Zpívající mnich

K Brnu patří nejen Náměstí svobody s více či méně bizarními stavebními dílky, Muzejní noc nebo třeba prskavkový festival nad přehradou. Patří k němu i určití lidé a musím k tomu v některých případech dodat - bohužel!

Uvědomila jsem si to zrovna dnes, když jsem míjela porodnici na Obilním trhu. Asi už mnozí tušíte, jakou osobu jsem měla to ,,štěstí" tam potkat. Sama pro sebe toho člověka nazývám ,,zpívajícím mnichem", i když ve skutečnosti mají ke zpěvu jeho monotónní litanie dosti daleko a mnich to (i přes tu kutnu, kterou nosí) také není.

Vzpomínám si, že jsem tuto bezpochyby fanatickou postavičku opírající se o obrovský dřevěný kříž a protestující proti potratům (před porodnicí! Nechápu! ...vlastně i kdyby to bylo kdekoli jinde, tak ho nechápu) poprvé na ,,obilňáku" slyšela už před několika lety. Docela mě (nemile) překvapilo, jakou má ten člověk výdrž. Kdyby tak se stejným zápalem dělal něco užitečného, to by se panečku děly věci! A očividně má i dar vést kolektiv - postával vedle něj nějaký důchodce s papíry v ruce, jeho konkrétní roli v této ,,performance" jsem ale nestihla blíže určit, neboť jsem se snažila přemístit z dosahu litanií co nejrychleji do dosahu zpěvu ptáků (což byl prvotní důvod, proč jsem se rozhodla vůbec přes park jít).

Překvapila mě ale ještě jedna věc. Hned před porodnicí je hřišťátko, které bylo v květnovém dopoledni plné dětí ze školky a maminek s kočárky. Nikdo na ,,zpívajícího mnicha" nereagoval, že by si už zvykli...? Já sama děti zatím nemám, ani je v dohledné době neplánuji, nicméně představa, že bych měla mít porod spojený s tímto ,,zážitkem", nebo že by mé dítko stavělo své bábovičky za doprovodu něčeho podobného, je pro mě naprosto nepřijatelná. To bych asi svého manžela/partnera/přítele poprosila, aby mnicha vzal i s křížem a poponesl ho někam, kde nebude tak obtěžovat.