Hodinoví bohémové aneb DYI kultura v Brně

Dear contributors to Tempus program, I am sorry. Mám-li rekapitulovat, co mi v hlavě zbylo po patnácti letech od studijního pobytu v Lyngby, malém městečku cca 15 km od Kodaně, se studiem samotným to nemá nic společného.

S odstupem času na mě největší dojem udělal pestrý kulturní život místních komun. Komunou samozřejmě myslím „městskou část“ velké Kodaně, a nikolivv té době už značně zdegenerovanou Christiani plnou hippies by profession. Díky kolu a množství nástěnek na libovolné veřejnoprávní instituci jsem takřka obden seděl v sále místní knihovny, v kostele nebo v restauraci a poslouchal varhany, jazz, blues, případně vítěze celostátního klání mandolinových orchestrů.

Jména uměleckých těles, resp. jejich tělesných schránek, si nepamatuji a nejsou důležitá. Šlo o čisté DYI, čili Do It Yourself, jak knihomolové tuto skrytou část kultury pojmenovávají. Ale pro mě to byl živoucí důkaz vlídnosti a vstřícnosti Dánska vůči cizinci, který v té době vládl toliko moravským dialektem Pigin English. A nakonec jsem na tři měsíce zakotvil v jednom obskurním pěveckém sboru a zkoušel zpívat dánské lidovky ve čtyřhlasé úpravě.

Vlastně mi Kodaň nahrazovala obdobně rozbujelou skrytou kulturu Brna, byť neznám český ekvivalent k DYI: Ochotníci? Těžko. SDUmB, čili Sdružení dobrovolných umělců města Brna? Soukromě jim říkám hodinoví bohémové.

V každém případě je v Brně nečekaně mnoho lidí ochotných něco tvořit bez nároku na honorář či věhlas a naštěstí i nečekaně mnoho lidí, kteří jsou ochotni na takové akce chodit, byť se nad nimi leckdy vznáší lehký opar nevážnosti a milého diletantismu. Tak se děje mnoho koncertů, vernisáží, přednášek, při kterých se na pár hodin dobrovolně sdružují hodinoví bohémové, pro které je tvorba důležitý koníček, ale nikoliv posedlost (a insitní posedlost už vůbec ne). Neobětují své vášni ani profesi ani rodinu, ale hledají spíše koexistenci a vyváženost. Někdo lepí modely a někdo má zas kapelu. Za nákladové vstupné pak nesou 100% kůži na trh. Maji vlastní publikum z rodinných příslušníků a podobných „bohémů“ kolem sebe a často se navzájem přelévají z hlediště na jeviště a naopak.

Bohužel, tyto akce nejsou moc plakátované a v skrytá kultura hodinových bohémů je fenomén obdobný skryté hmotě, která tak trápí kosmology (Skrytá hmota prý představuje víc než 70% všeohomíra, řídí rozpínání vesmíru a to je tak zatím vše, co se o jejich fyzikálních vlastnostech ví. Politováníhodné). Sice je pravda, že KIC rád v KAMu termín otiskne, doví-li se ho včas, a osvícené kluby i knihkupectví dovolí nechat na pultu kartičky s pozvánkou, ale o nástěnkách zřízených pro účely DYI kultury u vchodů veřejných institucí zatím hovořit nebudeme.

Většinou přijde pozvánka pres Net, pokud adresát zná někoho, kdo zná někoho... A tak hodinoví bohémové vlastně pěstují ryzí underground. Díky za něj a za všechny, kteří hodinovým bohémům poskytují přístřeší a půjčují kluby, sály a salónky, i když jedinou odměnou je někdy jen zvýšené konzumné o přestávkách. O některých zajímavých hodinových bohémech a místech, kde je lze spatřit pouhým okem, napíšu příště.

Pro mě je tato kultura živým podhoubím, které Brno (z)mění v Brnopolis, v prostor příznivý pro různá setkávání a soužití bez ohledu na zemi původu. Otázkou je, nakolik o takovou Brnopolis lokalní establishment stojí.