Náměstí svobodné kreativity náhodných jedinců
Snad za to můžou staré malby - pohledy na naše město (Masserle, Bendl, Korompay, Richter), které si občas ráda prohlížím. Možná také budu na někoho působit staromilecky, ale za těch deset let, co v Brně bydlím, jsem si nevytvořila vztah k náměstí Svobody.
Na těch malbách ono zvláštní brněnské náměstí, jehož novou podobu odsoudila část veřejnosti i odborníků, nepůsobilo dojmem obrovské šedě vydlážděné plochy. Uprostřed totiž stál malebný kostel svatého Mikuláše a vedle něj strážnice a městská váha. Všechny budovy byly v letech 1869-1870 za účelem zkrášlení náměstí zbourány. Stejný osud potkal i Merkurovou kašnu (zvanou též kašnou Čtyř živlů), jež stávala na dnešním náměstí Svobody nedaleko styku ulic Běhounské a Kobližné. Postavil ji vynikající sochař a malíř Ignác Jan Bendl a nahradila tak starší, renesanční kašnu sochaře Jiřího Gialdiho. V souvislosti s novou regulací náměstí a rušením kašen v Brně byla i ona v roce 1867 rozebrána. Sousoší putovalo do Františkova muzea (dnes Moravské zemské muzeum) a je zde k vidění dodnes. Pohledy na město si lze dnes prohlédnout na stránkách Archaia Brno, odkud jsem čerpala i historické údaje.
Před měsícem v rámci akce 100 happeningů studentů Fakulty architektury Brno obsadili její aktéři celé náměstí Svobody, aby se tento prostor "stal konečně opět tématem a živou otázkou pro náhodné kolemjdoucí". Nechala jsem se vtáhnout do děje a konečně jsem měla pocit, že náměstí ožilo. Místy ozvěnou dní a sešlostí minulých, k nímž tato velká plocha jaksi stále vybízí – rozverní studenti si tady zademonstrovali, prošli se slavnostním krokem, někdo oděn do uniformy držel čestnou stráž u telefonní budky, zatímco jeho kolegové pobíhali kolem s miniaturními tanky a letadly. Jiní se pokoušeli diskutovat s kolemjdoucími o "nedořešených" brněnských prostorech u zvláštně se vyjímajícího na studené dlažbě hrobečku městské zeleně nebo miniaturního dětského hřiště. Prostor dostala také lidová slovesná tvořivost, především na téma nové minimalistické kašny, jež dnes stojí na místě svých povedenějších předchůdkyň: "Není moc těch zvláštních lidí, co krásu fontány vidí. Je to moderním uměním nebo snad fontán vzezřením?" Toť otázka…
V pátek začal v Brně pivní fest, takže se náměstí Svobody a okolí Staré radnice uspokojivě zaplnilo. Při pohledu na zvláštní krámky a některé osoby, které přišly do centra Brna určitě ne kvůli tomu, aby zde obdivovaly pamětihodnosti, měla jsem najednou zvláštní pocit, že jsem na lidové veselici v Dolním Bavorsku. Každý stánek jiná ves (či spíš jiný pivovar). Doplněním oné fantasmagórie byly kromě kytek na sloupech také přetékající odpadkové koše na náměstí a veřejné automatické toalety – kadibudky přímo na chodníku u radnice. Festival zábavy Brno – město uprostřed Evropy má určitě své opodstatnění, ale najednou bylo na mě těch atrakcí trochu moc. Tentokrát jsem se nezastavila, ale raději jsem běžela dál.
Možná se za pár let znovu – v rámci nové regulace náměstí a rušení kašen – změní dnešní podoba náměstí Svobody. Možná by se u této příležitosti hodila také změna názvu. Třeba na náměstí svobodné kreativity náhodných jedinců. Vždyť i k té současné podobě náměstí se vlastně žádný tým nehlásí...
8 komentářů:
Jsem na tom podobně...pokud už musím náměstím projít (a z nějakého důvodu ho nemůžu obejít postranními ulicemi), pak co nejrychleji...
Mimochodem Váš článek se mi moc líbil, mám ráda studenty a studentský život a pobavila jsem se při představě, jak pobíhají po náměstí s malými tanky :) Vzpomněla jsem si na zážitek jednoho akademického sochaře, kterému studenti v den jeho narozenin tak
oblepili jeho auto plakáty, že jej na parkovišti nepoznal a šel ohlásit krádež :)
:-) Jsou náměstí, kam se ráda vracím a když čas dovolí, posedím i do noci, určitě ne kvůli pivu a dechovce, ale pro tu jejich atmosféru. Nemusí to být zrovna Itálie nebo Francie, stačí zajet třeba do Mikulova, Telče, Olomouce nebo pak do Cieszyna, Krakova, Košic… Ale i v Brně je stále více příjemných zahrádek a objevují se v místech, kde bychom je nečekali. A obsluha dovolí hostům posedět i po půlnoci, viděla jsem to v centru na vlastní oči :-)
Tak i nase Masarykovo namesti v centru Ostravy je po rocni rekonstrukci opet pruchozi. Temer deset tisic metru ctverecnich dlazby. Primo z ni tryska pruchozi fontana. Tech nazoru kolem, to byste mela slyset.
Btw. co rikate jako basnirka tem Skacelovym basnim, po kterych se slape v Brne cestou k nove kasne?
Viděla jsem to Vaše náměstí a řekla bych, že z těch nových fontán v okolí se mi nejvíce líbí novodobá Ariónova kašna, jež vznikla v roce 2002 v Olomouci. Je moderní a přesto hezky doplňuje soubor barokních kašen. A co se týče básní - mám radost, když si je lidé čtou a ty verše můžou být klidně na internetu, na stěně v nějaké kavárně, ve výkladní skříni. Poezie patří i do veřejného prostoru, ale v Brně po těch Skácelových skvostech lidé bohužel šlapou…
Máte uplnou pravdu..naše nové náměstí je prázdné..holé a chladné. Když jsem četl nějaký rozhovor s novým primátorem, padla zde otázka i na budoucí podobu náměstí. On říkal, že by zde měly být umístěny mobilní rostliny..to mě trochu zarazilo..jak je možné, že na náměstí designeři nenavrhli žádnou zeleň. To vše tedy svědčí a poukazuje na podivnost celého projektu. Co se týče kašny, já jsem celkem přizpůsobivý k modernímu umění..pokud to lze ovšem takhle nazvat..tím pádem si myslím zvykneme, asi jako většina lidí. Čili velkým úkolem pro pana primátora je nějak řešit tuto situaci a myslím, že to nebude zase tak lehký úkol..popřejme mu tedy hodně zdaru a nám větší trpělivost..:-)
Vypadá to, jako by to někdo spíchnul horkou jehlou a teď, když "král je nahý", vymýšlejí se záplaty...
Co se týče dávné Merkurovy kašny, jistá (byť postmoderní) návaznost zde mohla být zachována, vždyť sousoší z oné kašny stojí na nádvoří Moravského zemského muzea. A na náměstí zatím stojí kašna už ne Čtyř, ale Jednoho živlu (po většinu času stojatého ;-) A jelikož stojaté vody nepatří k mým oblíbeným živlům, raději se tam chodím dívat večer, kdy ta kašna aspoň trochu žije...
Je přirozené, že když historické památky (kašny, kostely) zaniknou, jsou nenávratně pryč. Na jejich místo mají logicky přijít stavby novodobé, jak se říká moderní. Je jiná doba, je i jiná architektura. A protože je tento věk velmi nezávislý a plný experimentů , je to samozřejmě poznat i v umění. I mně by se nejvíce líbilo, kdyby kašna, ostatní budovy a veškeré prvky na náměstí byly v historickém duchu. Ale přeci každá doba má také svou architekturu. Proto mi z principu nevadí novodobé stavby na náměstí. Myslím si, že jde jen o to, jak se tyto stavby přizpůsobí stavbám okolním, což je základ. Ten ale podle mě na náměstí Svobody nebyl splněn (viz Omega vedle budovy památkové péče… výsměch!… Či takový obří nápis Rozkvět… jak za dob socialismu…).
Neřekla bych, že ´když historické památky (kašny, kostely) zaniknou, jsou nenávratně pryč.´ Kolik se jich znovu postavilo třeba po druhé světové válce (za všechny připomenu varšavské Staré město, i když podle mého se zde bohužel vytratilo to podstatné - genius loci).
Nic nenamítám proti moderní architektuře, jen pokud slovo ´moderní´ neznamená ´bezduchá´. A proto ráda zde připomenu slova ´šumného architekta´ Davida Vávry:
´Nazvat Brno fádním městem je víc než troufalé. Brno je rovnoměrná zástavba kobercem, ale v tom je jeho krása. Má v sobě ohromný klid, vůči němuž se nemá smysl vyhraňovat nějakou konfliktní stavbou a určitě ne za každou cenu. Koneckonců právě tohle prostředí dalo v Brně vzniknout fantastickým stavbám funkcionalismu a neofunkcionalismu. A v současnosti je v Brně výborná mladší generace architektů, která má narozdíl od Prahy daleko větší prostor pro uplatnění. Genius loci Brna je v jednoduchosti a v jakémsi nepředvádění se.´
http://www.casopisstavebnictvi.cz/architekt-a-stavbar-jsou-sluhove-penez-investora_N244
Okomentovat