4. 5. 2007

Drak bez křídel

Brno spojuje s Krakovem osud tzv. druhých měst. Hlavní město – a pak (snad) my. Někde dole, na jihu. Osud provincie? Brněnští patrioti by mě hnali… Cizinci přijedou do Prahy a už v ní zůstanou. Nebo se ještě rozhodnou pro Český Krumlov nebo Telč. Kdežto Varšava se absolvuje tak trochu z povinnosti a rychle se jede do Krakova. Pro tu trochu nostalgie, vždyť to kdysi bývalo hlavní město. Pro tu starobylost a provinční atmosféru. V Krakově mám často pocit, že ty tety v kavárnách jsou kompars. Protože jinak odkud by se vzaly v těch svých kloboučcích a rukavičkách?

Zatímco si Krakov svoji provinčnost hýčká, Brno se za ni stydí. Zbavuje se svých dávných Špalíčků, Vaňkovek a domů U sedmi švábů. Míst, kam se chodilo za trochou magie a dnes snad jen na nákupy. Krakov má svého legendárního draka, který stále zneklidňuje. Nečekaně chrlí ze sebe oheň, zdá se, že stále poletuje nad městem a občas se objevuje tu a tam v docela bizarních souvislostech. Brno má také draka, i když je to vlastně vycpaný krokodýl. Ten by nevzlétl ani v pohádce. Nemá totiž křídla. Ani ryba ani rak. Zvláštní symbol města, které stále hledá svoji tvář…

3 komentáře:

mori řekl(a)...

Já bych zase vzpomenul na slovenské druhé největší město. Nemám pocit, že se Košicím daří přilákat turisty. Ale určitě město udělalo řadu pozitivních kroků, byť za cenu ohromného zadlužení, k tomu, aby na sebe upoutalo pozornost. Když se projdete po dlouhé hlavní ulici, dýchne na vás pohodová atmosféra kavárniček, vynovených fasád domů a především okouzlující hrající fontána umístěná mezi květinami, starobylým dómem sv. Alžběty a divadlem. Navíc přibývají nové atrakce, podzemní muzeum, muzeum voskových figurín atd. Košice jsou daleko na východě, ale snaží se být výjimečné a ne nadarmo byly vyhlášeny nejkrásnějším městem Slovenska. Budiž Brnu inspirací.

jana řekl(a)...

Me se take zda,ze to neni o velïkosti mesta,ale o napadech a ty v Brne nejak zoufale schazi.

Renata Putzlacher řekl(a)...

Košice mi také učarovaly (i když už to není město, jež popisoval Sándor Márai) a stále se tam vracím, i když občas slyším to známé: „Vždyť tam nic není“ ;-) A hodně dobrých nápadů odtamtud by učitě oživilo třeba brněnské náměstí Svobody...