13. 1. 2008

Překvapení na Svoboďáku

Když se tak v klidu zamyšlen procházím brněnskými ulicemi, přemýšlím o budoucnosti města i o příštím příspěvku do stránek Brnopolis a… tento stav je samozřejmě fiktivní, neboť obvykle spěchám z práce, či do práce nebo něco koupit – ale tentokrát jsem se opravdu zamyslel. Tedy seděli jsme s mou paní v Domě pánů z Lipé v kavárně a poslouchali něco, co se asi jinde v Brně hned tak nenajde: živou klavíristku! Když v sedm večer skončila, vyrazili jsme napříč přes náměstí Svobody směrem k pasáži Omega. Musím říct, že mi tento dům večer připadá zvenku mnohem barvitější než ve dne, především teď v zimě, kdy je ověšen barevnými světelnými šňůrami. Došli jsme k osvětleným výkladcům – vpravo šperky (OK), vlevo…. V tom okamžiku mi to došlo!

Atraktivnost města se zjednodušeně řečeno měří cenou jeho nemovitostí. Zjednodušeně také platí, že směrem od okrajů města do centra ceny nemovitostí rostou. Tudíž by na náměstí Svobody měly být ceny nemovitostí nejvyšší a stejně tak by i ceny pronájmů nebytových prostor (především v přízemí s výkladci do hojně navštěvovaného veřejného prostoru) měly zde být logicky na nejvyšší úrovni. Při takových cenách bych tedy v centru Brna očekával obchody s drahým, luxusním nebo jinak výdělečným zbožím. To se možná na náměstí Svobody v některých obchodech vyskytuje, avšak to, co jsem uzřel v levém výkladci paláce Omega, mi vyrazilo dech.

Na obyčejném bílém regálu tam stojí řada pytlů s pracími prášky! Ano, s těmi stejnými, které najdeme ve všech hypermarketech na světě i v Jednotě v nejzapadlejší vísce Moravy. A ta drogerie ani nepovažuje za nutné výkladní skříň nějak upravit, díváme se na zadní stranu uličky, kterou procházejí zákazníci se svými nákupními košíky. Obestřely mě mrákoty a jedině opora v osobě manželčině mi zabránila klesnout v mdlobách na tvrdou žulovou dlažbu náměstí.

Když jsem se za chvíli probral, pustil jsme se do horečných úvah. Cestou domů jsem donekonečna rozebíral nejrůznější aspekty brněnského rozvojového potenciálu, padala slova jako moravské Silicon Valley, podnikatelský inkubátor, ICRC, technologické centrum apod. Moje myšlenky se však stejně pořád vracely k těm pytlům s pracími prášky. Nemohl jsem se toho zbavit. Obávám se, že se teď budu chodit každý den dívat, zda tam ty prášky ještě jsou, či zda už je nenahradilo něco jiného – třeba briliantové náušnice nebo norkové kožichy.

Když jsme dorazili domů, ukončila moje paní celý můj odborný monolog ráznou větou: "Přestaň se už zabývat zbytečnostmi a dělej něco užitečného. Musíme dát do pračky!" A otevřela krabici s pracím práškem…

4 komentáře:

Michal Javůrek řekl(a)...

Michale, děkuji za Váš příspěvek.
Dotkl jste se v něm otázek, na které i já hledám dlouhou dobu odpověď.
Přimlouvám se za to, aby se staly námětem širší diskuse a sám za sebe doufám, že mi někdo vysvětlí proč to tak je, jestli se to změní, kdy a jak změně pomoci.
Ceny pronájmů asi určuje ona magická ruka trhu, ale taky lidé, majitelé nemovitostí. Ti ale především rozhodují o tom, komu část domu pronajmou a podle mého názoru by měli mít i kriteria, podle kterých by se nájemce měl chovat. Mám na mysli především skladbu sortimentu, prezentaci zboží, vizuální pojetí výkladů, prodejního prostoru atd.
Opusťme tedy fasádu Omegy, která byla nesčetněkrát diskutována a podívejme se dovnitř. Můj dojem z návštěvy byl více než smutný. Myslel jsem, že interiery jsou nedokončené, že se jedná o provizorium. Nejednotný vizuální styl, navigační systém vyřešený pomocí vyřezaných nápisů ze samolepících fólií... Není to hezké.
Když se pak vydáte na krátkou procházku z náměstí Svobody k nádraží, Vaše rozladění musí nutně pokračovat. Až na pár výjimek jsou prodejní prostory obsazeny slušně řečeno jinými obchody a poskytovateli služeb než jsme zvyklí z jiných měst. O udržování čistoty ani nemluvě.
Co s tím?
Jsou na vině opravdu jen majitelé nemovitostí, pro které je největším ternem mít v domě hernu, když už se největší fastfood řetězec a velká módní značka zabydlela u souseda?
Nebo tuto situaci ovlivňuje "kupní síla" - lidé procházející okolo, možná zákazníci, možná jen ti, kteří spěchají z práce nebo naopak, kteří přijeli na "čáru" a musí se nějak rychle dostat na "nádr", aby pokračovali dál...?
Psal jste o briliantových náušnicích a norkových kožiších.
Jsem pro. A taky pro módní obchody s oděvy a obuví, pro čisté kavárny a restaurace, které ví co je kvalitní surovina a servis, pro lahůdky, pro dárkové prodejny, galerie, prodejny starožitností, informační a cestovní kanceláře....
Ale budou mít dostatek kupujících k přežití? Je zákazník v Brně dostatečně vyspělý, aby už konečně vyžadoval kvalitní zboží a služby?
Osobně se domnívám, že ne. Nejsem ekonom, a proto se nechci pouštet do diskuse, jestli na to lidé mají, ale pokud se podíváte do pravidelně přeplněných nákupních košíků v hypemarketech, zjistíte, že nějaké finanční prostředky mít musí, a ne málo, když kupují i tolik zbytečných věcí.
Problém je možná v tom, že majoritní skupina potenciálních zákazníků například neví v čem je nekvalitní sportovní obuv ze stánku lepší nebo horší než celokožená
polobotka, proč by měl mít muž kvalitní společenský oblek, proč nejíst v Brně něco odporného co se zde nazývá pizza a na dovolené v Itálii se necpát stále oblíbeným Luncheon meat z konzervy, proč si koupit naše vynikající víno ve specializované prodejně za 120 Kč a ne jít zase do páchnoucího stánku pro cosi do petflašky...
(Poznámka: Je zajímavé, že v jedné z oblastí to brňáci pochopili. Myslím si, že aut se prodá víc než obleků a vstupenek do divadel.)
Ve chvíli kdy začnete hovořit o kvalitním zboží a službách, stáváte se v Brně podezřelým snobem a nezbývá Vám nic jiného, než odjet nakoupit svůj standard jinam.
Občas se ale i v Brně objeví kvalitní firma, která otevře svoji provozovnu v centru. Ne vždy tam však vydrží.
Jak jsem napsal v úvodu: budu rád když začneme hledat cestu z tohoto zakletí. Na tomto blogu se diskutuje o různých oblastech. Osobně se domnívám, že i tato výrazně ovlivňuje to, aby naše město bylo dobrým k žití.

