30. 4. 2010

Brňané v zahraničí: retrospektiva

Brnopolis vyzpovídal deset Brňanů, kteří momentálně žijí v zahraničí, anebo mají tuhle zkušenost za sebou. Většinou šlo o studenty a pracovníky kulturních institucí. Ze světa, především ze západní Evropy, si přinesli cenné postřehy k tomu, jak můžou fungovat města — a přemýšlejí nad tím, co se v Brně daří, a co naopak umí lépe v cizině.

Máte-li tip na Brňana v zahraničí, který by měl k tématu co říct, napište nám na info@brnopolis.eu!


Petra Klementová v holandském Groeningu ocenila propracovanou síť cyklostezek, které neslouží jen víkendovým cyklistům, ale každému, kde se chce přepravovat ekologicky a zdravě. Člověk na kole je v městském provozu králem. Zažít tenhle pocit bych přála všem brněnským cyklistům.

Snadnější život cyklistů v Brně by si přál i Jan Duda, který má za sebou roční zkušenost s životem právě v Holandsku. Nakonec si ale nemusíme zoufat, i tak tu máme pár výhod, které za to určitě stojí. Taková studentská menza v Nizozemí třeba vůbec nevaří. Polední menu je neznámým pojmem. Nebo třeba jen dojezd přímo do přírody a do lesa městskou hromadnou, to je zážitek, který si může dopřát málo evropských měst. A už vůbec ne holandských.

Do třetice cyklostezky - ty Finům závidí bývalá redaktorka magazínu Metropolis, Kateřina Janotová: Vzhledem ke vzdálenostem a místnímu systému ochrany životního prostředí omezili Finové MHD a na úkor šířky silnice rozšířili chodníky a vystavěli cyklostezky. O Rovaniemi se dá řici, že je to malý severský Amsterdam. Když jedete na kole, každé auto zastaví a dá vám přednost.

Z amerického Davosu si Ida Součková Olšová přivezla zkušenosti s výbornou péčí o expaty a jejich rodiny: Domnívám se, ze právě široká nabídka možností, jak se zapojit do života, překonat jazykový i kulturní handicap, je cesta, kudy by se mohlo Brno ubírat ve vztahu ke svým zahraničním hostům a jejich rodinám. Nejen dobré pracovní uplatnění, ale i spokojenost všech členů rodiny, jejich možnost a schopnost navázat kontakt s okolím určitě sehrává svou roli při rozhodování, zda zůstat v Brně, či se do něho ještě někdy vrátit nebo raději zkusit štěstí někde jinde.

Do zajímavého srovnání Brna a Paříže se pustila Veronika Uhlířová: Intimita moravské metropole mi tu trochu schází. Brno má, podle mě, výhody malého i velkého města - lidí je méně, ale dostatek kulturních akcí nechybí.

V Paříži je samozřejmě výběr výstav, koncertů, divadelních představení či sportovních utkání nesrovnatelně větší, nicméně v tom množství je často skoro problém si vybrat. Výstavy bývají velkolepé a každá nová sezóna nabízí nové kulturní zážitky. Ovšem počet obyvatel se promítá i zde: v davu návštěvníků bývá obtížné přiblížit se k uměleckým dílům, natož je v klidu obdivovat. Paradoxně si tedy kultury užívám více při svých návštěvách Brna než v obdivované francouzské kulturní metropoli.


Spisovatelka Sylva Lauerová žije posledních dvanáct let na Seychelách. Pulsující Praha mě sice neustále láká do svých osidel. Našeptává mi do ucha: musíš být tady, abys mohla něco dokázat, musíš se ukazovat, musíš se scházet s lidmi a hlavně být vidět. Ale Brno ji už dávno položilo na lopatky. Zvítězilo nad ní svým poklidným nedělním odpolednem a tichou večerní vůní letního města a hradu Špilberka. Zvítězilo jakýmsi stále přítomným historickým půvabem první republiky. Nevím, čím to přesně je, ale Brno si mě omotalo kolem prstu. A asi mě hned tak nepustí.

Ve Finsku fungují věci, které by u nás díky našemu kulturnímu zázemí nebyly možné a našince ze začátku na každém kroku napadá, jak by šlo to či ono zneužít. Na hřišti v centru Helsinek je k dispozici bedna plná plastových hraček (i poměrně cenných) a za celou dobu, co tam chodíme, jsem si nevšimla, že by se něco ztratilo, říká Lenka Staňková, která spolu s manželem odešla z Bílovic nad Svitavou do Helsinek.

V Brně jsem byla naposledy letos v lednu. Mám pocit, že i když je centrum konečně zrekonstruované, lidé do něj ve svém volném čase moc nechodí. Raději si zajdou nakupovat do Vaňkovky nebo Olympie, než na náměstí. To se odrazilo i v tom, že se hodně obchodů z centra přemístilo právě do těchto sterilních "zábavních parků", a to je škoda, míní Renata Stodůlková, která po studiích v Brně zamířila za prací do madridské pobočky IBM.

Jana Meniarová z Banské Bystrice srovnala život v Brně a jižní Americe: Bolo ťažké zohnať mapu či turistické materiály o meste, pohľadnice, apod. S turistickým ruchom máme opravdu navrch, aj čo sa týka rôznych udalostí organizovaných mestom ako Ignis Brunensis apod.

