Kam v Brně naslepo: Hudební sklep na Dominikánské ulici.

Tentokrát naslepo doslova a do písmene, protože Hudební sklep je klub čerstvě narozený, právě tak na konci šestinedělí. Kapely, zbystřete pozornost a hlaste se! Tenhle klub bude svůj "ksicht" ještě nějakou chvíli pilovat a tak můžete být u toho. Klub sídlí na Dominikánském náměstí ve sklepních prostorách pivnice Šenk Na Špalku (opravuji na správné jméno podniku a díky za upozornění) a za rok si povíme, jak se zařadil do hudebního dění vedle Kouřícího králíka, Dessertu, Staré Pekárny a dalších již etablovaných doupat.

I tak na vás budu apelovat, abyste se s tímto miminem začali kamarádit, což Facebookoví zaprodanci mohou spláchnout jediným klikem ZDE. Už jen za tu odvahu, že se stále v Brně najdou mašíblové (= magoři, šílenci a blázni), kteří to alespoň zkusí.

Klub je nevelký, tak pro 40 sedících, případně stovka na stojáka, ale díky kvalitní aparatuře zvládne docela pestrý okruh žánrů i typů pořadů a působí v dobrém slova smyslu jako "startovní" v tradici legendární liverpoolské Jeskyně.

A to je vynikající zpráva pro všechny hodinové bohémy, začínající kapely a vůbec projekty, které své publikum teprve hledají. Jediné riziko za zpackanou propagaci a nefunkční vir(v)ál na netu bude totiž pouze prořídlý sál a pětistovka. Což je částka, na kterou lze snadno našetřit lepší životosprávou, zejména po zkouškách.

Duší klubu jsou Martin Sajda a Filip Zeiner, jejichž láska k muzice hraničí s posedlostí. Po večerech makali na přípravě, i v době, kdy jsme si s Donem Sparlingem při TEDx dýchánku nad vínem notovali, jak jsou malé scény, útočiště amatérských kapel a ochotnických divadel, zásadní pro činorodý život města. A to platí i přes jejich mediální "nevděčnost" a slabý politický potenciál.

Jasně, v těchto místech nepadají světové rekordy a nebují tu skvostná a vysoce profesionálně odvedená kultůra, kde lze pod dohledem nějaké celebrity s papírkem v ruce melodramaticky zviditelnit město, moře, případně i nějaké to politické kuře a jeho stavení. Ale znovu opakuji, že podpora jakékoliv DIY činnosti pro potěchu, se městu bohatě vyplácí, protože kdo hledá, zkouší a dře na nějaké vystoupení, nebude investovat energii do devastace zastávek MHD a jiných projevů tupého zabíjení času.

Soukromě tipuji, že v klubu nakonec převáží kapely vycházející z americké folk-rockové tradice a hraní natolik živé, že vrcholným produktem technického výzkumu a vývoje na podiu bude asi jen ozvučení klubu, nanejvýša nejnovější model lampového komba Messa Boogie. No a? Nepřítomnost různých hi-tech hraček nemusí nic ubrat na současnosti a autentičnosti.

Navíc souhlasím s mnoha hudebními publicisty, že stále nepřekonaný étos 60.let vděčí za svou imaginativnost a "posvátnost" i tehdejší studiové praxi, která laborovala s výhradně s "živě" nahraným materiálem, jehož rytmus určovalo společné pulsování kapely a nikoliv studený klik ve sluchátkách doplňovaný rafinovaným používáním CTRL-C a CTRL-V. (Sgt. Peppera, nejvýmluvnějšího kulturního artefaktu začínající psychedelic, nevyjímaje.)

Takže se mějte a choďte do Sklepa poslouchat živou muziku a ne si jen hrát s kousky uhlí.