Anonymní řekl(a)...

Napadlo mne totéž v jiné souvislosti. Prošel jsem Vaňkovku se zářícími a vesměs drahými obchody - dámskou kabelku tam pod tři tisíce nedostanete. Zpět jsem pak jsem podcházel pod nádražím - obvyklý hrozný šok. ALE! kráčeje dále po Masarykově, viděl jsem náhle, že úroveň obchodů tu má blíže tomu podchodu pod nádražím než pasáži ve Vaňkovce.

Ona drogerie v Omeze není to nehorší v centru - je aspoň čistá. Horší jsou špinavá orientální bistra, obchody Vše za 40 Kč, "butiky" s umaštěnými hadříky, kasina s umaštěnými klienty... Projděte si město od divadla Gagarinovou a Českou i Masarykovou a pak jděte pro kontrast do té Vaňovky, a udeří vás to také do očí: Brno má problém s upadajícím centrem!

Nemá ten problém samo - upadající centra trápila a trápí mnohá Evropská (nejen) města. ZACHRAŇME CENTRUM stalo se předmětem strategií mnoha magistrátů - a namnoze už i úspěných strategií. Brno má šanci v tom, že mu snad brzy vznikne v přímém kontaktu k historickému nové moderní cenrum (Vaňkovka už je jeho částí) (a zmizí i ta díra pod nádražím). Ne každé město má to štěstí s vhodným pozemkem (Paříž musela stavět nové centrum vlastně na periferii). Nevím, je-li promýšleno, jak využít této výhody a v tomto kontextu uplatnit přednosti centra historického. Dá se to, jsou s tím zkušenosti. A jsou v Brně jistě i urbanisté. kteří mají po této problematice rozhled. Zajímala by mne diskuse na tema ZACHRÁNÍME HISTORICKÉ CENTRUM?

Ivo Možný

Markéta Polášková řekl(a)...

Oba pánové vyjádřili v komentářích spíše negativní pocity z našeho centra, já přece jen musím napsat jeden pozitivní, který mě napadl při čtení prvních řádků tohoto článku. Do centra jezdím opravdu nerada, co mě tam ale vždy spolehlivě dotáhne, je právě ona klavíristka. Poprvé jsem ji slyšela náhodou hrát asi před dvěmi lety a od té doby tam za ní občas zajdu, protože hraje nádherně (dokonce vám i zahraje něco na přání). Myslím si, že je to ze strany DPL skvělý nápad, stejně jako minivýstavy, které se v DPL pořádají. Do Domu pánů z Lipé tak občas zavítám i tehdy, když tam zrovna nic nepotřebuji, kdežto v Omeze jsem byla myslím jen jednou a nedokážu si vybavit nic, co by mě přimělo navštívit ji znovu.

Mimochodem - když už se Brnopolis zajímá o cizince žijící v Brně - ta klavíristka se jmenuje Liana a původem je z Ruska. A je to nádherný člověk s otevřeným srdcem.

Tengu53 řekl(a)...

Ale to, co tady všichni popisují, je přece přirozené - říká se tomu myslím secondhandizace. Vzhledem k tomu, že za nádražím je Vaňkovka (její postavení centru v tomto směru ublížilo víc než všechny supermarkety na okrajích města), v níž se soustředily všechny luxusní i "luxusní" obchody, není prostě možné mít z Masarykovy ulice Pařížskou. Není tady kupní síla (Brno je přece jen stále velice plebejské). A nějaká iniciativa ve stylu "zachraňte centrum"? To bych asi chtěl po našem magistrátu trochu moc.