Jako symbolický závěr se pro tento článek nabízí rada Anny Durnové, žijící převážně ve Vídni. Brňanům v našem rozhovoru vzkázala: Ať se vykašlou na srovnávání s Pražáky, Londýňany a jim podobnými a vystaví si město tak, aby se jim tu dobře žilo: jako studentům, mladým umělcům, kreativním pracujícím, rodičům, dětem a ohleduplným občanům. A v neposlední řadě Evropanům.

Fotografie: Nicki Varkevisser

Celý text / Read more...

29. 4. 2010

What expats say: There is a different era behind every corner

Graeme Fairweather (34) studied drama and theatre arts at the Staffordshire University. He came to Brno from Manchaster and had been working for an IT company until this year. Graeme's black and white pictures were appreciated by the jury of the Photo contest for Brno expats. He kindly answered us our usual questions for foreigners living in Brno.

What do you like and what don't you like in Brno?

For me one of the biggest factors in my being here is the diversity of the city, in saying this I am talking about the streets which align the centre. The way in which I am able to turn a corner and come to a completly different perspective or view, kind of like being in a different era or time, walking from the castle to a busy main street in just 2 minutes, I like the feeling this gives me.

Another point to make is to look at the city surroundings, Brno is more or less built in a valley surrounded by greenery and hills, not many cities can boast this.

As for my dislike's I would have to go with the traffic (crazy drivers) and the noise and pollution it brings to the city.

Do you know some best practices from living in other cities which could be of use in Brno, too?

I think one thing would be to stop the flow of traffic (as mentioned) coming through and make Brno a more greener place to be in terms of pollution, there is also the noise factor of traffic to consider. So making the traffic wider spread from the centre would be a good practice although difficult task.

What do you think is its advantage compared with other cities?

Not too many {American ;-)} tourists, this makes it more relaxed and less stressful place. I like that the shops in the centre are closed on Saturday and Sunday, which frees the city from manic shoppers, it helps also that naturally the tourist attractions are in close vacinity of each other.

Where do you see the way to make Brno more open and attractive for foreigners?

I think in general captial cities tend to take away the limelight from smaller cities, I think its a matter of advertising a place like Brno more, we only hear about major cities and the majority forget about other smaller unique places such as Brno (and Manchester), I have noticed that more buildings are being given a face lift (so to speak) which makes a more attractive place to see, also has mentioned, the traffic issue should be improved.

What is your favorite place in Brno which is really unique?

I think where I am living now, Kamenná čtvrť, is a really unique part of Brno. It is built inside an old quarry on an hill with lots of small winding streets and every house is almost different, not to mention the friendly atmospheare it gives. It is like being in a small fairytale village. Also amazing views.

Celý text / Read more...

27. 4. 2010

Náměstí Svobody budou okupovat živé sochy

A Facebook pravil:
  • Událost: 1. ročník festivalu ŽIVÉ SOCHY BRNO 2010
  • Začátek: 2. květen v 13:30
  • Konec: 2. květen v 16:30
  • Kde: Náměstí Svobody, Brno

ŽIVÉ SOCHY 2010 první májovou neděli se budou sebeinstalovat jako součást doprovodného programu akce Brněnské běhy.

Oproti zahraničí, kde si namaskovaní a "nabronzovaní" performeři takto vydělávají už pěknou řádku let, máme tedy značný skluz a uvidíme, jestli se tahle bodyartu v Brně ujme a založí novou tradici. (Prohlédněte si pár fotoukázek.)

Každopádně bude Svoboďák na pár hodin méně unylý, za což patří agentuře RAG-TIME dík. A už teď si můžou společně s Randlem McMurphym říci: "Aspoň jsem to zkusil!"

Celý text / Read more...

22. 4. 2010

Od sadistů za volanty MHD po poetický kraj vína. Co vadí a co se líbí cizincům v Brně

Už třiadvacet zahraničních studentů a cizinců pracujících v Brně odpovědělo na otázky v dlouhodobé anketě Brnopolisu "What expats say". Zároveň se blíží jarní setkání expatů pořádané právě Brnopolisem a výstava jejich fotografií.

Proto se hodí prolistovat si starší články a zjistit, jaké názory převládají.

Palce dolů a palce nahoru

Špína na ulicích, místní nemluvící cizími jazyky a nerudnost, se kterou se občas musí potkávat - to vadilo zpovídaným expatům v Brně nejčastěji. Nathan Brown z Kanady nám popsal zážitek, který se přihodil jeho ženě. Ta stála s kočárkem sama na tramvajovém ostrůvku, a proto nechtěla mačkat tlačítko na dveřích, aby si řidič nemyslel, že ho považuje za pitomce. Měla radši zazvonit: "Řidič udělal scénu a křičel na ni, že nedala znamení. Žena pak měla problém vysvětlit dvouletému synovi [který byl s ní], proč na ni ten chlap řval."

Tak trochu paradoxně, ale ne nepochopitelně, si obdobné množství cizinců pochvaluje přátelskou atmosféru ve městě, které je obklopeno přírodou. Zdaleka nejvíc pochval ale získal systém veřejné dopravy - levné jízdenky, krátké intervaly tramvají, navazující spoje a celonoční provoz nechávaly v úžasu hlavně rodáky z anglosaských zemí. Bohužel ne vždy byl ten úžas bez výtek: "Hojnosti (sic) veřejné dopravy v Brně bychom měli zatleskat, skutečně nepotřebujete auto na to, abyste se mohli dostat kamkoliv. Tohle bohužel doprovází neznalost bezpečnosti provozu, kterou předvádí někteří z řidičů tramvají a autobusů. Ti nemusí být kontrolování psychology, než nastoupí do povolání. Viděl jsem vozidla potřísněná krví, za což mohlo nezodpovědné, zkázonosné a podle všeho sadistické chování řidičů," řekla nám Australanka Debra-Jayne Kimlin.

Velmi často jsme se taky setkali s prosbami o ještě větší přístupnost města pro pěší na úkor automobilů. Člověk by měl za to, že pěší zóna v historickém centru je dostatečně velká a regulovaná, ale někteří z expatů jsou zvyklí na život ve městech, kde by auta možná nejezdila ani po Veveří nebo Kolišti.

Jak se může Brno prosadit?

Hodně zpovídaných lidí se podivovalo nad tím, že o městě, kde se jim tak dobře žije, není za hranicemi Česká skoro slyšet. Crissy Swartz z Missouri navrhuje: "Brno by mohlo být branou k vinicím, pokud bude náležitě propagováno." Chybí i vymezení vůči ostatním atraktivním městům v zemi - Praze nebo Českému Krumlovu. Podle Ruthie Johnson z USA by to mohla být image univerzitního města.

Rozhovory s expaty nadále zůstávají jednou z našich priorit pro příští měsíce. Máte-li zájem, můžete si přečíst všechny články v plném znění, anebo nahlédnout do seznamu nejzajímavějších připomínek, který vznikl péčí Evy Staňkové.

Obrázek u článku: Jean-Louis Raduit de Souches, jeden z nejznámějších expatů v Brně a paradoxně i obránce města před vpádem cizí armády.

Celý text / Read more...

21. 4. 2010

K čemu dospěla Koncepce rozvoje města?

V září jsem se tu podělil o svoje pocity ze zahájení tvorby Koncepce ekonomického rozvoje města (KERM), jejíž závěry schválilo v prosinci zastupitelstvo. Přestože plné znění je veřejně dostupné, v médiích velký ohlas nezaznamenala. Vynechám-li weby státní a veřejné správy, první stránky Googlu nabídnou pouze jediný odkaz na komentář ke KERM z nezávislého zdroje. K čemu tedy KERM dospěla a proč bychom se o ni měli zajímat?

Hlavní problémy rozvoje města formulovaly a hodnotily tři expertní skupiny. V naší skupině zaměřené na konkurenceschopnost, vědu, výzkum a inovace byla největší shoda na těchto:

  • Malá snaha o udržení vysoce kvalifikovaných lidí (elit) ve městě
  • Absence systému komunikace mezi firemní, akademickou sférou a veřejnou správou
  • Nízká schopnost získat, rozvíjet a udržet talenty na všech úrovních vzdělávání
  • Nepřipravenost procesů a podpůrných mechanismů pro příchod kvalifikovaných cizinců (vědci, manažeři) a českých expatriotů

V dalších dvou skupinách kolegové vyhodnotili jako nejproblematičtější tyto - nevyužitý potenciál letiště, nevyhovující dostupnost z globálních center, stagnace a pokles veletržního průmyslu, nevyužitý potenciál kongresového průmyslu, nedostatečná nabídka připravených ploch pro rozvoj podnikání, přestavba a modernizace železničního uzlu, přítomnost malého množství globálně konkurenceschopných firem a riziko odchodu zahraničních investorů.

Závěrečný dokument obsahuje 9 hlavních doporučení a 23 projektových záměrů. Na nich se již expertní skupiny nepodílely (aspoň v případě naší skupiny), ani s nimi nebyla navržená doporučení konzultována, což v textu vůbec není uvedeno. Na návrhy projektů v souvislosti s faktory, které byly hodnoceny jako nejproblematičtější a ke kterým má Brnopolis nejblíž - tj. udržení vysoce kvalifikovaných lidí (elit) a nepřipravenost procesů pro příchod kvalifikovaných cizinců a českých expatriotů, se příště podíváme podrobněji.

KERM by si zasloužila více pozornosti z několika důvodů. Každý takový veřejně dostupný strategický plán napomáhá tolik potřebné transparentnosti státní a veřejné správy. Ve vyspělých demokraciích bývá standardním požadavkem, aby se politici dohodli na formulaci cílů, které chtějí dosáhnout (a také kdy a za kolik), a aby si je před občany obhájili odbornými argumenty. Pokud město (region) nemá konkrétně formulovanou, závaznou a veřejně známou strategii, svádí to přirozeně k rozhodování podle momentálních krátkodobých zájmů bez ohledu na dlouhodobé cíle a bez možnosti veřejné kontroly.

V tomto smyslu je brněnská KERM pionýrským počinem, kterým Magistrát využil zkušeností soukromého i neziskového sektoru, a za to si zaslouží uznání. Teď nezbývá než doufat, aby koncepce neskončila v šuplíku, zatímco rozpočet města bude nadále rozdělován podle většinové nálady v zastupitelstvu. Vzájemnou důvěru všech aktérů by příště posílila větší transparentnost celého procesu a otevřenější komunikace ze strany vedení města. Možná tak přibude aktivních účastníků expertních skupin ochotněji pracujících na KERM ve svém volném čase, když jejich jméno na seznamu nebude sloužit jako alibi pro jiné.
Celý text / Read more...

20. 4. 2010

Uskutečněná vize architekta Jana Gehla (doplněno: přednáška zrušena)

Když Jan Gehl přiletěl v lednu 1996 do Brna (jako jeden ze zahraničních účastníků semináře „Veřejné prostory ve městě“), prozradil nám, že se jako mladý architekt začal zajímat o chování lidí ve městě nejdříve proto, že se ho jeho žena socioložka vyptávala, co je vlastně hlavním východiskem a cílem jeho návrhů.

