Brnopolis a sociální média

Víte, kdo patří do generace Y a v čem se liší její životní styl a spotřebitelské návyky? Kolik firem používá LinkedIn jako hlavní nástroj pro výběr nových pracovníků? Kolik spotřebitelů už věří víc doporučení druhých než reklamě? Ano, už nemusíme zprávy vždy hledat, najdou si nás samy - přes naše přátelé, kolegy a známé, s nimiž nás spojuje společný zájem. V sociálních médiích jste úspěšnější, když působíte spíše jako pořadatelé party nebo agregátoři informačního obsahu než jako tradiční inzerenti.

Moje generace je opatrná nazývat něco revolucí a skeptická k expresivním výrazům typu radikální změna - zvlášť pokud jde o nové technologie. Takových nálepek a bublin už bylo. V případě sociálních médií by však měli zbystřit pozornost i ti, kteří obvykle čekají, až opadnou módní vlny.




Na mezinárodním blogu NowEurope se před pár dny objevila zajímavá diskuse o tom, jak si chránit v éře sociálních médií a propojených osobních profilů své soukromí. Zkuste si odpovědět nejdřív sami. Vyplatí se v nich spojovat svůj profesní a osobní život nebo je výhodnější držet je odděleně? Přečtěte si i diskusi pod článkem, kde náš kolega a kamarád z FIP, Steve Carlson, vysvětluje svoje zkušenosti.

Pozor na změny ve vnímání marketingové komunikace by si měly dávat nejen velké korporace, které jsou zvyklé sázet na suchý formální jazyk z brožur na křídovém papíře. Internetově gramotní občané, z nichž se každým dnem další a další začínají orientovat v sociálních sítích typu Facebook, Twitter apod., očekávají neformální a přímou komunikaci také od webu svého města, obce nebo městské části. Když najdou pod odkazem Vaše názory tohle, mohou to považovat v lepším případě za vtip, v tom horším pak za diletantství.

Jednou nám někdo položil otázku, jak může weblog jako Brnopolis působit na rozhodovací procesy o věcech veřejných v Brně. Vždyť je to jen "subjektivně zabarvený deník stručně zachycující pocity a názory". Možné odpovědi ponechávám na čtenářích.