 10. 2011

Brňané v zahraničí: rozdíl mezi šlehačkovou Vídní a spontánním Brnem

Jan Kristek se narodil v Jihlavě, odkud po absolvování gymnázia odešel do Brna studovat architekturu. Zde strávil období bakalářského studia, magisterské už trávil ve Vídni na Akademii výtvarných umění. Po jejím absolvování pracoval v architektonickém ateliéru TREUSCH. Momentálně je zpět v Brně, kde na Fakultě architektury dodělává svou dizertační práci.

Jak jsi se dostal z Brna do Vídně?

Po absolvování bakalářského stupně na Fakultě architektury v Brně se mi už dál pokračovat nechtělo. Původně jsem chtěl jet do Berlína, protože o tomto městě se díky Rudišovi mluvilo jako o cool místě. Kamarád ale přišel s nápadem jet do Vídně, že to je kousek a můžeme tam přespat u tety. Jeli jsme tam jen tak, ani portfolio jsme neměli. Tak jsme aspoň provizorně vytiskli vizitky, takový cáry papíru, a šli jsme shánět práci po firmách. Neuměli jsme německy, kamarád neuměl ani anglicky. Obešli jsme asi dvanáct kanceláří a ve třech nám řekli, že by nás vzali a za dva dny jsme měli práci. Dodneška nechápu, proč nás vzali.

Po roce života a hlavně práce ve Vídni jsme se seznámili s různými lidmi z komunity architektů a už se nám nechtělo vracet se do Brna a dodělávat školu. Zkusil jsem udělat přijímačky na Akademii výtvarných umění ve Vídni a oni mně fakt vzali!


Proč jsi nechtěl zůstat v Brně?

Chtěl jsem se naučit určité věci, které jsem věděl, že mě v Brně nenaučí. Ve Vídni jsou tři školy. Technická univerzita, Akademie výtvarných umění a Akademie užitých umění. Což je úžasný, že tyto tři školy fungují v jednom městě. Mě tehdy zajímala hlavně forma využití počítačových technik a v Brně v té době nebyl nikdo, kdo by mě to byl schopen naučit. Do vedení akademie zrovna nastoupila nová proděkanka a i díky ní dostávala škola více kosmopolitní charakter - přijížděli sem lidé z celého světa, třeba jen na semestr. My jsme je samozřejmě chtěli všechny stihnout a i když to na jednu stranu bylo úžasné, tak na druhou stranu nás to všechny strašně vyčerpávalo. Tady jsem nakonec strávil tři roky, které byly hodně náročné. Ten tlak byl takový, že se tam pravidelně jedenkrát za semestr alespoň jeden student zhroutil. Po třech letech jsem rád, že to mám za sebou.

Jak na tebe působí Vídeň ve srovnání s Brnem? Existuje něco, co bys rád přenesl z Vídně do Brna?

Brno se inspiruje Vídní historicky. Ve Vídni fungují věci daleko líp. Funguje tam takzvaná občanská společnost, kde se lidi starají o veřejné věci. Ve vnitřní Vídni se všichni o všechno starají, hlídají si třeba, kdo jim jde do baráku a podobně, což jsem teda nevnímal úplně kladně. Občas jsem si tam připadal pořád pod kontrolou. Na Brně mám radši tu svobodu, kde je třeba něco špinavého, něco nefunguje, ale zároveň mám pocit, že je to živoucí město, kde je všechno koncentrované. Když někdo přijede z Vídně do Brna, aniž by o Brně něco věděl, může tu strávit dobrých pár dní. Ale když jedeš do Vídně a nic o ní nevíš, je to blbý, jsi ztracený. To je rozdíl mezi šlehačkovou Vídní a spontánním Brnem. Vídeň je kosmopolitní, ale to pozlátko je tam pořád cítit.

Je snažší být architektem u nás nebo ve Vídni?

Je snazší nechat se zaměstnat za dobré peníze v nějaké architektonické kanceláři ve Vídni, ale pokud chceš dělat na volené noze, je daleko lepší být architektem v Brně. Ve Vídni je téměř nemožné uchytit se jako volný architekt. Já chci dělat své věci a to jde v Brně líp než ve Vídni. Nechat se zaměstnat můžu vždycky…

Jaké zkušenosti by se daly využít v Brně?

Vídeň bude vždycky víc spojená se světem, protože to je hlavní město. Brno není. Lidi se tu ale naučili těžit z toho, co tady je. A to se netýká jen architektury. To je aspekt současného světa - musíš si najít nějaké specifikum a na něm pracovat. A Brno má pro mě osobně v tomto potenciál: je to ideálně velké město pro život, nic není daleko, ale zároveň tady máš určitou anonymitu „velkoměsta“. Brno je v podstatě strašně pohodlné pro jakékoliv sociální sítě a právě to je jeho potenciál - nabídnout nově příchozím pohodlný i zajímavý život ve městě, které je tak akorát.

Celý text / Read more...

4. 10. 2011

První TEDxBrno vstupenky na setkání OpenCoffee 12.10.

Ve středu 12. října dopoledne se otevřou online registrace pro první zájemce o vstupenky na TEDxBrno (v jednotné ceně 800 Kč plus dph). Loni se vyčerpala kapacita pro volný prodej asi za dvě hodiny, pak už bylo - a bude i letos - možné se registrovat jen na čekací listinu pro případ, že někdo nezaplatí včas a nebo nevyužije divokou kartu pro zvaného hosta.

Chcete si koupit vstupenku osobně nebo dokonce mít šanci ji získat úplně zdarma? Přijďte se seznámit se zajímavými hosty na další OpenCoffee setkání pořadané sdružením Brnopolis a popovídat si o tom, jak ještě obohatit doprovodný program konference 12. října od 9 hod do restaurace Leporelo+ (Dům umění, Malinovského náměstí).

Na neformální snídani vylosujeme šťastného výherce první vstupenky a představíme některé z nominovaných v soutěži Počin TEDxBrno (společensky prospěšný projekt, který mají přínos pro konkrétní brněnské místo nebo komunitu) i zástupce našich partnerů, se kterými letošní TEDxBrno tvoříme. Potkáte se s nápaditými lidmi a uslušíte inspirující náměty na nové projekty. Jako obvykle žádný Powerpoint, jen voňavá káva nebo čaj a domácí koláčky.

Na rozdíl od říjnových TEDx akcí v Krakově a ve Vídni, kde budou všechny účastníky vybírat podle jejich zájmů a motivací, ponecháme v Brně většinu míst pro nejrychlejší zájemce. Zbytek míst bude vyhrazen pro zvané hosty, zástupce partnerů, vítěze i porotu TEDxBrno počinů apod. Naším záměrem je namíchat pestrou směs odborného zázemí, profesí, věku, pohlaví ad., který vám umožní seznámit se s aktivními hybateli města.

Vzhledem k omezenému prostoru a adekvátnímu uspořádání místnosti prosíme zájemce o účast na na OpenCoffee o zaslání mailu s plným jménem na events@brnopolis.eu (nejpozději do 10.10.), který budeme až do naplnění kapacity potvrzovat.

Celý text / Read more...

26. 7. 2011

Brno letargické

Básník J.H.Krchovský v Sedmičce odhaluje svůj ambivalentní vztah k Brnu. Těší se na něj, ale současně jej nenávidí. "Ještě před lety mi přišlo milé, že v Brně nejsou ambiciózní a draví lidé, kteří mně v Praze byli odporní. Tady se všechno plouží." Dnes ve 20.30 hod si ho můžete poslechnout v rámci Měsíce autorského čtení.

Shodou okolností jsem se v týdnu, kdy s ním vyšel tento rozhovor, bavil o Brně se dvěma lidmi, kteří měli potřebu mi sdělit jinými slovy totéž.

"Zdejší rytmus ze mě postupně vymačkává veškerou energii. Město beznaděje je pro mě dost výstižné... bohužel, protože na nějaké úrovni mám Brno opravdu ráda, ale... Neodjíždět, zblázním se tu :)"

"Brno tak hrozně spí... Léta tady se děsím každým rokem víc. Nechce se mi rezignovat ani definitivně odcházet. Přijde mi, že pro některé věci by tu mohly být příhodnější podmínky než v Praze. Když je tu tolik lidí, kteří to cítí podobně, proč se nedokážeme spojit a zkusit to nějak změnit?"


Jak vnímáte Brno vy? Jaká přízviska vás napadají? Také vás občas rozčiluje ta pomalost, letargie a pocity rezignace? A naopak čím si vás Brno získává?

Celý text / Read more...

1. 7. 2011

Hledáme projektového manažera pro Brno Expat Centre (UZAVŘENO)

Občanské sdružení Brnopolis hledá projektového manažera nebo manažerku pro Brno Expat Centre na cca poloviční úvazek.

Popis práce

  • aktivní spolupráce / budování vztahů s mezinárodními firmami v Brně, které zaměstnávají větší počet vzdělaných cizinců
  • aktivní spolupráce / budování vztahů s úřady působícími v oblasti práce, pobytu, atd. cizinců v Brně/ČR
  • marketing a organizace akcí (neformální setkání, vzdělávací akce, diskusní stoly aj.)
  • poradenství pro cizince žijící v Brně, koordinace ostatních konzultantů
  • tvorba a aktualizace přehledových informací (např. nabídky služeb) pro cizince na webu BEC
Požadavky
  • výborná znalost anglického jazyka, znalost dalšího jazyka výhodou
  • komunikační a organizační schopnosti
  • samostatnost, kreativita
  • praktická znalost běžných kancelářských aplikací a internetových služeb
  • nástup červenec/srpen 2011
Nabízíme
  • zajímavou a pestrou práci se vzdělanými lidmi v rychle se rozvíjejícím projektu
  • flexibilní pracovní dobu
  • možnost práce z domu
  • perspektivu s možností plného úvazku a zapojení do dalších projektů Brnopolis (např. TEDx, setkání OpenCoffee)
Písemné přihlášky s CV posílejte na volna.mista(at)brnopolis(dot)eu

Celý text / Read more...

22. 6. 2011

Další OpenCoffee 29.6. o gastronomii v Brně

Tak se nám to pěkně v červnu sešlo. Po včerejším OpenCoffee zaměřeném mj. na přípravu TEDxBrno vás zveme na 16. brněnské OpenCoffee hned v příštím týdnu. Téma? Gastronomie v Brně – vize a skutečnost.

Jste-li provozovateli některé z brněnských restaurací, gurmány, novináři, blogery nebo vás jen téma dobrého jídla a pití v Brně zajímá, přijďte ve středu 29. června v 10:00 hod do místnosti č. 20 v budově Krajského úřadu Jihomoravského kraje na Žerotínově náměstí.

Nemějte strach ze slovutného sídla, bude to opět neformální setkání, i když budeme sedět za kulatým stolem a výměnu názorů trochu moderovat. Budeme si povídat o silných a slabých stránkách brněnských restauračních zařízení, o tom, co může město či kraj udělat pro rozvoj gastronomie, o tom, jak si Brno stojí v porovnání s okolím, o hodnocení právě skončeného festivalu Jídlo z blízka a jeho perspektivách, o možnostech lepší propagace, o tom, co brněnské restauratéry trápí a co je naopak těší.

