Brňané v zahraničí: retrospektiva

Brnopolis vyzpovídal deset Brňanů, kteří momentálně žijí v zahraničí, anebo mají tuhle zkušenost za sebou. Většinou šlo o studenty a pracovníky kulturních institucí. Ze světa, především ze západní Evropy, si přinesli cenné postřehy k tomu, jak můžou fungovat města — a přemýšlejí nad tím, co se v Brně daří, a co naopak umí lépe v cizině.

Máte-li tip na Brňana v zahraničí, který by měl k tématu co říct, napište nám na info@brnopolis.eu!


Petra Klementová v holandském Groeningu ocenila propracovanou síť cyklostezek, které neslouží jen víkendovým cyklistům, ale každému, kde se chce přepravovat ekologicky a zdravě. Člověk na kole je v městském provozu králem. Zažít tenhle pocit bych přála všem brněnským cyklistům.

Snadnější život cyklistů v Brně by si přál i Jan Duda, který má za sebou roční zkušenost s životem právě v Holandsku. Nakonec si ale nemusíme zoufat, i tak tu máme pár výhod, které za to určitě stojí. Taková studentská menza v Nizozemí třeba vůbec nevaří. Polední menu je neznámým pojmem. Nebo třeba jen dojezd přímo do přírody a do lesa městskou hromadnou, to je zážitek, který si může dopřát málo evropských měst. A už vůbec ne holandských.

Do třetice cyklostezky - ty Finům závidí bývalá redaktorka magazínu Metropolis, Kateřina Janotová: Vzhledem ke vzdálenostem a místnímu systému ochrany životního prostředí omezili Finové MHD a na úkor šířky silnice rozšířili chodníky a vystavěli cyklostezky. O Rovaniemi se dá řici, že je to malý severský Amsterdam. Když jedete na kole, každé auto zastaví a dá vám přednost.

Z amerického Davosu si Ida Součková Olšová přivezla zkušenosti s výbornou péčí o expaty a jejich rodiny: Domnívám se, ze právě široká nabídka možností, jak se zapojit do života, překonat jazykový i kulturní handicap, je cesta, kudy by se mohlo Brno ubírat ve vztahu ke svým zahraničním hostům a jejich rodinám. Nejen dobré pracovní uplatnění, ale i spokojenost všech členů rodiny, jejich možnost a schopnost navázat kontakt s okolím určitě sehrává svou roli při rozhodování, zda zůstat v Brně, či se do něho ještě někdy vrátit nebo raději zkusit štěstí někde jinde.

Do zajímavého srovnání Brna a Paříže se pustila Veronika Uhlířová: Intimita moravské metropole mi tu trochu schází. Brno má, podle mě, výhody malého i velkého města - lidí je méně, ale dostatek kulturních akcí nechybí.

V Paříži je samozřejmě výběr výstav, koncertů, divadelních představení či sportovních utkání nesrovnatelně větší, nicméně v tom množství je často skoro problém si vybrat. Výstavy bývají velkolepé a každá nová sezóna nabízí nové kulturní zážitky. Ovšem počet obyvatel se promítá i zde: v davu návštěvníků bývá obtížné přiblížit se k uměleckým dílům, natož je v klidu obdivovat. Paradoxně si tedy kultury užívám více při svých návštěvách Brna než v obdivované francouzské kulturní metropoli.

Spisovatelka Sylva Lauerová žije posledních dvanáct let na Seychelách. Pulsující Praha mě sice neustále láká do svých osidel. Našeptává mi do ucha: musíš být tady, abys mohla něco dokázat, musíš se ukazovat, musíš se scházet s lidmi a hlavně být vidět. Ale Brno ji už dávno položilo na lopatky. Zvítězilo nad ní svým poklidným nedělním odpolednem a tichou večerní vůní letního města a hradu Špilberka. Zvítězilo jakýmsi stále přítomným historickým půvabem první republiky. Nevím, čím to přesně je, ale Brno si mě omotalo kolem prstu. A asi mě hned tak nepustí.

Ve Finsku fungují věci, které by u nás díky našemu kulturnímu zázemí nebyly možné a našince ze začátku na každém kroku napadá, jak by šlo to či ono zneužít. Na hřišti v centru Helsinek je k dispozici bedna plná plastových hraček (i poměrně cenných) a za celou dobu, co tam chodíme, jsem si nevšimla, že by se něco ztratilo, říká Lenka Staňková, která spolu s manželem odešla z Bílovic nad Svitavou do Helsinek.

V Brně jsem byla naposledy letos v lednu. Mám pocit, že i když je centrum konečně zrekonstruované, lidé do něj ve svém volném čase moc nechodí. Raději si zajdou nakupovat do Vaňkovky nebo Olympie, než na náměstí. To se odrazilo i v tom, že se hodně obchodů z centra přemístilo právě do těchto sterilních "zábavních parků", a to je škoda, míní Renata Stodůlková, která po studiích v Brně zamířila za prací do madridské pobočky IBM.

Jana Meniarová z Banské Bystrice srovnala život v Brně a jižní Americe: Bolo ťažké zohnať mapu či turistické materiály o meste, pohľadnice, apod. S turistickým ruchom máme opravdu navrch, aj čo sa týka rôznych udalostí organizovaných mestom ako Ignis Brunensis apod.

Jako symbolický závěr se pro tento článek nabízí rada Anny Durnové, žijící převážně ve Vídni. Brňanům v našem rozhovoru vzkázala: Ať se vykašlou na srovnávání s Pražáky, Londýňany a jim podobnými a vystaví si město tak, aby se jim tu dobře žilo: jako studentům, mladým umělcům, kreativním pracujícím, rodičům, dětem a ohleduplným občanům. A v neposlední řadě Evropanům.

Fotografie: Nicki Varkevisser