Brno a jeho gen tolerance

Brno má toleranci ve svých genech, protože jinak by nebylo vůbec vzniklo na onom přelomu 12. a 13. století. Tehdy totiž do brněnské kotliny přicházeli na pozvání českých králů osadníci či kolonisté ze západní, severozápadní i jihozápadní Evropy a cestou přes země alpské z jihu přiváděli s sebou další, včetně Židů.

Na území dnešního historického jádra města však už tehdy žili slovanští potomci obyvatelů Velké Moravy a je s podivem, že se při tomto setkání nejrůznějších lidí, jazyků a nářečí neobjevil ani náznak nepřátelství, natož krvavých střetů. Naopak.

Během jedné generace se tato různorodá společnost dokázala sjednotit nejen na společných hradbách, ale i na společných právech a hlavně povinnostech, které vtělili do privilegií, jež jim v lednu 1243 potvrdil český král Václav I. a jež vešly do dějin komplexu středoevropského práva pod názvem Iura originalia civitatis Brunensis.

Bylo to prostě tím, že každý ze 49 článků v privilegiích obsažených, mluví-li o obyvatelích Brna, volí vždycky tzv. občanský princip, tedy slovo „každý“, kdokoliv, kterýkoliv, komukoliv a nikde nerozlišuje, odkud kdo přišel, jakým jazykem mluví a k jakému Bohu se modlí. Brno proto nepoznalo nikdy hrůzy středověkých židovských pogromů, planoucí hranice kacířů a živelnou nenávist vůči cizincům.

A brněnská privilegia se časem stala dokonce výchozími body všech práv měst zemí Koruny české. A tehdy bylo dobře v městě Brně.

Milena Flodrová