Na diskusi jsou zváni především ti, bez kterých by taková diskuse neměla smysl, tedy majitelé a provozovatelé brněnských restaurací. Svoji účast již přislíbili zástupci restaurací Koishi, Borgo Agnese, La Bouchée, Hansen, Rialto a Noem Arch. Diskuse o perspektivách gastronomie v Brně se nemůže obejít ani bez zástupců města a kraje a pozváni jsou samozřejmě i novináři.

Vzhledem k omezenému počtu míst v zasedací místnosti Vás prosíme o registraci na events(at)brnopolis(dot)eu, které budeme potvrzovat až do naplnění kapacity. Děkujeme za pochopení a těšíme se na viděnou příští středu.

Celý text / Read more...

12. 6. 2011

TEDxBrno 2011 kick-off na patnáctém OpenCoffee

Zajímá vás, čím se bude od loňského ročníku lišit letošní konference TEDxBrno? Kdy a kde se bude konat? Chtěli byste na přípravě letošního TEDxBrno spolupracovat a nebo se jen potkat s lidmi okolo? Přijďte se seznámit se zajímavými hosty na 15. neformální setkání Brnopolis OpenCoffee a popovídat si o tom, jak přispět k větší otevřenosti, pestrosti a propojenosti města, kde žijeme.

Na neformální snídani v úterý 21. června od 9.00 hod v restauraci Hansen symbolicky odstartujeme přípravu letošního TEDxBrno a představíme nulté číslo MEM Magazine. Žádný Powerpoint a jmenovky, jen voňavá káva nebo čaj a něco dobrého k zakousnutí na náš účet.

Společně s MEM Magazine a restaurací Hansen zveme všechny nápadité a tvořivé lidi, kteří mají zájem na TEDx aktivitách v Brně spolupracovat nebo pomoci např. tipy na vystupující, partnery nebo podporovatele. Účast již potvrdili např. Jiří Dušek (ředitel Hvězdárny a planetária), Tereza Chrástová (iniciátorka kreativního centra z Kanceláře strategie města), Roman Ondrůj (šéfredaktor zpravodajství brněnského studia České televize) nebo Miroslav Kundrata (ředitel nadace Partnerství).

Vzhledem k omezené kapacitě prostoru a adekvátnímu uspořádání místnosti vás prosíme o registrace na events(at)brnopolis(dot)eu, které budeme potvrzovat až do naplnění kapacity. Děkujeme za pochopení.

You don't need to speak Czech if you are interested to meet the TEDxBrno community and discuss your idea. Feel free to join us.

Celý text / Read more...

7. 6. 2011

Kam v Brně naslepo: Do káznice na rohu Cejlu a Soudní ul.

Aktualita nejdřív: už dnes, 7.6. od 19.00 hodin v Domě umění města Brna proběhne druhý večer autorských prezentací projektů představených na výstavě Městské zásahy Brno 2011

V intencích prosincové konference na téma smysluplného využití Káznice se tam nyní konají dvě výstavy, které bychom neměli minout: Městské zásahy - občansko-profesní iniciativa, jež se zrodila v Bratislavě a přes Prahu pokračuje v Brně.

O co jde? Architektonické ateliéry i solitéři bez nároku na honorář navrhli řešení architektonicky problematického veřejného míst v širším centru města podle vlastního výběru. A že jich tu také máme požehnaně.

V prvním patře objektu je pak ke shlédnutí do konce července Photo-genia, výstava fotografií Skupiny 28 a fotoškoly PhotoGenia.

Takže milí Brňané, beze strachu do Káznice. Leccos se dozvíte a ani u toho nebudete muset podávat vysvětlení.

Celý text / Read more...

6. 6. 2011

YOUGO! Autorská čtení divadla Feste

V úterý 7.6. pokračuje festival YOUGO organizovaný divadlem Feste, který představuje texty současných autorů bývalé Jugoslávie. Ve 20:00 bude na střeše Stadionu na Kounicové režisér a umělecký šéf Buranteatru Zetel inscenovat text Almira Baševiće Re: Pinnocchio.



Feste věrno svému závazku dlouhodobé společenské a politické angažovanosti nám představuje texty, které nemusí být dvakrát příjemné, ale měli bychom o nich vědět. A činí tak na místech, která nám jako kulturní stánek nemusí být dvakrát příjemná, ale měli bychom o nich vědět (třeba káznice na Cejlu).

Hanba mnou mlátí, z rodinných důvodů jsem zatím nezvládl žádné z předchozích čtení navštívit, a tak zatím nemohu vydat očité svědectví. Ale nemám obavu o výsledek.

Jen doufám, že už jsme natolik vyspělí, že nemusím mít obavu o divadlo Feste, ač se jeho dramaturgie nepříjemně rýpe v událostech a pocitech, které značně narušují náš poklidný odstup od televizní reality.

Tak alespoň, co lze spatřit na youtube:

Celý text / Read more...

5. 6. 2011

Kam jít naslepo: do Střelic a nejen na Strunobraní

"A když si chci poslechnout své oblíbené kapely doma? Založím si festival..." Zní to šíleně. Nicméně tak to ve Střelicích u Brna už devátým rokem pojímá občanské sdružení Sešlost a rodina Machátových, hnací motor této sešlosti, zejména.

Ohromeni bilboardy globálních hvězd leckdy zapomínáme, že do kulturní nabídky "velkoměsta", jako je Brno, patří také nikoli nezajímavý dobrovolnický cvrkot v malých obcí v těsné blízkosti.

Tam je Do-It-Yourself kultura žitou realitou, i když její epicentra kašlou na trendové samolepky ART, Workshop nebo INDIE a bují kolem staromódních společenství jako dobrovolní hasiči, Sokol, škola. Nebo rodina...

Nehledě na letošní vydařenou dramaturgii, mám osobně pro Střelické Strunobraní, jeho rodinnou atmosféru i specifický humor - popisovat kapely pomocí vinařského slovníku - slabost od jejich počátků.

Cítím proto vnitřní apel, abych "pomohl" alespoň tím, že zdvihnu svůj líný brněnský zadek a přijedu posílit publikum.

Na rozhovor s Josefem Machátem jsem se vysloveně těšil:

Pepo, týden před začátkem, co se povedlo?
Hlavně se povedlo, že letošní ročník je a že ta spousta dobrovolníků kolem Sešlosti neodvedla velký kus práce zbytečně. Povedlo se i to, že už se o Strunobraní víc ví, například textařská cena "Za krásu slova" se letos uděluje místo na Mohelnickém dostavníku u nás. Pochopitelně nejsme ve "velké pětce" folkových festivalů, ale do první desítky už patříme.

Z čeho mám velkou radost, že se kapely vrací a chtějí si u nás zahrát a volají mi: "Pepo, můžem přijet? Hele, neřeš honorář ..." prostě se jim líbí atmosféra a náš přístup: zahrát, sednout do publika a poslechnout jiné, posedět... Rozhodně nejsme festival pro kapely, které žijí z festivalových žní a mají tři vystoupení za den.

Jak vlastně Strunobraní začalo
Ve Střelicích je spousta amatérských muzikantů a ti si hrávali jen tak. Tak jsme jim před devíti lety udělali festival a pozvali pár dalších kapel z okolí. A druhý ročník jsme zkusili zase trochu jinak. To slovo Strunobraní nám davá docela volnost, nikdy jsem nechtěl, aby Strunobraní bylo jen čistě folkové. Struny má i cimbál!

Sešlost o.s. je komunita pro přípravu Strunobraní?
Nejen. Strunobrani je pochopitelně vrchol a chystáme ho přes celou sezónu. Rozjeli jsme také v Sokolovně klubovou scénu, takzvané kulturní pondělky NA SOKECU, kde se pravidelně střídá Open scéna pro neznámé, poslechový pořad, recitál a cestopisný večer. A když k tomu připočtu zimní divadla pro děti, podzimní pidifestival kapky Střelického Strunobraní, tak je toho na vyplnění "volného" času dost ...

Jak se ke Strunobraní staví obec?
Obec nám pomáhá s propagací a pronajímá infrastrukturu za nula nula nic. Nemusíme stavět přenosné záchodky ani podium, máme elektřinu zadarmo. To je důležité a ušetří nám to práci i peníze.

A rodinu společné organizátorské úsilí stmeluje nebo rozeštvává?
No... Když pominu odpolední hádanici, tak stmeluje. Rodinný model je vynikající v tom, že spoustu organizačních věcí vyřešíš doma u stolu. Dřív jsem klukům dával úkoly autoritou otce, dnes už si to berou za své sami. Se ženou jsme se těšili, že až děcka odrostou a budou si dělat své, začneme zase objíždět festivaly ve dvou jako za svobodna. Ale nějak jsme je zaháčkovali a tak je máme s sebou pořád i s jejich protějšky. Musíme koupit mikrobus....

Díky za rozhovor

A teď ještě odkaz na malé, ryzí DIY promo na youtube.


Celý text / Read more...

28. 4. 2011

Muzikanti, přidejte se, aneb Brněnské jamování už zítra

Zítra, 29.4., páteční podvečer oživí ulice našeho města BRNĚNSKÉ DŽEMOVÁNÍ – jarní koncert pro Brno a brněnské parníky.

Zveme všechny Brňany na živou muziku v ulicích.

Zveme všechny brněnské muzikanty, ať přijdou do centra zahrát pro radost, své přátele a své město vůbec. A od 20:00 společný jam-session v Meet and Greet wine café, Petrov 1.

Loni jsem meditoval, jestli happening pouličních muzikantů proti neslavné žebrací vyhlášce nebyl vlastně nultým ročníkem nového festivalu? Díky neúnavnému Tomáši Mozgovi z Centra dialog už víme, že ano. I kdyby byl zítřek jen komorním setkáním pár nadšenců, děkuji a tleskám.

A ty parníky? Výtěžek společného hraní půjde na rekonstrukci brněnské lodě Dallas. Ze zakotveného parníku se vytvoří nové společenské centra na břehu brněnské přehrady hlavně pro děti.

Vy jste snad nechtěli být jako malí kapitáni parníku?

Celý text / Read more...

26. 4. 2011

TEDx: Na co se nejčastěji ptáte

V době, kdy jsou k dispozici videozáznamy všech přednášek z listopadového TEDxPrague a my se probíráme poznámkami z březnového TEDxDanubia v Budapešti, v době, kdy se otevřely registrace na druhý TEDxBratislava (bude 21. května a během prvních dní se vyprodalo 140 míst, tak neváhejte) a my začínáme pomalu chystat druhý TEDxBrno, je možná ten pravý čas se ohlédnout za loňským ročníkem a odpovědět na vaše nejčastější otázky.


Proč jste neudělali akci větší než pro pouhou stovku lidí?

Pořadatel prvního TEDx může získat licenci jen pro akci do cca 100 účastníků. Nešlo tedy o volbu příliš malého sálu. Vybrali jsme právě místo, kde se bude cítit příjemně stovka lidí. A podle hodnocení účastníků jsme vybrali velmi dobře. Podruhé se můžeme pustit do většího TEDxBrno a uspokojit větší počet zájemců. Právě obhlížíme vytipovaná místa a tak pokud máte tip na vhodný sál a přilehlé prostory pro občerstvení a neformální rozhovory, které pojmou aspoň 200 lidí, dejte nám vědět.


Proč na akci vůbec promítat přednášky z TEDu, když si je může každý pustit z webu?

Odpověď by mohla být jednoduchá - protože tato povinnost je součástí licenčních podmínek. Sám jsem byl před svou první TEDx konferencí (v Bratislavě) zvědavý, jestli budou diváci dost trpěliví a vydrží se se zájmem dívat na videozáznamy pčednášek, které možná znají. Vlastní zkušenosti z tří TEDx akcí a reakce publika mě však přesvědčily, že shlédnout tato výjimečná vystoupení společně s celým sálem je neopakovatelným zážitkem a inspirací k diskusím. Navíc je stále velká skupina těch, kteří promítané TED talks ještě neviděli.


Proč jste nedali do volného prodeje celou kapacitu sálu?

Ano, jsme si vědomi, že na první TEDxBrno nebylo snadné se dostat, protože desítky vstupenek se vyprodaly za dvě hodiny po otevření registrací. Když si projdete weby jiných TEDx konferencí, zjistíte, že někteří TEDx organizátoři nedávají do volného prodeje ani vstupenku a všechna místa rozdělují sami (na základě vlastního výběru, výběru vystupujících, partnerů nebo předem registrovaných zájemců). Jinde jdou do volného prodeje naopak všechna místa a vyhrávají ti s nejrychlejší rukou při klikání.

V Brně (a v mnoha dalších městech) jsme zvolili kombinaci obou přístupů. Ten umožňuje mít v sále zastoupení jak těch, kteří podle nás na TEDx patří, protože vytvářejí potřebnou pestrost věku, pohlaví, zkušenosti, profesního zázemí, tak i těch nejrychlejších ze zájemců, mezi nimiž nechceme nikoho selektovat, abychom nedělali TEDx příliš elitářský.


Nebylo mezi účastníky přiliš mnoho lidí spojených s IT, designem a médii?

Možná ano. Myslím, že to bylo podobné v Brně, Praze i Bratislavě. Zástupci těchto sektorů převažovali a souvisí to s předcházející otázkou. Právě tento typ lidí ví o TEDx v naší části Evropy nejvíc a má o akci největší zájem. Nemůžeme to vyčítat ani jim ani těm ostatním, kteří se ještě o fenoménu TEDx nedozvěděli.

Proto je tak důležité mít možnost obohatit mix účastníků, kteří nejsou jen pasivními diváky, o zvané osobnosti nebo talentované inovátory z různých oblastí lidské činnosti. Budeme jen rádi, pokud nám pomůžete o TED přednáškách a TEDx akcích informovat tvořivé lidi z ostatních profesí a případně i doporučit, koho pozvat a proč.


Budeme ještě pokračovat a vy nám můžete mezitím poslat další otázky, na které se tu pokusíme odpovědět.

Celý text / Read more...

2. 4. 2011

Býti v Brně žebrákem ve smyslu vyhlášky 6/2010 - po roce

Nedávný zážitek mých předškolních synků z podchodu u hlavního nádraží mě přiměl vrátit se k tématu neslavné vyhlášky 6/2010, zakazující v Brně žebrání.

V podchodu "žebrali" dva nabronzovaní mladíci v mozartovském kostýmu. Stáli nehnutě jako socha, ale za drobný peníz do klobouku udělali překvapivé gesto. Klukům se tato hra pochopitelně líbila a těch dvaceti korun, co postupně sochám naházeli, nám opravdu líto nebylo.

Kousek od nich, cituji šestiletého "jako myšák v koutečku", klečel žebrák. Nikoho neotravoval, netahal za rukávy, jen klečel. Socha svého druhu, plná smutku, lítosti a zmarněnosti. Děti se nebály, neměly proč.

Vzápětí přišel orgán, bdělý a nesmlouvavý, to jest městští policisté. Nejprve statečně vyprudili oživlé sochy a pak se rozhodli vyčistit podchod i od tichého žebráka. S veškerou parádou a řevem: "Co jsme ti říkali včera ..." Pořádek holt musí bejt.

Teprve teď se kluci začali v podchodu bát a chtěli domů. A my jako rodiče měli co vysvětlovat, jak je to s tím heslem chránit a pomáhat; rodinná zábava na celý sobotní večer.

Nechci tady generalizovat něco, co byl, doufám, jen úlet, ale i tak mi hlavou proběhly obrázky nevyrovnaných jedinců milujících krásu a sílu uniformy. A též nezpochybnitelné jistoty o tom, že vyhlášky je potřeba dodržovat na 100%!

Nevím jestli policisté znají píseň Boba Dylana "With God on Our Side," která přesně popisuje tento fanatismus jistot. Možná ji někdy přeložím, ale pak připíšu sloku navíc, o tom, jak v brněnském podchodu měla městská policie vyhlášku 6/2010 na své straně.

Pěkný poslech na začátku jara vám přeji.


Celý text / Read more...

27. 3. 2011

Na Skotský ples vás zve Skotský Pes....

Na Skotský ples ... vás zve... Skotský Pes! Pamětníci se shodují, že právě tato zoufalstvím a pivem podbarvená věta pronesená hluboko po 22:00 hodině konečně pojmenovala sdružení, které již několik let s pravou single malt highland neústupností krášlí Brno akcemi skotského a irského rázu. Tancovačkami počínaje a vzdělávacími poslechovkami konče.

Nejbližší akcí je v pátek 1. dubna 2011 pochopitelně Skotský ples, tentokrát v prostorách Dělnického domu v Brně - Židenicích od 19:30.



Skotského psa se vyplatí sledovat dlouhodobě, zvláště pokud cítíte, že Kelti - ještě než odtáhli na sever - se nemálo podepsali na vašem genotypu.

Čistokrevnost původu Skotského psa mě dodnes okouzluje: zárodkem sdružení se stalo nepočetné publikum úplně zbodané skotské akce jakési pražské agentury. Zatímco pořadatel odjel se slovy o blbých a nekulturních brňácích na rtech a navždy, zneuznané publikum si řeklo, že udělat Skotský ples pořádně přece nemůže být tak těžké.

Tak se zrodila tradice jarního plesu, podzimní tancovačky i ledního opěvování díla skotského národního básníka Roberta Burnse, potažmo i národního gastronomického sajrajtu zvaného haggis.
A také tradice kvalitní přípravy a vysoké návštěvnosti, spíše tradiční vyprodanosti během pár dnů.

Skotští psi jsou hlavně nadšenci podle mého gusta, kteří své vášni pro Skotsko holdují náruživě. Například mého souseda jeho rodina pravidelně zavírá po 18:00 hodině do sklepa místní základní školy. Nikoliv proto, že by David potřeboval dohánět zanedbané vzdělání, ale že těch 140 db, které skotský dudák při cvičení vydává fakt nejde dlouhodobě v bytovce vydržet.

Díky tomu v okrese Brno-venkov žije nejlepší skotský dudák na Moravě, jak David Neckař o sobě neskromně tvrdí hned v úvodu poslechového pořadu, který spolu s úspěchem provozujeme. Doufám proto, že naše obec už nechala s předstihem vyrobit pamětní ceduli s týmž textem.

Nejbližší akcí je tedy Skotský ples. A pokud se potřebujete na akci příslušně "oháknout", můžete nakoupit v obchůdku www.kiltforyou.eu, tím Skotské psy podpoříte také.


Celý text / Read more...

25. 1. 2011

Kam v Brně naslepo: Café Práh (Ve Vaňkovce 1)

Café Práh, nekuřáckou kavárnu v úzké nudli mezi nákupním centrem a Wannieck Galery netřeba představovat. Kavárna je primárně tréninkovým pracovištěm, které lidem bojujícím s duševní nemocí pomáhá zvykat na běžnou pracovní zátěž.

Ale za posledních pár měsíců se Café Práh také stává důležitým útočištěm DYI kultury. Hlavně jejích niternějších forem, které ještě nezapoměly pracovat s tichem a většinou vystačí bez stroboskopu a silného aparátu. Program se hemží literáty, poslechovkami, folkaři, cestovateli a sem tam i etablovanými jmény, jako např. zrovna dnes vystupující Slávek Janoušek. A nezapomenout ani na stand-up comedy(!), která jinde také nemá na růžích ustláno.

Osobou zodpovědnou za kulturní hemžení je Michal Kosmič Šimíček a hned při prvním setkání mě překvapil v dnešním době stále ještě nedostatkovým přístupem "jasně, to určitě půjde". A to jsem po něm žádal pomoc zorganizovat cestopisné promítání během následujících osmi hodin. A šlo to!

Café Práh je tak díky Michalovi takzvaně "flexibilní", řečeno zprofanovaným zaklínadlem profesionálních konzultantů. Tím neříkám, že do programu bere všechno. Tím říkám jen, že Michal není programový srab, který musí mít své jisté předem!

Ke kulturní misi Café Práh se určitě ještě na stránkách Brnopolis vrátím.  A jestli se mi povede iniciovat vznik databáze Brno Performance Points, po které jsem volal minulý týden, bude za ní přesvědčení "jasně, to určitě půjde", které čerpám z přesně takových oáz amatérských nenechavců, jako je Café Práh.

Přeji vám dobrý den s vůní dobré kávy a dobrým slovem v uchu.

Celý text / Read more...

17. 1. 2011

Brno Performance Point - potřebuje brněnská DYI scéna takový projekt?

Otázka pro ty, kteří chtějí z obýváků a garáží na veřejnost se svojí Do-It-Yourself kulturou. Hodila by se vám databáze brněnských Performance Points s údaji jako kontaktní osoba, preferovaný žánr, kapacita, vybavení k dispozici, podmínky finanční a technické, bar v provozu, nekuřácký prostor, ...?

Dejte nám vedět, co si o tom myslíte? Nebo nejlépe rovnou konkrétní tip! Díky předem.

Zatím převažují informace, co se kde koná. Ale není od věci ulehčit starosti, když chci konat. Namátkou připomenu iniciativy např. Cliché Brünn, Café Práh, případně Hudební Sklep, ale shrnuté na jednom místě to podle mě není.

Což takhle o tom povykládat na nějakém Open Cofee?

Celý text / Read more...

12. 1. 2011

Jak se Brnu žije ve věku nejistoty? (II)

Druhá část výpisků z knihy Zygmunta Baumana Tekuté časy s podtitulem "Život ve věku nejistoty", které si nechci nechat jen pro sebe.

Strach je zřejmě nejzlomyslnější z démonů, kteří hnízdí v otevřených společnostech naší doby

Uprchlíci a imigranti, kteří přicházejí „odněkud zdaleka“, ale rádi by se usadili v blízkém sousedství, se jedinečně hodí k tomu, aby sehráli roli obětního beránka, na němž by se dalo demonstrovat spektrum „globálních sil“, které budí obavy a nenávist z toho důvodu, že přicházejí ke slovu, aniž by braly v potaz důsledky svého působení. Ostatně žadatelé o azyl a „ekonomičtí migranti“ nejsou ničím jiným než kolektivní kopií (anebo alter egem, doprovodnou suitou, zrcadlem či karikaturou?) nové mocenské elity globalizovaného světa, která je všeobecně (a jistě ne bezdůvodně) podezřívána z toho, že celou tu šlamastyku způsobila.

Skutečnost, že nové elity (zaměřené lokálně a jen velmi volně svázané s místem, kde žijí) odstoupily od svých někdejších závazků vůči lokální populaci a následně rozevřená duchovní i komunikační propast mezi životními prostory těch, kdo se odloučili, a těch, kteří byli odloučeni, jsou pravděpodobně nejzásadnějšími ze sociálních, kulturních a politických jevů, které se váží k přechodu od „pevné“ fáze modernity k její fázi „tekuté“.