Během dalších let velmi originálních „průzkumů“ chování lidí ve městech postupně sílilo jeho přesvědčení, že je to dobrá metoda k pochopení problémů současných měst. Došel k závěru, že ačkoliv klima a kultura se v různých zemích světa liší, lidé jsou v zásadě stejní – rádi se setkávají, společně se baví nebo alespoň pozorují jiné lidi - pokud jim k tomu vytvoříte vhodné prostředí!

Poprvé jeho kniha „Život mezi budovami“ vyšla počátkem sedmdesátých let a od té doby se vydává v dalších a dalších zemích, doplněná o další poznatky a ilustrace.

Jan Gehl je ale i strhujícím „vypravěčem“, který své zajímavé postřehy a naléhavá sdělení ilustruje příklady a obrázky z celého světa. Můžete ho slyšet ve středu 21. dubna v Praze, kde bude od 17. 30 přednášet na Fakultě architektury ČVUT. Neváhejte a jeďte tam!

Jan Gehl se svými spolupracovníky realizoval v Kodani "krok za krokem" svou vizi navrácení ulic chodcům a lidem jezdícím na kole, kteří město – na rozdíl od automobilů – oživují. Centrum Kodaně se za posledních téměř čtyřicet let takticky zvoleným „evolučním“ postupem změnilo k nepoznání.

Brněnská mise Jana Gehla v r. 1996 ovlivnila řadu našich architektů a urbanistů, byla však důležitá i proto, že se právě na onom semináři poprvé osobně setkali se Stevem Daviesem z neziskové organizace Project for Public Spaces z New Yorku. Dnes právě činnost týmů z Kodaně a New Yorku velmi výrazně inspiruje oživení městských center v celém světě.

Snad se nám to podaří i v Brně.

Doplněno 21. 4. na základě e-mailu z nadace Partnerství:

Kvůli stavu v letecké dopravě se bohužel pražská návštěva Jana Gehla ruší. Padá tak přednáška na ČVUT i komentovaná procházka, prostor pro jeho prezentaci na Cyklokonferenci bude nahrazen jiným přednášejícím.

Nadace Partnerství pozvání Jana Gehla do České republiky bude opakovat, o jeho potvrzené chystané návštěvě Vás budeme včas informovat. Děkujeme za pochopení!

Celý text / Read more...

19. 4. 2010

Brněnské architektonické stezky představí funkcionalismus pomocí nových médií

Až napřesrok na podzim vyrazíte na procházku Stránicemi, budete moci na svém telefonu poslouchat životopisy architektů funkcionalistických vil, a orientovat se při tom podle unikátní mapy.

Statutární město Brno totiž ve spolupráci s Domem umění a za přispění Evropských fondů pro regionální rozvoj pracuje na projektu nazvaném Brněnské architektonické stezky. Ten má Brňanům i turistům přiblížit funkcionalistickou architekturu 20. a 30. let.

Zdá se mi to slibné - po řadě knižních publikací najednou bude možné zajímavé stavby objevit prostřednictvím atraktivnějších médií. "Stezky budou přístupné díky mapám v tištěné i elektronické formě a značení jednotlivých domů. Na internetových stránkách pak zájemci najdou podrobné informace ke stavbám, jejich fotografie a životopisy architektů formou textů a MP3 nahrávek ke stažení," stojí v tiskové zprávě Domu umění.

Celkové náklady na projekt se podle dokumentace z webu Brna vyhouply na 4,6 milionů korun. Na druhou stranu v odborné komisi projektu působí mimo jiné pedagog VUT Petr Pelčák, spoluautor televizního pořadu Šumná města Radovan Lipus, historici architektury Jindřich Chatrný a Lenka Kudělková, bývalý děkan brněnské i pražské architektury Vladimír Šlapeta a Ivan Wahla z ateliéru RAW - berme to jako záruku kvalitního výstupu.

Celý text / Read more...

16. 4. 2010

Tři diplomky o migraci v Jihomoravském kraji

Hned několik studentů Masarykovy univerzity si jako téma závěrečné práce vybralo porevoluční přesuny obyvatelstva v Brně a okolí. Pokud se stejně jako my snažíte vypozorovat obecněji platné demografické a ekonomické trendy, které se dotýkají jižní Moravy, rozhodně si závěry mladých badatelů nenechejte ujít.

Nejlépe hodnocenou práci ze všech tří vypravovala Iva Sochůrková. Její "áčkem" oceněná bakalářská diplomka na Přírodovědecké fakultě nazvaná Migrace obyvatelstva v Jihomoravském kraji s důrazem na období po roce 1989 nezapomíná ani na příliv imigrantů nebo na vznik "sídelní kaše" v okolí Brna.

Zdeněk Šalamoun, taktéž absolvent Přírodovědecké fakulty, ve svém díle Migrace obyvatelstva v brněnské aglomeraci předpovídá mírný nárůst obyvatel Brna v příštích letech.

Andrea Huzlíková z Fakulty sociálních studií se věnovala přímo expatům. Diplomka Pracovní migrace cizinců a trh práce v Jihomoraském kraji je ale příliš zaměřená na gastarbeitery, a i když autorka argumentuje, že je jich na jižní Moravě zkrátka víc než "kvalifikovaných" pracovníků ze zahraničí, otázkou je, která z obou skupin je ekonomicky významnější. Osobně by mě zajímal přínos zahraničních vysokoškoláků pracujících v brněnských technologických firmách - lze předpokládat, že skoro každý v kraji "nechá" měsíčně přes deset tisíc korun za služby a zboží. O tom však práce cudně mlčí.

