Lifemusic Roda Patona: radost z hudby a improvizace (I.)
Rod Paton je waleský hudebník, skladatel, hornista, pedagog a spisovatel. Žije napůl v Bognoru a napůl v Brně, pokud zrovna neučí na univerzitě v Chichesteru nebo necestuje.
A hlavně: je tvůrcem Lifemusic - inspirativní hudebně terapeutické metody založené především na improvizaci a radosti z hudby.
Roda Patona jsem poznal v r.2009 při předávání zvonků za Brněnský počin a brzy poté jsem přišel na jeho workshop o improvizaci. A nadchl mě hned natřikrát: vstřícným přístupem, svojí Lifemusic - filosofií sociální improvizace, kterou jsem vzal za svou - a v neposlední řadě plynulou češtinou.
A teď už první výpisek z inspirativního rozhovoru, který jsme nad čajem vedli v jeho bytě na Kotlářské ulici.
Brno
Já jsem přišel do Brna v roce '68 studovat na JAMU hru na lesní roh a Janáčka. Na Janáčkovi je nejzajímavější, že je to geniální skladatel, ale tak nějak primitivnější než třeba Mozart nebo Beethoven. Janáček si vytvořil vlastní cestu. Pro mě je Brno strašně důležité, já tu mám druhý domov.
Improvizace
Improvizace. Nepotřebuješ skladatele, dirigenta, obecenstvo.
V Londýně jsem hrál klasiku, ale každý týden totéž. Jen jsme zahráli a pak šli domů. Ještě horší byla práce ve studiu. Necítil jsem se z toho dobře - chtěl jsem pracovat s lidmi. Začal jsem s dětmi, 13-14 let, které nechtěly dělat nic s hudbou, ani s ničím.
Učil jsem na univerzitě improvizaci a kompozici a hledal metodu... a zjistil, že improvizace je společensky daleko hlubší, než si myslíme.
pravidla Lifemusic
1. Každý je muzikant.
2. V hudbě neexistují žádné špatné či falešné tóny, ale:
3. Každý zvuk má nějaký smysl.
4. Hudba obrací pozornost k duši
Lidé se bojí použít hlas, protože hlas je duše, je slyšet nitro osoby. Mnoho muzikantů je schopno dobře hrát, ale z improvizace má strach, z not se mají o co opřít, ale v improvizaci musí být sami za sebe. Je to strach ze špatných not? Nebude z toho chaos?
Nebude. Nikomu neříkám, co je špatné, každý člověk má své představy, svůj zvuk. Když něco chce nějak hrát, proč by tak nemohl hrát? Já nikdy neříkám: to je falešné.
filozofie Lifemusic
V Čechách je dlouhá tradice klasické hudby, platí to nejen v klasické, ale i v lidové hudbě. To jsou velmi silně založené styly. Jenže Lifemusic je bez stylu, těká. Může být chvíli v nějakém stylu, ale pak se mění.
Pro mě LifeMusic znamená, že hudba má přímý vztah k životu, odráží život. Pak je strašně zajímavá ta směs zážitků, co lidé do své improvizace vloží. To je jeden z ideálů Lifemusic, aby člověk byl schopen do hudby promítnout svůj život, pocity toho daného okamžiku.
Já bych chtěl třeba pracovat s lidmi v kanceláři, přímo v té kanceláři, kde pracují. Já bych jim ukázal, jak Lifemusic vést, co by se dalo přímo z kanceláře použít jako hudební nástroj. Tříhodinový startovní workshop a oni by si pak sami hráli, třeba jen 10 minut týdně...
Dělal jsem podobný workshop pro T-mobile - leadership a change management - a byl velmi úspěšný.
Pro koho je Lifemusic?
Součástí filozofie Lifemusic je přivést lidi k uvědomění si sociální zodpovědnosti.
Kdo potřebuje improvizovat? Politici, vojáci, policisti - profese, které mají nad lidmi moc, ale současně musí dodržovat určitý řád a jsou omezováni pravidly.
Staré Walleské přísloví říká: Nedávej meč tomu, kdo se ještě nenaučil tancovat.
Prostě, každý kdo dostane moc nad lidmi musí být nejdříve schopen soucitu a porozumění. Každý voják ve válce, protože rozhoduje o životě a smrti, si musí být té zodpovědnosti neustále vědom
Totéž se týká bankéřů. Protože empatie je klíčová pro kohokoliv, kdo pracuje s obrovskými částkami peněz nebo s libovolnými nástroji s velkým vlivem, které mají vliv na kulturu či chování ve světě. Všechny tyhle profese, na první pohled hudbě strašně vzdálené, improvizaci strašně potřebují.
Je příliš jednoduché pracovat s umělci, s učiteli nebo s lidmi v nemocnicích, kteří jsou na sociální improvizaci zvyklí. Tito lidé tuto funkci hudby naprosto chápou.