Sociální homogenita prostoru, ještě zdůrazněná a zpevněná segregací, snižuje mezi obyvateli schopnost tolerovat rozmanitost, a tím násobí příležitosti pro mixofobní reakce – život ve městě se pak zdá riskantnější a tedy bolestivější, než aby přinášel bezpečí a s ním bezstarostnost. Čím déle lidé zůstávají v „uniformním prostředí“ – ve společnosti „jim podobných“, s nimiž se mohou povrchně a věcně „socializovat“, aniž by se vystavili riziku nedorozumění a zápolení s obtížnou nutností překládat mezi různými vesmíry významů -, tím spíše se „odnaučí“ umění sjednat společné významy a přijatelný společný „modus vivendi“.


Rostoucí potřeba sdíleného prostoru

Pro zpevnění a kultivaci mixofilního smýšlení by byla příznivější opačná architektonická a urbanistická strategie: prosazování otevřených, vlídných a pohostinných veřejných prostorů, které by všechny kategorie městského obyvatelstva lákaly k návštěvě a k vědomému a dobrovolnému sdílení.

Jak Hans Georg Gadamer skvěle poukázal ve své Pravdě a metodě, vzájemné pochopení a porozumění je podněcováno „fůzí obzorů“ : kognitivních obzorů – tj. obzorů vytvořených a rozšiřovaných hromaděním životních zkušeností. Fůze, kterou vzájemné pochopení a porozumění vyžaduje, může být jedině výsledkem sdílené zkušenosti; a sdílená zkušenost není možná bez sdíleného prostoru.

Gadamerova „fůze obzorů“, tato nezbytná podmínka Kantovy „universální lidské jednoty“, může klidně začít na městské úrovni. Na urbánním jevišti může dojít k přetavení Huntingtonovy apokalyptické vize nesmiřitelných konfliktů a nevyhnutelného „střetu civilizací“ do podoby vlídných, potěšujících a radostných každodenních setkání s lidstvím, ukrytým za děsivě neznámými maskami cizích a vzájemně odcizených ras, národností, bohů a liturgií.


Znáte v Brně nějaké globální „lovce“?

V poslední kapitole autor představuje historickou proměnu vztahu lidí k okolnímu světu: v předmoderní době přirovnává lidstvo k hajnému - ochránci přirozené rovnováhy, v moderní době pak k roli zahradníka - tvůrce utopií, který přirozenou harmonii upravuje podle vlastních představ, a v postmoderní současnosti k egoistickému lovci, jehož jediným úkolem a zájmem je bohatý úlovek. Dnešní „lovci“ nepovažují stav zdecimovaného revíru za svůj problém, dokud je kam se přesunout…

Celý text / Read more...

9. 1. 2011

Lifemusic Roda Patona: radost z hudby a improvizace (I.)

Rod Paton je waleský hudebník, skladatel, hornista, pedagog a spisovatel. Žije napůl v Bognoru a napůl v Brně, pokud zrovna neučí na univerzitě v Chichesteru nebo necestuje.

A hlavně: je tvůrcem Lifemusic - inspirativní hudebně terapeutické metody založené především na improvizaci a radosti z hudby.

Roda Patona jsem poznal v r.2009 při předávání zvonků za Brněnský počin a brzy poté jsem přišel na jeho workshop o improvizaci. A nadchl mě hned natřikrát: vstřícným přístupem, svojí Lifemusic - filosofií sociální improvizace, kterou jsem vzal za svou - a v neposlední řadě plynulou češtinou.

A teď už první výpisek z inspirativního rozhovoru, který jsme nad čajem vedli v jeho bytě na Kotlářské ulici.

Brno

Já jsem přišel do Brna v roce '68 studovat na JAMU hru na lesní roh a Janáčka. Na Janáčkovi je nejzajímavější, že je to geniální skladatel, ale tak nějak primitivnější než třeba Mozart nebo Beethoven. Janáček si vytvořil vlastní cestu. Pro mě je Brno strašně důležité, já tu mám druhý domov.


Improvizace

Improvizace. Nepotřebuješ skladatele, dirigenta, obecenstvo.

V Londýně jsem hrál klasiku, ale každý týden totéž. Jen jsme zahráli a pak šli domů. Ještě horší byla práce ve studiu. Necítil jsem se z toho dobře - chtěl jsem pracovat s lidmi. Začal jsem s dětmi, 13-14 let, které nechtěly dělat nic s hudbou, ani s ničím.

Učil jsem na univerzitě improvizaci a kompozici a hledal metodu... a zjistil, že improvizace je společensky daleko hlubší, než si myslíme.


pravidla Lifemusic

1. Každý je muzikant.
2. V hudbě neexistují žádné špatné či falešné tóny, ale:
3. Každý zvuk má nějaký smysl.
4. Hudba obrací pozornost k duši


Lidé se bojí použít hlas, protože hlas je duše, je slyšet nitro osoby. Mnoho muzikantů je schopno dobře hrát, ale z improvizace má strach, z not se mají o co opřít, ale v improvizaci musí být sami za sebe. Je to strach ze špatných not? Nebude z toho chaos?

Nebude. Nikomu neříkám, co je špatné, každý člověk má své představy, svůj zvuk. Když něco chce nějak hrát, proč by tak nemohl hrát? Já nikdy neříkám: to je falešné.


filozofie Lifemusic

V Čechách je dlouhá tradice klasické hudby, platí to nejen v klasické, ale i v lidové hudbě. To jsou velmi silně založené styly. Jenže Lifemusic je bez stylu, těká. Může být chvíli v nějakém stylu, ale pak se mění.