Celý text / Read more...

15. 4. 2010

Vize pro Brno – sny a realita

Pokud jste pravidelným návštěvníkem našeho blogu, určitě víte, že budoucnost našeho města je tématem, které se v příspěvcích a komentářích často objevuje v nejrůznějších podobách. Vize jsou nepochybně krásná a víc než užitečná věc, vizionáři jsou nanejvýše potřební, ale pokud tyto vize nejsou uskutečňovány, mohou se stát jen prázdnými slovy bez obsahu. Kdybych chtěl být trošku brutálnější, mohl bych říci, že to může být taky jen „mlácení prázdné slámy“. Ale jaká cesta vede od vize k jejímu uskutečnění?

Už delší čas mi vrtá v hlavě, co všechno to vlastně znamená uskutečnit svoji vizi. Jaké vlastnosti musí mít takový vizionář, aby svoji myšlenku dokázal „dovést do praxe“. Kolik to bylo práce a jaké překážky musel překonat? Stálo by za to potkat se se skutečným vizionářem, který svoji vizi uskutečnil?

Rádi bychom v rámci našich OpenCoffee nabídli i takováto setkání. I když to bude trošku jiný formát, než na jaký jste zvyklí, přesto se domníváme, že by to mohlo být pro někoho užitečné. Určitě jsou mezi námi takoví, kteří nosí v hlavě měsíce či roky vizi, co by bylo dobré v Brně udělat, aby se město stalo lepším pro život nás všech. Je možné, že z takovýchto setkání někdo „vypreparuje“ know-how, jak svoje vize realizovat. A když ne, aspoň se budeme moci dozvědět, co to „obnáší“.

Uskutečněných vizí je kolem nás určitě spousta, od těch jednoduchých, jak se podařilo třeba zachránit nějakou památku, strom, nebo kavárnu, až po ty „grandiozní“, typu jak se podařilo postavit studentský kampus v Bohunicích.

Jestli znáte lidi, kteří nějakou svoji vizi uskutečnili, a chtěli byste se s nimi setkat a dát tuto možnost i ostatním „aktérům“ OpenCoffee a příznivcům našeho Brnopolisu, napište nám. Zkusíme se s těmito lidmi spojit a nabídnout jim takovéto přátelské a živé setkání.

A i když vás nic nenapadne, máme už v hlavách minimálně dva až tři lidi, které bychom na toto první setkání chtěli pozvat. Ne, dnes vám jména ještě neřekneme, ale věřím, že během několika dní to vědět budeme i s přesným termínem příštího OpenCoffee.

Těšíme se na Vaše náměty!

Celý text / Read more...

14. 4. 2010

ALISI v říši divů: základní kámen pro nové vědecké pracoviště v Brně

To bylo tenkrát v Sovětském Svazu radosti, když 19.dubna 1970 v Togliatti sjel z pásu první vyrobený kus legendárního vozu VAZ 2101.

Přesně o 40 let později máme v Brně důvod k radosti ještě větší, protože 19.dubna 2010 dojde ke slavnostnímu poklepání základního kamene ALISI, aplikační a vývojové laboratoře  pokročilých mikrotechnologií a nanotechnologií Ústavu přístrojové techniky AV ČR.

A bude to slavnost jak se sluší, poklepávat by měli např. předseda AV ČR, místopředseda AV ČR pro neživou přírodu, ministryně školství, ministr průmyslu a obchodu, rektoři VUT a MU, zástupci města a kraje a určitě i další politici, které v rámci předvolební korektnosti rovnou zatajím.

Nedávno jsme na stránkách Brnopolis S Romanem Schwanzerem lehce mudrovali nad potřebou propojovat v Brně výzkumné aktivity s byznysem a vida, za chvíli si budeme moci i sáhnout. 

Protože, jak učeně praví web projektu ALISI:

  • Cílem ALISI je vybudovat a provozovat moderně vybavené výzkumné centrum určené k realizaci výzkumných aktivit, které mají potenciál z hlediska produkce aplikovatelných výsledků výzkumu a vývoje, a přiblížit tak technologickou úroveň zdejšího výzkumu a vývoje v řešených oblastech světové elitě.
  • Existence centra bude novým impulsem k rozšíření spolupráce s tuzemskými i zahraničními průmyslovými partnery, vysokými školami, zdravotními ústavy a výzkumnými institucemi.
  • Výstupy ALISI jsou primárně orientovány na uživatele výsledků výzkumných aktivit (aplikační partnery) a studenty a mladé výzkumné pracovníky


Moje z kontextu vytrhané citace končí neskromným:  "Dopad ALISI však bude širší, protože navýšení inovačního a vědeckovýzkumného potenciálu regionu přispěje ke zvýšení jeho atraktivity a hospodářského významu." 

A to je něco, co Brno potřebuje jako sůl!
Celý text / Read more...

13. 4. 2010

Most spojující New York a Brno

Hell Gate Bridge v New Yorku a další jedinečné mosty v USA jsou dílem Gustava Lindenthala, světově známého konstruktéra, který se narodil před 160 lety v Brně a své dětství a školní léta strávil na Kamenné ulici č. 21.

