Vyplatí se Brnu prodat Jaltu?

Pro člověka, který se nezajímá o historii tohoto místa a nezabývá se ani představami o jeho využití v budoucnosti, je to jen zchátralá budova, jejíž prodejní cena na trhu nemovitostí stále klesá, a je třeba ji urychleně prodat. (Představa, že v kupní smlouvě lze bezpečně zamezit „nevhodnému“ využití této stavby soukromým vlastníkem, je věru naivní – stačí jen občas shlédnout pořad ČT Černé ovce…)

Pro rozhodování člověka, který chápe město v širším časovém i prostorovém kontextu, není směrodatný pouze posudek statika a odhad realitního makléře, ale zajímají ho také informace o společenském potenciálu tohoto místa, o vývoji jeho významu v různých epochách i o budoucí hodnotě, kterou může městu přinést.

Ti, kdo budou rozhodovat o tom, zda má město Jaltu prodat, by neměli rozhodovat bez znalosti a zvážení širších souvislostí.

Co se obecně traduje z historie Jalty
V soupisu Památky Brna z r. 1991 je o tomto objektu uvedeno doslovně: “Funkcionalismem ovlivněný strohý blok, tzv. Moderna, (snad od Jaroslava Polívky, asi z r. 1929 či 1935), vymezující severní stranu náměstí …“.

a co by měli vědět představitelé města, které je vlastníkem této budovy:
1) Dne 27. září 1929 zahájilo v podzemí Jalty svůj provoz kino pod názvem BIO MODERNA.
Tato informace se objevila 20. 10. 2010 na digitální Encyklopedii dějin města Brna. Vložila ji tam Mgr. Markéta Jančíková z Archivu města Brna, která ji náhodou objevila při své práci s dobovým tiskem.

Datem otevření kina se logicky upřesňuje i dosud nejistý rok dokončení celé budovy! Pro zajímavost: Za války to bylo jediné kino, ve kterém se promítaly české filmy. Básník Jan Skácel zde nastoupil po maturitě v r. 1941 jako uvaděč a pracoval zde až do května r.1942, kdy byl totálně nasazen na stavbu silnic a tunelů v Rakousku.

2) Ing. Jaroslav Polívka, který je dosud ve všech oficiálních pramenech uváděn pouze jako „možný“ projektant či spoluautor projektu, je podepsán na šesti stavebních výkresech, které Mgr. Markéta Jančíková vyhledala ve fondu Archivu města Brna dne 24.11. 2010.

Podívejte se na jednotlivé fotografie výkresu, detailu data zpracování a razítka s podpisem Jaroslava Polívky.

Ing. Dr. techn. Jaroslav Polívka ostatně podle zápisu v Pozemkové knize vlastní od 30. dubna 1928 parcelu 196/2 s domem č.p. 656. Toto vlastnické právo přechází 31. prosince 1929 na Obrodné hnutí československých mladých žen J.C.A. v Praze (Řešení horních pater původního projektu odpovídá dispozici ubytovny pro sdružení YWCA), od 15. května r. 1934 pak budovu vlastní Československý stát.

To, že Ing. Jaroslav Polívka je světoznámým stavebním inženýrem, se lze dočíst např. v knize Jana Kaplického a Ivana Marguliuse: Česká inspirace (2005), kde v kapitole Čím Češi obohatili svět, uvádí Jaroslava J. Polívku, který spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem na Guggenheimově muzeu v New Yorku, kde výtečně vyřešil konstrukci bez opory sloupů na okraji točité rampy. O všem si můžete přečíst podrobněji např. zde.

Pro město je nejcennější strategická poloha a dobře přístupný parter Jalty
Moudří otcové metropolí v tradičních demokratických státech, kteří mají představu o cílech dlouhodobého rozvoje svého města a snaží se získat pro tuto vizi trvalou podporu veřejnosti, obvykle hledají vhodné (tj. snadno přístupné a přívětivé) prostory pro systematickou osvětu a komunikaci s občany v atraktivních lokalitách v centru města – nejlépe v bezprostředním sousedství radnice.

Evropská Urban centra většinou nabízejí občanům systematickou osvětu a jsou umístěna v prestižních lokalitách. Na příklad Urban centrum v Miláně najdete v prostorách světoznámé pasáže Galleria Vittoria Emanuelle, Vídeňské Urban Centrum sídlí v atraktivním prostředí historické Muzejní čtvrti.

Brněnské Urban centrum na Staré radnici dobře funguje jako „komorní výstavní a jednací místnost“- vzhledem ke své kapacitě ovšem zatím zajišťuje jen jednu z mnoha potřebných funkcí takového centra. (Koncept nového Územního plánu – jeden z nejdůležitějších rozvojových dokumentů – je vystaven mimo centrum města - ve 4. n.p. budovy MMB na Kounicově 67.)

Ani v areálu Nové radnice nejsou vhodné prostorové podmínky pro systematickou komunikaci s občany a tak jediné vhodné prostory v parteru historického jádra, jejichž využití může město přímo ovlivnit, jsou právě v paláci Jalta.

Proč je to tak důležité?
Psala jsem o tomto na blogu Brnopolis již dříve.
„zatímco v některých oblastech se úroveň znalostí i moderních dovedností u nás cíleně zvyšuje (jazyky, informační technologie, ekologie, sex i rodinné půjčky), všeobecná povědomost občanů o tom, jak se v posledních desetiletích proměňují města na celém světě, spíše upadá. Dozvědět se více o tom, jaká jsou rizika při realizací velkých rozvojových projektů nebo regenerací městského prostředí v zahraničí, je možné jen v několika málo odborných časopisech."

Zdá se, že ve dvacátých letech minulého století bylo Brno daleko více „v obraze“, v Dějinách města Brna (2. Díl) z r. 1973 je na str. 128 uvedeno:

„V letech 1924 a 1925 přednášeli v Brně architekti JJP.Oud, Walter Gropius, Ameée Ozenfant, Le Corbusier, Adolf Loos, Oldřich Starý a Jan Víšek….“

Na str. 130 se zase dočteme:

„Architekti se účastnili i výstav brněnských výtvarných spolků, zejména pokrokové Skupiny. Nalézali také ohlas v brněnském tisku, který se o architekturu zajímal a dovedl o ní zasvěceně referovat, hlavně v Lidových novinách, v Měsíci a v Indexu. V Brně rovněž vycházely, byť i jen krátce, speciální revue věnované otázkám architektury, jako Horizont V. Roštlapila, nebo Bytová kultura redigovaná J. Vaňkem, B. Markalousem a A. Loosem.“

O vztahu veřejnosti a architektury
Dnes u nás bohužel ani ty nejčtenější deníky nemají odborného redaktora, který o architektuře a urbanismu zasvěceně a pravidelně informuje čtenáře. Důsledkem rostoucí všeobecné neznalosti současných trendů i historie vývoje „vlastního“ města je, že lidé jsou již předem negativně naladěni vůči všem záměrům ve svém okolí a diskuse o většině projektů jsou jen smutnou přehlídkou nedorozumění. Jedním z příkladů, jak se o architektuře píše nyní si můžete přečist například zde.

Aby se situace mohla měnit k lepšímu, je třeba, aby brněnská veřejnost dostala po desetiletích znovu možnost soustavného („celoživotního“) vzdělávání – v kultuře bydlení, výtvarného umění i architektury, a aby si také osvojila základní principy „praktického urbanismu“ a mohla o závažných otázkách komunikovat jako rovnocenný partner! K tomu je ovšem nutné, aby lidé měli trvalý přístup k potřebným informacím se srozumitelným výkladem a také příležitost slyšet odborníky z celého světa. Tuto možnost by měli v rámci výuky dostat také žáci i studenti všech brněnských škol. Tak široký osvětový koncept však nelze prakticky realizovat v současných prostorách existujícího Urban centra na Staré radnici.

Větší Urban Centrum by mohlo vzniknout v pasáži Jalta
Jsou to ve skutečnosti poslední a současně nejlepší prostory, vhodné pro tento účel v historickém jádru města. (Nebo snad víte o nějakých vhodnějších?) Právě zde má Brno jedinečnou příležitost využít pro tolik potřebný přímý kontakt s veřejností bezbariérově přístupnou pasáž.

Mohly by se zde odehrávat inspirativní výstavy architektonických i urbanistických projektů včetně prací studentů Fakulty architektury i dalších brněnských škol. Jako názorná pomůcka by se tu prakticky uplatnil i existující dřevěný model centra města. Pro budoucnost Brna by mohlo Urban Centrum sehrát velmi důležitou roli - občané by tu našli ucelenou představu o vývoji města v posledním století a všechny důležité aktuální záměry a projekty. Byly by zde dostupné také vypsané tendry a výběrová řízení a lidé by se na nejasnosti mohli přímo zeptat přítomné odborné služby. Našli byste tady prodejnu Brunensií a odborné literatury i časopisů, kavárnu i občerstvení se speciální regionální nabídkou atd. Těchto služeb by s výhodou využívali také návštěvnící dalších zařízení (Infocentrum pro turisty, Brno Expat Centre, Family Point a další…)

Bývalé kino a klub v suterénu budovy nabízejí dosud chybějící prostory pro prezentace, konference, přednášky, projednávání územního plánu a velkých projektů, kulaté stoly, workshopy a diskuse s českými i zahraničními odborníky a to i formou videokonferencí, na které nemá zatím laická veřejnost v Brně nikde přístup. Podzemní „Městský klub“ by si pro své akce mohly pronajímat nejen městské, ale i občanské (nevládní) a komerční organizace.

Ve vyšších patrech by s výhodou mohly sídlit instituce, které se profesionálně starají o rozvoj města - a to jak městské (příslušné odbory MMB, ale i budoucí Hlavní architekt), tak soukromé firmy. Potřebné prostory by zde mohl mít i „City Centre Management“ - operativní skupina, která se bude soustavně starat o kvalitu prostředí v centru města (podle příkladu sesterského Leedsu).

Nechceme jen nečinně přihlížet
Když jsme před 15 lety začali přesvědčovat vedení města, aby se v privatizaci ucházelo o zchátralý areál Vaňkovky, jen málokdo věřil, že se nám to povede. Nešlo nám tehdy zdaleka jen o záchranu zajímavé industriální památky, ale hlavně o to, aby město jako vlastník mohlo prosadit, že alespoň část areálu bude mít v budoucnu kulturní a vzdělávací funkci. Uvědomovali jsme si totiž strategickou polohu Vaňkovky, díky které bude její rekonstrukce prvním krokem do nové rozvojové oblasti.

Chátrající Jalta stojí na jednom z nejprestižnějších historických míst Brna – hned vedle bydlel královský mincmistr Bruno, ve stejném bloku měl svůj dům Jan Lucemburský, bydlela tu i Eliška Rejčka. Promyšlené využití prostorů v sousedství radnice může pozitivně ovlivnit společenskou i kulturní atmosféru tohoto města v příštích letech a doufám, že může i získat podporu z EU fondů. Prodejem Jalty tyto šance Brno definitivně ztratí.

Autorka: Eva Staňková