23. 6. 2008

Zkažený fejeton o fotbalu ve fraku

Ke všem hříchům, kterých se fotbaloví reprezentanti dopustili, přidávám ještě jeden. Zkazili fejeton pro Brnopolis. A půvabná shoda náhod, kdy oba, Karel Bruckner i šéfdirigent Filharmonie Brno Petr Altrichter, dopředu ohlásili konec působení u svých mančaftů, zůstane nevyužita.

Takže si na tomto místě už nepřečtete nic o tom, jak se naše filharmonie slavně kvalifikovala na prestižní Léto Evropských Filharmonií a jak Brno zachvátilo symfonické šílenství. Jak šly na dračku placky s hobojem, jak noviny podrobně vysvětlovaly nástrojové složení a otiskly foto včetně náhradníků, jak maminky umělců dávaly rozhovory a nechávaly dojatě fotit první housle. Jak mládež objevila trička stylizovaná do fraku a jízda autobusem začala připomínat léto s tučňáky.

Škoda těch popisů večerních koncertů, třeba toho se švýcarskou filharmonií, kdy se kavárny s kvalitní aparaturou již odpoledne naplnily pány ve smokingu a dámami v róbách, co v přestávce hravě stihli rakvičku a tři vídeňské kávičky. A Náměstí Svobody plné věrných posluchačů s trikolorou na klopě ani nedýchajících před velkoplošnými obrazovkami.

Ta nervozita, kdy se na poslední chvíli měnil repertoár, neb diva Magdalena Kožená musela ze zdravotních důvodů odříct. Ale to nevadí, hostující sólista se na svém postu dobře chytil a precizním Mahlerem do horního rohu koncertního sálu si zasloužil svou minutu ovací ve stoje. Šampáňo teklo a rozjařený dav do půlnoci skandoval, že co Čech, to muzikant.

Ani nepopíšu ten smolný koncert s s temperamentí šestnáctiletou flétnistkou z Portugalska. Naši chlapci, zejména plechy a kontrabasy, se víc než na Vivaldiho okouzleně soustředili na dotyčnou šestnáctku, což dramaticky poznamenalo jejich souhru i přes energická gesta páně Altrichtova. A rozjařený dav do půlnoci skandoval, že já nic, já muzikant.

Koncert v Ankaře měl pověst brněnských filharmoniků vyhnat kamsi do nebes ... a celý fejeton se tak pokazil. Místo patetického závěru tedy jen v mezzopianu poděkuji Petru Altrichtovi za všechny skladby, které s Filharmonii Brno nastudoval a provedl, a budu též apelovat na truchlící fotbalové fandy, aby pořízené vlaječky nezahazovali a aby je znovu připevnili na auta o státních svátcích. Je to neuvěřitelné, ale i ony mají lecos společného s národní hrdostí, i když se u toho tolik neskáče a nepije.

Celý text / Read more...

12. 6. 2008

Africký Den podruhé

Do slangu Brnopolis lze Den Afriky převést jako „komponované setkání afrických expatů s brněnskými kreativci za účelem multikulturního data exchange.“ (fuj!) V praxi šlo o večer plný voňavého jídla, spontánních a usměvavých Afričanů, bubnů a afropopu. A taky o ukázku sakra rozdílného přístupu k organizaci něčeho „komponovaného“ mezi starým světem a Afrikou.

Stačí se jen zaposlouchat do hudby. Naše tradice, po staletí živená napětím mezi raciem antické filosofie a mystikou judeo-křesťanské teologie, si žádá příběh v čase, cestu odněkud někam, dovolává se přeměny tvořením anebo bořením.

Africká hudba nahrazuje logiku vývoje intenzitou pocitu. Krátká harmonická fráze, na kterou se během nekonečného opakování vrství rytmy a protirytmy, melodie a protimelodie až vzniká jakýsi extatický hudební „hamburger“, který skončí vyčerpáním nebo na pokyn (producenta!)

V Semilassu vládla uvolněnost jako heslo dne. Čas se přestal řídit minutovou ručičkou a jen se líně válel v nekonečném střídání dne a noci. Příčina a následek přestaly fungovat a všechny přítomnosti probíhají paralelně. Publikum vesele hlučí, někdy i poslouchá, děti se pod podiem honí a v zákulisí vládne totální chaos, kdo má kdy vystupovat. Kde je Senegal? Senegal není. Tak nastoupí Black Uganda Choir. Ugandu z podia pryč, protože se sešla Tanzanie a zazpívá jednu nebo taky tři písně. U mix pultu pak trpí zvukař pan Vlachovský, který se po evropsku ještě nevzdal myšlenky na „profesionálně odvedenou práci“. A nikdo v sále není pohoršen a neprudí, ani když se hejno dětí rozdovádí tanečními kreacemi znovunalezených Senegalců a spontánně přímo na pódiu obsype tanečníky jako kobylky.