Důležité je pracovat s lidmi, kteří se pohybují tam, kde hudba chybí.
A hlavně: je tvůrcem Lifemusic - inspirativní hudebně terapeutické metody založené především na improvizaci a radosti z hudby.
Roda Patona jsem poznal v r.2009 při předávání zvonků za Brněnský počin a brzy poté jsem přišel na jeho workshop o improvizaci. A nadchl mě hned natřikrát: vstřícným přístupem, svojí Lifemusic - filosofií sociální improvizace, kterou jsem vzal za svou - a v neposlední řadě plynulou češtinou.
A teď už první výpisek z inspirativního rozhovoru, který jsme nad čajem vedli v jeho bytě na Kotlářské ulici.
Brno
Já jsem přišel do Brna v roce '68 studovat na JAMU hru na lesní roh a Janáčka. Na Janáčkovi je nejzajímavější, že je to geniální skladatel, ale tak nějak primitivnější než třeba Mozart nebo Beethoven. Janáček si vytvořil vlastní cestu. Pro mě je Brno strašně důležité, já tu mám druhý domov.
Improvizace
Improvizace. Nepotřebuješ skladatele, dirigenta, obecenstvo.
V Londýně jsem hrál klasiku, ale každý týden totéž. Jen jsme zahráli a pak šli domů. Ještě horší byla práce ve studiu. Necítil jsem se z toho dobře - chtěl jsem pracovat s lidmi. Začal jsem s dětmi, 13-14 let, které nechtěly dělat nic s hudbou, ani s ničím.
Učil jsem na univerzitě improvizaci a kompozici a hledal metodu... a zjistil, že improvizace je společensky daleko hlubší, než si myslíme.
pravidla Lifemusic
1. Každý je muzikant.
2. V hudbě neexistují žádné špatné či falešné tóny, ale:
3. Každý zvuk má nějaký smysl.
4. Hudba obrací pozornost k duši
Lidé se bojí použít hlas, protože hlas je duše, je slyšet nitro osoby. Mnoho muzikantů je schopno dobře hrát, ale z improvizace má strach, z not se mají o co opřít, ale v improvizaci musí být sami za sebe. Je to strach ze špatných not? Nebude z toho chaos?
Nebude. Nikomu neříkám, co je špatné, každý člověk má své představy, svůj zvuk. Když něco chce nějak hrát, proč by tak nemohl hrát? Já nikdy neříkám: to je falešné.
filozofie Lifemusic
V Čechách je dlouhá tradice klasické hudby, platí to nejen v klasické, ale i v lidové hudbě. To jsou velmi silně založené styly. Jenže Lifemusic je bez stylu, těká. Může být chvíli v nějakém stylu, ale pak se mění.
Pro mě LifeMusic znamená, že hudba má přímý vztah k životu, odráží život. Pak je strašně zajímavá ta směs zážitků, co lidé do své improvizace vloží. To je jeden z ideálů Lifemusic, aby člověk byl schopen do hudby promítnout svůj život, pocity toho daného okamžiku.
Já bych chtěl třeba pracovat s lidmi v kanceláři, přímo v té kanceláři, kde pracují. Já bych jim ukázal, jak Lifemusic vést, co by se dalo přímo z kanceláře použít jako hudební nástroj. Tříhodinový startovní workshop a oni by si pak sami hráli, třeba jen 10 minut týdně...
Dělal jsem podobný workshop pro T-mobile - leadership a change management - a byl velmi úspěšný.
Pro koho je Lifemusic?
Součástí filozofie Lifemusic je přivést lidi k uvědomění si sociální zodpovědnosti.
Kdo potřebuje improvizovat? Politici, vojáci, policisti - profese, které mají nad lidmi moc, ale současně musí dodržovat určitý řád a jsou omezováni pravidly.
Staré Walleské přísloví říká: Nedávej meč tomu, kdo se ještě nenaučil tancovat.
Prostě, každý kdo dostane moc nad lidmi musí být nejdříve schopen soucitu a porozumění. Každý voják ve válce, protože rozhoduje o životě a smrti, si musí být té zodpovědnosti neustále vědom
Totéž se týká bankéřů. Protože empatie je klíčová pro kohokoliv, kdo pracuje s obrovskými částkami peněz nebo s libovolnými nástroji s velkým vlivem, které mají vliv na kulturu či chování ve světě. Všechny tyhle profese, na první pohled hudbě strašně vzdálené, improvizaci strašně potřebují.
Je příliš jednoduché pracovat s umělci, s učiteli nebo s lidmi v nemocnicích, kteří jsou na sociální improvizaci zvyklí. Tito lidé tuto funkci hudby naprosto chápou.
Důležité je pracovat s lidmi, kteří se pohybují tam, kde hudba chybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat