Kam jít naslepo: do Střelic a nejen na Strunobraní

"A když si chci poslechnout své oblíbené kapely doma? Založím si festival..." Zní to šíleně. Nicméně tak to ve Střelicích u Brna už devátým rokem pojímá občanské sdružení Sešlost a rodina Machátových, hnací motor této sešlosti, zejména.

Ohromeni bilboardy globálních hvězd leckdy zapomínáme, že do kulturní nabídky "velkoměsta", jako je Brno, patří také nikoli nezajímavý dobrovolnický cvrkot v malých obcí v těsné blízkosti.

Tam je Do-It-Yourself kultura žitou realitou, i když její epicentra kašlou na trendové samolepky ART, Workshop nebo INDIE a bují kolem staromódních společenství jako dobrovolní hasiči, Sokol, škola. Nebo rodina...

Nehledě na letošní vydařenou dramaturgii, mám osobně pro Střelické Strunobraní, jeho rodinnou atmosféru i specifický humor - popisovat kapely pomocí vinařského slovníku - slabost od jejich počátků.

Cítím proto vnitřní apel, abych "pomohl" alespoň tím, že zdvihnu svůj líný brněnský zadek a přijedu posílit publikum.

Na rozhovor s Josefem Machátem jsem se vysloveně těšil:

Pepo, týden před začátkem, co se povedlo?
Hlavně se povedlo, že letošní ročník je a že ta spousta dobrovolníků kolem Sešlosti neodvedla velký kus práce zbytečně. Povedlo se i to, že už se o Strunobraní víc ví, například textařská cena "Za krásu slova" se letos uděluje místo na Mohelnickém dostavníku u nás. Pochopitelně nejsme ve "velké pětce" folkových festivalů, ale do první desítky už patříme.

Z čeho mám velkou radost, že se kapely vrací a chtějí si u nás zahrát a volají mi: "Pepo, můžem přijet? Hele, neřeš honorář ..." prostě se jim líbí atmosféra a náš přístup: zahrát, sednout do publika a poslechnout jiné, posedět... Rozhodně nejsme festival pro kapely, které žijí z festivalových žní a mají tři vystoupení za den.

Jak vlastně Strunobraní začalo
Ve Střelicích je spousta amatérských muzikantů a ti si hrávali jen tak. Tak jsme jim před devíti lety udělali festival a pozvali pár dalších kapel z okolí. A druhý ročník jsme zkusili zase trochu jinak. To slovo Strunobraní nám davá docela volnost, nikdy jsem nechtěl, aby Strunobraní bylo jen čistě folkové. Struny má i cimbál!

Sešlost o.s. je komunita pro přípravu Strunobraní?
Nejen. Strunobrani je pochopitelně vrchol a chystáme ho přes celou sezónu. Rozjeli jsme také v Sokolovně klubovou scénu, takzvané kulturní pondělky NA SOKECU, kde se pravidelně střídá Open scéna pro neznámé, poslechový pořad, recitál a cestopisný večer. A když k tomu připočtu zimní divadla pro děti, podzimní pidifestival kapky Střelického Strunobraní, tak je toho na vyplnění "volného" času dost ...

Jak se ke Strunobraní staví obec?
Obec nám pomáhá s propagací a pronajímá infrastrukturu za nula nula nic. Nemusíme stavět přenosné záchodky ani podium, máme elektřinu zadarmo. To je důležité a ušetří nám to práci i peníze.

A rodinu společné organizátorské úsilí stmeluje nebo rozeštvává?
No... Když pominu odpolední hádanici, tak stmeluje. Rodinný model je vynikající v tom, že spoustu organizačních věcí vyřešíš doma u stolu. Dřív jsem klukům dával úkoly autoritou otce, dnes už si to berou za své sami. Se ženou jsme se těšili, že až děcka odrostou a budou si dělat své, začneme zase objíždět festivaly ve dvou jako za svobodna. Ale nějak jsme je zaháčkovali a tak je máme s sebou pořád i s jejich protějšky. Musíme koupit mikrobus....

Díky za rozhovor

A teď ještě odkaz na malé, ryzí DIY promo na youtube.