Africký den poprvé

Během jednoho týdne se v Brně konaly hned dva africké dny. A tak vznikly dva krátké fejetony pohledem vystupujícího muzikanta. Dnes o tom prvním, který se pořádal v rodinném hotelu Amphone. Večírek se pořádal u příležitosti rozšíření nabídky hotelové restaurace o africké pamlsky a na dvorku se sešla - afrika, neafrika - globální vesnice, ovšem se zájmem o vše afické. No, posuďte sami.

Jiří, hlava hotelu, je brněnský rodák, vášnivý cestovatel a starší bratr Janáčkova kvarteta, neb to se v jeho rodném domě narodilo až o tři roky později.

Paní Amphone, Jiřího elegantní manželka, pochází z Laosu a při uvítání hostů prokázala, že se s češtinou obdivuhodně sžila i přes stále výrazný asijský přízvuk, když do mikrofonu svého muže chválila slovy: "Jiří totiž moc šikovný, až bych nejradší zabila".

Africké tance zatančilo duo Omo Oya - afroameričanka Natalie, kterou láska zavála z USA až do Nového Lískovce, a Pavlína, její žačka z Karviné. Bubenická soldateska Kumbalu (z Kr. Pole) nastoupila v obsazení djembe a dee-dje-re-do, jehož australský zvuk se rozezněl díky akátům u nádraží Slatina.

Protože většinu personálu tvoří příbuzní Jiřího a Amphone, sešli se na večírku také početní Laosané, kteří až do půlnoci neúnavně fotografovali a tančili a nijak jim nevadilo, že jim band Kači Rakovčíkové hrál ponejvíce Kainarova blues a dřevní rock-and-roll. Dokonce si jeden rozdováděný mladík střihl velmi povedenou imitaci Michela Jacksona.

Takže nejafričtější na celé akci byli vlastně naši dávní předkové, kteří úspěšně zválcovali ostatní druhy hominidů a rozšířili se z Afriky po celé Zemi. Aby se jejich různorodí potomci o pár desítek tisíc let sešli na třídě kpt. Jaroše. Koneckonců, monolitická smečka dětí všech zůčastněných při svém řádění neměla na podružnosti jako jazykovou bariéru nebo jinou barvu kůže čas.