31. 5. 2007

Zpívající mnich

K Brnu patří nejen Náměstí svobody s více či méně bizarními stavebními dílky, Muzejní noc nebo třeba prskavkový festival nad přehradou. Patří k němu i určití lidé a musím k tomu v některých případech dodat - bohužel!

Uvědomila jsem si to zrovna dnes, když jsem míjela porodnici na Obilním trhu. Asi už mnozí tušíte, jakou osobu jsem měla to ,,štěstí" tam potkat. Sama pro sebe toho člověka nazývám ,,zpívajícím mnichem", i když ve skutečnosti mají ke zpěvu jeho monotónní litanie dosti daleko a mnich to (i přes tu kutnu, kterou nosí) také není.

Vzpomínám si, že jsem tuto bezpochyby fanatickou postavičku opírající se o obrovský dřevěný kříž a protestující proti potratům (před porodnicí! Nechápu! ...vlastně i kdyby to bylo kdekoli jinde, tak ho nechápu) poprvé na ,,obilňáku" slyšela už před několika lety. Docela mě (nemile) překvapilo, jakou má ten člověk výdrž. Kdyby tak se stejným zápalem dělal něco užitečného, to by se panečku děly věci! A očividně má i dar vést kolektiv - postával vedle něj nějaký důchodce s papíry v ruce, jeho konkrétní roli v této ,,performance" jsem ale nestihla blíže určit, neboť jsem se snažila přemístit z dosahu litanií co nejrychleji do dosahu zpěvu ptáků (což byl prvotní důvod, proč jsem se rozhodla vůbec přes park jít).

Překvapila mě ale ještě jedna věc. Hned před porodnicí je hřišťátko, které bylo v květnovém dopoledni plné dětí ze školky a maminek s kočárky. Nikdo na ,,zpívajícího mnicha" nereagoval, že by si už zvykli...? Já sama děti zatím nemám, ani je v dohledné době neplánuji, nicméně představa, že bych měla mít porod spojený s tímto ,,zážitkem", nebo že by mé dítko stavělo své bábovičky za doprovodu něčeho podobného, je pro mě naprosto nepřijatelná. To bych asi svého manžela/partnera/přítele poprosila, aby mnicha vzal i s křížem a poponesl ho někam, kde nebude tak obtěžovat.

Celý text / Read more...

30. 5. 2007

I komunikace "se stranami" patří do strategie

Mám nedávný a poměrně nepěkný zážitek z jednání na brněnském magistrátu. Nedá mi, abych se o něj nerozdělila, protože mne vrátil do doby, o níž se asi naivně domnívám, že patří do propadliště dějin...

Není vůbec podstatné, proč jsme se svým šéfem navštívili jednoho z náměstků primátora města v domnění, že vyřešíme jeden nepříliš komplikovaný problém. Řádně ohlášení byli jsme pravda včas a řádně přijati. Nicméně tím vše "řádné" víceméně skončilo. Pan náměstek si příliš nelámal hlavu s tím, jak vystupuje a jak jedná s nejvyšším představitelem jednoho z centrálních úřadů, které mají sídlo v Brně. Zřejmě nejen z neznalosti zcela bagatelizoval problém, který jsme hodlali projednat, protože po celou dobu dával jasně najevo, že nic řešit nehodlá.

Samozřejmě jsme také s panem náměstkem vůbec nic nevyřešili. Jednání ze všeho nejvíce připomínalo frašku, kterou jen tak mimochodem dokreslovalo jeho poměrně volné chování. Džíny a rozepnutá košile mne sice nijak nepohoršovaly, koneckonců, v určitých firmách je to naprosto běžné, ale na úřadech veřejné správy by to člověk právě u náměstka běžně neočekával. Co však bylo naprosto neuvěřitelné - pan náměstek bez jakýchkoli skrupulí během celého jednání kouřil a popel odklepával do přímo před námi stojícího přeplněného popelníku.

Také pracuji ve státní správě a je u nás běžné, že naši zaměstnanci mají a také znají Etický kodex, který se především týká jejich chování a vystupování. Nepřichází v úvahu, aby jej porušovali. Možná by si i brněnský magistrát měl uvědomit, že i taková zdánlivá maličkost vytváří jeho image a ta že by měla být běžnou součástí jeho komunikační strategie.

Celý text / Read more...

29. 5. 2007

Muzejní noc a stesky jejich účastníků

Četl jsem v minulém týdnu na několika místech vesměs příznivá hodnocení proběhlé Muzejní noci v Brně, což je dobře. Ale také, a není to jen jeden výskyt tohoto poznatku, jsem se dočetl, že sice muzea byla otevřená a bylo to fajn, ale svlažit hrdlo a něco si smlsnout po náročném putování expozicemi bylo jaksi dosti náročné, neb otevřených podniků nebylo. Škoda – hospodští a restauratéři přišli o kšeft a potenciální zákazníky a návštěvníci měli hlad a žízeň. A kdo za to může?

Nebudeme pátrat, stejně bychom se nedopátrali. Spíše jsem se zamyslel, jak by se to dalo zorganizovat pro příště, aby už tyhle stesky zmizely, respektive abychom se poučili a byli prostě příště lepší.

Nabízím možná jednoduché řešení, které by stálo organizátory příští Muzejní noci pár hodin práce, ale ta by se snad vyplatila. Co takhle udělat rešerši pohostinských zařízení v centru města, resp. v okolí muzeí, které se Muzejní noci účastní. Dovolím si tvrdit, že za 2 hodiny surfování na internetu, v nejhorším případě ve Zlatých stránkách“ bych měl sto až dvěstě hospod a restaurací s jejich telefonními čísly a mailovými adresami k dispozici.

Těm, kteří mají mail, bych napsal, že se koná Muzejní noc v tom a v tom termínu a zda se nechtějí zapojit tím, že prodlouží otevírací hodiny. Pokud by souhlasili, slíbil bych jim, že je za „odměnu“ zveřejníme na webových stránkách, kde se Muzejní noc propaguje, a že budou i na papírových letácích, přístupných ve všech muzeích. Těm, kteří mail nemají, bych to prostě a jednoduše zavolal. 100 telefonátů po 5ti minutách, to je bratru jeden pracovní den.

Pak bych tuhle databázi prostě vystavil někam, kde se o muzejní noci píše a propaguje (mimochodem právě se koukám na www.muzejninoc.kultura-brno.cz – tam by docela slušelo, kdyby se to objevilo). Nakonec bych ještě udělal poslední věc. Tu databázičku bych vytiskl na papír, stačilo by jich i 13 kusů (soudě podle počtu otevřených muzeí) a tyhle papírky bych nechal u vstupu do muzeí, aby si návštěvníci mohli přečíst, kam mohou po prohlídce za dobrou krmí a pitím. Suma sumárum – práce tak na 16 hodin, když moc tak na 24. To by se snad dalo obětovat, ne?

Možná Vás někoho napadne ještě lepší a jednodušší řešení, pokud ano, sem s ním. Otázkou je, jestli je o něco takového zájem. Ale to je otázka na organizátory. V každém případě jim tohle know-how zdarma a s velkou radostí přenechávám.

