„Jak došlo k vybudování brněnského výstaviště?“

Jeho areál je pro obyvatele i návštěvníky Brna takovou samozřejmostí jako Špilberk nebo přehrada, pro ty zasvěcenější se jeho vznik prostě pojí s výstavou soudobé kultury v r. 1928. Přesto právě v příběhu „od početí ke zrození“ výstaviště je aktuální poselství pro ty, kdož opouštějí své vize po prvním nezdaru a možná i pro ty, kdo se domnívají, že "public-private partnership" je vynálezem současných manažerských škol.

Zprávu o vytrvalosti a kompetentnosti „otců“ tohoto projektu přináší následující úryvek z příspěvku Jana Máši v publikaci BRNO, vydané v r. 1930 k osmdesátinám presidenta T.G.Masaryka (autentický text s celým názvem "Brněnské výstaviště - jak k jeho vybudování došlo a jak vzácné pochopení pro věc stálého výstaviště v Brně vzbuzeno bylo u velkých činitelů, státu, země a města Brna") odhaluje tajemství úspěchu - společné většině velkých realizovaných projektů.

"Navrhl jsem v České hospodářské společnosti pro markrabství moravské v roce 1899 pod silným dojmem jubilejní a národopisné výstavy v Praze, abychom se pokusili v Brně o zřízení stálého výstaviště. Šlo tehdy o věc společnou s Němci a němečtí předáci z kruhů hospodářských s akcí souhlasili. Když však jsem přišel s návrhem, aby výstaviště bylo na t.zv. Bauerově rampě, tedy Němci prohlásili pod nátlakem Rohrerovy radnice svoje desinteresenebt na brněnském výstavišti, říkajíce, že mají zájem na krajských výstavách. President Rozkošný, ač prvotně byl pro výstaviště v Přerově, přiklonil se k myšlence výstaviště v Brně a od té doby věc vždy fedroval.

S nebožtíkem Ing. Rybkou jsme byli pověřeni nalézti vhodné místo. Za součinnosti dra. Šíleného, dra Dolanského, dra Perka a J.V.Pokorného hledali jsme místo v Zábrdovicích, v Černých polích a konečně jsme - Bauerovu rampu nebylo lze dostati - se usjednotili na místě na hranicích Král. Pole a Brna za tehdejší ochranovnou. Zemský výbor svolal 1904 anketu o výstavišti a přísedící Staroštík věc podporoval. Ale i místo za ochranovnou ztroskotalo, protože podmínky majitele kláštera starobrněnského nebylo možno splnit. Rybkou a mnou vypracovaný projekt výstaviště byl tedy pochován.

Než nedal jsem věci usnout. Žádali jsme o podporu státní a zemskou. Stát slíbil k věci se vrátiti, až bude aktuální, v zemském sněmu v jedné komisi návrh na podporu jedním hlasem padl. Za souhlasu pres. Rozkošného dával jsem do rozpočtu zemědělské rady ročně položku na výstaviště a časopisecky jsem věc fedroval.
Válka naše naděje pohřbila znovu.

Až když po válce v samostatném státě Brněnské výstavní trhy za vedení Č. Čiháka a V. Dreslera ukázaly, že se výstavám v Brně daří, dal jsem se znova do akce. Získal jsem pro myšlenku pres. dra Pluhaře, jenž s celou váhou své osoby se věci ujal a pro věc zemský výbor získal. Na místo slabé České hospodářské společnosti nastupuje zemský výbor a po několika anketách odhodlává se zakoupiti Bauerovu rampu. Když jsem v té době podal návrh na pořádání státní jubilejní výstavy v Brně v roce 1928, uvedena věc do rychlejšího tempa. Jubilejní výstavu sice Praha pokazila, ale místo její nastupuje výstava soudobé kultury.

Vláda pro myšlenku výstavy a výstaviště získána.
Vypsána veřejná soutěž na výstaviště a přikročeno k výstavbě. Ministři inž.Novák, dr.Šrámek, Černý a dr.Engliš vřele se věci výstaviště a výstavy ujali.
Zvítězili jsme na celé čáře.

Zvláštní komise: dr.Pluhař, Máša, dr.Chylík, Kovařík, Rozkošný, Petr, Matěj, Zigmund, Čapek a dr.Valenta provádí stavbu do doby, než se ustavila zvláštní Výstavní akciová společnost za účasti státu, země, Brna, Brněnských výstavních trhů, obchod. a zemědělských kruhů.
Věc dobrá se podařila, třeba po dlouhé době skoro 30 let...

Závěrečných pár vět z článku dr. J. Chylíka z HLAVNÍHO PRŮVODCE výstavou potvrzuje jak důležité je umění „dávat lidi dohromady“ a také známý fakt, že „náhoda přeje připraveným“:

„Od samého počátku řídili jsme se zásadou účelné dělby práce a svěřili jednotlivé odbory vedoucím oficielním nebo polooficielním korporacím…
…Získali jsme nejen Čechy a Slováky, ale i ostatní národnosti, v první řadě Němce, přesvědčivše je, že běží nám poctivě o to, abychom předvedli v ušlechtilém závodění výsledky duševní práce za poslední desetiletí nás všech, jak žijeme na půdě tohoto státu.
Výstava naše je dílem mnoha lidí, v radostném souladu pracujících činitelů brněnských, podporovaných účinně z Prahy, i velkým počtem pracovníků ve všech městech republiky.“