Brňáci v zahraničí: Většina věcí zde stojí a padá s univerzitou
Ida Součková Olšová, původem z Bystřice pod Hostýnem, vystudovala matematiku a geografii na Přírodovědecké fakultu na Masarykově univerzitě. Pracovala na Útvaru hlavního architekta Magistrátu města Brna, v konzultační a inženýrské společnosti DHV CR, v odděleních Faculty Support a Career Services Office University of California, Davis a Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU, nyní je na mateřské dovolené.
Překvapilo mě téměř vše
Do USA jsem se dostala díky manželově studijnímu pobytu na University of California, Davis a stručně řečeno: překvapilo mě téměř vše. Nikdy předtím jsem v USA nebyla; moje představy byly dané filmy, fotkami, časopisy a vyprávěním zkušenějších cestovatelů. Osobní zkušenost však dala zprostředkovaně vytvořeným představám zcela jiný rozměr – Davis je 60-ti tisícové město s dalšími 30-ti tisíci studenty, leží v naprosté rovině kalifornského Centrálního údolí mezi Sacramentem a San Franciskem. Davis bývá nazýván americkým hlavním městem cyklistů – podle počtu kol na počet obyvatel a neuvěřitelně husté síti cyklotras a cyklostezek (od 10.4.2009 je novým sídlem United States Bicycling Hall of Fame) a má druhý nejvyšší podíl obyvatel s univerzitním vzděláním v USA.
Přítomnost univerzity (89. pořadí v celosvětovém hodnocení v roce 2008; pro orientaci – pražská UK je 261.) hýbá životem celého města a nejbližšího okolí – je největším zaměstnavatelem, zde probíhá většina sportovních, kulturních i společenských akcí, studenti, doktorandi a hostující profesoři výrazně přispívají k jazykové, národnostní i rasové různorodosti.
Obrovská tolerance (v kontextu české reality opravdu neposatelná), snaha všech maximálně vyjít vstříc, (někdy předstíraná) korektnost a dobrá nálada – to jsou faktory, které jsem skutečně oceňovala. Usměvavá obsluha kdekoli a kdykoli, fungující služby, i v případě neoprávněných stížností a reklamací omluva, že vám nemohou vyhovět (nikoli vítězné konstatování, že vy jste ten naprostý idiot – typická česká zkušenost).
Co mi v Davisu oproti Brnu scházelo
Z hlediska běžného života je nutno říct, že téměř nic. S trávením volného času taky žádný problém – bazény, parky, místa pro pikniky (s grily, které nikdo neukradne), skvěle vybavená víceúčelová sportovní hala, desítky tenisových kurtů zdarma včetně nočního osvětlení, výborně zásobená vědecká i veřejná knihovna, necelé dvě hodiny jízdy San Francisco, čtyři hodiny do Yosemite National Park, kousek dál Sequoia National Park, hodinku na východ zlatokopecká městečka, jezero Tahoe a tak by se dalo pokračovat. Ale každodenní myšlenky na to, co se asi děje doma, sledování zpravodajství z ČR a radost z každého e-mailu od rodiny či přátel doma byla jasným znamením, že doma je přece jen doma…
Moje pozitivní zkušenosti s životem v Davisu
Už jsem zmínila, že většina sportovních, kulturních i společenských akcí je úzce spjata s univerzitou – v areálu kampusu leží nejen Mondavi Center (nádherný koncertní sál, který by jistě slušel i Brnu), odehrávají se zde také největší každoroční akce – „Whole Earth Festival“ a „Picnic Day“.
„Whole Earth Festival“ je „svátkem hudby umění a vzdělávání“, snahou je vyprodukovat v průběhu konání co nejméně odpadu, propagovat „organic“ produkty, solární energii (pohání také většinu elektrických zařízení na festivalu) a vůbec nenásilnou formou předávat informace, jak se k planetě Zemi chovat co nejšetrněji.
„Picnic Day“ je každoročně pořádán třetí sobotu v dubnu už od roku 1909. Je to v podstatě Den otevřených univerzitních dveří, ukazuje a oslavuje širokou studijní nabídku i pestrost života v kampusu. Přes 200 volně přístupných atrakcí shlédne pravidelně více než 50 000 návštěvníků; podle oficiálních údajů byl loni překonán rekord – přišlo na 100 000 lidí!
Na obou festivalech je pozoruhodná skutečnost, že vše běží v režii asociace studentů, přičemž „Picnic Day“ je největší studenty organizovanou akcí v rámci celých Spojených států.
Akce typu „Whole Earth Festival“ nebo „Picnic Day“ jsou opravdu velkolepé a těžko přenositelné, ale myslím, že nějaký klon „Farmers market“ by se určitě mohl stát oblíbeným místem setkávání řady lidí i v Brně.Každopádně je inspirující komunitní princip, na kterém jsou všechny uvedené akce založeny.
