16. 4. 2009

Brňáci v zahraničí: Schází mi intimita moravské metropole

Veronika Uhlířová, provdaná Lefrancois, původem z Brna, vystudovala filozofickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně. Posgraduální studium dokončila na Univerzitě v Glasgow. Po absolutoriu působila jako volná novinářka z čínské Šanghaje, Sydney a nakonec z Paříže, kde se usadila natrvalo. Posledních pět let přednáší anglosaskou žurnalistiku na Institut Européen de Journalisme.

V Paříži žiji od roku 1998 s manželem, který je Francouz. Přestože můj pobyt ve francouzské metropoli trvá už více než jedno desetiletí, nedá se říct, že bych si docela zvykla na její anonymitu. Když se na mě v metru z každé strany mačká několik cizích lidí, které zřejmě vidím poprvé a naposledy, často vzpomenu na slova z La Traviatty o Paříži, coby "přelidněné poušti". Oproti Brnu, kde téměř při každé cestě do centra potkám někoho známého, si tu v davu lidí člověk opravdu připadá jako jedno zrnko písku v poušti.

"Paradoxně si tedy kultury užívám více při svých návštěvách Brna"

Intimita moravské metropole mi tu trochu schází. Brno má, podle mě, výhody malého i velkého města - lidí je méně, ale dostatek kulturních akcí nechybí.
V Paříži je samozřejmě výběr výstav, koncertů, divadelních představení či sportovních utkání nesrovnatelně větší, nicméně v tom množství je často skoro problém si vybrat. Výstavy bývají velkolepé a každá nová sezóna nabízí nové kulturní zážitky. Ovšem počet obyvatel se promítá i zde: v davu návštěvníků bývá obtížné přiblížit se k uměleckým dílům, natož je v klidu obdivovat. Paradoxně si tedy kultury užívám více při svých návštěvách Brna než v obdivované francouzské kulturní metropoli.

Kromě svých lidštějších rozměrů má Brno další výhodu, a tou je přítomnost zeleně na předměstích. O víkendu je snadné vyjet si jen kousek za město, a to třeba i hromadnou dopravou, a člověk se octne uprostřed lesa. Dostat se o víkendu z Paříže do lesa vyžaduje mnohem více času, energie, a také benzinu. Krom toho se musíme obrnit trpělivostí na zpáteční cestě. Touhu po přírodě mívá totiž o víkendu dalších několik tisíc Pařížanů, a tak jsou příjezdové silnice k Paříži v neděli navečer beznadějně přeplněné a návrat domů může trvat několikrát déle než odjezd.

"Zde se děti mohou například proměnit v mravence"

Co v Paříži jakožto rodina oceňujeme velmi, je výběr aktivit pro děti. Když jdu s dětmi za kulturou v Brně, mám sice pocit, že se tu od mého mládí dost změnilo k lepšímu. Například stálá výstava brněnského Technického muzea, včetně malého praktického koutku, kde si děti mohou vyzkoušet různé fyzikální experimenty, je pro děti poměrně atraktivní. Nicméně mám pocit, že podobné instalace jsou spíše výjimečné.

V Pařížských kulturních institucích se na nejmladší návštěvníky myslí neustále. Kromě výstav určených přímo pro děti, kde bývají přístupnou formou přiblížena často komplikovaná témata, se každé muzeum snaží o víkendech nabízet praktické dílny pro děti. V pařížském Muzeu dekorativních umění si například mé děti mohly nedávno s dalšími kamarády pod dohledem odborníků vyzkoušet navrhnout kostýmy v duchu Ludvíka XIV.

Naší další oblíbenou atrakcí je “Cité des enfants” (čili Dětské městečko) ve vědeckotechnickém centru La Villette. Zde se děti mohou například proměnit v mravence a prolézt všechny chodbičky obřího mraveniště. Na jiném místě si zase mohou vyzkoušet práci televizního hlasatele ve studiu nebo pochopit principy různých filmových triků. Na těchto výstavách je skvělé, že děti mají naprostou volnost vše si samy osahat a vyzkoušet. A to je právě to, co mi na výstavách v Brně chybělo. Kdykoliv se děti přiblížily k exponátům, už u nich byl hlídač, aby je napomenul, že na objekty se nesmí sahat. Nějak se u nás nemyslí na to, že pro ty nejmenší je právě hmatový vjem jeden z nejdůležitějších.

"V Paříži se metry čtvereční platí draho"

V Brně naopak velmi vítáme možnost vyrazit s dětmi do restaurace. Ne, že by v Paříži měly děti do restaurací přístup zakázán, ale kromě jídla je tam nic netáhne. V Brně jsem už vyzkoušela celou řadu restaurací a kaváren, kde je pro děti nachystán prostor pro hru, na zahrádkách často s houpačkami, pískovištěm či prolézačkami. Dokonce prý existují speciální dětské kavárny! V Paříži se metry čtvereční platí draho, a tak majitelé podniků raději nastavějí stoly všude, kde se dá, a naše neposedné ratolesti musejí zůstat sedět na místě, ať se jim to líbí nebo ne.

Po téměř jedenácti letech života v Paříži svého přesídlení nelituji. Paříž má co nabídnout po mnoha stránkách – profesionální příležitosti jsou tu rozmanitější, zajímavá je i směsice národností, s kterou se tu denně setkáváme. Nicméně do svého rodného Brna se vždycky ráda vracím vydechnout a užít si kultury, na kterou v Paříži není vždycky čas. Jen se nemohu dočkat, až se objeví letecká společnost, která by otevřela přímou linku mezi Paříží a Brnem. Cesta domů by se mi tím zkrátila o vice než polovinu.

Žádné komentáře: