Su z Brna: Petr Minařík a Větrné mlýny

Měsíc autorského čtení, který od r.2000 probouzí Brno z červencové kulturní ospalosti, se během deseti ročníků vypracoval v největší český literární festival. Jeden ze zakladatelů festivalu, Petr Minařík, si na nás udělal čas a povídal o festivalu, o blogování i o svém nakladatelství s příznačným jménem Větrné mlýny.

O měsíci autorského čtení

Měsíc autorského čtení jsme začínali původně jako komorní přehlídky české literatury. Už od začátku probíhá celý červenec, všech 31 dní. Důvod, proč červenec, je jednoduchý: divadla mají prázdniny a nehrají.

Nicméně, v roce 2009 tu na třech paralelních scénách vystoupilo 125 autorů - protože mimo českých autorů chceme uceleně představit i současnou literaturu jiného státu. V roce 2009 to byla Kanada a 11. ročník bude francouzský. Pozvali jsme i Milana Kunderu, ale ten asi nepřijede :-)

Pochopitelně festival nepostihne literaturu v celé šíři, ale 31 autorů z jedné země je už docela reprezentativní vzorek, to už si nějakou představu rozhodně uděláte.

Brno, jako místo pro mezinárodní festival

Celý festival řídíme já a s Pavel Řehořík, spolumajitel Větrných mlýnů, základní tým čítá asi 6 lidí a pak asi dalších 20 lidí, kteří tlumočí, starají se o hosty a tak.

V Brně je pro festival dobré klima. Brno je stále ještě vydavatelskou baštou poezie a město jako instituce má k festivalu stále lepší vztah; poslední dva roky se festival koná pod záštitou primátora (pozn autora: a záštitu nad letošním ročníkem převzal také starosta města Paříže).

Co je důležité, že se nám daří domlouvat s hoteliery rozumné ceny a autorům tak zabezpečíme slušné ubytování. Odezva autorů na Brno i festival je pozitivní, těžko však můžu rozlišit zdvořilostní pochvalu a skutečné nadšení. Každopádně je většina autorů nadšená z prostoru Divadla na provázku a jeho Alžbětinské scény.

Brno, největší maloměsto v republice

Brno má historickou tvář a zároveň je komorní. A to je pro spoustu lidí příjemné. Někdy je až moc klidné a zahnívající a potřebuje oživit. Například Větrné mlýny ho oživují Měsícem autorského čtení.

A že se tady více čte poezie, to není jen pozitivní fakt, to svědčí o Brněnské, obecně Moravské, určité "pomalosti" dané mentalitou a vývojem. V Praze a Berlíně je 90 % povídkářů a romanopisců, protože velké město je dynamičtější a rychlejší.

Brno je prostě největší maloměsto se vším všudy, od politické reprezentace až po takové to hard-patriotství. Já sám jsem soft-patriot, Brno je mi připáráno, ale to neznamená, že poslouchám Los Brňos a chodím povinně v neděli na Šelepku. Nemůžu říct ani, že by mi Brno něčím "dělalo radost", mě dělají radost konkrétní lidé, kteří tu pracují a tvoří.

Brno v české poezii

Na podzim r. 2009 jsme ve Větrných mlýnech vydali sbírku Kdybych vstoupil do Kauflandu, ocitl bych se v Brně, aneb Brno v české poezii. Dora Kaprálová, editorka knížky, týden co týden tiskla v MF básničky o Brně. Nám to připadlo zajímavé a nabídli jsme jí knižní vydání.

Nakladatel a sociální sítě, web 2.0 a vůbec cyberspace

Kanálů, kterými k nám proudí informace, je strašná spousta a internet patří mezi ty pohodlnější. Dnešní otázka je, jak ty informace správně filtrovat.

Mám svůj blog, je to jistý způsob komunikace, když chcete něco napsat a k něčemu se vyslovit. Účet na Facebooku mám taky, ale tomuto jsem nepropadl. Není to zásadní. Společenská síť pro mě znamená, že se znáte a že se potkáte. Facebook, to je jen špičkování ve stylu SMS, za které neplatíte.

Skype je pro mě daleko užitečnější, zvlášť při přípravě festivalu směřuje spousta komunikace do zahraničí.

Blogy jako Brnopolis, které sdružují a zprostředkovávají názory určité skupiny občanů

Blogy jako Brnopolis jsou občanský prostor svého druhu, který se zabývá komunální správou, a to má svůj smysl. Lobbystické skupiny, ty nemají blog, ty ho nepotřebují, ty to dělají úplně jinak!

Brnopolis má pro mě hlavně tu cenu, že někdo chce něco dělat, že se chce angažovat, a to je vždy dobře. Akce, jako například OpenCofeee, mi připadají zajímavé. Otázkou je, nakolik bude mít Brnopolis kdy reálnou sílu a za sebou ty pravé osobnosti, aby mělo potenciál něco měnit.