Pro mě LifeMusic znamená, že hudba má přímý vztah k životu, odráží život. Pak je strašně zajímavá ta směs zážitků, co lidé do své improvizace vloží. To je jeden z ideálů Lifemusic, aby člověk byl schopen do hudby promítnout svůj život, pocity toho daného okamžiku.

Já bych chtěl třeba pracovat s lidmi v kanceláři, přímo v té kanceláři, kde pracují. Já bych jim ukázal, jak Lifemusic vést, co by se dalo přímo z kanceláře použít jako hudební nástroj. Tříhodinový startovní workshop a oni by si pak sami hráli, třeba jen 10 minut týdně...

Dělal jsem podobný workshop pro T-mobile - leadership a change management - a byl velmi úspěšný.


Pro koho je Lifemusic?

Součástí filozofie Lifemusic je přivést lidi k uvědomění si sociální zodpovědnosti.

Kdo potřebuje improvizovat? Politici, vojáci, policisti - profese, které mají nad lidmi moc, ale současně musí dodržovat určitý řád a jsou omezováni pravidly.

Staré Walleské přísloví říká: Nedávej meč tomu, kdo se ještě nenaučil tancovat.
Prostě, každý kdo dostane moc nad lidmi musí být nejdříve schopen soucitu a porozumění. Každý voják ve válce, protože rozhoduje o životě a smrti, si musí být té zodpovědnosti neustále vědom

Totéž se týká bankéřů. Protože empatie je klíčová pro kohokoliv, kdo pracuje s obrovskými částkami peněz nebo s libovolnými nástroji s velkým vlivem, které mají vliv na kulturu či chování ve světě. Všechny tyhle profese, na první pohled hudbě strašně vzdálené, improvizaci strašně potřebují.

Je příliš jednoduché pracovat s umělci, s učiteli nebo s lidmi v nemocnicích, kteří jsou na sociální improvizaci zvyklí. Tito lidé tuto funkci hudby naprosto chápou.

Důležité je pracovat s lidmi, kteří se pohybují tam, kde hudba chybí.

Celý text / Read more...

7. 1. 2011

Jak se Brnu žije ve věku nejistoty?

První část výpisků z knihy Zygmunta Baumana Tekuté časy s podtitulem Život ve věku nejistoty, které si nechci nechat jen pro sebe.

Společnost nebo síť?

„Společnost“ ztrácí povahu „struktury“ a je čím dál častěji vnímána jako „síť“, a podle toho se s ní nakládá: představuje matrix náhodných spojení a rozpojení, kde množství možných permutací je nekonečné. Nový individualismus, rozvolňování mezilidských vazeb a uvadání solidarity jsou jednou stranou mince, jejíž druhá strana má mlhavé kontury „negativní globalizace“. Moc a politika, které unikly ze společnosti násilně rozklížené tlaky globálních sil, překotně odtékají opačnými směry a jsou si čím dál vzdálenější…


Proměna městských elit

Lidé z „vyšších pater“ nejsou svázáni s místem, kde žijí, neboť jejich zájmy se nacházejí (či spíše poletují nebo jsou unášeny) jinde. Je zřejmé, že s výjimkou přání nebýt obtěžováni a tedy mít svobodu nakládat se svým časem a k tomu mít jistotu služeb, jež vyžadují pro svůj každodenní komfort (ať už je tím míněno cokoli), netíží tyto lidi žádná další starost, která by se jakkoli týkala města, v němž se jejich rezidence nacházejí. Městská populace pro ně není vhodnou „pastvinou“, zdrojem možného obohacení a tudíž ani chráněncem, který by spadal do jejich péče a pod jejich odpovědnost, jak tomu bývalo v případech městských elit dávno minulých časů, majitelů továren anebo obchodníků se spotřebním zbožím a idejemi.

Zkrátka a dobře: současné městské elity se o problémy „svého“ města nezajímají; je to pro ně pouze jedno místo z mnoha, přičemž všechna tato místa dohromady jsou miniaturní ve srovnání s rozměry kyberprostoru - jejich skutečného, i když virtuálního domova. Nebo řekněme, že se o tyto problémy zajímat nemusejí a očividně neexistuje nic, co by je donutilo, aby se začali zajímat, pokud o to sami nestojí.


Města jako skládky (globálních problémů) nebo laboratoře (života v odlišnosti)?

Jak jsme zmínili, dnešní města jsou skládkami globálně vytvářených problémů; ale je možné je také nazírat jako laboratoře, v nichž jsou dennodenně objevovány, testovány, memorovány a vstřebávány možnosti a způsoby života v odlišnosti, kterému se obyvatelé čím dál přeplněnější planety stále musí učit.

Skutečné síly, které dnes tvarují podmínky našich existencí, volně protékají globálním prostorem, zatímco politické instituce zůstávají pevně zakotveny na místě; jsou, tak jako dříve byly, nadále lokální povahy.

Čím je město větší a heterogennější, tím více atrakcí může podporovat. Rozmanitost je příslibem možností – mnoha a různých možností, které vyjdou vstříc jakékoliv dovednosti a chuti; takže čím větší město, tím spíše bude přitahovat narůstající počet lidí, kteří se neuplatnili anebo se jim nedostalo možností a dostatečně zajímavých příležitostí v místech, která jsou menšího rozměru a tedy méně tolerantní k výstřednostem a nejrůznějším podobám svobody. Zdá se, že mixofilie je stejně jako mixofobie sebepohánějící, sebepropagující a sebepovzbuzující tendencí. Žádná z nich se pravděpodobně při obnově městského prostoru sama od sebe nevyčerpá ani neztratí nic ze své energie.

Město stejně mocně šíří a živí „mixofobii“ – jako podněcuje „mixofilii“. Městský život je opravdu a nenapravitelně ambivalentní záležitostí.

Pokračování příště.

Celý text / Read more...