Mezi pozitivními zkušenostmi také musím zmínit aktivity poradenského oddělení fakult – od úspěšnosti stávajících studentů získat co možná nejlépe placené místo se odvíjí zájem, kvalita a počet budoucích studentů. Osobní zkušenost mám s činností Career Services Office na právnické fakultě. Celoroční koloběh nejrůznějších akcí, seminářů, konzultačních hodin o tom, jak nejlépe napsat životopis, co vlastně v budoucnu chce student dělat, na co reálně má, je završen pětitýdenním maratónem osobních interview s potenciálními zaměstnavateli (na základě životopisu a motivačního dopisu vybere personální poradce konkrétní firmy cca 30-40 studentů, s nimi se setká, nejlepším nabídne letní stáž mezi 2. a 3. ročníkem; kdo se osvědčí má většinou jisté místo po ukončení školy). Je nutno dodat, že tzv. On-Campus Interview se účastní kolem 80 zaměstnavatelů; od těch největších a nejznámějších právnických kolosů, přes malé advokátní kanceláře, státní zastupitele, armádní i námořní JAG, federální, státní i neziskové organizace atp.
Fungující partnerství vychází z jednoduché rovnice – vzdělání je pro studenty nezanedbatelná finanční investice, ale také na celý život získaná hodnota, na druhou straně je úspěšnost absolventů a jejich dobrý vztah k univerzitě zárukou kreditu a neposlední řadě zdrojem finančních darů univerzitě.
Jakým způsobem, by se mohlo Brno stát atraktivnějším (a kosmopolitnějším) městem
V Davisu skutečně většina věcí stojí a padá s univerzitou. Zahraničních hostů je zde opravdu hodně, a proto je patrná snaha pobyt jim co možná nejvíce zjednodušit a zpříjemnit (vstupní školení, včetně daňového a finančního poradenství, speciální informační oddělení, kam se mohou obrátit se všemi dotazy). Většina postdoktorandů, stipendistů a hostujících profesorů přijíždí i se svými rodinnými příslušníky, takže je zde široká nabídka každodenní kurzy angličtiny všech pokročilostí zdarma, zájmové kluby a hlavně International House.
International House je nezisková organizace „propagující respekt a porozumění mezi lidmi a kulturami“, jak zní nejen překlad z webových stránek, ale jaká je i realita. Je to ideální místo setkávání lidí z různých částí světa, zde mohou nejen společně trávit čas a vzdělávat se, ale i poznávat způsob života ostatních a získat spoustu přátel. Vše běží opět na komunitním principu, jen ředitel a sekretářka mají nějakou finanční odměnu, naprostá většina dalších organizátorů pracuje zdarma, ve svém volném čase. Pro nás byla zajímavá skutečnost, že za Connections (setkávání rodin zahraničních návštěvníků) stojí paní Dorothy Foytik, jejíž manžel byl původem Čech.
Domnívám se, ze právě široká nabídka možností, jak se zapojit do života, překonat jazykový i kulturní handicap, je cesta, kudy by se mohlo Brno ubírat ve vztahu ke svým zahraničním hostům a jejich rodinám. Nejen dobré pracovní uplatnění, ale i spokojenost všech členů rodiny, jejich možnost a schopnost navázat kontakt s okolím určitě sehrává svou roli při rozhodování, zda zůstat v Brně, či se do něho ještě někdy vrátit nebo raději zkusit štěstí někde jinde.
Inspirující je také již zmíněná síť cyklotras a cyklostezek – brněnský terén se sice s tím v Davisu nedá srovnávat, ale přesto by bylo možné urychlit realizace tam, kde je to plánované a možné.
V Career Services Office jsem se denně setkávala se studenty, připadali mi dost odlišní, než jsme byli v době studií my, ale mám pocit, že současní brněnští studenti se jim už velmi podobají, tak snad máme všichni naději.
2 komentáře:
říkám si, že po troškách by se to zvládnout dalo:
- pro začátek by stačilo nekrást, neničit a nezneužívat grily a jiná veřejná zařízení
- sem tam se usmát a neotravovat blbou náladou, jak už zmiňoval D.Sparling
- zakomponovat do svého životního stylu dobrovolnické aktivity. Ony se obvykle vyplatí s úrokem, o kterém se našim bankám ani nezdá. (Ale ne v penězích :-)
Zajímavé, že nic z výše uvedeného by nestálo městský rozpočet ani korunu...
Znie to zaujímavo.
To je tá prava myšlienka multikultúry, môžme sa vzájomne veľa naučiť.
Niektorých ľudí treba len zapáliť pre vec, tí ďalší sa nakazia a tak sa to bude šíriť ďalej.
Je to síce náročné, ľudia sú už naočkovaní tým otráveným výrazom a nechuťou, tým postojom, že to nejde, ale krok po kroku by to šlo. A Brno je výborným miestom.
To sa priam núka.
Takže nasadiť úsmev, to, že mám dnes blbý deň, ešte neznamená, že ho pokazím každému okoloidúcemu, a začať pracovať aspoň na tom prístupe :)
Okomentovat