Býti v Brně žebrákem ve smyslu vyhlášky 6/2010 - po roce

Nedávný zážitek mých předškolních synků z podchodu u hlavního nádraží mě přiměl vrátit se k tématu neslavné vyhlášky 6/2010, zakazující v Brně žebrání.

V podchodu "žebrali" dva nabronzovaní mladíci v mozartovském kostýmu. Stáli nehnutě jako socha, ale za drobný peníz do klobouku udělali překvapivé gesto. Klukům se tato hra pochopitelně líbila a těch dvaceti korun, co postupně sochám naházeli, nám opravdu líto nebylo.

Kousek od nich, cituji šestiletého "jako myšák v koutečku", klečel žebrák. Nikoho neotravoval, netahal za rukávy, jen klečel. Socha svého druhu, plná smutku, lítosti a zmarněnosti. Děti se nebály, neměly proč.

Vzápětí přišel orgán, bdělý a nesmlouvavý, to jest městští policisté. Nejprve statečně vyprudili oživlé sochy a pak se rozhodli vyčistit podchod i od tichého žebráka. S veškerou parádou a řevem: "Co jsme ti říkali včera ..." Pořádek holt musí bejt.

Teprve teď se kluci začali v podchodu bát a chtěli domů. A my jako rodiče měli co vysvětlovat, jak je to s tím heslem chránit a pomáhat; rodinná zábava na celý sobotní večer.

Nechci tady generalizovat něco, co byl, doufám, jen úlet, ale i tak mi hlavou proběhly obrázky nevyrovnaných jedinců milujících krásu a sílu uniformy. A též nezpochybnitelné jistoty o tom, že vyhlášky je potřeba dodržovat na 100%!

Nevím jestli policisté znají píseň Boba Dylana "With God on Our Side," která přesně popisuje tento fanatismus jistot. Možná ji někdy přeložím, ale pak připíšu sloku navíc, o tom, jak v brněnském podchodu měla městská policie vyhlášku 6/2010 na své straně.

Pěkný poslech na začátku jara vám přeji.