No a? Prostě správná školní besídka a la Africa řízlá trochou karaoke. Ovšem besídka, která dá spoustu práce a příprav. Příklad za všechny uvedu paní Natalii Chenault, afroameričanku ladných pohybů a mocného hlasu, která v Brně učí africký tanec a vede taneční skupinu Omo Oya: Nacvičila taneční program s dětmi, do půl druhé v noci jim šila oblečky. S Black Uganda Choir za zády – navzdory názvu to jsou brňáci jak poleno – odzpívala jako hostující sólistka africké gospely, zpívala sama, tančila se skupinou a ještě se nechala chytit další kapelou k improvizovanému jamu, aby opět po půlnoci skončila úplně vyřízená.

Teď jen čekám, kdo zorganizuje obdobný Den Brna pro Afričany a vůbec ostatní expats? S knedlíkem, zelím, Frantou Kocourkem a hantecem? Zatím vás pozvu na příští Den Afriky vlastními slovy k smrti unavené Natalie: „Zase za rok, ale proboha dřív ne...“

Celý text / Read more...

11. 6. 2008

Business v Brně? Ne, raději ve Znojmě!

Pokud se mluví o jižní Moravě, tak se v první řadě zmiňuje Brno. Jde o největší město s nejlepšími šancemi pro uplatnění i vyžití. Je to ale opravdu tak? Asi ne až tak úplně. Článek Na jižní Moravě je pro byznys nejlepší Znojmo přináší více detailů.

Já sám bych ale asi do Znojma z Brna nešel. Dyje tam sice pěkně meandruje, poblíž můžete nakupovat třeba 4 roky staré džíny Calvin Klein bez daně z přidané hodnoty, jinak ale nevím. Co Vy, šli byste do toho? Do toho Znojma?
Celý text / Read more...

7. 6. 2008

Jak vidí Brno zahraniční studenti I

Zajímá vás, jak Brno vidí zahraniční studenti? Co se jim tu líbí, co o něm věděli, než se zde rozhodli studovat, a co jim naopak na Brně vadí?

Na tyto a další otázky odpovědělo 55 studentů kteří přijeli převážně v rámci programu Erasmus ze zemí: Finsko, Bulharsko, Srbsko, Španělsko, Litva, Maďarsko, Velká Británie, Itálie, Nizozemí, Dánsko, Libanon, Slovinsko, Švýcarsko, Spojené státy americké, Francie, Řecko, Německo a Polsko. Průzkum proběhl na třech největších vysokých školách - MU, VUT a MZLU.

Na základě jejich odpovědí připravujeme pro Brnopolis sérii článků, které se budou postupně věnovat jednotlivým otázkám. Smyslem je přiblížit pohled na Brno očima cizinců, kteří zde tráví v průměru půl roku, možná i otevřít diskuzi k tomu, co Brno studentům nabízí a jak by se mohlo stát atraktivnějším a prestižnějším místem ke studiu.

Příště už konkrétněji o tom, proč si studenti Brno vybrali a co o něm věděli před svým příjezdem. Bude vidět, že oceňují a kritizují věci, které se pro nás staly samozřejmostí a které už možná ani nevnímáme.

Celý text / Read more...

4. 6. 2008

Brno expats meeting, June 15

Within our March OpenCoffee meeting dedicated to Brno expats we announced the intention to organise a larger gathering this year. Here we are. It will take place in the beautiful room of the Old town hall within Babylonfest.

The closing festival meeting will be hosted by the Brno City on Sunday, June 15, from 5.00 pm and Brno expats will have the unique chance to exchange experience and contacts with their peers and the city official representatives. The right place and time to express what you appreciate here most and what should work better for your personal and business life.

Do you have colleagues or friends who would be interested to come? Tell them to send us a few words about themselves at info (at) brnopolis (dot) eu. The sooner the better. The meeting is by invitation only and we will be sending the confirmations directly up to the capacity limit.

Questions in comments, please.

Celý text / Read more...

3. 6. 2008

Africký den poprvé

Během jednoho týdne se v Brně konaly hned dva africké dny. A tak vznikly dva krátké fejetony pohledem vystupujícího muzikanta. Dnes o tom prvním, který se pořádal v rodinném hotelu Amphone. Večírek se pořádal u příležitosti rozšíření nabídky hotelové restaurace o africké pamlsky a na dvorku se sešla - afrika, neafrika - globální vesnice, ovšem se zájmem o vše afické. No, posuďte sami.

Jiří, hlava hotelu, je brněnský rodák, vášnivý cestovatel a starší bratr Janáčkova kvarteta, neb to se v jeho rodném domě narodilo až o tři roky později.