Jeho rodiče se přátelili s rodinou Friedricha Wanniecka a tak mladý Gustav své první technické zkušenosti získal na stavbě výrobních objektů rodící se Vaňkovky. Na severní fasádu galerie současného umění Wannieck Gallery byla proto v r. 2005 umístěna jeho pamětní deska, v Brně ale o Gustavu Lindenthalovi přesto stále skoro nikdo neví!

To by se snad mohlo tento týden změnit, protože alespoň odborní návštěvníci Stavebního veletrhu budou moci sledovat ve středu 14. dubna 2010 během úvodního odpoledne 15. Mezinárodního symposia MOSTY 2010 v hotelu Voroněž prezentaci arch. Markwarta Lindenthala z Německa o díle jeho slavného příbuzného. Realizované projekty Gustava Lindenthala se vždy vyznačovaly originalitou a odvahou. Na rozdíl od mnohých svých současníků uvažoval o nových konstrukcích vždy velmi komplexně, díky čemuž jsou jeho mosty dodnes schopny sloužit a odolávat zátěži, kterou nemohl při jejich návrhu vůbec předpokládat.

Možná se dočkáme i toho, že i některý z mostů v naší zemi bude v budoucnu oceněn Medailí Gustava Lindenthala, která se od r. 1999 uděluje za „a single, recent outstanding achievement demonstrating harmony with the environment, aesthetic merit and successful community participation“.

Celý text / Read more...

12. 4. 2010

Brňané v zahraničí: centrum je i po rekonstrukci pusté

Renata Stodůlková pochází z Ostravy. V Brně studovala pět let Pedagogickou fakultu, obory Učitelství francouzského jazyka a literatury a Základy společenských věd pro střední školy. "Můžu říct, že jsem tu prožila asi nejradostnější období svého dosavadního života. Studijní léta, na to se jen tak nezapomíná!"

Měsíc po státnicích v roce 2007se odstěhovala do španělského Madridu, kde už přes dva roky pracuje pro IBM.


Proč vlastně onen "útěk" z Brna do Madridu? Rozhodla vyšší kvalita života v metropoli, větší kariérní možnosti, anebo jste jen chtěla zkusit něco nového?

Nešlo o útěk! Po skončení vysoké školy jsem se rozhodovala, co budu dělat dál. Věděla jsem, že nechci učit a že nechci zůstat v Česku.

Chtěla jsem cestovat, poznat další země a případně se naučit další jazyk. Studovala jsem francouzštinu, a tak by bylo přirozené odjet do Francie, ale nakonec jsem si vybrala Španělsko. Ani ne tak pro lásku k flamengu, ale proto, že tam bydlel můj přítel.

Jak na Vás působí Madrid ve srovnání s Brnem? Fungují služby hůře, či lépe? Existuje něco, co byste ráda přenesla z Madridu do Brna?

Madrid je úžasné město, se spoustou možností a hlavně zábavy. Ve Španělsku je vše posunuté, večeří se kolem desáté hodiny večer a kolem půlnoci se vyrazí "pařit". Je běžné potkávat ve městě davy lidí ve tři hodiny ráno. To se Vám v Brně nestane, v centru je pusto a prázdno a to hlavně o víkendu, kdy všichni jezdí na chalupy.

Co se týče služeb, řekla bych, že se v Česku jejich kvalita za posledních pár let hodně zlepšila, anebo jsem měla jenom štěstí.

Nicméně Španělé jsou na tom asi o něco lépe než my. Rozhodně se nepřetrhnou, ale jsou vcelku zdvořilí a hlavně přátelští. Například v restauraci s vámi číštíci nemají problém navázat hovor, i když vás vůbec neznají, a to bez toho, že by působili vlezle.

Vnímáte při svých návštěvách s odstupem proměny Brna? Změnilo se podle Vás nějak za ty tři roky?

V Brně jsem byla naposledy letos v lednu. Mám pocit, že i když je centrum konečně zrekonstruované, lidé do něj ve svém volném čase moc nechodí. Raději si zajdou nakupovat do Vaňkovky nebo Olympie, než na náměstí. To se odrazilo i v tom, že se hodně obchodů z centra přemístilo právě do těchto sterilních "zábavních parků", a to je škoda.

Jinak jsem žádné velké změny nezaznamenala, tedy až na jednu: zavřeli můj oblíbený podnik, Promítačku, a to mě hodně mrzelo. Doufám, že ji noví majitelé znovu rychle otevřou!

Celý text / Read more...

7. 4. 2010

Kam lze jít naslepo: Klub BigBeat ve Slovákové ulici

Klub BigBeat: pokud jste kvůli starému dobrému rocku ochotni podstoupit zahulené prostředí, stínidla á la halloweenská dýně a hlasitost těsně pod prahem bolesti, jste na správné adrese.

Zavítal jsem na společné vystoupení Bazar Jam Bandu  a Petr-Kalandra-Tribute, neoficiálně přezdívané Kalandrovi Trilobiti k nevraživosti frontmana Martina Sajdy. A obě tyto formace doporučuji ctěné pozornosti P.T. publika

Svatostánek vysoké kultury a podnikavých snobáků to zrovna není. Na význam sexu v životě lidském tam méně ostýchavé páry upozorňují ještě před půlnocí, o drogách nevím nic, zato rock’n’rollu je tam až hanba. Bigbít je prostě undergroundové doupě hudebních páriů, aniž by se musel složitě stylizovat jako některé zvlášť vydařené alternativní jizbičky.

