Nominujeme brněnské počiny (18)

Bylo v Brně v posledním roce hodně obdivuhodných událostí a je několik zajímavých osobností i organizací, které tady dlouhodobě působí a přispívají k zlepšení celkové kulturní úrovně města. Pokud však jde o “originální akce …které v roce 2008 nejvíce přispěly ke zvýšení atraktivity města pro lidi z kreativních profesí“, resp. o přínos, který „udržuje dlouhodobě vysokou úroveň a případně i přispívá k rozvoji občanské společnosti v Brně“, myslím si, že je jich o hodně méně.

Na počin roku 2008 nominuji

První duhový průvod (Gay Pride Parade) v ČR,
který se uskutečnil 28. června ve středu města. Byla zřejmě jediná akce v Brně během roku 2008, která vznikla zásluhou místních lidí a která měla skutečně mezinárodní ohlas. K tomu ještě organizátorky a organizátoři se vyznamenali dosti značnou dávkou odvahy, když odmítli akci zrušit přes reálnou hrozbu násilí od skinů a podobných živlů. Pochopili nebezpečí, ale právem rozhodli, že musí něco riskovat. Něco dost netypické v těchto končinách. Takto by však měla vypadat občanská angažovanost.

Za dlouhodobý přínos jednotlivců/organizací nominuji:

Wannieck Gallery
Málokdo v Brně oceňuje skutečnost, že máme v městě sbírku současného českého umění takové kvality, že i kurátor sbírky současného umění v Národní galerii v Praze uznává, že je špičková a dokonce lepší, než sbírka, kterou on sám má na starosti. Jinak řečeno, něco které je svým způsobem „world class“. A kolik jich máme v Brně? To by samo o sobě stačilo k nominaci. Wannieck Gallery má však dva další atributy, které nejsou úplně obvyklé v ČR. Za prvé, je soukromý podnik: obrazy jsou ze sbírky mecenáše Richarda Adama, brněnského rodáka, a galerie je finančně podporovaná Nadačním fondem současného umění (který mimochodem také financuje Galerii Brno na Veselé). A za druhé, má mimořádně bohatou škálu akcí – pro školy, pro veřejnost, pro rodiny s dětmi. Tož – kulturní fenomén dost výjimečný.

Muzeum romské kultury
Český a dokonce světový unikát. Je asi pro většinovou etniku (Čechy) těžko představit, co tato instituce znamená pro místní Romy, a i těžčeji s uvědomit, co může znamenat i pro ně. Myšlenka muzeum založit byla odvážná a prosazováni myšlenky – budování sbírek, získání budovy a její přestavby – trvalo dlouho. Tím je však muzeum skvělý doklad, jak malá skupina nadšenců může tvořit něco, které se ze skromných začátků se časem etabluje a má nakonec velký dopad na celou společnost.

Petr Minařík a Pavel Řehořík – Větrné mlýny
Asi málo lidí se uvědomuje, jak je každoroční Měsíc autorského čtení ojedinělá akce. Např. letošní hosté byli z Kanady – 31 spisovatelek a spisovatelů, jak anglofonních tak frankofonních. Všichni užasli, když si tady na místě zjistili, že akci takového rozměru organizovalo pár nadšenců. Jak řekla jedna dost významná kanadská spisovatelka, „To je neuvěřitelné! Nevím o nějakém festivalu tohoto typu v Kanadě, kde by dohromady četlo tolik kanadských autorů. Proboha, jak to, že je to možné tady v Brně?“ A ani netušila, že k těm 31 kanadským autorům bylo také dalších 31 českých. Plus oslava Pavla Kohouta, přímý přínos veškerých čtení, archivace a pozdě on-line přístupnost každého příspěvku atd. Skutečně velký přinos Brně a pověsti Brna.