7. 1. 2011

Jak se Brnu žije ve věku nejistoty?

První část výpisků z knihy Zygmunta Baumana Tekuté časy s podtitulem Život ve věku nejistoty, které si nechci nechat jen pro sebe.

Společnost nebo síť?

„Společnost“ ztrácí povahu „struktury“ a je čím dál častěji vnímána jako „síť“, a podle toho se s ní nakládá: představuje matrix náhodných spojení a rozpojení, kde množství možných permutací je nekonečné. Nový individualismus, rozvolňování mezilidských vazeb a uvadání solidarity jsou jednou stranou mince, jejíž druhá strana má mlhavé kontury „negativní globalizace“. Moc a politika, které unikly ze společnosti násilně rozklížené tlaky globálních sil, překotně odtékají opačnými směry a jsou si čím dál vzdálenější…


Proměna městských elit

Lidé z „vyšších pater“ nejsou svázáni s místem, kde žijí, neboť jejich zájmy se nacházejí (či spíše poletují nebo jsou unášeny) jinde. Je zřejmé, že s výjimkou přání nebýt obtěžováni a tedy mít svobodu nakládat se svým časem a k tomu mít jistotu služeb, jež vyžadují pro svůj každodenní komfort (ať už je tím míněno cokoli), netíží tyto lidi žádná další starost, která by se jakkoli týkala města, v němž se jejich rezidence nacházejí. Městská populace pro ně není vhodnou „pastvinou“, zdrojem možného obohacení a tudíž ani chráněncem, který by spadal do jejich péče a pod jejich odpovědnost, jak tomu bývalo v případech městských elit dávno minulých časů, majitelů továren anebo obchodníků se spotřebním zbožím a idejemi.

Zkrátka a dobře: současné městské elity se o problémy „svého“ města nezajímají; je to pro ně pouze jedno místo z mnoha, přičemž všechna tato místa dohromady jsou miniaturní ve srovnání s rozměry kyberprostoru - jejich skutečného, i když virtuálního domova. Nebo řekněme, že se o tyto problémy zajímat nemusejí a očividně neexistuje nic, co by je donutilo, aby se začali zajímat, pokud o to sami nestojí.


Města jako skládky (globálních problémů) nebo laboratoře (života v odlišnosti)?

Jak jsme zmínili, dnešní města jsou skládkami globálně vytvářených problémů; ale je možné je také nazírat jako laboratoře, v nichž jsou dennodenně objevovány, testovány, memorovány a vstřebávány možnosti a způsoby života v odlišnosti, kterému se obyvatelé čím dál přeplněnější planety stále musí učit.

Skutečné síly, které dnes tvarují podmínky našich existencí, volně protékají globálním prostorem, zatímco politické instituce zůstávají pevně zakotveny na místě; jsou, tak jako dříve byly, nadále lokální povahy.

Čím je město větší a heterogennější, tím více atrakcí může podporovat. Rozmanitost je příslibem možností – mnoha a různých možností, které vyjdou vstříc jakékoliv dovednosti a chuti; takže čím větší město, tím spíše bude přitahovat narůstající počet lidí, kteří se neuplatnili anebo se jim nedostalo možností a dostatečně zajímavých příležitostí v místech, která jsou menšího rozměru a tedy méně tolerantní k výstřednostem a nejrůznějším podobám svobody. Zdá se, že mixofilie je stejně jako mixofobie sebepohánějící, sebepropagující a sebepovzbuzující tendencí. Žádná z nich se pravděpodobně při obnově městského prostoru sama od sebe nevyčerpá ani neztratí nic ze své energie.

Město stejně mocně šíří a živí „mixofobii“ – jako podněcuje „mixofilii“. Městský život je opravdu a nenapravitelně ambivalentní záležitostí.

Pokračování příště.

Žádné komentáře: