Kdo stojí za Brnopolis: Ivo Možný

Pokud si vzpomínám dobře na vaši charakteristiku, jednou jste označil Brnopolis za spolek kosmopolitních patriotů. Jak to nejlépe vysvětlit někomu, kdo si nepotrpí na cizí slova?

Vnímám Brnopolis jako spolek lidí světového obzoru, kteří mají rádi své město. Můžeme říkat i vlasteneckých světáků, ale proč? Kosmopolitní patrioti se cizosti nebojí.

Když se podíváte na Brno očima sociologa, čím je výjimečné?

Takových měst se základní strukturou položenou na rozkvětu z počátku dvacátého století, rozkvětu opřeného v konjunktuře textilního a strojírenského průmyslu, které se v posledních desetiletích brání následkům jejich úpadku s proměnlivým úspěchem, je v Evropě mnoho. Výjimečné je, že Brno muselo proti té strukturální krizi mobilizovat své síly se zpožděním, a ještě s populací poškozenou půlstoletou devastací občanskou a politickou. Má dobrou polohu a určitý kapitál v tom, že je podílem studentstva na své populaci nejakademičtějším městem republiky. Výjimečné je pro mne - sociolog nesociolog - tím, že je to dnes město mého srdce.

Když pobýváte v zahraničí, co vás nejčastěji napadne, že by šlo do Brna přenést?

Ty nejlepší věci na světě nejen nejde koupit za peníze, nejde je ani darovat, natož dovézt či přenést. Dobré školství v angličtině a němčině od úrovně mateřských škol, ale hlavně základního stupně... koncepční výstavbu sociálního bydlení alespoň na úrovni, kterou už dosáhla první republika... promyšlenou demografickou strategii, zejména s ohledem na kvalitu života gerontů, kterých ve městě brzy dramaticky přibude. Mimochodem, připadá mi zajímavé, že máme na státní úrovni vypracovanou strategii proti mimořádné epidemii chřipky, ale jak čelit epidemii Alzheimerovy choroby, která přichází postupně a tedy předvídatelně, o tom neuvažujeme ani regionálně. Lze ale ze zahraničí přenést způsob myšlení pro lidi, odpovědné za správu
komunity?

Jsme v Brně připraveni na multikulturní společnost a konkurenci podobných měst v globálně propojeném světě? Měli bychom sem lákat další cizince?

Připraveni nejsme a míjíme poslední příležitosti se připravit. Budoucnost je možná jen dvojí: buď nebudeme dělat nic, strčíme hlavu do písku a ponecháme na zločineckých mafiích a jimi zkorumpovaných policistech, aby dál prováděli výběr imigrantů podle svých potřeb. Anebo se opřeme o systém zelených karet a z těch cizinců, kteří tu budou pracovat, budeme podporovat a získávat k usazení a asimilaci ty nejslibnější. Jejich děti budou v příští generaci rozmnožovat naše nejvzácnější zdroje, totiž pracovitost a talent. Tyto zdroje vysychají všude v naší civilizaci a soutěž o ně se přiostřuje. Minuli jsme příležitost, kdy tu pracovali ukrajinští inženýři jako nádeníci a rádi by se usadili: nejlepší z nich jsou už dnes v Kanadě. Že by se nám podařilo vybudovat nějakou „pevnost Brno“, kam nikoho nepustíme a nastavíme své stárnoucí hrudi jako štít, to už si snad nikdo nemyslí.

---

Ivo Možný (76) je profesorem sociologie a sociální filosofie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, zabývá se především proměnami české rodiny, sociální změnou, sociologií intimity a sociální politikou. V letech 1955-65 pracoval jako novinář v rozhlase, pak nastoupil na vznikající katedru sociologie MU. Za normalizace se živil také jako manželský poradce. V polovině 90. let zakládal pozdější FSS a byl jejím děkanem (1998-2004). Dodnes zde přednáší a je ředitelem Institutu regionální žurnalistiky. Člen Evropské společnosti pro vědy a umění a Učené společnosti ČR. Publikoval přes 80 prací. Má dva syny a čtyři vnoučata.