Celý text / Read more...

28. 5. 2007

Co a proč je v pravém sloupci

Kromě běžných funkcí weblogu, které umožňují autorům snadno publikovat svoje příspěvky a čtenářům pak k těmto článkům přidávat komentáře, využívá Brnopolis další internetové služby, z nichž část patří do socioware. Tak se označuje software na podporu sociálních vztahů a propojování lidí, který slouží pro sdílení informací, znalostí (odkazů, zpravodajství, fotografií, videí) a kontaktů mezi uživateli navzájem. Najdete je v pravém sloupci a tohle by měl být jeho malý průvodce.

Nejvýše se v pravém sloupci zobrazuje přehled témat/nálepek, které autoři příspěvkům přiřadili, v pořadí od nejpoužívanějších. Kliknutím na téma se zobrazí pouze vybrané příspěvky.

V bloku Doporučujeme najdete odkazy na články z celého internetu, které doporučujeme jako relevantní k Brnopolis. Jejich výběr se může časem mírně měnit. V bloku Archiv zobrazuje redakční systém seznam všech příspěvků řazených chronologicky do roků a měsíců. Kliknutím na malou šipku se rozbalí měsíce roku nebo všechny příspěvky měsíce. Tak lze najít hledaný příspěvek, který se už neukazuje na homepage.

Pravidelně hodláme obměňovat anketu, ve které můžete hlasovat pro jednu z nabízených odpovědí. Pokud máte námět na anketní otázku, pošlete nám jej. V bloku Google News pak najdete pět nejnovějších zpráv obsahujících slovo Brno, které našel Google v monitoringu desítek světových médií. Budou se samozřejmě lišit ze dne na den, možná i častěji.

Nakonec jsem si nechal služby, které se někdy charakterizují jako web druhé generace, web 2.0. Teď jen stručně, podrobněji se k nim můžeme vrátit později...

Další odkazy
V tomto bloku najdete přehled uložených odkazů na další zajímavé nebo užitečné informační zdroje, které se nevešly do doporučeného výběru výše. Je to obdoba záložek, které si ukládáte v prohlížeči pro vaši osobní potřebu. My si je ukládáme vzdáleně na server del.icio.us, abyste je mohli využívat všichni. V první části vidíte opět nálepky/témata (tentokrát v angličtině), podle kterých se zobrazí přiřazené odkazy. Pod nimi pak vidíte nejčerstvěji uložené odkazy.

V bloku Vybrané články odjinud se ukazují nejčerstvěji uložené odkazy na články o Brně z internetových médií, která pravidelně monitorujeme pomocí RSS čtečky. V bloku Brno ve fotografiích pak najdete tři fotky o Brně (opět vybíráme podle přiřazených nálepek/tagů), které sdílejí s ostatnímu uživatelé služby Flickr.

Ke zmíněným službám typu web 2.0 jen dodám, že je technicky provozují firmy Google (jako tento blog) a Yahoo. Uvítáme, budete-li mít pro nás tipy na doplnění přehledů o další informace.

Celý text / Read more...

25. 5. 2007

Prezidenti a Národní divadlo Brno

Vím, že by si návštěva prezidentů v Brně zasloužila mnoho článků a určitě se ještě nějaké objeví. Mně to však nedá a chci se s vámi podělit o jeden zážitek, který jsem nedávno prožil.

Jsem rád, že se taková akce v Brně koná. O tom, jak a kde je organizována a připravována, se dá jistě dlouze diskutovat. Například jsem v minulém týdnu slyšel několikrát otázku: „Jak je vůbec možné, že jdou na večeři k Elišce?!? Buď se někdo zbláznil, což u první dámy nepředpokládám, nebo v nedávné minulosti muselo dojít k celkové rekonstrukci objektu, nabízených jídel i personálu.“

Ale zpět k mému malému příběhu. Minulý týden jsem se shodou okolností ocitl v Mahenově divadle asi tak hodinu před zahájením představení. Byl jsem tam takřka sám. Užíval jsem si klidu a kochal se ničím nerušenou krásou foyer. Stoupal jsem po nádherném schodišti po rudém koberci a cítil jsem hrdost, že se Brno pyšní tak významnou stavbou. Svým Národním divadlem. Vzpomněl jsem také na T. A. Edisona, který právě v tomto kulturním stánku realizoval elektrické osvětlení poprvé v Evropě.

Vystoupil jsem do prvního patra a místo do hlediště jsem zamířil směrem, kde jsem tušil terasu nad hlavním vchodem. Vešel jsem do poměrně rozlehlé místnosti. Uprostřed visel obrovský křišťálový lustr, na stěnách ohromná zrcadla ve vyřezávaných zlacených rámech. Místo stvořené k odpočinku diváků mezi jednotlivými jednáními, prostor pro setkávání, konverzaci, přehlídku večerních toalet a galantnosti…

Moji pozornost však zápětí připoutal jeden z konců této podlouhlé místnosti. Ano tušíte správně. Jsou tam jakási bufet. Místa k občerstvení. Uprostřed tohoto památníku umění jsem zdálky zíral na podlouhlý stůl potažený voskovým papírem a vedle něj stojící rudou reklamami Coca~Cola pokreslenou chladničku. Na vedlejších dvou stolech byly nevzhledné ubrusy Fernet Stock žlutobílé barvy. Nevěřil jsem a přistoupil blíž. U ledničky byl poměrně velký kus složeného papíru, na kterém bylo rukou napsáno: „Sem nic neodkládat!“ Připadal jsem si jak ve špatném snu. Bohužel jsem právě procitl a další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat.

Úplně v rohu této místnosti stála velká bílá prosklená lednice opatřená samosebou ohromnými visacími zámky, aby její drahocenný obsah snad nelákal zbloudilé návštěvníky jako jsem byl já. Nahlédl jsem do ní. Na podnosu jsem spatřil již naplněné sklenky s vínem, snad i vermutem… Fuj! Jak dlouho tam asi stojí? O polici níž stálo několik sklenic, také plných, tentokrát asi pomerančovou šťávou. Červené kolečko na horním okraji, průsvitná tekutina pod ním a na samém dně nevábně vypadající sedlina. Kdy že bylo poslední představení?! Vrcholem byla široká sklenice, ve které se v nechutně vypadajícím nálevu topilo několik unavených zelených vypeckovaných oliv nejhorší kvality. Společnost jim dělala poměrně velká kovová lžíce, která zřejmě měla dodávat této lahůdce na chuti…

Ze svého fascinujícího pozorování jsem byl vyrušen příchodem lidí, na které jsem čekal, se kterými jsem měl schůzku. Řešili jsme pracovní záležitosti na chodbě u schodiště a poměrně brzy jsme museli odejít. Mezitím jsem však ještě zpozoroval, jak se na místě mého nedávného objevu něco děje. Přišla tmavovlasá energická paní a začala chystat stánek s pochutinami. Na bílém papíře se objevily Kofily, Mileny, Kaštany & spol. Vedle nich zaujaly své tradiční místo ony již „předchystané“ tekutiny, obratně zamíchané jako čerstvé, a čekaly, jestli budou mít dnes větší štěstí než minule, zda-li si jich dnes někdo všimne a koupí si je pro osvěžení nebo jen tak na chuť. Ty nápoje, které tuto šanci nedostanou, nemusejí zoufat. Dnes jsem si totiž v oficiálním programu prezidentských návštěv přečetl: 25. května v 19 hodin – představení v Mahenově divadle.

Jak může podobný podnik vůbec existovat? Vedení brněnského divadla toto nevidí, nechce vidět a nebo mu to nevadí a myslí si, že to je normální? A nebavme se jen o prohřešcích proti hygieně, ale i o tom, jak bufet v Národním divadle vypadá a o kritériích při výběru dalšího nájemce…

Celý text / Read more...

23. 5. 2007

Království vrátných

Brno je fajn město s velkým potenciálem růstu – o tom není sporu. Nyní jde jen o to, jak a komu se daří či bude dařit tenhle přirozený růst brzdit.

Myslím to takhle. Kolik asi stálo vybudovat na Kraví hoře moderní nové koupaliště? A kolik stojí uspořádat, otevřít a provozovat výstavu v Muzeu města Brna? Anebo kolik stálo to nové kluziště s umělým ledem (ať se taky trochu zchladíme)? Nová budova (výstava, kluziště) je tu, pásky přestřiženy, politici odešli a nyní čekáme na to nejvzácnější – naše návštěvníky a hosty.

Chvilka čekání a napětí a tu se odkudsi z kukaně vynoří šedivá hlava a v rozporu se všemi poučkami kursů o chování se k zákazníkům a vcítění se do jejich niterných potřeb vám oznámí: „Co tady děláátéé? Tady už nikdo nejni“. Načež vám na jakoukoli vaši další otázku odpoví standardizovaným sloganem – „Nevím“, případně ještě kratčeji „Ne“.

Nemusí to být samozřejmě z kukaně ani bidýlka – v nových budovách již architekti vytvořili to správné prostředí, ve kterém by se měli pohybovat vstřícné a milé pokladní, průvodci a uvaděčky – ale typově tam pořád sedí a stojí vrátní – a ti podle mě patří do kukaně.

Že jste to v Brně nezažili? Že vám v Brně vrátný(á) nezkazil kulturní, sportovní či společenský zážitek? Může být, ale v tom případě jste : a) klikař b) nežijete v Brně anebo c) fatálně se mýlím a budu rád, když mě Vaše reakce uvedou do reality.

Za sebe bych si ale moc přál - pokud se již najdou peníze na výše popsané chvályhodné investice v řádu stamilionů: nestálo by za to najmout i schopné lidi – managery, kteří tyto instituce a jejich personál uřídí?

Celý text / Read more...

22. 5. 2007

Brno potřebuje realistické vizionáře

Jako by zde chyběli vizionáři s dostatkem realismu, ale i odvahy a ambice, budovat z Brna moderní město s progresivními prvky – bez ohledu na to, že to ještě nikdo jinde v ČR nezkusil. A také prostředí, ve kterém by takoví vizionáři byli přijímáni a ceněni. Bez toho bude Brno stále jen průměrným provinčním městem střední velikosti.

Je zřejmé, že se v tomto ohledu těžko co změní, dokud se v Brně nezvýší počet lidí, kteří se aktivně zajímají o věci veřejné, a dokud se otázkou strategického rozvoje nezačnou vážně zabývat jak občané tak jeho politická reprezentace. Především pak bude záležet na jedné zcela klíčové věci: těžko se něco změní k lepšímu, dokud se neobjeví kritické množství realistických vizionářů – ať už místních, nebo lidí odjinud, kteří se v Brně rozhodnou zakotvit. Tím mám na mysli lidi, kteří budou přicházet s nápady a projekty, jež by - stejně jako v Bilbau nebo v Lovani - strukturovaly a aktivně přetvářely prostředí ve městě místo toho, aby na něj jen reagovaly, opakovaly již stará témata a známé vzorce chování.

Brno jako město střední velikosti bude mít realistických vizionářů vždy nedostatek. Velmi důležité proto také bude, zda se tu podaří vhodně propojit a zesíťovat realistické vizionáře v otevřeném a tvůrčím prostředí a průběžně k nim přidávat další podobně založené jednotlivce, místní či zahraniční. Nepopiratelnou výhodu malé velikosti má Brno v tom, že prostředí je zde přehledné a lidé o sobě do značné míry vědí.

Také z toho důvodu zůstávám optimistou a věřím, že se v příštích letech v Brně podaří zformulovat i zrealizovat strategické vize, jakou je třeba projekt Středoevropského technologického institutu nebo projekt ICRC, které z něj učiní město otevřené a atraktivní pro život i práci pro stále větší okruh tvořivých a vzdělaných lidí z různých zemí.

Celý text / Read more...

Gott mit uns

Je skvělé, když se výtvarné umění dostane na billboardy. Například taková Prodejní výstava reprodukcí Karla Gotta (jak se sama označuje) má propagaci doslova ukázkovou. Na tomto příkladu je vidět, že špičkové umění dokáže na sebe vydělat...

Tento stručný příspěvek jsem si dovolil nabídnout především proto, abych si sám udělal názor na akci, kterou se mi stále nedaří chápat. Dovoluji si tedy sobecky zneužít Brnopolis k tomu, abych pochopil, z jakého důvodu město Brno podporuje a primátor zahajuje:

1) Prodejní výstavu
2) reprodukcí
3) (obrazů) Karla Gotta.

Více informací k akci můžete nalézt na oficiálních stránkách jakéhosi Gottlandu nebo na serveru Moderní Brno. Za jakýkoli názor budu ze srdce vděčný.

Celý text / Read more...

21. 5. 2007

Kdo stojí za Brnopolis

Aby nebylo pochyb, měli bychom hned na začátku zdůraznit, že nejsme nátlaková skupina, za kterou stojí skryté politické nebo komerční zájmy. Jsme skupina jednotlivců, kteří mají ve svých oborech působení již nějaké výsledky za sebou a kterým není lhostejná budoucnost města, kde žijí a pracují.

Jak to začalo?
Brnopolis navazuje na sérii brněnských diskusních večerů Innovation & Inspiration, Intelligence & Instincts zaměřených na mezinárodní spolupráci v oblasti inovací a porovnávání ČR s vybranými zeměmi a na studii The Rise of Knowledge Regions porovnávající Brno s třemi zahraničními regiony.

Jak se účastnit?
Projekt Brnopolis řídí Rada, jejíž členové dlouhodobě působí v různorodých oblastech od podnikání, kultury, vzdělávání, výzkumu, dopravy až po lidské zdroje a regionální rozvoj v soukromých i veřejných institucích. Seznam členů Rady najdete úplně vpravo dole. Na weblogu publikují i další autoři, jejichž řady můžete časem rozšířit i vy. O moderaci a správu weblogu se staráme společně s kolegyní Markétou Poláškovou. Weblog časem doplní živá setkání s moderovaným diskusním panelem, na která budou zváni zajímaví a kreativní lidé a také ti, kteří o rozvoji Brna rozhodují.

