Zmizelý svět brněnských kaváren
Kavárenský život byl jednoznačně fenoménem, bez kterého si společenský život včetně uměleckých a tvůrčích snah předválečných a meziválečných časů nelze vůbec představit. Kde jinde než v kavárnách té doby se scházely všechny vlivné i význačné osobnosti, které zde dlouhé hodiny seděly, povídaly, četly, kritizovaly, plánovaly i psaly?
Právě v únoru, kdy jsme v Brně uspořádali první neformální setkání Brnopolis OpenCoffee - a kdy jsme pečlivě vybírali kavárnu, kde se bude konat - se v západním křídle Špilberku otevřela výstava Zmizelý svět brněnských kaváren. Můžete ji shlédnout do 20. dubna od středy do neděle 10-17 hod (od dubna od 9 hod a včetně úterý). Stojí za ní Karel Altman, kurátorka Lenka Kudělková a Vladimír Filip, sběratel brněnských pohledů a fotografií.
Byl jsem se na ní podívat včera a můžu jen doporučit. Dozvíte se něco o historii města a dostanete chuť. Nejen na kávu. Ostatně je škoda, že se na výstavě o kavárnách žádná nepodává (tu z automatu do kelímku opravdu nemyslím). Že by se nenašel žádný sponzor ochotný umístit do prostoru přístroj s baristou a živou servírkou v dobovém oblečení (vsadím se, že by ji návštěvníci ocenili víc než figuríny), která by vám ke stolečku s Lidovkami ze 30. let přinesla (pochopitelně za současné peníze) šálek s černou vůní dálek?
Osobně bych uvítal více fotek i ze současných kaváren (zachycujících spíše celkovou atmosféru interiérů než abstraktní detaily) a cizinci v Brně asi také popisky v angličině (to by snad měla být v 21. století v civilizovaných metropolích už samozřejmost). Tyto drobné vady na kráse by však neměly pokazit dojem z úctyhodného počinu.
I když se kavárny či cukrárny vrátily po roce 1990 v restitucích dřívějším majitelům či jejich potomkům, jejich zašlý život se už nepodařilo oživit. A tak se můžeme nostalgicky dívat na krásné interiéry kaváren, které zázračně přežily celou komunistickou éru, aby po listopadu 1989 ustoupily bance, spořitelně nebo prodejnám kdovíčeho. "Kaváren přežilo málo, protože do značné míry vymizela střední třída," trefuje jeden z problémů české společnosti Vladimír Filip.
To mě přivádí k tomu, co převzalo roli zaniklých kaváren. Jsou to jen jiné kavárny nebo úplně jiná místa? A tak se obracím na všechny, nejen kavárenské povaleče (zdravím Adama). Do jakých brněnských kaváren, případně jiných míst autentické kultury ulice chodíte a proč?
A co výstava, líbila se?
Právě v únoru, kdy jsme v Brně uspořádali první neformální setkání Brnopolis OpenCoffee - a kdy jsme pečlivě vybírali kavárnu, kde se bude konat - se v západním křídle Špilberku otevřela výstava Zmizelý svět brněnských kaváren. Můžete ji shlédnout do 20. dubna od středy do neděle 10-17 hod (od dubna od 9 hod a včetně úterý). Stojí za ní Karel Altman, kurátorka Lenka Kudělková a Vladimír Filip, sběratel brněnských pohledů a fotografií.
Byl jsem se na ní podívat včera a můžu jen doporučit. Dozvíte se něco o historii města a dostanete chuť. Nejen na kávu. Ostatně je škoda, že se na výstavě o kavárnách žádná nepodává (tu z automatu do kelímku opravdu nemyslím). Že by se nenašel žádný sponzor ochotný umístit do prostoru přístroj s baristou a živou servírkou v dobovém oblečení (vsadím se, že by ji návštěvníci ocenili víc než figuríny), která by vám ke stolečku s Lidovkami ze 30. let přinesla (pochopitelně za současné peníze) šálek s černou vůní dálek?
Osobně bych uvítal více fotek i ze současných kaváren (zachycujících spíše celkovou atmosféru interiérů než abstraktní detaily) a cizinci v Brně asi také popisky v angličině (to by snad měla být v 21. století v civilizovaných metropolích už samozřejmost). Tyto drobné vady na kráse by však neměly pokazit dojem z úctyhodného počinu.
I když se kavárny či cukrárny vrátily po roce 1990 v restitucích dřívějším majitelům či jejich potomkům, jejich zašlý život se už nepodařilo oživit. A tak se můžeme nostalgicky dívat na krásné interiéry kaváren, které zázračně přežily celou komunistickou éru, aby po listopadu 1989 ustoupily bance, spořitelně nebo prodejnám kdovíčeho. "Kaváren přežilo málo, protože do značné míry vymizela střední třída," trefuje jeden z problémů české společnosti Vladimír Filip.
To mě přivádí k tomu, co převzalo roli zaniklých kaváren. Jsou to jen jiné kavárny nebo úplně jiná místa? A tak se obracím na všechny, nejen kavárenské povaleče (zdravím Adama). Do jakých brněnských kaváren, případně jiných míst autentické kultury ulice chodíte a proč?
A co výstava, líbila se?
4 komentáře:
Zkoušela jsem, ale dneska už zase nechodím do žádných. I kdyby v Brně existovala nějaká obdoba proslulé pařížské kavárny Le Procope, asi by se nic nezměnilo. Na práci se totiž nejlépe soustředím ve své domácí kanceláři. :-)
já bych to neviděl tak černě: půjde to sice pomalu, ale půjde... jedno tematicky brněnské čtení o kávě: Macchiatto s kavárníkem
jinak kromě Alfy bych vyzdvihl: Café 99, Kavárnu artistů (kino Art), Spolek - tam všude ten svět pořád pokračuje. kavárny se obrodí, i ta střední třída snad ;)
Díky Adame za dobrý tip, souhlasím. Velmi příjemný interiér a velkorysá nabídka je také v Etno Cafe, kde jsme dělali první setkání OpenCoffee. V centru třeba Cafe Vergnano nebo Amici Caffe vedle Špalíčku (teď má už myslím jiný název). Na rohu Veveří a Úvozu je obnovená kavárna Tivoli (komunisté tam před tím udělali prodejnu textilu a dětskou ordinaci nebo tak něco).
Však nemusíme v kavárnách jen pracovat. Bavme se o tom, kam si chodíme rádi sednout s kolegy nebo přáteli.
Smutno u této výstavy bylo to, jak velké množství krásných a historických kaváren brněnských zmizelo až po roce 1989: Opera, Kolbaba, Tomanova, Avion, Bellevue, Akada … Nejsmutnější však byla skutečnost, že právě v stejné době jako probíhala výstava se jedná z vůbec nejkrásnějších – Savoy – se nenávratně zničovala. A jako tradičně se Památková péče bránila, že nemůže proti tomu nic dělat…
Okomentovat