Paní Amphone, Jiřího elegantní manželka, pochází z Laosu a při uvítání hostů prokázala, že se s češtinou obdivuhodně sžila i přes stále výrazný asijský přízvuk, když do mikrofonu svého muže chválila slovy: "Jiří totiž moc šikovný, až bych nejradší zabila".

Africké tance zatančilo duo Omo Oya - afroameričanka Natalie, kterou láska zavála z USA až do Nového Lískovce, a Pavlína, její žačka z Karviné. Bubenická soldateska Kumbalu (z Kr. Pole) nastoupila v obsazení djembe a dee-dje-re-do, jehož australský zvuk se rozezněl díky akátům u nádraží Slatina.

Protože většinu personálu tvoří příbuzní Jiřího a Amphone, sešli se na večírku také početní Laosané, kteří až do půlnoci neúnavně fotografovali a tančili a nijak jim nevadilo, že jim band Kači Rakovčíkové hrál ponejvíce Kainarova blues a dřevní rock-and-roll. Dokonce si jeden rozdováděný mladík střihl velmi povedenou imitaci Michela Jacksona.

Takže nejafričtější na celé akci byli vlastně naši dávní předkové, kteří úspěšně zválcovali ostatní druhy hominidů a rozšířili se z Afriky po celé Zemi. Aby se jejich různorodí potomci o pár desítek tisíc let sešli na třídě kpt. Jaroše. Koneckonců, monolitická smečka dětí všech zůčastněných při svém řádění neměla na podružnosti jako jazykovou bariéru nebo jinou barvu kůže čas.

Celý text / Read more...

2. 6. 2008

Všechny barvy Babylonfestu

Od 12. do 15. června budeme mít v Brně nový multikulturní festival - Babylonfest. Koncerty na Moravském náměstí a na nádvoří Špilberku i Staré radnice, divadelní hra, autorské čtení, dokumentární filmy.

Pokud vám nic neříkají kapely jako Haydamaky, Yellow sisters nebo Mango Molas, podívejte se na jejich klipy z YouTube a MySpace nebo si poslechněte ukázky na jejich webech. Odkazy najdete přímo v programu festivalu.

Když Ostrava začínala s Colours, kdo by si pomyslel, že se z festivalu stane jedna z nejuznávanějších akcí world music v ČR, pokud ne v celé střední Evropě. Proč by se něco podobného nemohlo podařit v Brně, kde se mísí slovanská hudební tradice s podunajskými vlivy východu i západu? Místní hudební scéna proslulá undergroundem z 80. let by si něco takového zasloužila.

Babylonfest bude v neděli zakončen společenským setkáním, pro které s Brnopolis chystáme další sraz brněnských expats. O tom příště.

Celý text / Read more...

1. 6. 2008

Brno očima blogerů aneb jak dopadlo Brno v Praze

Už nejednou jsem tu odkazoval na užitečné postřehy blogerů o Brně. V jejich zápiscích můžeme najít pozoruhodné informace, kterých si tištěná periodika moc nevšímají (o oficiálním webu města ani nemluvě). Například jak vypadaly Dny Brna v pražském Senátu.

Na blogu pana Kolíčka se dočtete nejen podrobnosti o tom, jak to bylo tenkrát s Mozartem v Brně, nebo o nové prodejně sýrů, která snad zacelí ránu po zavření lahůdkářství Guspe. Je tam i zážitek autora (včetně fotodokumentace) z návštěvy Dnů Brna v Senátu Parlamentu ČR. Zdá se, že si tam město uřízlo pěknou ostudu.

Propagace Brna směrem do zahraničí nebo jen mimo jižní Moravu mi připadá dlouhodobě nepovedená. A nová strategie města na tom asi moc nezmění. Jedno z navrhovaných opatření totiž zní podpora propagace města formou charakteristických brněnských suvenýrů a propagačních tiskovin. Ani zmínka o využití internetu nebo jiných elektronických médií, které hrají v turistickém businessu dneška klíčovou roli.

Proboha takhle se snad města propagovala před 15 lety a ne v 21. století. Pokud chtějí radní stále jen vylepovat plakáty a rozdávat suvenýry s krokodýlem nebo červenobílá lízátka, ať raději přemluví pár blogerů a budou mít ve Valdštejnské zahradě důstojný počet hostů.

Každopádně si k Mlsné tužce Stanislava Griebeho, k benchmarkingu brněnských kaváren a k blogu Satoriho v Brně můžeme pro pravidelné návštěvy přidat Kolíčkův blog. A jako zpestření ještě Lojzove brnenské potulky. Fotografie slovenského blogera z krátké návštěvy Brna připomenou, že bychom mohli být všímavější k tomu, kolem čeho chodíme.

Celý text / Read more...