My všichni jsme Brnopolis
Pozvánku můžete obdržet i vy, kteří budete častěji a zajímavě komentovat naše příspěvky. Ti nejaktivnější se mohou stát autory s možností kdykoli publikovat příspěvky vlastní. Uvítáme rovněž spolupráci s firmami nebo veřejnými institucemi, které by chtěly projekt jakkoli podpořit. Brnopolis je iniciativa otevřená každému, kdo chce přispět nápadem, zkušenostmi ze zahraničí nebo jinou pomocí. Ozvěte se nám na adresu info (zavináč) brnopolis (tečka) eu.

Celý text / Read more...

20. 5. 2007

Bez šťávy

Pokaždé, když jdu přes náměstí Svobody, zalituju té nevyužité šance. Ne že by mne současná podoba náměstí vysloveně popuzovala, nemůžu ale setřást pocit, že z něj mohlo být mnohem zajímavější a příjemnější místo.

Celý střed náměstí je mrtvá, šedivá zóna, která ničím neláká k zastavení. Po okrajích pravda máme pár laviček a kašnu s tryskající vodou, celkově ale náměstí vnímám zkrátka jako průchozí prostor. Chybí mi tu „něco“ – nápaditý informační stánek pro návštěvníky Brna, chráněné zákoutí se zelení, prostor, kde by se střídaly venkovní výstavy.

Takové „něco“ by náměstí byl mohl vtisknout architekt s jasnou představou. Bohužel, místo původního vítěze architektonické soutěže řešili různé dílčí stránky projektu současného „Svoboďáku“ různí dodavatelé. Výsledek pak nemůže být než – v nejlepším případě – průměrný.

Pevně doufám, že při plánované rekonstrukci Dominikánského náměstí bude město Brno jako zadavatel odvážnější, že vznikne místo, které bude mít „šťávu“, ducha, charisma.
Nejsem si totiž jista, zda město zatraktivní prvoplánové turistické atrakce – možná se vyplatí vsadit spíš na atmosféru, na takový veřejný prostor, kde bude místním příjemně a kam se budou návštěvníci rádi vracet.

Celý text / Read more...

17. 5. 2007

Brno jako město střední velikosti

Město střední velikosti, které chce uspět v mezinárodní konkurenci, musí dbát o svou prosperitu nejen z krátkodobého hlediska (viz chvályhodný projekt Černovické terasy, který ovšem dozrával trestuhodných 5 let a za Plzní zaostal téměř o 10 let!), ale také o skutečně strategické projekty. Musí se soustavně a cílevědomě věnovat konkrétním rozvojovým projektům s vizí, nejen kopírovat, co už udělal někdo jiný, nejlépe v sousedním okresním městě.

Zároveň by ambiciózní město střední velikosti mělo podporovat prostředí, které vize a vizionáře (na rozdíl od blouznivců!) podporuje a institucionálně zakotvuje, vytváří podmínky pro to, aby tito lidé byli vidět a slyšet a společně s nimi by mělo vize formulovat a realizovat. Není třeba chodit příliš daleko do historie, aby si člověk všiml, jaké vize se v Brně nejen zrodily, ale i zrealizovaly za krátkých 20 let tzv. první republiky – projekt areálu Výstaviště s pravidelnými veletrhy, Masarykova univerzita (MU) nebo Masarykův závodní okruh. Všechno projekty, jejichž dědictví dodnes formují identitu města a jeho image v Evropě. Za 18 let od roku 1989 by se dost obtížně hledaly 3 srovnatelné projekty, snad s výjimkou nového campusu MU v Bohunicích.

Hospodářský úspěch měst střední velikosti bude do budoucna s největší pravděpodobností podmíněn právě vizionářstvím, schopností jednoznačně se profilovat a odlišit od desítek podobných, srovnatelně velkých měst. Nejedná se ani zdaleka jen o dopravní infrastrukturu (tu potřebují a časem vybudují všechna středně velká města v EU), ale o investice, které zvýší kvalitu environmental amenities, o kulturní vyžití, které bude napomáhat rozmanitosti a které udělá z Brna město otevřené lidem jiných kultur. A jelikož Brno nemůže nabídnout nepřebernou šíři nabídky, jako skýtají velkoměsta, musí si vybrat a najít si svou tržní niku – specifickou oblast, ve které osloví lidi z různých koutů Evropy i světa, lidi tvořivé, kteří si vybírají místo svého pracoviště stále více ne(jen) podle výšky platu, ale podle toho, kde se jim a jejich rodinám příjemně žije.

V tomto ohledu má ovšem Brno co dohánět. Investice do projektů jako je zklidňování dopravy, budování originálních a nápaditých řešení mobility ve městě, která málo zatěžuje životní prostředí, jako je třeba car-sharing, jsou v počátcích. O nic lépe nevychází bilance města, pokud se podíváme na strategické projekty s dlouhodobou vizí, které by je mohly umístit na kulturní, vědeckou či turistickou mapu Evropy – zcela tu chybí jedinečná atrakce jakou je třeba Guggenheimovo museum ve španělském Bilbau, za kterým jezdí půlka Evropy na prodloužený víkend (mimochodem Bilbao má téměř stejný počet obyvatel jako Brno). Nebo Museum of Science and Technology v Manchesteru, které udělalo z neatraktivního průmyslového města cíl turistických výletů i pro Londýňany (znáte Pražáka, který by jel do Brna na výlet?). Nebo unikátní výzkumné centrum IMEC v belgické Lovani, které z města s méně než 100 tisíci obyvateli udělalo za necelých 30 let jedno ze světově proslulých center výzkumu v mikroelektronice a komunikačních technologiích, kam se stěhují za prací špičkoví experti z celého světa.

Celý text / Read more...

16. 5. 2007

Kategorizace příspěvků na Brnopolis

Pod každým příspěvkem najdete kromě jména autora a času (datum je v záhlaví) také kategorizační nálepky (často narazíte - i v češtině - na výraz tagy), pomoci kterých si můžete nechat vyhledat všechny stejně označené příspěvky. Autoři mohou každému příspěvku přiřadit libovolný počet jakýchkoli témat, které jej nejlépe charakterizují.

Abychom mohli všichni přes nálepky snadněji vyhledávat a neopakovala se de facto stejná témata v různých formulacích (která se použijí jen jednou), níže uvádím doporučený seznam. Samozřejmě není dogmatem a je třeba jej chápat spíše jako orientační. Míru správné obecnosti nebo konkrétnosti nálepek je předem obtížné určit, a až časem se ukáže optimální způsob výběru a konkrétního označení. Do závorek dávám pár příkladů, pro které příspěvky by se hodila daná nálepka (téma).

Vertikální témata se týkají oblastí různých aktivit a asi nepotřebují další vysvětlení. Především těmto se chceme věnovat.