No a co? Podstatou beatové hudby je přece tradice lidového muzicírování, akorát na amplifikované nástroje, což zarytí folkloristé nechtějí rozdýchat. Proto u mixpultu stojí lehce nedoslýchavý Jura Oškrda a pomáhá kapelám dosáhnout rockové nirvány osvědčeným receptem: Fender Stratocaster, stowattovej Marshall a všechny kolíky doprava! Lapidárně tento koncept nad pivem rozhrábl kamarád: „Pidlikáči, co hrajou country, to sou všecko bigbíťáci, co nemaj na elektrickou kytaru!“

Bazar Jam Band je řízné rhythm’n’blues s lahůdkovými sóly a odpovídačkami mezi stratocasterem Jima Macháčka a hostujicím houslistou. Přestože na veřejnosti hráli vůbec poprvé, jejich nepietní verze Little Wings Jimmyho Hendrixe byla tím nejlepším, co do půlnoci zaznělo.

Svým jednolitým zvukem Bazarové bez nějakého trápení skloubili vlastní věci s covery Bluesberry, Pink Floyd, Dire Straits nebo třeba Boney M a Druhé trávy, a to tak, že člověku naposlouchané originální verze ani nechyběly.

PKT, Petr-Kalandra-Tribute, je za rok své existence už docela etablovaným tělesem a je na omylu každý, kdo čeká nějaký „sound a-like“ revival, uo u hudebního odkazu Petra Kalandry v zásadě ani nejde. 

Kalandrovo muzikantství je totiž svrchovaným překladatelským počinem a jeho protisocialisticky podvratná interpretace je pro český folk-rocku stejně zásadní, jako Hiršalovy překlady světové poezie pro svět literátů. PKT naštěstí svůj idol oslavuje spíše výběrem písní, což je dobře, než nápodobou Kalandrovy dikce (což je na poslech docela srandovní).

A vám, kteří se nepotřebujete v muzice filozoficky rejpat jako já, řeknu, co Kalandrovým Trilobitům závidím nejvíc: obrovský cit Saši Sýkory pro linku elektrické kytary a alfa-samčí zpěv Martina Sajdy, který je s to dívkám všeho věku způsobit na zádech a pozadí bílé fleky od omítky.

Bohužel jsem o půlnoci potupně odpadl, a tak nemohu poreferovat o následném jam-session. Vím jen, že zodpovědnější muzikanti si sbalili fidlátka už ve čtyři ráno.

Celý text / Read more...

6. 4. 2010

Photo contest for Brno expats: the winners

The photo contest for Brno expats has come to its finale: the jury has picked two winning pictures, made by Maja Pečar and Dušan Šimonovič.

The winning photos will be displayed along with other finalist pictures on an exhibition in early June. We are still discussing about the place and exact time. Keep following Brnopolis for more details!

We asked the winners several questions - let's see the answers (and photos, of course).



Maja Pečar (Slovenia, 24)

Maja is from Prešnica, a small small village near Koper, a city near the sea. She was in Brno for three months and a half (September 2009 - January 2010) as an Erasmus student. She studies pedagogic mathematics and physics at the Faculty of Education in Ljubljana.



What are your favorite topics?

I enjoy photo-shooting almost everything, it's a great hobby. But I realize that I'm mostly shooting concerts, new places, my friends and family and others events that I take part in.

What is your favorite place in Brno?

I liked Brno from the very first moment I was there. It has something that makes me fell homely. I actually don't have a favorite place in Brno. But I really like the city center, the park around Špilberk castle and Kravi hora.

Note: Maja is the author of the photo in the headline of this article.

Dušan Šimonovič (Slovakia, 26)

Dušan is from Nová Dubnica and he has been living in Brno since 2002. "My favorite answer to the question about my profession is that my work is about creating values. While still true, it's not really that accurate these days when my day job is centered around online marketing, copy writing and digital PR." For details, check out Dušan's online CV.

What are your favorite topics?

It's probably better to say, what I don't shoot - macro and landscape/wildlife. While I'am not really into photo trips I take pictures of world around me, mostly on, before and after events, trips and vacations. (Dušan has an online gallery, too.)

What is your very favorite place in Brno?

Probably my current neighborhood (Žabovřesky district) and Kraví hora surroundings.

Celý text / Read more...

2. 4. 2010

Dopis prezidentovi

8. dubna 1975 napsal Václav Havel otevřený dopis tehdejšímu prezidentovi zapomnění Gustávu Husákovi. Ve čtvrtek od té doby uplyne 35 let a tak - přestože na Hradě sedí už jiný prezident - si část z něj připomeňme.

"Zdá se, že málokdy v poslední době dával společenský systém tak otevřeně a bez zábran příležitost uplatnit se lidem ochotným hlásit se kdykoli k čemukoli, pokud jim to přináší užitek; lidem bezzásadovým a bezpáteřným, ochotným z touhy po moci a osobním prospěchu udělat cokoli.

Za těchto okolností není náhoda, že tolik veřejných a mocenských funkcí je právě dnes obsazeno známými kariéristy, oportunisty, hochštaplery a lidmi s máslem na hlavě. Za těchto okolností není konečně ani náhoda, že právě dnes dosáhla dosud nejvyššího stupně, jaký za poslední desetiletí pamatujeme, zkorumpovanost nejrůznějších veřejných činitelů, jejich ochota zcela otevřeně a za cokoli brát úplatky a uplatňovat při svém rozhodování bez ostychu především ta hlediska, jež jim diktují jejich nejrůznější zištné osobní zájmy.

