Brňáci v zahraničí: Duch Východoindické společnosti zde zůstal dodnes

Jan Duda, původem z Brna je studentem práv, mezinárodních vztahů, mediálních studií a žurnalistiky. V Brně pracuje jako novinář na volné noze, má za sebou pestré působení v řadě nevládních organizací. Nyní působí jako místopředseda Amnesty International. Na rok si vyjel studovat právo a pracovat do rádia v Holandsku.

Proč právě Nizozemí

Země sýrů, větrných mlýnů a malířského umění, svobodné tvorby i volnomyšlenkářství, poslední krajina Jana Amose Komenského nakonec i země mezinárodního práva, to vše je Nizozemí. Spojená unie několika protestantských provincií. Nekonečná rovinatá země plná lánů s tulipány, kanály a dobytkem. O Holandsku píše ve svých obrázcích i Karel Čapek: „je to malá země nemalé úrovně…“

Jaké je to pod slupkou

Holanďané jsou velmi uvědomělí a tolerantní, zajímají se o své okolí a dost cestují. Jejich lidé obsazují významné posty v řadě mezinárodních organizací. Jsou to pojišťováci, logisté a obchodníci, světoběžníci. Duch Východoindické společnosti jim zůstal i v globalizovaném dnešku, kdy je to více než potřeba. Tak trochu mezi Německem a Francií naučili se v tomto těsném prostoru pohybovat vždy z něj vytěžit co nejvíce.

Holandské a brněnské myšlení

Brňané byli vždy v rámci republiky loajální vůči své vládě, ale zároveň i dostatečně tolerantní vůči jiným vlivům. Snad i proto máme doposud jedinou mešitu v republice, Mormonská centra, Buddhistickou komunitu i jiné alternativní proudy se v Brně mísí bez větších problémů. Otevřenost občanské společnosti, podhoubí řady nevládních organizací a kritické akademické kavárenské povalečství společně s živým studentským životem, to je nejen Moravská metropole, ale i život v Nizozemí. Jen ta koncovka je trošku jiná. My jsme více otevřeni domácím problémům a vnitropolitické situaci, zatímco bludní Holanďané raději řeší globální otázky daleko přesahující jejich vlastní hranice. Stějně jako chytří brňáci končí jednou v různých pracovních pozicích v Praze, tak i holanďané vyváží svou vzdělanost do dalekých krajů.

Brno to je zlatá loď, ale má to pár much

Co nám chybí oproti našim tisíc kilometrů vzdáleným eurosousedům? Na první pohled jsou to jednoznačně cyklostezky. V Nizozemí je má cyklistika podíl na celkové dopravě bezmála poloviční. U nás slibují téměř bez výjimky všechny strany podporu cyklistům, žel kromě trasy podél Svratky a pár chodníků ve městě je to bída. Jezdit po Brně a kličkovat mezi chodci i auty je o život. Přitom toho není potřeba tolik. Brněnský nadbytek nákupních center a příjezdových cest hyzdících krajinu je nahrazen uměním trhovců a krámkařů, kteří prodávají své zboží po centrech měst, tak jako u nás zbylo z tradice již jen na Zelném Trhu. Nakonec si ale nemusíme zoufat, i tak tu máme pár výhod, které za to určitě stojí. Taková studentská menza v Nizozemí třeba vůbec nevaří. Polední menu je neznámým pojmem. Nebo třeba jen dojezd přímo do přírody a do lesa městskou hromadnou, to je zážitek, který si může dopřát málo evropských měst. A už vůbec ne holandských. Brno je Brno, i když podívat se na studia do světa do Vídně nebo jen za poznáním, jak psal Komenský, rozhodně není od věci.