6. 11. 2007

Jurkovičova vila

Minulý víkend byla naposledy otevřena pro veřejnost secesní Jurkovičova vila v Brně Žabovřeskách. Rád bych se s vámi podělil o několik poznatků a dojmů, které mi při její návštěvě utkvěly v hlavě.

Vilu si Jurkovič v roce 1906 navrhl a postavil na lesním svahu nad řekou Svratkou na okraji tehdy samostatné obce Žabovřesky (Jana Nečase 2). Realizoval v ní své dosavadní poznatky a modelovou představu vily. Použil hrázděnou konstrukci izolovanou a zároveň krytou korkovými panely, které byly zvenku omítnuté cementovou a zevnitř sádrovou omítkou. Čisté bílé stěny domu byly doplněny několika tradičními lidovými prvky s jejich jednoduchou geometrií.

V roce 2006 vilu zakoupila Moravské galerie v Brně, která nyní připravuje celkovou rekonstrukci, jejíž součástí bude i zřízení expozice o tvorbě architekta Dušana Jurkoviče. Řada odborníků srovnává význam této secesní vily s významem mnohem známější funkcionalistické vily Tugendhat. Doufejme, že podobný nebude i osud obou vil. Jurkovičova vila se dochovala v původním stavu bez významnějších stavebních úprav a zásahů, majetkoprávní poměry jsou vyjasněné, takže snad její rekonstrukci neohrozí průtahy podobné jako u vily Tugendhat. Jedna takováto mezinárodní ostuda totiž podle mého názoru zatěžuje pověst Brna více než dost a její opakování by bylo katastrofou.

A co je dnes k vidění uvnitř vily? Původní nábytek se až na jednu knihovničku nedochoval, v místnostech jsou na mnoha místech vidět sondy do stavebních konstrukcí, odkryvy původních omítek i částečně restaurované prvky. Jsou zde také vystaveny fotografie interiéru a okolí budovy z počátku minulého století. Je však třeba řádně zapojit i vlastní fantazii, aby si návštěvník vytvořil představu o životě ve vile v době jejího vzniku. Já se o to pokusil a vzápětí jsem narazil na problém, který mi, bohužel, nepomohl vyřešit nikdo z přítomných průvodců. Vila sice původně stála osamoceně a zeleň kolem ní byla nižší, ale členitá a často i poměrně malá okna jistě vyžadovala dostatečné vnitřní osvětlení. Ale jaké bylo? Elektrické zpočátku sotva, snad plynové, ovšem z něj se zase nedochovaly původní prvky. Snad existují odborníci, kteří mi jednou odpoví, ale dnes tápu. A jako technika mne to trápí.

Tak tedy přeji hodně štěstí a málo překážek pro chystanou rekonstrukci a snad se po jejím skončení dozvím, čím si vlastně ten Jurkovič po večerech svítil…

Autor: Jiří Kohoutek

Žádné komentáře: