Muzejní noc a stesky jejich účastníků
Četl jsem v minulém týdnu na několika místech vesměs příznivá hodnocení proběhlé Muzejní noci v Brně, což je dobře. Ale také, a není to jen jeden výskyt tohoto poznatku, jsem se dočetl, že sice muzea byla otevřená a bylo to fajn, ale svlažit hrdlo a něco si smlsnout po náročném putování expozicemi bylo jaksi dosti náročné, neb otevřených podniků nebylo. Škoda – hospodští a restauratéři přišli o kšeft a potenciální zákazníky a návštěvníci měli hlad a žízeň. A kdo za to může?
Nebudeme pátrat, stejně bychom se nedopátrali. Spíše jsem se zamyslel, jak by se to dalo zorganizovat pro příště, aby už tyhle stesky zmizely, respektive abychom se poučili a byli prostě příště lepší.
Nabízím možná jednoduché řešení, které by stálo organizátory příští Muzejní noci pár hodin práce, ale ta by se snad vyplatila. Co takhle udělat rešerši pohostinských zařízení v centru města, resp. v okolí muzeí, které se Muzejní noci účastní. Dovolím si tvrdit, že za 2 hodiny surfování na internetu, v nejhorším případě ve Zlatých stránkách“ bych měl sto až dvěstě hospod a restaurací s jejich telefonními čísly a mailovými adresami k dispozici.
Těm, kteří mají mail, bych napsal, že se koná Muzejní noc v tom a v tom termínu a zda se nechtějí zapojit tím, že prodlouží otevírací hodiny. Pokud by souhlasili, slíbil bych jim, že je za „odměnu“ zveřejníme na webových stránkách, kde se Muzejní noc propaguje, a že budou i na papírových letácích, přístupných ve všech muzeích. Těm, kteří mail nemají, bych to prostě a jednoduše zavolal. 100 telefonátů po 5ti minutách, to je bratru jeden pracovní den.
Pak bych tuhle databázi prostě vystavil někam, kde se o muzejní noci píše a propaguje (mimochodem právě se koukám na www.muzejninoc.kultura-brno.cz – tam by docela slušelo, kdyby se to objevilo). Nakonec bych ještě udělal poslední věc. Tu databázičku bych vytiskl na papír, stačilo by jich i 13 kusů (soudě podle počtu otevřených muzeí) a tyhle papírky bych nechal u vstupu do muzeí, aby si návštěvníci mohli přečíst, kam mohou po prohlídce za dobrou krmí a pitím. Suma sumárum – práce tak na 16 hodin, když moc tak na 24. To by se snad dalo obětovat, ne?
Možná Vás někoho napadne ještě lepší a jednodušší řešení, pokud ano, sem s ním. Otázkou je, jestli je o něco takového zájem. Ale to je otázka na organizátory. V každém případě jim tohle know-how zdarma a s velkou radostí přenechávám.
6 komentářů:
Úvaha, kterak zapojit do Brněnské muzejní noci (BMN) hospodské a restauratéry v Brně a ulehčit tak vyprahlým hrdlům a hladovým žaludkům návštěvníků muzeí, jistě dokazuje podnikavého ducha pisatele a jeho nadání pro reklamní činnost, dle mého názoru ovšem vychází ze zkreslených představ – zejména o těch zmiňovaných „pořadatelích“ muzejní noci. Tímto pořadatelem totiž není žádná agentura s managery pro logistiku, marketing, catering, PR či jak se vlastně všechna tato „in“ odvětví nazývají. Pokud by tomu taky bylo, taková pořádající agentura by jistě nejprve vyčíslila finanční hodnotu takto koncipované reklamní kampaně, připočetla vlastní režii a pak by ji nabídla provozovatelům brněnských restaurací.
Ve skutečnosti však pořadateli muzejní noci není nikdo jiný než pracovníci účastnických muzeí, galerií a dalších celkem třinácti neziskových institucí, které dohromady nabízejí návštěvu 24 výstavních budov. Pokud jste muzejní noc navštívili, jistě také víte, že na všechny výstavy i doprovodné programy je vstup zdarma, protože hlavním cílem akce je propagovat muzea a jejich činnost a přesvědčit nejširší veřejnost, že máme co nabízet a že dokážeme obstát v konkurenci zábavního průmyslu. Pro nás všechny v muzeích znamená příprava a průběh muzejní noci množství práce nad standardní rámec, pro pětičlennou koordinační skupinu, zajišťující zejména společnou propagaci, pak bez nadsázky několik hektických týdnů práce na dva úvazky s vyhlídkou na finanční odměnu, které by se v reklamní sféře jistě všichni od srdce zasmáli.
Za takto nastíněných podmínek tedy nevidím sebemenší logiku v tom, abychom ještě navíc dělali – neplacenou – reklamu podnikatelským subjektům (kterým de facto vycházíme vstříc už tím, že jim přivedeme potenciální zákazníky až pod nos, či spíše až před dveře). Mám radost z toho, že někteří z nich už to pochopili – například restaurace na Husově ulici, která v době muzejní noci lákala poutačem s nabídkou „Muzejní menu – jídlo s sebou“. Jinde zase je to věcí dohody mezi muzeem, které se muzejní noci účastní, a jeho dodavatelem – zde nemůžu mluvit za jiné, ale v Moravské galerii, kde pracuji, bylo jídla i pití dostatek pro všechny zájemce i po půlnoci, protože v Místodržitelském paláci to zajistil nájemce galerijní kavárny Podobrazy a v Uměleckoprůmyslovém muzeu jsme to řešili kombinací vlastního a dodavatelsky sjednaného prodeje občerstvení.
Nechci, aby moje reakce vyzněla jako nějaké zneuznané brblání. Samozřejmě je naší prvotní snahou a úsilím, aby návštěvníci této jedinečné akce byli spokojení –vždyť jedině tak lze naplnit její smysl. Během mediální kampaně propagující Brněnskou muzejní noc jsem několikrát zdůraznila, že se jedná o společný svátek nás všech – muzeí a galerií, lidí, kteří v nich pracují, i návštěvníků, kteří se stávají našimi hosty. A o svátcích se mají všichni radovat a nikdo nemá strádat.
Uzavírám tedy slibem jménem svým i svých kolegů-muzejníků: Příští rok se opět vynasnažíme vás všechny zaujmout, pobavit, poučit i potěšit. A pokud by i dalším brněnským hospodským, kavárníkům a restauratérům při té příležitosti došlo, že desetitisícové davy proudící ulicemi města pro ně mohou znamenat obchodní příležitost, tím lépe!
Kateřina Tlachová, koordinátorka Brněnské muzejní noci
Moravská galerie v Brně
P.S. Za nás „neziskové“ snad mohu učinit nabídku: Pokud by se některá z restaurací ve městě rozhodla přidat se k nám ve stejném duchu a během muzejní noci občerstvovat všechny hosty zdarma, ať se přihlásí – v takovém případě ji rádi budeme propagovat na webových stránkách i v tiskovinách Brněnské muzejní noci!
…a je to tady!!!
Vy všichni, kteří trávíte část svého času přemýšlením a diskutováním nad tím co udělat a jak proto, aby se v Brně žilo lépe (a znovu podotýkám, že se nejedená jen o naše město) máte zde k dispozici reálný případ spolu s názory obou stran.
Pan Roman nekritizoval Muzejní noc v Brně. Naopak ji chválil a sám si ji užil. Mezi řádky lze číst, že všechny zapojené instituce a jejich pracovníci odvedli výbornou práci.
Jako občan – laik si postěžoval, na nesvlažené hrdlo. Musím potvrdit, že tento postesk jsem slyšel od více lidí.
(O pohostinství v Brně hovořme jindy. Je to poměrně smutná kapitola. A dík všem, kteří již pochopili, poskytují kvalitní služby a připravili se i na zmiňovanou akci!)
Přitom NIKOHO nenapadlo z toho obviňovat pořadatele Muzejní noci!!!
(Můžeme také diskutovat o tom, kdo se měl postarat… Rád přispěji svými názory.)
Ani pan Roman toto neudělal, ale jako člověk, který je zřejmě zvyklý řešit nastalé problémy hned, nabídl návrh jakéhosi řešení. Sám vyzval k tomu, aby ostatní čtenáři tohoto blogu navrhovali svoje postupy.
Podle mne chvályhodné, milé a svědčící o tom, že panu Romanovi není lhostejné dění v našem městě.
(Nevím zda na toto téma diskutují i ti, kteří jsou jako naši zástupci zvoleni a mělo by především je zajímat jak jednotlivé akce v Brně probíhají.)
Na druhé straně je reakce paní Kateřiny.
Vyjadřuje se z pozice nejpovolanější. Její reakce mne však v něčem zaskočila a zamrzela.
Především, že celá vyznívá jako obrana. NIKDO na pořadatele Muzejní noci neútočil, proto se není třeba bránit.
Dále mne pak zarážejí (a možná to tak cítím jen já) ony skryté ostny například ve výčtu:“… agentura s managery pro logistiku, marketing, catering, PR či jak se vlastně všechna tato „in“ odvětví nazývají…“
Proč? Co to je za populistický projev? Výše jmenovaná slova jsou podle autorky IN v uvozovkách, což má čtenáři naznačit, že se zřejmě jedná o něco nemravného.
Cožpak muzea a galerie nikdy nikam nic nepřevážela? Ano? Celé výstavy za nevyčíslitelné hodnoty!!! A neřídil tuto akci manager logistiky??? Je jedno, že jste jí uvnitř Vašeho kolektivu nazývali například Libuškou.
Cožpak muzea a galerie se nesnaží dát o svých akcích vědět co nejširšímu publiku? Možná někdy málo. Ale není zrovna tohle část onoho marketingu?
A co když pořádáte vernisáže a ze skromných prostředků nakupujete bramborové lupínky, křupky, limonády v PET lahvích a nějaké to víno? Nejedná se o catering? A nezasloužily by si tak významné akce, za kterými stojíte lepší a profesionálnější přístup a vyšší úroveň, aby se pozvaní oficiální hosté cítili lépe?
Mám pokračovat o tiskových konferencích, o Vašich vystupování v publicistických televizních pořadech o rozhovorech v novinách…o Vašem PR?
Další zmínka je o tom, za co si kdo co účtuje atd. Mohu Vás ubezpečit, že znám i pořadatelské agentury, které si při podobných akcích neúčtují nic. Protože existují lidé a jsou to i manažeři, kteří mají srdce a pracují nezištně.
Dále pak následuje zdůraznění neziskovosti, pasáž o nadstandardním výkonu, hektickém pracovním vypětí apod. Za Váši odvedenou práci ZNOVU díky.
Připojím svůj postřeh o Muzejních nocích, který jsem zaznamenal v rozhlasové reportáži. Byl to rozhovor s paní ředitelkou muzea někde ve Východních Čechách. Zpočátku vše vyznívalo optimisticky. Podařilo se jim opravdu něco neobvyklého. Akce se vydařila. Přišlo obrovské množství lidí a všichni byli nadšeni. Po té se pan redaktor zeptal, zda-li paní ředitelka po této velkolepé zkušenosti plánuje tuto nebo obdobnou akci zopakovat… a odtušil:“..třeba za půl roku? Na podzim?“ To neměl dělat. Nastalo dlouhé ticho, pan redaktor byl jako opařený… Jako odpověď se mu dostalo výčtu proč ne. Zajímavé bylo, že se jednalo POUZE o to, že jsou tam zaměstnanci, a že byli v práci i ve dne i v noci!!!, a že to teda ne, a že mají ty rodiny a tak… Pan redaktor pohotově uzavřel konstatováním:“Takže dobrého pomálu?“ a paní ředitelka úsečně kontrovala: „Asi tak!“
Upozorňuji, že tento příspěvek je pouze ilustrační!!! a chci na něm ukázat, že by bylo jistě výborné, kdyby ve všech institucích, které podobné akce pořádají táhli všichni pracovníci za jeden provaz, aby byli hrdí na svoji práci a podobné akce byly pro ně satisfakcí.
Pokud však brblají, a druhý den stojí s nataženou dlaní, tak snad ať nic nepořádají…a dál si stěžují na to, že kultura je opomíjená a málo placená apod.
Nebo že by mělo víc fungovat ono PR směrem do organizace a nejen ven pro veřejnost?
A na závěr ono nešťastné Post Scriptum…
Za „neziskové“ dáváte nabídku? Že když bude někdo podávat občerstvení zdarma, uvedete ho na svých stránkách a tiskovinách? Proč ta ironická smeč?
Co kdybyste třeba učinila nabídku, že zveřejníte kontakt za poplatek? Možná by to zaplatilo dalšího člena Vašeho týmu.
Omlouvám se za svoji poměrně rozsáhlou reakci.
Příspěvek paní Kateřiny je alespoň pro mne důkazem toho, že naše společnost žije stále rozděleně. Někdo by řekl v ghettech. Já použiji jiného přirovnání. Na ostrovech. Jako sousedé, kteří se vzájemně moc neznají, proto se jeden druhého bojí, stydí se a při setkání, když už k němu dojde a nejde se mu vyhnout, na sebe trochu vrčí… Jakmile se snažíme o diskusi, jsme podráždění, ironičtí, sebelítostiví, zneuznaní…
Nerozdělujme se na společenské a kulturní třídy. Najděme něco co nás bude spojovat, na čem se budeme všichni spolupodílet, na co budeme hrdí. Vykročme směrem k sobě. Udělejme každý vstřícný krok.
Společným jmenovatelem může být velice dobře město, ve kterém žijeme a dění v něm.
Ti co vydělávají ať utrácí za vstupenky do muzeí, galerií, divadel… Ty naopak ať předkládají špičková díla a podávají výborné výkony.
Pracujme, alespoň my, co si to uvědomujeme na zkvalitnění našeho vztahu ke svému městu a k sobě navzájem.
Nemůže být přece hendikepem, když má někdo na vizitce napsáno, že je manažerem logistiky…i kdyby to bylo kdovíjak „IN“ odvětví.
A konkrétně?
Paní Kateřino, přizvěte prosím příště pana Romana do svého realizačního týmu…
Předesílám, že na muzejní noci jsem byl poprvé a nadšen atmosférou a pestrou nabídkou muzejí a doprovodného programu, z něhož jsme s přáteli stihli ochutnat jen maličko, patříme právě k těm, kteří jen těžko chápali, proč je tak složité najít před půlnocí místo, kde se dá za peníze příjemně posedět u něčeho k pití, případně k jídlu. Tohle má být významná brněnská akce, která má přilákat nejen Brňany, ale i turisty z okolí?
Rozumím paní Kateřině a smekám pomyslný klobouk tomu, co jejich malá koordinační skupina dokázala. A děkuju jí, že našla čas a odvahu sem napsat. Řekněte prosím o diskusi i svým kolegyním, ať se také připojí s názorem.
Ale rozumím také Romanovi a Michalovi. Všichni jsme přece na jedné lodi. Muzejní noc se nám všem líbí a přemýšlíme nahlas, jak z ní udělat ještě úspěšnější akci, ze které budou návštěvníci odcházet domů spokojeni a ne žízniví a hladoví. A nápravě nepomůže jen nadávat na zaslepenost a nepružnost majitelů restaurací a kaváren. Ostatně rád bych četl i jejich názor.
Podle ohlasů veřejnosti a růstu počtu návštěvníků mi připadá, že muzejní noc by se mohla stát v Brně kulturním fenoménem s unikátní atmosférou, který tvořiví lidé ocení mnohem více než megalomanské akce na jednom stadiónu nebo v jedné hale. Dlouho otevřená muzea, bezplatný vstup a pendlující doprava je jistě fajn, ale zdá se, že to chce ještě něco víc a možná stačí jen sladit pár nápadů.
Pokud je koordinační skupina tak významné akce směšně odměněna, je to ostuda. Kdo o tom rozhoduje - Magistrát nebo vedení muzejí? Já nevím, ptám se. Měl by to být zájem nás všech, aby se koordinaci akce včetně aktivnějšího marketingu (ano, to také patří k práci muzejí - včetně raising funds) a provázanosti s možnostmi občerstvení věnovali ti nejschopnější a aby jejich práce navíc byla adekvátně zaplacena.
Jako už tolikrát mě napadá otázka. Musí se všechno vymýšlet od nuly? Jak fungují muzejní noci jinde, čím by se šlo inspirovat?
Jednou Brno zas má nějakou akcií a jak to dopadlo?Že pšišli jsme z muzeá všichni hladoví.Je vidět,že Češi ještě jsou líný na podnikání a neuměji využít příležitosti k podnikání:)
Když jsem četla prvně článek „pana Romana“, první, co mi vykanulo na mysl byla otázka:“A neměli by se o to (jak napojit a dát lidem najíst) starat majitelé hospod a restaurací?“ Vždyť akce jako Muzejní noc je pro ně obrovskou příležitostí. Příležitostí nejen získat vyšší celodenní tržbu, ale celkově získat výhodu nad svými konkurenty, kterou mohou později zužitkovat! Základ fungování trhu, ne? Tudíž právě tyto podnikatelské subjekty by se měly setsakramentsky snažit! A když tomu tak není, kde tedy nastala chyba? Já myslím, že na straně muzeí to opravdu nebude. Mám pocit, že si čeští podnikatelé stále stěžují, ale skutek utek. Chce to být více aktivní, nesedět a nečekat, že se věci obrátí k lepšímu a peníze se pak budou sypat samy…
„Pan Michal“ podle mě hledá skryté ostny tam, kde nejsou. „Paní Kateřina“ přeci jen uvedla na pravou míru, jak to chodí v praxi. Je fakt, že neziskové organizace (jako jsou muzea) veškerou svou činnost nedělají pro peníze. Proto asi peněžní ohodnocení bude ve srovnání s agenturou v reklamní sféře tristní. Ale Muzejní noc je noc zážitků, která by měla vzbudit zájem pro jejich budoucí návštěvy. Proto se zde přeci začalo mluvit o problému s „nenasycenými žaludky“. Tento nedostatek totiž zážitek trochu zkazí. Jak jsem již napsala výše, problém českých podnikatelů… Dáte jim pod nos příležitost a oni se jí nechopí. Podle mě blázni.
Na Bloku Filipa Rožánka je stesk k pražské muzejní noci. Připadá mi to podobné, jen se to týká dopravy.
Opět z toho asi těžko vinit jen Dopravní podnik, pro jehož řidiče to byla náročná práce navíc. Jenže podstatné je to, že účastníci akce byli nespokojeni a to je škoda. Zvlášť když by stačila jen lepší koordinace nebo informovanost.
Okomentovat