  • Mezinárodní vztahy (např. o mezinárodních akcích v Brně, zkušenostech z EU projektů aj.)
  • Věda a výzkum (např. o vývoji nových technologií, spolupráci firem s univerzitami aj.)
  • Vzdělávání (např. o dění na vysokých školách, studentských aktivitách aj.)
  • Umění a kultura (např. o zážitku z koncertu či z návštěvy restaurace, připravovaném festivalu, koncepci financování kultury ve městě aj.)
  • Podnikání (např. o překážkách pro malé firmy a živnostníky, podpoře exportu perspektivních odvětví regionu aj.)
  • Média (např. o způsobech informování veřejnosti, konkrétním článku nebo TV pořadu aj.)
  • Doprava (např. proč stále nelétá z Brna více spojů, jak parkovat v centru bez botičky aj.)
  • Cestovní ruch (např. o lákadlech pro turisty, které restaurace mají cizojazyčná menu a wi-fi připojení a které spíše kouř a špatně umyté nádobí aj.)
  • Politika (např. o rozhodnutích města a kraje, reakcích zastupitelů na naše dotazy a náměty aj.)

Horizontální témata jdou napříč výše uvedenými oblastmi
  • Nápady (konkrétní námět na zlepšení stavu)
  • Problémy (popis konkrétního problému k řešení)
  • Instituce (pro příspěvky o konkrétních organizacích, např. krajském úřadu, nemocnici, soudě, obchodních komorách aj.)
  • Lidé (o konkrétních lidech z Brna, kteří by si zasloužili pozornost, např. arogantním úředníkovi nebo poctivém pekaři odvedle, příp. naopak)
  • Místa (o konkrétních místech Brna, např. Černovické terase, parku Lužánky, kavárně na rohu)
  • Projekty/Akce (o konkrétních iniciativách a akcích, např. muzejní noci, setkání prezidentů, středoevropském institutu aj.)
  • Kraj a ČR (pro příspěvky týkající se nejen města, ale i regionu nebo celého státu)
  • Strategie (o strategickém plánování rozvoje města a úspěšnosti jeho naplňování)
  • Foto (pro příspěvky s důležitými fotografiemi nebo odkazující na fotografie)
  • Brnopolis (jen pro příspěvky o tomto projektu a weblogu)

Příště o tom, co tu máme v pravém sloupci a jak vám to může být užitečné.
Celý text / Read more...

Jak diskutovat na Brnopolis

V úvodních příspěvcích se všichni autoři zamýšlejí nad stejnými otázkami - co jim v Brně chybí, co se tu za poslední dobu změnilo k lepšímu nebo k horšímu, jak udržet v Brně nadané lidi a jak srovnávají Brno s městy, která dobře znají.

Tento weblog bude mít smysl, pokud vy, čtenáři, budete přidávat své komentáře, vlastní zkušenosti, názory a náměty. Vkládat komentáře k jednotlivým příspěvkům může zatím kdokoli. Prosíme jen, abyste se vždy podepsali, protože rádi diskutujeme se skutečnými lidmi. Na anonymní komentáře nebudou autoři pravděpodobně reagovat a komentáře, které nerespektují pravidla slušného chování (vulgární nebo urážlivé) nebo které nesouvisejí s tématy nebo zaměřením blogu (např. reklama), budeme mazat. Myslete prosím na to, že odesláním svého příspěvku souhlasíte s těmito pravidly.


Jak vložit komentář

Komentář vložíte kliknutím na slovo komentářů, které najdete s jejich počtem vždy vedle autora a času uložení daného příspěvku, a nebo kliknutím na Přidat komentář, máte-li již zobrazený kompletní text příspěvku. Tím se dostanete na novou stránku, kde v levém sloupci vidíte předchozí komentáře. Do okna vpravo označeného Přidejte svůj komentář vepište text svého komentáře a do pole Ověření slova opište přesně písmena z obrázku (slouží jako ochrana před tzv. komentářovým spamem).

Pokud nejste registrovaným uživatelem systému Google Blogger (což bude asi většina z vás), v bloku Zvolte si identitu klikněte před volbu Jiné a do pole Jméno napište své plné jméno (do druhého pole můžete ještě přidat web adresu stránky, kterou si přejete uvést vedle svého podpisu). Pokud již jste registrovaným uživatelem Bloggeru, v němž např. provozujete vlastní blog a rádi byste měli ve svých komentářích na něj odkaz, zvolte první volbu a vyplňte svůj login a heslo. Na konec jen klikněte na oranžové tlačítko Publikujte svůj komentář, případně se před tím podívejte na náhled Vašeho komentáře kliknutím na modré tlačítko Náhled.

Celý text / Read more...

15. 5. 2007

Co může Brno nabídnout

V Brně se za posledních několik let nepochybně mnohé změnilo k lepšímu – město i širší region vybředl z hospodářské krize a (ve velké míře díky zahraničním investorům) se povedlo rozhýbat místní ekonomiku. To je vidět na každém kroku – v nových kancelářských i průmyslových budovách, ve větším počtu ex-patriotů, kteří utrácejí více za místní služby, v širší nabídce zajímavějších a lépe placených pracovních míst, ale i v tom, že do Brna opět začalo létat pravidelné letecké spojení (byť dnes opět jen do dvou destinací).

Na druhé straně řada dílčích problémů čeká na své řešení a každý z nich by zasluhoval separátní debatu. Namátkou neřešení dlouhodobé nezaměstnanosti v Brně; pokračující sociální deprivace některých městských částí v kombinaci s přezíráním a nevyužitím tvořivého potenciálu romské komunity; nízká jazyková vybavenost průměrného Brňáka a nepřímo související malá tolerance k cizincům a odlišnosti; tolerance zastupitelů města k sociální patologii a lidské tragédii v podobě heren na každém kroku...

Ze strategického hlediska je však mnohem důležitější, jak využít potenciál města a posílit ty jeho charakteristiky, které z něj mohou učinit viditelného hráče na evropské mapě znalostní ekonomiky. Brno je a bude městem střední velikosti a nemá valného smyslu ho srovnávat s metropolemi o řád většími. Právě proto by ale Brno mělo využít výhod, které střední velikost oproti metropolím má. Asi z Brna nikdy nebude melting pot typu Paříže, ba ani Milána či Prahy, s nepřebernou nabídkou kulturních a společenských aktivit, toků informací, zboží, kapitálu, které není nikdo schopen přehlédnout ani zmapovat, a které právě vytvářejí specifickou společenskou mnohovrstevnost, jež je předpokladem pro inovace, propojování dosud nepropojeného i pro růst ekonomického i kulturního bohatství.

Co však může město jako je Brno nabídnout, je vysoká kvalita života v podobě nižších životních nákladů a snesitelné situace z hlediska dopravní překrvenosti (congestion – omlouvám se, ale lepší český výraz nemám po ruce). Nepochybně zde existuje potenciál pro rozvoj přinejmenším v některých oblastech vědy, výzkumu, vzdělávání, či v umění, který přesahuje úzce regionální i národní rozměry. Pokud by byl správně využit, mohl by se právě potenciál v těchto oblastech, které nepodléhají přímé cenové konkurenci, stát motorem růstu, který by nebyl ohrožen levnou pracovní silou ani z východní Evropy, ani z Asie.

Celý text / Read more...

Zbiti bydlem aneb úvaha přivandrovalého studenta

Pro mě osobně má Brno to správné měřítko; je dostatečně malé na to, abych ho mohl pojmout a bylo pro mne něčím osobním, a dostatečně velké na to, abych tu našel co hledám, a žil tak, jak si představuji. Jenže někdy je to žití zatrachtile těžké; do Brna jsem přišel za studiem, které snad brzy zakončím, a rád bych v Brně i zůstal; to znamená žil, bydlel a pracoval. Jenže při zvažování tohoto přání mne víc a víc "pálí" ono "bydlel" a "pracoval".

Bude to trochu zašmodrchané, tak dávejte dobrý pozor. Podobně jako mnoho jiných mám - je to trochu ošemetná věc, tak se neuražte - tak řečeno "holou zadnici", a s tou se tady v Brně člověk protlouká možná hůř, než v jiných městech. Ono ani tolik nejde o to, že by se tu člověk neuchytil; nabídka pracovních příležitostí není sice nijak skvělá, a zvlášť velkých a dobrých zaměstnavatelů je poskrovnu, je to ale rozhodně stejně dobré, a většinou lepší, než jak je tomu v mnoha menších městech naší republiky. Problém je spíš v tom, že výše mezd se v Brně blíží spíš úrovni obvyklé v městech menších než v městě větším - v Praze, a to i za v podstatě stejnou práci.

V oněch menších městech je ale výrazně levnější život, a tady - ano - tady se dostáváme k onomu bydlu, čili zakopanému psovi; bydlení v Brně je velice, ale velice drahé. A nejen relativně, ale i absolutně. Ono se totiž v podstatě Brno cenami za bydlení vyrovná Praze. Nemám teď na mysli obecné srovnání cenových hladin - to je nesmyslné, protože Brno prostě nemá takovou exkluzivní klientelu jako Praha. Mám na mysli srovnání cen za běžné bydlení pro nižší a střední třídu, tedy středo- a malometrážních bytů a rodinných domků situovaných mimo "exkluzivní lokality". V tom Brno prohrává na celé čáře, a to právě proto, že za Prahou nezaostává.

Ceny tzv. "startovních" (většinou malých) bytů jsou tu totiž někdy i vyšší než v Praze, což platí jak o nájmech, tak i o prodejních cenách. Řeknete si, máte-li už své domácí teplo jisté, že tohle Vás trápit nemusí, ale ono by časem mohlo. Podobné problémy jako já totiž řeší asi všichni další, kteří v Brně studovali, a chtěli by se tu usadit. Takových není málo, a městu by rádi poskytli svůj "znalostní kapitál", který v něm na školách nabyli. Nebudou-li zůstávat, město bude dál těžit z toho, že jsou tu univerzity, promarní ale šanci ukousnout si z toho koláče, který se na školách "upeče" větší a sladší díl. A to by byla škoda.

Celý text / Read more...

14. 5. 2007

Není jen Brno

K této jednoduché větě mne dovedlo uvažování nad mým prvním příspěvkem do tohoto blogu. Chtělo se mi hned sypat z rukávu co se mi nelíbí, co by mělo být jinak. Kritizovat. To je snadné. Vzápětí mi však došlo, že různé nešvary, na které bych býval rád poukazoval překračují hranice našeho města a často i státu.

Úroveň
Další slovo, které mne napadlo. Obecně nízká úroveň. Ne životní, materiální, ale společensko kulturní. V každém z nás. Toto téma je hojně diskutováno, včetně odkazů na desetiletí totality, která se snažila vymýtit z občanů smysl pro krásu, kreativitu atp. Někde jsem četl, že se často chováme jak hmyz, který má jasně určená pravidla k žití. A kde prý je umění, vynálezy, filosofie…?
Brnopolis, a řada jiných aktivit, je důkazem toho, že není vše negativní, že mezi námi žijí lidé, kterým není lhostejný stav, ve kterém se naše společnost nachází, kterým něco chybí a pociťují touhu jít někam dál, a přitom respektovat tradice a obecné autority.

Začni u sebe!
Tento pokyn jsem slýchával v mládí poměrně často. Má to být obecně platný recept na pozitivní vývoj osobnosti jednotlivce. Logické pak je, že i celá společnost by se měla vyvíjet tímto směrem. Není tomu tak, nebo alespoň obecný vzestup se zdá být velmi pomalý. Naopak ten člověk, který začal u sebe a poctivě se snaží, upadá pak často do deprese ze svého, na první pohled marného, úsilí.

Začínejme tedy u sebe samých, zametejme vlastní prahy…, ale nezapomínejme při tom na ostatní. Nebuďme lhostejní. Dívejme se kolem sebe. Pokusme se otevřít a svoje názory říkejme nahlas i mimo fóra podobná Brnopolis. Podle mne to je cesta k tomu, aby naše společnost rychleji přestala plivat na zem, lepit žvýkačky na spodní strany židlí a stolů, vyhazovat odpadky z automobilů, znečisťovat veřejné toalety…

Nebuďme obtížnými mravokárci, kteří si léčí své vlastní komplexy na skupince mladých lidí pokřikujících v parku, ale pojďme v dobrém slova smyslu příkladem. Vzdělávejme lidi kolem sebe, podělme se o to co víme s ostatními. Naopak přijímejme názory druhých, učme se, cestujme, buďme zvídaví.

Pokud žijeme v konzumní společnosti, jak je nám často pejorativně předhazováno, buďme tedy kvalifikovanými a náročnými konzumenty. Buďme i stateční a vraťme v pohostinství špatné jídlo, nenechejme se šikanovat hloupým úředníkem, přispěchejme na pomoc člověku, kterému se udělalo špatně na ulici… I pozitivní chování je nakažlivé. Pak se nám i v Brně bude žít lépe.

Celý text / Read more...

Zatraktivníme Brno cestou zážitků?

Minulého pana primátora p. Svobodu jsem jednou slyšela použít větu: "Přeji si, aby bylo Brno dobrou adresou." Myslím si, že potenciál máme, proč tedy nevnímáme tuto větu jako něco na celý život? Kolegyně již napsala výbornou úvahu na téma: Brno, skvělé město žití.

Já si také s Brnem vybavím spoustu lidí, i ty, kteří se ve svém podnikání snaží v Brně zatraktivnit formou zážitku. A to přímo světového. Víte, že v Brně padl loni rekord, který je zapsán v České knize rekordů? Vymysleli ho brněnští potápěči s cílem nalákat do Brna potápěče z celé republiky. Na vodní lokality, jako je naše „Brněnské moře – přehrada“ to asi nepůjde – v sinicích bychom se hledali dodnes.

Tak vznikl nápad, jít na známé koupaliště na Dobráku a udělat podvodní diskotéku. A povedlo se! Sešlo se přes 150 lidí, z toho si pod vodou zatančilo 36 potápěčů. Tento počet je opravdu zapsán jako rekord tančících potápěčů – vydrželi to 6 minut. Myslím, že brněnský Dobrák byl dobře zvoleným místem na takovou akci. Byla skvěle vymyšlená, zorganizovaná a doufám, že si najde v našem městě svoji tradici.

Vážím si tvořivých lidí, kteří dokáží své podnikání spojit s příjemným zážitkem „pro všechny“ – nejen z Brna a nejen potápěčů. Moc si přeji, aby Brno nebylo prázdné město, aby i tento zábavný charakter akcí přitáhl turisty z jiných měst. Protože zážitek s cizími lidmi v novém a neznámém prostředí může ukázat, jak najít společnou cestu a být připraven na nové příležitosti, třeba v cestovním ruchu v Brně.

P.S. Pro mě Brno dobrou adresou rozhodně je!

Celý text / Read more...

11. 5. 2007

Tak tedy masová zábava

... když už nemáme to moře.

Kolotoče, ohňostroje, cirkus nebo stánky s kdečím již u nás tradičně patří do kategorie lidových veselic. Akce tohoto typu mají totiž potenciál přivábit masovou pozornost a vytáhnout lidi do města. Osobně proti ohňostrojům nic nemám a stánky mi vadí snad jen tehdy, pokud se v nich prodává šunt (uznávám, že na to, co lze takto nazvat, mohou být velice různé názory). S kolotoči a cirkusy už je to o něco horší – jakmile se někde usalaší, zaberou obvykle nedostatková parkovací místa, což mě jako obyvatele centra obvykle fyzicky bolí.

Na druhou stranu to vede člověka k úvaze, zda musí opravdu tolik nakoupit a sníst a zda mu stojí za to tahat se s tím pak takovou dálku. Kromě apelu na kontemplativní stránku mé konzumní osobnosti mi pak cirkus tu a tam přinese i cosi netradičního vzrušení. Naposled snad před pár lety, když na mě zpoza keřů u Právnické fakulty vykouknul slon, kterého tam dočasně někdo zaparkoval před tím, než mu zřízenci postaví garáž (či jak se ten domek pro slony správně nazývá).

Poněkud neobratně jsem se předchozím odstavcem snažil vyjádřit, co z masové zábavy by mi v Brně nechybělo. Co by mi však velice chybělo, jsou jiné typy masové zábavy a naopak chci říci, že mi jich v Brně schází víc a lepších. Není to totiž jen, jak psal Vladimír Škutina, lidový folklór, co dokáže do veřejných míst přilákat masy. Lidé se tak nenechají k účasti na společenském životě zlákat jen kraválem a cinkrlátky, ale i komplexními událostmi, které mohou samy o sobě tvořit příjemnou atmosféru města. Atmosféru, která pak činí město atraktivním nejen pro masy, ale navíc, jak napsal Martin Reiner, pro elitu. Kolotoč nebo ohňostroj, byť sebelepší a sebezářivější však na tento úkol nestačí.

Pokusím se nyní mírně provokovat, a to uvedením několika příkladů aktivit, při jejichž dostatečné a dobře cílené podpoře by dle mého názoru bylo možné dosíci efektu, slovy Daniely Kolejkové, úžasného města. Třeba taková muzejní noc vytáhne, nyní již pravidelně, do ulic tisíce lidí, má řadu pozitivních socializačních efektů a není to akce, nad kterou by elita musela ohrnovat nos. Podobně pak fungují hudební nebo filmové festivaly a tento potenciál mají třeba i utkání v populárních sportech. Pokaždé mi tu však k docílení efektu úžasného města cosi chybí – na muzejní noci je to třeba možnost pojíst a popít (nejsem žádný extrémní znalec vína, ale to, co se čepovalo při poslední muzejní noci, bych nedoporučil ani k umytí nohou zmíněného slona). Fotbal nebo hokej pak nabízí kulturní vyžití čtvrté cenové skupiny a festivaly až na výjimky sestávají pouze z příslušných produkcí.

Hardcore sportovní fanoušek, milovník hudby nebo filmový fajnšmekr sice opáčí, že vnadivé omáčky není třeba – jde přeci o to vidět sportovní výkon, poslechnout si kvalitní hudbu nebo se podívat na výborný film. Účastní-li se však těchto akcí, ať už finančně či jinak, město, mělo by být jeho snahou nikoli uspokojit jen individuální touhu po konkrétním produktu, ale především vytvořit kýženou atmosféru. Formy, jimiž se město doposud na této činnosti podílí, si však nezadají s aktivitami kulturních referentů na rekreacích R.O.H. Poločasová pětiminutovka hopsajících roztleskávaček tak namísto pravidelné účasti brněnských rodin na fotbalových zápasech přitahuje, vcelku logicky, spíše oplzlé komentáře těch, které si městský klub pěstuje jako zdravé jádro svých fanoušků.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že Brno je (stále ještě) plné schopných promotérů a organizátorů, kteří dokáží prakticky z ničeho vymyslet hodnotné akce přitahující pozornost a masovou účast. Stačí přitom velice málo a úsilí těchto lidí se z organizování studentských párty může rychle přeostřit k masovým akcím pro střední generaci. Skutečnost, že správně provedenou motivací lze u této kategorie podnikatelů docílit skvělého efektu, můžeme doložit řadou vynikajících příkladů třeba z násobně větší rakouské Vídně ale též z násobně menší maďarské Pécse. Stačí jen, aby si úředníci uvědomili, že mají efekt úžasného města podporovat, nikoli se jej snažit sami vytvářet.

Celý text / Read more...

10. 5. 2007

Co mi v Brně nejvíce chybí?

Asi moře...

Co se změnilo v Brně za poslední dobu k lepšímu a co k horšímu?

Řekl bych, že za “poslední dobu” se změnilo mnohé k horšímu v celé zemi. Brno za to nemůže, ale není z toho ani vyjmuto. Mám na mysli především neblahou skutečnost, že všichni lidé, kteří projeví trochu kreativity a schopnosti postarat se o sebe sami, narážejí na v podstatě už otevřené nepřátelství tzv. státu. To je ovšem problém z hlediska spíše dlouhodobého, který pozastírají úspěchy střednědobé. Ty můžeme pozorovat i v Brně. Opravují se domy, ulice... škoda, že se tudy budou za čas prohánět už jen šimpanzi vykrmení v zoo...

Co považuji v Brně za největší problém?

No dobrá... Tak asi vývoz mozků. Z Hustopečí do Brna, z Brna do Prahy, z Čech do Velké Británie... tenhle feudální princip pořád funguje, navzdory tzv. globalizaci. Co kdyby nám, hergot, ta globalizace sem tam nějaký mozek taky přihodila?! Z Prahy, Eidhovenu, odkudkoli. Jméno toho problému je asi sebevědomí (tedy jeho nedostatek), otevřenost (v každém z nás), správný tok financí...

Jak se může Brno stát atraktivnějším (a kosmopolitnějším) středoevropským městem?

Každopádně spíš zvolna a postupně... Bohužel zůstává otázka, co je pro koho vlastně atraktivní. Pro někoho je to ohňostroj, pro jiného literární festival. Pro někoho zahraniční studenti na univerzitě, které pak potkáváš v brněnských hospodách, pro jiného Cikáni utopení ve Svratce. Otázka tedy zní, zda si troufneme budovat Brno atraktivní pro elity... navzdory ne-elitám... Potažmo, kdo takové Brno bude budovat?

Celý text / Read more...

9. 5. 2007

Brno by mohlo být úžasným městem k žití

Má k tomu veškerý potenciál: je v něm mnoho kulturních památek i stánků, má zajímavou historii i mimořádné přírodní zázemí, je sídlem vysokých škol. Žije v něm spousta zajímavých a chytrých lidí, z nichž někteří v něm dokonce zůstávají po celý život Jako geografka musím přidat i to, co považuji u vzhledu města za podstatné – nestojí na placce a o to by mohlo být zajímavější… Je toho určitě ještě mnoho, co by stálo za zmínku, nějak to ale není na něm vidět.

Když se pokusím v duchu si vybavit, co se mi nejvíce spojuje s pojmem „Brno“, pak je to jakýsi pocit roztříštěnosti, nekoncepčnosti a provizoria. Jako by město bylo chvilku vedeno sem, pak zas na okamžik tam, chvíli dozadu a někdy taky nahoru nebo dolů. Jako by se na jeho stavu a vzhledu promítaly různé parciální zájmy těch, kdo o něm rozhodují, jako by nikoho pořádně nezajímalo, kam má město směřovat a jak by se mělo vyvíjet dalších dvacet, třicet i více let. Možná jen neznám místní globální strategie, krátko, středně i dlouhodobé koncepce a výhledy či projekty, možná se málo zajímám o místní politiku. Možná také do ní nejsem sdostatek vtahována, abych se více zajímala a neměla přitom pocit zbytečnosti a marnosti. Ano, možná je to jen můj osobní dojem, za který si můžu sama.

Žiju však v Brně už více než třicet let a pocit neujasněnosti v rozvoji města mne neopouští.

Celý text / Read more...

4. 5. 2007

Drak bez křídel

Brno spojuje s Krakovem osud tzv. druhých měst. Hlavní město – a pak (snad) my. Někde dole, na jihu. Osud provincie? Brněnští patrioti by mě hnali… Cizinci přijedou do Prahy a už v ní zůstanou. Nebo se ještě rozhodnou pro Český Krumlov nebo Telč. Kdežto Varšava se absolvuje tak trochu z povinnosti a rychle se jede do Krakova. Pro tu trochu nostalgie, vždyť to kdysi bývalo hlavní město. Pro tu starobylost a provinční atmosféru. V Krakově mám často pocit, že ty tety v kavárnách jsou kompars. Protože jinak odkud by se vzaly v těch svých kloboučcích a rukavičkách?

Zatímco si Krakov svoji provinčnost hýčká, Brno se za ni stydí. Zbavuje se svých dávných Špalíčků, Vaňkovek a domů U sedmi švábů. Míst, kam se chodilo za trochou magie a dnes snad jen na nákupy. Krakov má svého legendárního draka, který stále zneklidňuje. Nečekaně chrlí ze sebe oheň, zdá se, že stále poletuje nad městem a občas se objevuje tu a tam v docela bizarních souvislostech. Brno má také draka, i když je to vlastně vycpaný krokodýl. Ten by nevzlétl ani v pohádce. Nemá totiž křídla. Ani ryba ani rak. Zvláštní symbol města, které stále hledá svoji tvář…

Celý text / Read more...

3. 5. 2007

Je Brno skvělé místo k životu nebo mi tu něco chybí?

Je sto a jeden problém, který tíží obyvatele každého města. Přehled toho, co mě právě teď napadá, by vydalo za dlouhatánský seznam. Jen namátkou - vlakové nádraží, přehrada a sinice, dopravní situace, vila Tugendhat, pravidelná letecká doprava, chátrající fotbalový stadion za Lužánkami – mohl bych pokračovat ještě dlouho.

A teď si představte, že jste se právě stali primátorem města a musíte začít rozmotávat to obrovské klubko problémů a najít ten (možná nejdůležitější), odkud začnete. Věru, panu Onderkovi to tedy fakt nezávidím. Nechejme ale pro tuto chvíli pana Onderku stranou, teď jste primátorem Vy, sedíte v jeho primátorském křesle – čím začnete? Co uděláte nejdříve? Není Vám tak trochu špatně od žaludku? Mně při tomhle pomyšlení tedy rozhodně moc dobře není.

A protože nejsem primátorem, nikdy jím nebudu a ani jím nikdy nechci být, mohu si dovolit ten luxus, že nebudu hledat ten největší a nejdůležitější problém, zkusím se zamyslet nad jednou oblastí, která mi už dlouho vrtá v hlavě a jejíž vyřešení by mohlo (snad) zlepšit prestiž města, či dokonce ho zatraktivnit. Protože jezdím (asi jako mnoho brňáků) dost často do Prahy, kladu si mnohokrát otázku, proč je Praha na každém kroku plná zahraničních turistů a proč je Brno tak zoufale „prázdné“. Já vím, Praha je Praha, má spoustu předností, patří mezi nejkrásnější města světa, ale přece, copak Brno a jeho okolí neskýtá dostatek zajímavostí, atraktivit, skvostů architektonických, kulinářských, či jiných? Je tu v Brně a okolí co turistům nabídnout nebo není? Už to je otázka k diskusi a rád podiskutuji na toto téma s kterýmkoliv čtenářem.

Můj osobní názor je, že nabídnout je co, a že pokud by v Brně a na jižní Moravě chtěl turista strávit dva, tři, čtyři dny, je co mu ukázat. Je-li tomu tak, pak ale kde jsou ti turisté? Napadá mě skoro jediná odpověď – asi nemáme v Brně a na Jižní Moravě specializované podnikatelské subjekty, které budou vytvářet pro turisty atraktivní program, který je sem k nám přitáhne.

Když se na podporu turistického ruchu zeptáme, určitě nám pracovníci Krajského úřadu, či Magistrátu řeknou, že pro podporu turistického ruchu dělají maximum možného. A určitě jim to můžeme věřit. Výsledek, tj. „prázdné“ Brno, však svědčí asi o tom, že všechny aktivity kraje a města s největší pravděpodobností nejsou až tak moc efektivní. Alespoň se mi to tak zdá. Nebo se mýlím?

Není pochyb o tom, že turisté se chtějí bavit. Když tak občas jdu večerním Brnem, mám pocit, že toho tu například pro večerní zábavu turistů moc k dispozici není. Třeba nám tu chybí nějaká ta brněnská „Stodolní ulice“, která je, jak jsem slyšel, předmětem neutuchajícího zájmu nejen Ostravanů, ale také turistů. Přiznám se, že jsem sám na vlastní oči letos viděl, jak večer život ve Stodolní tepe a dost příjemně mě to překvapilo.

Ale nemusíme přece chodit do Ostravy. Zdá se mi, že je například z hlediska turistického ruchu zcela nevyužit potenciál jedné z největších brněnských akcí – ohňostrojné přehlídky Ignis Brunensis. Festival ohňostrojů je přinejmenším jednou z největších středoevropských akcí tohoto druhu, který nemá široko daleko konkurenci. Proč třeba právě toho nevyužít a „nedovézt“ sem stovky či tisíce turistů právě na tuhle docela jedinečnou atrakci.

Hm, asi začnu přemýšlet nad nějakým novým podnikatelským záměrem.

Celý text / Read more...