Lidé jako by ... ztratili víru v budoucnost, v možnost nápravy obecných věcí, ve smysl boje za pravdu a právo. Rezignují na všechno, co přesahuje rámec jejich běžné každodenní péče o své osobní zajištění; hledají nejrůznější způsoby úniku; propadají apatii, nezájmu o nadosobní hodnoty, nezájmu o své bližní, duchovní pasivitě a depresi.

Oč hlubší je rezignace člověka na možnost obecné nápravy poměrů a vůbec na všechny nadosobní hodnoty a cíle, tedy na možnost působení směrem „ven“, o to víc se jeho energie obrací tam, kde se jí kladou relativně nejmenší překážky: směrem „dovnitř“. Lidé myslí daleko víc na sebe, na svůj domov, na svou rodinu, na svůj dům, tam nalézají klid, tam mohou zapomenout na všechnu hloupost světa, tam mohou svobodně uplatňovat svou tvořivost. Shánějí domů vybavení, hezké věci, chtějí pozvednout úroveň svého bydlení, zpříjemňují si život, ... pečují o svá auta, věnují větší pozornost svému jídlu, ošacení, domácímu pohodlí, prostě orientují se především na materiální parametry svého privátního živobytí.

Na jedné straně bombastická hesla o nebývalém rozvoji všech svobod a nebývalé strukturální bohatosti života – na druhé straně nebývalá šeď a pustota života redukovaného na sháňku!

Společnost se vnitřně rozvíjí, bohatne a kultivuje především tím, že si stále hlouběji, obsáhleji a diferencovaněji uvědomuje sebe samu. Základním nástrojem tohoto sebeuvědomění společnosti je její kultura. Kultura jako konkrétní oblast lidské činnosti, ovlivňující – byť často velmi zprostředkovaně – obecný stav ducha a zároveň tímto stavem neustále ovlivňovaná. Kulturou společnost prohlubuje svou svobodu a objevuje pravdu, – a jaký zájem může na ní tedy mít moc, jejíž podstatou je právě potlačení těchto hodnot? Taková moc uznává přece jen jedinou „pravdu“: tu, kterou právě potřebuje. A jedinou „svobodu“: vyslovovat tuto „pravdu“.

Jsme schopni rozvinout svou tvořivost a fantazii, duchovně a mravně se vzepnout k nečekaným činům, bojovat za svou pravdu a obětovat se pro druhé, ale právě tak jsme schopni propadnout totální lhostejnosti, nezajímat se o nic než o své břicho a navzájem si jen podrážet nohy. A i když lidské duše nejsou žádné půllitry, do nichž může kdokoli nalít cokoli, přesto přeci jen velice záleží na vůdcích, které z těch všech protichůdných dispozic, jež ve společnosti dřímají, budou mobilizovány, kterým z těch potencialit se dá příležitost k uplatnění a které budou naopak potlačeny."


Venku se klube jaro, tak uvidíme co v máji vypučí. Přeji všem krásné Velikonoce.

Celý text / Read more...

1. 4. 2010

Za virtuálním Brnem jsou stovky hodin nadšené práce

Dvaadvacetiletý Brňan Jan Knopp studuje na Ústavu nábytku, designu a bydlení a ve volném čase prokazuje Brnu nezvyklou službu. Obchází známé brněnské budovy, fotografuje je a pak "vyrábí" jejich virtuální tříprostorové modely, které si můžete prohlédnout v aplikaci Google Earth.

Pokud si nechcete tento "virtuální globus" instalovat, pak si můžete prohlédnout galerii 3D objektů na stránkách Googlu.

Jan pro Brnopolis popsal svůj netradiční koníček.

Kolik času vezme modelování jedné budovy - a co všechno to obnáší?

Nejdřív musím vyrazit do terénu a budovu vyfotit důkladně pro textury, pro hrubou stavbu. Nejhorší je, když se člověk musí na místo kvůli maličkostem vracet.

Pak přijde na řadu modelování na počítači. Pracuji v programu SketchUp, který je k tomu přímo uspůsoben. Budova může být vytvořena jako jednoduchá kostka, například obdelníkový půdorys vytažený do určité výšky. Přidáte střechu, konstrukci osázíte texturami/fotkami a je v podstatě hotovo, i když bez sebemenších detailů. To je jeden způsob. Takhle jsem modeloval na začátku svůj první model, hrad Špilberk, a mnohé další. Jednoduchý a malý model tak může být do hodiny i s focením venku.

Jenže teď, když už jsem sběhlejší, tak tohle vidím jako absolutně nedostatečné řešení. Chci proto své starší, hůře udělané modely opravit. Takto jsem již předělal letohrádek Mitrovských u Výstaviště, který by se měl v nové podobě snad již brzy objevit v Google Earth.

Další možností je samozřejmě udělat model detailnější a hlavně s lepšími texturami. Textury tu znamenají prakticky vše. Mezi takové modely patří určitě např. Kaple svaté rodiny, ZŠ a MŠ Chalabalova v Kohoutovicích (na obrázku) a pavilon Anthropos v Pisárkách. To pak modelování, úprava fotek a další maličkosti můžou zabrat i přes týden.

Podle jakého klíče si vybíráte budovy k modelování?

Musí mě buď zaujmout, nebo k ní většinou mám nějaký vztah.

Máte v Brně nějaké oblíbené místo, o kterém si myslíte, že je neprávem nedoceněné?

Myslím, že určitě nedoceněné je, vzhledem k "propagaci" našeho města, brněnské Výstaviště, bohunický kampus a centrum města.

Celý text / Read more...